Uživatel

Počítadlo

PRO Hockey - Za vším hledej rodiče

V letošním únorovém čísle magazínu o NHL PRO Hockey se nachází úvodník šéfredaktora Petra Novotného s uvedeným názvem.

S panem Novotným už jsem měl možnost posedět a popovídat si o spoustě věcí týkajících se hokeje. Tedy především mládežnického.

Tento úvodník je mi osobně velice blízký a dobře se čte. Je to asi tím, že Petr Novotný studuje první ročníky „Vysoké rodičovské sportovní školy“ díky tomu, že je sám rodičem malého caparta, se kterým pravidelně směřuje na zimní stadion za hokejem. A už se také stihl zapojit do práce kolem hokeje a malých dětí.

Díky tomu vyslovuje názory, které jsou ostatním rodičům blízké. A naopak nevyslovuje bláboly, které do světa vykřikují lidé, kteří už v hokeji děti dávno nemají, nebo je v něm ani nikdy neměli.

Ostatně , posuďte sami!

_______________________________________________________________

Když jsem si přečetl text na Checking od jednoho švédského kolegy, bylo mi jasné, že tohle v české a slovenské mutaci nikdy nemůže vyjít. Koho by bavilo si číst, jak autor napjatě před televizí držel palce švédskému národnímu týmu na juniorském mistrovství světa a pak bouřlivě slavil zlatou medaili. A tak jsem poprosil Karla Knapa, aby se v „Checkingu“ k šampionátu vrátil z našeho pohledu.

Nechal stranou statistiky a konečné výsledky a zaměřil se na stav české hokejové mládeže. Už poněkolikáté tak máme v Pro Hockeyi sloupek, který pojednává o výchově hokejistů u nás, a v posledních letech ani jednou nebyl příliš optimistický. Vzhledem k tomu, že na ostatních stránkách se většinou můžete dočíst o nejlepších hráčích, kteří svými góly a úžasnými kličkami baví miliony diváků po celém světě, vyznívají podobné úvahy o našem hokeji ještě chmurněji, než jaké ve skutečnosti jsou. Byl bych nerad, aby nás někdo podezíral ze škarohlídství či bezmezného obdivu zahraničí.

Stačí se ale podívat na holá fakta.

V současnosti má Česko v NHL čtyři hráče (Slovensko jednoho) se statutem nováčka. Víceméně pravidelně hraje jediný z nich – Roman Horák v Calgary. A při vší úctě ani jeden zatím nevypadá jako budoucí hvězda. Tento stav přitom trvá už několik let a vzhledem k výsledkům na posledních draftech NHL nic nenasvědčuje, že by se měl zlepšovat.

Stačí pak srovnání se Švédskem, které má dokonce o něco méně obyvatel než Česká republika, a z nepoměru vás až zamrazí (17 nováčků v NHL v této sezóně, o úspěších na draftu ani nemluvě). Přitom to není tak strašně dávno, kdy Švédové obdivně hleděli na českou hokejovou školu. U těch čísel se jen těžko můžeme optimisticky usmívat a hrdě se bít do hrudi, jak jsme u nás dobří.

Šéftrenér ČSLH Slavomír Lener začal prosazovat změny, které by měly pomoci posouvat náš hokej opět mezi elitu. Myslím si, že vedou správným směrem. Poslední události v českém hokeji ale ukazují, že hokejové akademie s trenéry s „iks tituly“, neřku-li počet vířivek dostupných dorostencům ještě automaticky nezaručují úspěch.

Narážím na smlouvy s nesmyslnými pokutami, jež některé kluby chtějí uzavírat s rodiči čtrnáctiletých hráčů. Až tento extrémní příklad ukázal, jak hluboká propast často zeje mezi kluby a rodiči hráčů, kteří v oněch klubech hrají. Tento příkop naplněný neporozuměním, pohrdáním až nenávistí se mnohdy začínal hloubit už v přípravkách a náborových ročnících.

Moc dobře vím, o čem píšu. Sám jsem otcem malého caparta, kterého až pětkrát týdně vozím několik kilometrů na zimní stadion a pomáhám mu do výstroje. Shodou náhod jsem po nějaké době začal s těmi kluky chodit na led, pomáhat při tréninku, starat se o organizaci zápasů a turnajů atd.

Čím dál víc si uvědomuji, že bez rodičů, kteří stojí na straně trenéra, potažmo celého klubu, to nemůže nikdy dobře fungovat. Role rodičů je přitom naprosto zásadní. To nejsou lidé, kteří mají jen platit příspěvky a vozit děti na tréninky a na zápasy. To jsou nejdůležitější postavy v životě oněch hráčů, které se nejvíce podílejí na vytváření jejich postojů k okolnímu světu, a tedy i k hokeji, spoluhráčům, trenérům a vedení klubu.

Kluby s rodiči prostě musí budovat vzájemně dobrý vztah. A jako na každém vztahu i na tomto musí pracovat obě strany, protože oběma jde o totéž – vychovat z těch „špuntů“ kvalitní hráče a lidi. Snad ani nemusím dodávat, že větami „Co mi ten účetní z tribuny bude vykládat ?“ nebo „Co jim to tam ten trouba na ledě ukazuje?“ toho nikdy nedosáhnou.

Věřím, že je na českých zimácích budeme slýchat stále méně a že jednou úplně vymizí. A pak budete držet v ruce časopis Pro Hockey, který bude mít třeba podobný obsah jako toto číslo, jen v něm bude Checking, který bude oslavovat vítězství české „dvacítky“. Snad to není jen zbožné přání…

Šéfredaktor magazínu Pro Hockey Petr Novotný

______________________________________

Věřím,

že mi tento přepis úvodníku pan Novotný odpustí už z důvodu, že snad poslouží reklamě hokejového magazínu, který jsem svému synovi od jeho prvních krůčků na ledě za odměnu kupoval - dnes už mám pohodlnější předplatné.

Přeji Pro Hockeyi,

aby byl do několika let vydáván znovu v desetitisícových nákladech. To by totiž znamenalo, že opět máme v NHL velké hvězdy a naděje, které přitahují pozornost českých hokejových fanoušků, rodičů, trenérů, hráčů, dětí…

Tak, jako tomu bylo ještě před několika lety, kdy Jágr s Haškem dominovali v NHL a my jsme chvílemi mohli mít pocit, že hokej je česká hra, na kterou máme svůj patent, vlohy, talent, a já nevím, co ještě. A všechny ty fotografie hráčů byly tak nějak zářivější a barevnější, než jsou ty dnešní...

Vrátí se ty časy ještě někdy ?

Autor: