Má smysl zakazovat mistrovství ?
SEZNAM DŮVODŮ PODPORUJÍCÍCH ZAVEDENÍ MČR OD NEJNIŽŠÍCH TŘÍD
V onom zmiňovaném rozhovoru s ikonou českého hokeje na manažerské úrovni jsme se rozcházeli také v názoru na smysluplnost pořádání mistrovství republiky u nižších věkových kategorií.
Při debatě zazněla zmínka o mistrovství republiky 4. tříd na kterou bylo reagováno následovně:
„…Já když slyším o mistrech republiky čtvrté nebo páté třídy, tak se tomu musím smát. Jak mohou být čtvrťáci mistři republiky ?
Dobře! Udělejme jim dobré turnaje. Memoriál Ivana Hlinky, pojmenujme je nějak a čtvrťáci mohou vyhrát Hlinkův turnaj.
Ale mistrovství republiky, to je přehnané !
To nejde akceptovat !“
Musím uznat, že toto je názor převládající dnes u generality českého hokeje.
Moje vlastní mínění asi znáte. Já naopak všemožně bojuji proti zákazům pořádání mistrovství republiky u mladších kategorií.
Za ty roky jsem neslyšel jediný skutečně pádný a nevyvratitelný argument, který by takové zákazy ospravedlňoval.
Jsem šťastný, že můj syn vyrůstal v době, kdy tato mistrovství byla pořádána.
Sice to probíhalo tak, že ČSLH dodal tak maximálně medaile a poháry a o zbytek se museli postarat nadšenci, rodiče v klubech, trenéři a vedoucí družstev, ale alespoň tomuto vyvrcholení sezony nebránil. Dnes, bohužel, zvítězily jiné filozofické směry.
Při své obhajobě mistrovství republiky vycházím z následujících argumentů:
- Účast na mistrovství republiky představuje motivaci pro hráče, trenéry, klub i rodiče. Když dříve trenéři motivovali děti k maximální poctivosti před zahájením suché přípravy na jaře, mluvili o cílech, o smyslu této práce. A tím nejvyšším cílem bylo vyhrát žákovskou ligu a dostat se na republiku. Tohle měli hráči v uších a před očima, když se pustili do náročné přípravy. Vše se motalo kolem mistrovství a když tým ztratil možnost účasti, cosi se v sezóně zlomilo. Už se dohrávalo jakoby z povinnosti, už to nemělo ten náboj. Zápasy aspirantů na první místo v soutěži měly velký náboj právě s ohledem na to, o co se hraje.
- Zápasy na mistrovství republiky, to je jiný sport. Hráči hrají pod obrovským tlakem, i samotní trenéři, často bývalí hráči, přiznávají nervozitu. Všichni se dostávají do stavu, který v průběhu celé sezóny nepoznali. Před republikou dochází na barvení vlasů v klubových barvách a jiné rituály. Souznění dětí s klubem dosahuje maxima. Zatímco ostatní končí sezónu, vítězové skupin finišují s přípravou, jedou na turnaje, hrají přáteláky a příprava dosahuje nebývalé obrátky. Všechno žije hokejem. Děti milují tuto atmosféru a prožívají ji už řadu dnů před vypuknutím mistrovství. O rodičích ani nemluvě. Utkání se nedají srovnávat s běžnými soutěžními zápasy ani s turnaji. Hráči se učí zvládat vyhrocené situace, obstát v těžké zkoušce. Je velmi pozitivní pro jejich rozvoj, když takovou dimenzi sportu poznají už v dětském věku. Dokáží se na ni adaptovat a postupně ji zvládat. Ti kteří vícekrát podstoupili podobná utkání, jsou později lépe připraveni na vstup na mezinárodní scénu. Do té doby mohou svoji psychickou odolnost vyzkoušet na MČR, turnajích World Selects Invitational, MS PEE-WEE v Quebecu. Někomu trvá delší čas, než je na takovou výzvu připraven adekvátně reagovat a podobné zápasy zvládnout.
- Mistrovství prohlubuje vztahy mezi hráči a školou. Často se přijedou podívat učitelé i spolužáci. Když bylo pořádáno 1.MMČR v Praze, přijely na finále 7. tříd z Brna ze školy dva autobusy (jeden dvoupatrový) na Spartu plné žáků a učitelů. Účastníkům je často předána pochvala také za vzornou reprezenatci školy. Tento potenciál nelze zaplatit ani vylíčit, ale mladí hráči by tyto zážitky nevyměnili za nic na světě.
- Měli bychom odsoudit ty postupy, kdy nezasvěcení lidé z ústředí od stolu šmahem zakazují něco, pro co stovky dětí hrají hokej celý rok, celé roky. Zážitky z mistrovství republiky v sobě nosí hráči celý život. Šoty z mistrovství republiky také 7. tříd se minulý rok opakovaně vysílaly na našich televizních sportovních kanálech. Jednalo se o propagaci a popularizaci mladého hokeje. Proč likvidovat to málo, co dnes děti ke sportu přitahuje.
- Jsem pro pořádání mistrovství republiky klidně od druhé třídy. A nejen to. Mělo by se popularizovat. Když by v televizi proběhly ukázky z mistrovství také u nejmenších kategorií, jak tomu donedávna bylo, uvidí rodiče a malé děti radost hráčů z vítězství, výkřiky nadšení, medaile, poháry, vítěznou atmosféru. To jsou záležitosti, které mládežnický hokej popularizují, strhávají pozornost, přitahují děti a rodiče k záměru také to zkusit a dát se na hokej. Dnes veřejnost ví o otrockých smlouvách pro děti, mistrovství republiky pro čtyři nejmladší kategorie bylo zrušeno. To jsou zprávy, které nikoho nikam nenalákají – naopak ! Vraždí český hokej !
- V zámoří pořádají každý týden turnaje na mnoha místech Kanady a USA, které svým pojetím připomínají ani ne mistrovství republiky jako spíš mistrovství světa. Hymny, vlajky, javorové listy, ohňostroje, světelné a zvukové efekty. Před zápasem zhasnou světla, hráči nastupují mezi ohni na led a jsou jmenovitě představeni. Rozvinou koberec, bývalý slavný hráč NHL vhodí slavnostní vhazování a do mikrofonu řekne několik slov o významu zápasu a o tom, kdo ze slavných hráčů NHL se tohoto turnaje v minulosti zúčastnil. Atmosféra elektrizující, diváci ve varu a plní očekávání. Prostě sportovní Show se vším všudy. V hledišti rodiče, malé a dokonce i ty nejmenší děti, kterým září oči. Nenajdete v nich nic jiného než touhu být také jednou na ledě, hrát hokej a vyhrát podobnou trofej. Vše, co lze využít k popularizaci hokeje, je povoleno. Funguje to skvěle, hokej tady hraje nebo hrál téměř každý kluk. Tak proč bychom u nás měli šeptat o mistrovství republiky pro děti jako o nějaké zakázané "undergroundové" literatuře ?
- Velké kluby o své mládeži mnohdy ani neví. Řeší se áčko. Pak jsou ale situace, kdy si áčko nevede dobře a před koncem sezóny najednou vedení zjistí, že má nějaké žáčky ve hře o titul. Rázem na tento tým obrátí pozornost. Bylo by dobré, abychom se prezentovali vůči fandům, veřejnosti i sponzorům úspěchem. A rázem jsou trenéři, o kterých nikdo rok nevěděl, pod tlakem. Najednou tolik nevadí, že jsou to JENOM DĚTI! „..Tak jak jsme na tom? Máme šanci uspět? Můžeme mít medaili? Můžeme mít titul ? Udělejte pro to všechno ! Potřebovali bychom to jako sůl !..“ Slyší trenéři úspěšného mládežnického týmu každý den.
- Titul mistrů republiky přinesl v nejednom případě ekonomický efekt klubu v podobě vyšších dotací od města a sponzorů. Někdy v řádech milionů. Bez mistrovství se toto neuskuteční a hokej přijde o část peněz!
- Při úspěchu jsou hráči pozváni vedením klubu, přijímají gratulace, nastoupí v přestávce extraligového utkání na led, úspěch je prodáván veřejnosti se slovy: „…Naše budoucnost je dobrá! Hle, máme nástupce!“ Hráči si vezmou saka a kravaty, přijmou ocenění, převezmou si dárky. Poznají, že za dobrou práci přichází odměna i sláva. A mají motivaci pracovat dál. Tak to přesně funguje v profesionálním hokeji - a toto je nejlepší příprava.
- Největší část mistrů republiky všech mládežnických kategorií se hokejem nikdy živit nebude. Ale pokud mám doma medaili z republiky třeba jen čtvrtých tříd, mám na celý život památku. A pro své děti a vnuky jednou důkaz, že jsi ten hokej nehrál jenom na rybníku, ale na nejvyšší úrovni své kategorie. I to má svoji cenu.
- Tituly z mistrovství republiky využívají kluby velmi úspěšně při náboru malých dětí do přípravek. Co může být lepší reklamou, než náborový plakát rozjásaných dětí v klubových dresech s medailemi a pohárem. Ta energie z těch fotografií vystupuje ven a láká děti na stadiony. Přijď K nám! Staň se také mistrem republiky. V našem klubu pracujeme tak dobře, že to není utopie ani pro Vás ostatní! - To jsou věci, které spolehlivě zabírají ! Které mají velký potenciál. Čím větší počet mládežnických kategorií je ve hře o titul, tím je větší šance, že se dosáhne úspěchu dříve nebo později v každém klubu. A reklamní panely, plakáty a fotografie mohou lákat nové děti na stadiony třeba ještě po deseti letech. Proč tohle zdravé dítě ZABÍJET !
- Mistrovství od nejnižších věkových kategorií nahrává projektu multirozvojové výchovy dětí od narození do šesti roků. Otevírá, v případě úspěchů, možnosti individuálního sponzoringu talentovaných dětí, se kterými rodiče a trenéři pracují od nejútlejšího mládí. Český hokej se potýká s katastrofálním poklesem finanční podpory. V této situaci nemá nikdo právo eliminovat zdroje, které mohou adresně podporovat talentované hráče. Tyto zdroje naopak zvláště v dnešní situaci musíme propagovat a rozvíjet ! Bez soutěží formátu Mistrovství se velmi zúžuje prostor pro individuální sponzoring a hrozí přechod silných jedinců do jiných sportů, kde jsou souteže pořádány od nízkého věku.
- Rodiče a děti samotné jsou celým svým vnímáním soustředěné na svůj sport od prvních týdnů. Pro ně je to velice vážná činnost, které jsou ochotni mnoho obětovat. Pokud mám syna ve druhé třídě, potom soutěže této kategorie jsou pro mě nejdůležitější na světě. Důležitější než extraliga nebo NHL (manažer klubu, který se roky pouze zabývá problematikou profesionálního hokeje, tyto zákonitosti už dávno nedokáže rozeznat ani pochopit – bohužel, o nich ale rozhoduje).Rodiče a obětaví trenéři jsou i v tomto věku ochotni uspořádat úžasné turnaje s množstvím cen, za které se skutečně nemusí stydět. Které dělají pro radost svých dětí. Ty se v tomto věku rozhodují, zda chtějí hrát hokej nebo třeba fotbal či basketbal. Atraktivní akce, radostné zážitky, vyhrocené mače v čele s turnajem o mistra republiky mohou tento souboj převážit ve prospěch ledního hokeje. Také proto si rodiče pořádali svoje neoficiální mistrovství republiky bez podpory a souhlasu svazu. Nestálo by za zamyšlení trošičku více naslouchat hlasu „poddaných“, těch stovek rodičů a dětí, než něco zakážu ? Zakazovat a bořit umí každý floutek! Stavět a tvořit je vždy záslužnější a těžší – a většinou to také někam vede!
- Zrání dítěte do pozice hokejisty je dlouhý proces, který trvá řadu let. Málo dětí vydrží snít o NHL nebo extralize patnáct let. Je třeba dodat krátkodobější cíle, které by této mnohdy velmi namáhavé a stereotypní činnosti dodávaly dosažitelnost. Je třeba postavit menší schůdky, po kterých je možné dojít k velkým cílům. A protože rodiče nemají peníze na to, aby svůj tým posílali každý rok za desetitisíce do zámoří, nabízí se mistrovství republiky jako dostupný a relativně velice levný turnaj toho nejvyššího levelu, který alespoň atmosférou a nábojem s největšími turnaji v zahraničí částečně snese srovnání.
Toto byl přehled některých mých argumentů podporujících pořádání turnajů od prvních tříd základní školy v České republice. Můžete mít podobné nebo naprosto protichůdné postoje. Důležité jsou ale především argumenty, které podporují jeden či druhý pohled na věc.
Pokud máte svůj názor, prosím Vás o jeho zveřejnění. Už za měsíc a pár dnů proběhne Mistrovství republiky 8. tříd a mladšího dorostu. Touto událostí už v těchto dnech mohly žít stovky dětí - sedmáků, šesťáků, páťáků, čtvrťáků....
Ale nežijí!
Akce zrušena!
Myslíte si, že sedmáci nebo šesťáci jsou horší hokejisté než osmáci.?
Nebo že mají méně rádi hokej ?
Nebo mu méně obětují ?
Zeptejte se vítězů jednotlivých žákovských soutěží, např. šestých tříd, zda by je lákalo pokračovat dál a ukončit oficiální sezónu turnajem o mistra republiky!
A dobře poslouchejte, co Vám řeknou !
Byla to letitá tradice českého mládežnického hokeje.
Cožpak je nutné rozmlátit bez rozumného důvodu úplně všechno, co má nějaký smysl a tradici ?
Autor:  Zacha Pavel st.Vydáno: 9.2.2012 18:01 Přečteno: 1302x Hodnocení: 2 (hodnoceno 8x) |
Vaše hodnocení: |
Formát pro tisk
Komentáře