POŽADAVKY NA ZRUŠENÍ FÓRA - ČESKÁ ŠESTNÁCTKA
Dříve byl frekventovaným fórem „mladyhokej,“ ale protože nikdo nehlídal pravidla a mantinely, zvrhlo se to do stavu, který už byl až chvílemi nedůstojný. Musíme si všichni uvědomit, že na takových místech se prezentují rodiče a hráči. Přestože se nemusí podepsat, je jasné, odkud názory zaznívají.
A člověk si někdy klade otázku, má smysl obhajovat a prát se za práva, přestože oprávněná práva, některých rodičů, kteří jsou schopni napsat tohle nebo tamto? A stejné argumenty zaznívají také z druhé strany, z vedení klubu i svazu. Vy hájíte i lidi s takovým chováním a názory? Slyším prosby, nešlo by to na čas zrušit ?
Proto bychom měli v našem společném zájmu postupně dosahovat určitého stupně solidnosti, protože pouze tak budeme jako celek bráni vážně. Naprosto chápu, že mnoho nesmyslů a nespravedlností v našem hokeji nadzvedne nejednoho z nás, ale pokud se v dovolání se nápravy soustředíme na snůšku nadávek a urážek, nikdo to číst nebude a celá snaha se tím degraduje. Naši oponenti se smějí – podívejte se, jak se „ta smečka pere mezi sebou“ a pak chtějí něco kázat !
Co se týká ještě téma reprezentací a nominací, mám skutečně jednu věcnou připomínku.
Pokud bych měl toto téma na starosti a určoval trenéry reprezentací (jako že nemám a nikdy mít nebudu – a je to možná dobře), postupoval bych trošičku jinak.
Jmenoval bych hlavního trenéra nejmladší kategorie U-16 vždy už rok dopředu před začátkem jeho aktivní sezóny. Protože by ještě neměl žádnou trenérskou činnost, jeho úkolem by bylo pouze a jedině sledovat hráče. Vybírat si atraktivní EXTRALIGOVÁ utkání, v repre pauze provádět s některými hráči testovací soustředění (klidně na jejich náklady), sledovat historii hráčů, sbírat na ně názory od agentů, scoutů, trenérů v klubech, od rodičů v ochozech, ale hlavně, dívat se sám a dělat si svůj názor o projevu a charakterů hráčů. Mohl by vidět několik zápasů v kategorii za týden a u dalších důležitých zápasů si vyžádat videozáznamy od klubů.
Jistě někdo namítne, že by to byly peníze navíc. To určitě ano, ale mohlo by se jednat o relativně nízký plat. Vždyť pozice reprezentačního trenéra je mezi všemi trenéry něčím, po čem velmi touží jednou zkusit. Tak proč si tuto pozici nezasloužit roční službou na poloviční finanční úvazek navíc. Pokud by byla s trenérem spokojenost, mohl by jít se svým ročníkem až do dvacítky, takže i z jeho pohledu by se jednalo o dobrou investici.
Další námitkou by mohlo být, že k takové práci by se obtížně získávaly hokejové osobnosti. Pokud by to bylo překážkou, mohl by tuto sledovací práci vykonat trenér s dlouholetou praxí a znalostí, pro oblast asistenta, a osobnost by byla jmenována o sezónu později.
POZNÁMKA:
Osobně si myslím, že útoky na Roberta Reichela jsou naprosto neopodstatněné. Vyplývají pouze z toho, že prostě někoho nenominoval. Jinak nelze nic vyčíst. Jeho tréninky jsou výborné, kluci ho mají rádi a velice jej uznávají jako autoritu. Má jméno a něco vykonal, což si někteří kritici neuvědomují nebo na to zapomínají. A to by se stávat nemělo.
V důležitých zápasech je podobná osobnost na střídačce velmi důležitá. Pochopí to pouze ti, kteří někdy na střídačce absolvovali mimořádně stresující situace na mezinárodní úrovni. To prostředí a tlak někdy mladé hráče doslova semele a pokud jim alespoň někdo dává naději a sebedůvěru, potom je to osobnost na střídačce. Je to velká pomoc. Soupeř Vás přehlíží, náš hokej dnes respekt nemá, a jediné, co před zápasem bere soupeř vážně, je mnohdy tato osobnost na střídačce. Není to nic přijemného nebo lákavého, pro bývalé úspěšné hráče, ujmout se této role v dnešním stavu českého mládežnického hokeje. A zažívat chvíle, které zažívají.
Najednou jste někde v Kanadě, ve Švédsku či v Rusku v aréně s vynikajícím soupeřem sami, začnete pochybovat, ruce se třesou. Mráz Vám běhá po zádech, mnozí v některých chvílích raději nechtějí být na ledě.
Poznal jsem to v případě Franty Musila při selectech v Kanadě (pamatujete ještě, jak s výběrem Vysočiny vycestovali do Moskvy a dostali 19:1 a 13:0) a stejné to je i u Roberta Reichela. A často si mohou říct, tohle mi není zapotřebí, tohle ať si dělá někdo jiný. Doufejme, že to nezazní. Musíme si uvědomit, že hlavní chyba skutečně je ve výkonnosti hráčů, v jejich psychice, někdy v sobectví a neochotě položit všechen svůj potenciál na oltář svého týmu a až potom se věnovat svému osobnímu prospěchu. A také v našem systému, který je nedokáže dnes tak dobře připravit, aby byli na úrovni nejlepších soupeřů.
Zkušenost ze Švédska, stejně jako s trojutkání s Rusy, povzbudivá není. Výhodou je, že se jedná pouze o první kontakty a lze nějak reagovat. Turnaj v Salcburku představuje naději, motivaci a ukazuje cestu. Hráči vědí, že je něco takového možné. Přestože jsme dnes od tohoto stavu daleko, existence této naděje je důležitá pro jejich příští úsilí.
Po Švédsku jsem od kluků slyšel, že byli před prvním i druhým zápasem nervózní jako nikdy. Prý si při rozcvičce vůbec nebyli schopni přihrát, puky lítaly dva metry jinam. Ten tlak byl asi velký a někteří ho neunesli.
Autor:  Zacha Pavel st.Vydáno: 16.2.2012 9:21 Přečteno: 1228x Hodnocení: 1 (hodnoceno 3x) Vaše hodnocení: |
Formát pro tisk
Komentáře