Tohle by mě možná jednou bavilo !
Bavíme se o práci s dětmi na malém městě. Vrátit se jednoho dne do Velkého Meziříčí, vzít si k ruce šikovného trenéra s dobrým vztahem k dětem a připravit kampaň, která by přivedla množství dětí ze školek a z první třídy do hokejové přípravky.
Začít opět s něčím, co český hokej potřebuje.
Zde si znovu dovolím použít slov svého velkého učitele, trenéra Petra Kozlíka staršího z doby , kdy jsme byli na úplném začátku. Povídám mu tehdy před léty:
„…Petře, tady v Meziříčí se nikdy nemůže dělat hokej pořádně, nejsou tady na to vychovaný lidi. Když jsem se v srpnu ptal rodičů hráčů, jestli by si nešli zatrénovat do Velké Bíteše s klukama z Třebíče na led, tak mě měli za úplnýho pitomce. Abych se prý podíval na kalendář a kdo to kdy slyšel, aby děcka o prázdninách místo na koupaliště chodily bruslit!“
Ale Petr mi odpověděl úplně jinak. A později jsem musel uznat, že měl naprostou pravdu:
„…Omyl, kamaráde! Velkej Omyl ! Tady, město s deseti tisíci obyvatel, v okolí spousta vesnic s těma správnejma odolnejma klukama z Vysočiny, krytej zimák, kde je od rána až do odpoledne volnej led, tady bys mohl vytvořit takovou líheň hráčů, že by ti za pár let trenéři z největších klubů trhali ruce. V Jihlavě, v Třebíči, tam je jedna plocha a hromada mančaftů. Tam není místo dělat něco navíc. Tady máš času kolik chceš. Jen ho využít a dostat sem ty malý kluky na led.“
A tak jsme začali bláznit, udělaly se nábory až do okruhu deseti kilometrů. Dětí přišlo hromada. Začali jsme s nimi na jaře trénovat, jako kdyby měli nastoupit službu v cizinecké legii nebo u zelených baretů. Na ledě byli klidně tři hodiny denně, rodiče brzy zjistili, že se tady děje něco mimořádného a byli ochotní udělat cokoliv.
Staral jsem se o medializaci. To je hodně důležitá součást práce s mládeží. Nic rodiče a další příbuzné neuspokojí víc, než když si o úspěších svých dětí mohou přečíst v novinách. Rázem jim ty peníze vynaložené na hokej přestanou připadat jako špatná nebo zbytečná investice, čas rádi obětují.
To nadšení Petr přenášel na všechny, rodiče i hráče.
Na ledě zněl jeho hromový hlas, ale mimo led byl pravý hokejový táta, hodiny mluvil s dětma, „zpracovával“ rodiče. Trenér neznající kompromis. Pro svůj tým chtěl dosáhnout i nemožné.
Funkcionáři jej nenáviděli, kluci zbožňovali.
Trénink začínal ve 14.30 hodin, ale kluci spěchali ze školy a ti nejrychlejší už byli na ledě o půl druhé. Bruslili, stříleli na branku, zkoušeli kličky. Nikdo si nehrál na „velkoklub“ a na zákazy, že bez trenéra se nesmi na led. Po prvním hodinovém tréninku zrušil úpravu ledu, aby se ušetřila čtvrt hodina a kluci pokračovali se starší kategorií.
V původní nehokejové „díře“ Velmezu jsme o tři roky později s našima třeťáčkama hrdě pochodovali napříč městem s medailemi na krku od zimního stadionu na radnici s něčím, co pro tyto kluky bylo ještě něco víc, než svatý hokejový grál. Byl to pohár mistrů republiky.
To už ale vedl kluky jako trenér další jihlavský Petr. Hráč, který si zahrál v první lajně Toronta vedle Sundina či Kaberleho. Petr Svoboda.
Tohle byl sportovní zázrak, který se narodil z obrovského nadšení několika lidí v čele s trenérem, který už není mezi námi. S trenérem s velkým „T“, který v srdcích hráčů zůstane na celý život.
I Franta Musil mi jednou řekl. Já nevěřím žádnému trenérovi, nikomu bych kluky nesvěřil. Petr Kozlík je výjimka, tomu bych kluka klidně svěřil, kdybych musel na dlouho odjet. A vím, že by byl v nejlepších rukách. Že by udělal všechno, co by bylo třeba.
Ano, našemu hokeji chybí nadšení. Lidé, kteří hokej berou jako poslání a dají mu mnohem víc, než mají v popisu práce.
Ryzí nadšenci, blázni milující hokej a tu atmosféru, která vás pohání, když se blížíte k zimáku a už z dálky slyšíte dunění puků o mantinel.
Trenéři vážící si dětí i práce jejich rodičů, snažící se vydat ze sebe to nejlepší až po poslední zbytky sil. A kteří si za svoji práci vyslouží obrovský respekt a uznání ze strany svých chlapců. Opravdový vděk, který potrvá celý život.
Ano !
Tohle by mě jednou bavilo. Předat získané zkušenosti, dělat práci, která může představovat živou vodu pro náš národní sport.
Autor:  Zacha Pavel st.Vydáno: 8.2.2012 11:51 Přečteno: 687x Hodnocení: 1 (hodnoceno 7x) |
Vaše hodnocení: |
Formát pro tisk
Komentáře