Minulý týden se mi podařilo uskutečnit jednání s jednou z nejuznávanějších osobností českého hokeje, top funkcionářem klubového i republikového formátu. V klidu kanceláře jsme měli dostatek času diskutovat o českém mládežnickém hokeji.
Byl jsem potěšen zjištěním, že máme na 95% současných problémů stejný nebo velmi podobný názor. Ale dvě výjimky se nakonec přece jenom našly a jedné bych se chtěl dnes v článku věnovat. Díky této polemice také raději jméno oné osobnosti českého hokeje nebudu uvádět.
Rozcházeli jsme se v názoru na volný pohyb dětí. Docela mě zamrazilo při slovech:
„…Je pravda, že bychom se na některém příštím jednání na svazu měli pobavit o tom, kdy bude ta vhodná doby, kdy by hráči mohli odejít ze svého původního klubu někam jinam za lepšími podmínkami…“
Nevydržel jsem to a okamžitě oponoval. Přece není možné, aby se v Praze sešli vlivní lidé, často odtržení konkrétně od této problematiky a rozhodovali o věcech, které jim snad ani nemohou příslušet.
Jak může dlouholetý funkcionář, který už má svoje děti velké a nemá denní kontakt s dnešní realitou, být schopen odhadnout z Prahy, Liberce nebo Vítkovic, zda důvody rodičů sedmiletého Pepíka, kteří potřebují přejít z Olomouce do Prostějova, jsou skutečně vážné a podložené a nebo nejsou?
Jak to může někdo na dálku posuzovat u dvanáctiletého Ondřeje, který chce zkusit přejít z ligového Žďáru nad Sázavou do extraligové Dukly Jihlava, zda je to pro něj dobrá nebo špatná volba?
O jakých regulích to tady mluvíme?
Cožpak pánové z Prahy budou toho kluka vozit svým autem na tréninky a zápasy?
Oni budou platit benzín a všechno kolem?
Oni budou trávit svůj čas na silnici ve sněhové kalamitě místo toho, aby leželi u piva a televize?
Ani jeden z nich to dělat nebude! Tak ať se do toho rozhodování, s prominutím nes….!
Hráč chce zkusit něco víc, rodiče jsou ochotni to zainvestovat a udělat vše potřebné, trenér týmu z vyšší soutěže má pro hráče uplatnění, původní klub dělal, co mohl, ale víc už nabídnout nemůže … tak v čem je problém?
Údajně v tom, že při povolení odchodů by některé kluby zanikly, neměly by dost hráčů.
Tady si musíme vybrat a stanovit, co je přednější. Zda prostředí bez barikád a ostnatých drátů, kde se každý bude podle své vůle rozvíjet a pohybovat a kde občas vychováme hráče. Nebo necháme v platnosti současný stav, kdy jsou hráči držení v klubech a pokud nevyloupí banku, aby měli na zaplacení všech možných pokut, tabulek a poplatků či úplatků, zůstanou tam až do doby, kdy z jejich talentu nezůstane nic a oni zanechají hokeje bez toho, aby si měli možnost vyzkoušet, zda na to měli a nebo ne.
Je třeba si konečně přiznat, že české kluby musí vytvořit určitou hierarchii, té se držet, ale současně mít možnost z tohoto pořádku vybočit.
V těch nejmenších klubech na malých městech a vesnicích by měl existovat klub třeba jen s jedním nebo dvěma trenéry, kteří udělají ve svém okolí nábory a přitáhnou ze školek a prvních tříd ZŠ na zimní stadiony do minihokeje co nejvíce dětí. Těm se musí maximálně věnovat, trénovat, získat je pro lední hokej, jezdit na turnaje a také nějaký uspořádat. Děti naučí základům hokeje, budou pravidelně sportovat. Na turnajích budou na očích trenérům okolních větších klubů. Dál do čtvrté třídy už většinou pokračovat nebudou, tolik dětí nemají, ale jeden, dva nebo tři nejšikovnější hráči mohou přejít hrát hokej do většího klubu do svého okolí a tam pokračovat.
Tohle je splněná role trenéra a klubu v nejmenších městech, kde mají třeba jednu nekrytou plochu. Tuto roli je třeba přijmout, být pyšný na hráče, kteří se třeba jednou uplatní v dorostenecké extralize a budou postupovat dál. Ty větší kluby by měly ty nejmenší ve svém vlastním zájmu, zvláště trenéry, všemožně podporovat a hýčkat. Dát jim najevo, jak si jejich práce váží, poskytovat jim pomoc i ocenění.
Ale čas od času by se mohlo stát to, na co ve skrytu duše čeká každý správný trenér. Ale o tom až v článku:
„Tohle by mě možná jednou bavilo“
|
Autor: Vydáno: 8.2.2012 11:55 Přečteno: 1072x Hodnocení: 1 (hodnoceno 2x) |
Vaše hodnocení: |
Komentáře
a) opravdový hlupák, co věřil...-))
b) vychcaný hajzlík, co se chtěl mít dobře
Ti hlupáci teď občas nadávají, že za totáče to bylo všechno lepší a ti hajzlíci jenom převlékli kabáty. Jansta je ta druhá skupina. Jenom jedno se nemění - hlupák zůstane hlupákem a hajzlík hajzlíkem.