A CO JINÉ SPORTY?

O problémech v hokeji a fotbale jsme toho už hodně napsali, stejně jako se toho hodně ještě vůbec nenapsalo. Tyto sporty svým charakterem a pravomocí trenéra nasazovat jednotlivé hráče do hry, přisuzovat jim role a ovlivňovat tak jejich pozici a zprostředkovaně kariéru toto vše umožňují a pro některé typy lidí je lákavé se v tomto prostředí pohybovat a využívat možností, které to nabízí. Někteří mají férovost v krvi, jiní jsou v něčem rovní a v něčem ne, no a pak je tady ta poslední část, která se s nějakou morálkou už roky nepotkala.

Lidé z fotbalu a hokeje jsou obecně přesvědčeni, že v individuálních sportech je jakákoliv manipulace vyloučena už jen díky tomu, že ve světě bodů, vteřin a  metrů se fixlovat prostě nedá.

Možná budeme překvapení, že je to sice o něco obtížnější, ale naši trenéři a funkcionáři se ani v těchto sportech a u dětí před ničím nezastaví.

V tenise dětí do patnácti let zdánlivě o mnoho nejde, ale opravdu jen zdánlivě. Když moje dcery hrály tenis a zúčastňovaly se losování, seznámily se s několika zajímavými "vynálezy." Jednou jsme na turnaji zabavili dívence minci (věk 11 let), která byla vyrobená ze dvou zbroušených stejných mincí a měla obě strany stejné. Při volbě tak nemohla prohrát. Tímto způsobem si moc nepomohla, protože se tak losovala pouze strana nebo podání, ale i to byla při větru nebo slunci malá výhoda hodná pozornosti a podvádění.  

Jednou na áčkovém turnaji v Rakovníku měl pořadatel, otec průměrné hráčky a sponzor turnaje v jedné osobě, možnost udělení dvou divokých karet. Udělil jednu své dceři a druhou opravdu velice slabé dívce ze stejného oddílu. Když děvčata losovaly svoji pozici v turnajovém pavouku, tyto dvě tenistky šly k losování už s papírky v ruce, byly to přesně ty dva papírky, které v poháru určeném pro losování chyběly. Takže se nalosovaly do dvouhry na sebe. Holky si toho všimly, jedné koukal kousek papírku z ruky - bylo to dost trapné, ale turnaj se tak odehrál. Dcera pořadatele tímto způsobem vyhrála zápas. Podobná šaráda se odehrála i ve čtyřhře. Smysl to mělo v tom, že na turnaji nejvyšší úrovně bylo za výhru v prvním kole nějakých 75 bodů, zatímco za vítězství v turnaji páté nebo šesté kategorie, což vůbec není jednoduché vyhrát, kolem třiceti. Když si tu estrádu zopakovala jeho dcera ještě na jaře na venkovním turnaji, dopomohla si jako mladší ročník v mladších žákyních ke čtyřem velice vysokým bodovým ziskům ze započítávaných šesti nejlepších, což ji katapultovalo naprosto zadarmo vysoko na žebříček. To zase mělo smysl v tom, že prvních patnáct dívek v ročníku na žebříčku mělo nárok od svazu na tenisovou akademii, kde se tehdy rodiče finančně účastnili pouhou čtvrtinou nákladů, zbytek platil tenisový svaz. To byla dost velká motivace mít za tak výhodných podmínek třikrát týdně kvalitního trenéra, v zimě halu, v létě kurt a ještě ten nejlepší sparing dostupný v okolí.

Podobná situace je dokonce i v atletice. Jsou tam zřetelně napsané věkové kategorie, dosažené časy na setinu vteřiny, ale když se rozdělují širší a hlavně užší reprezentační nominace, které jsou spojeny s financemi a s možnostmi trénovat třeba v zimě tři týdny na Kanárských ostrovech s příjemným klimatem, dokážou u nás někteří i tyto výsledky "prolomit" a udělat si tyto nominace posvém. A tak se stane, že holka s nejlepším výkonem je první v nominaci v širší repre, kde o moc nejde, ale v širším kádru se najednou zázračně posune na čtvrtou pozici, protože místo v tomto týmu je pouze pro tři běžkyně. Tam už se ale rozděluje nejvíc peněz na přípravu. Když je z menšího klubu a nemá vlivného trenéra, občas se to stane. Tak místo na Kanárech běhá po ledě na místních lesních cestách a v mrazech. Možná ji to zocelí, ale taky je větší šance na zranění.

Nedělejme si proto iluze, že v jiných sportech je to o něco lepší, protože není. Jediným řešením jsou transparentní, logické a jasné systémy nominací a celkové práce s talentovanou mládeží. Ochotou takové vytvořit by byl vyslán jasný signál přijmout skutečně důležité změny v našem sportu mládeže. Bohužel, ta ochota chybí, protože když u něčeho děláte a umíte to zabarvit podle své potřeby, přináší vám to pak násobky užitku, který se nezdaňuje a není vidět - přesto mnohé potěší. Rodiče naříkají i na jiných sportovních svazech na nepořádek a lumpárny, nebo jen na prostou lidskou hloupost a zkostnatělost, se kterou často nejde pohnout.

Ale jak říká klasik, těm co podvádějí to prostě stejně nikam nepomůže, získají malou dočasnou výhodu, ale pak je to zákonitě semele. Pro nás ostatní je to něco jako očkování proti tuberkulóze, záškrtu nebo tetanu, které způsobí malou teplotu a dva dny výpadek, ale pak se zase jede dál.