Kamevéda

Menu

Odkazy

Uživatel

Počítadlo

Reklama

Kategorie: Domů

Český sport na začátku léta 2019

24.6.2019

 

Období počínajícího léta je jako stvořené pro zhodnocení uplynulé sportovní sezóny i pro výhledy pro sezónu nadcházející. Případně i pro zamyšlení nad celkovým stavem českého sportu.

Omlouvám se všem věrným příznivcům těchto stránek, že jsem se tak dlouho odmlčel. Věnoval jsem se především synovi. Byli jsme s manželkou, a vlastně celá rodina, moc šťastní, že jsme si ho užili celé dva měsíce. Bylo to skvělé období strávené s ním i jeho milou přítelkyní. Také jsem připravoval první ročník Letních dětských her Kamevédy, což mě stálo hodně sil a energie. A pak jsme uskutečnili poprvé celorodinnou akci, kdy jsme se všemi dětmi, jejich partnerkami a partnery, i se všemi vnuky, odcestovali na společnou dovolenou. To vše minulý týden skončilo, Pavel už byl o víkendu v Dallasu jako svědek na svatbě svému spoluhráči, a i můj život se teprve dnešním dnem dostává do normálních kolejí. Proto se pokusím o jakýsi nový vstup do dění tímto článkem.

Máme tady jednu velkou změnu, vznikne národní sportovní agentura pro sport pod vedením Milana Hniličky. Tohle velké téma bych chtěl tentokrát vynechat, v dalších měsících teprve budeme sledovat, jak se projeví vyšší peněžní tok pumpovaný do celkově špatně nastaveného systému a jednotlivých podsystému českého sportu.

Dnes bych chtěl začít u fotbalu. Ten se topí v obrovských problémech, které tradičně začínají v nejvyšším vedení, promítají se do účelového vedení zápasů, zvlášť v průběhu baráže, kdy o něco jde a kdy mocní fotbaloví bossové mohou plně využít zákulisního vlivu. Jak se to letos událo, to už hraničilo s naprostou ztrátou důvěru zbytku fotbalové veřejnosti k fungování českého fotbalu. Ale jak vidíme, život jde dál, všichni jsou spokojení. Je to náš typický český produkt a poznáváme se i v naší bezedné toleranci k ničení těch produktů, které by mohly přinášet radost i pravidelnou porci zábavy velké části národa.

Co je ale neobyčejně krásné a povzbuzující, že i v takovém prostředí může vzniknout něco, co nám předvedla Slávia Praha v evropských pohárech. Její zápasy proti Chelsea i proti Seville považuji za největší událost posledních let v českém sportu. Nejde jen o výsledky, ale hlavně o formu, kterou se slávisti prezentovali. Zlomili mýtus o stavu českého sportu a jeho neměnnosti. Nahánět Chelsea na doma i venku prakticky až do konce zápasu - vůbec bych si předtím nedokázal připustit, že je něco takového u českého fotbalového klubu možné. Příčiny tohoto úkazu jsou zajímavé, jedná se o velice inspirativní zdroj poučení, což je námět pro některou další debatu.

Českému tenisu dělají radost hlavně ženy, muži vcelku dokreslují jeho postupný úpadek. Ale neměli bychom podlehnout dojmu, že Český tenisový svaz funguje a má nějakou zásluhu na úspěších českých tenistek. Naopak, tenisový svaz si počíná stejně tragicky a destruktivně, jako jeho silnější bratři v kolektivních sportech. Mám s ním své špatné zkušenosti, zabedněnost velké části funkcionářů svazů krajských i toho centrálního nebere konce. Ale abych nekritizoval sám, raději si  vypůjčím slova někoho, kdo má větší právo hodnotit práci tenisového svazu.

Jiří Hřebec je bývalý tenista, nyní tenisový trenér. Osobně jsme se před mnoha roky krátce setkali v Rudé Hvězdě Praha. Dnes působí Jirka Hřebec jako trenér nové české tenisové komety Markéty Vondroušové. V posledním magazínu deníku Sport vyšel jeho rozhovor, ze kterého bych si vypůjčil část, která se věnuje práci a fungování Českého tenisového svazu.

Co říkáte na českou tenisovou školu?

J. Hřebec: "Ona neexistuje."

Ne?

"Copak se tady dělá něco systémově? Dělá se to v klubech. My se o to v nich staráme, nějaký systém tady máme. Ale svaz? Ten zemřel, to je dvacet let mrtvá organizace. Už mohli mít svoje centrum, nějaké kurty, kde by reprezentanti trénovali, scházeli se. Jenže tady se zastavil čas. Oni samozřejmě evidovali úspěchy, když měli lidi, kterým se dařilo. To bylo furt tenis, tenis, tenis. Ovšem tenis je v tragickém stavu. Nebudu se o tom rozpovídávat, ale je to tak."

Takže co s tím?

"Za deset, patnáct let nebudou ani ženské. Jasně, on vždycky někdo přijde, že jo? Ale to není tvořené systémem..."

Myslím, že to pro krátkou ilustraci stačí. Už z důvodu, že se nejvíc zabýváme hokejem. Takže co je tady nového? Robert Reichel před několika dny prohlásil, že "český hokej je na dobré cestě." Já s jeho názorem nesouhlasím, protože jsem přesvědčený, že český hokej na dobré cestě není. Proč?

Tabulky stále vládnou českému hokeji. To přináší komplikace hráčům, jejich rodičům, ale také trenérům i manažerům mládeže. Všem brání cítit se v něm dobře a dělat hokej dobře. Naráží na něj hlavně ti hráči, kteří berou hokej vážně. Ty stresuje a stojí je hodně peněz, jejichž vydáváníní je nelogické i amorální. Ale také manažeři mládeže se ocitají v začarovaném kruhu. Mnozí si stěžují, že aby sehnali kvalitního obránce určitého ročníku, musí jej shánět v zahraničí - v Česku nemohou. Brání jim v tom nejen tabulky, díky kterým nemohou navyšovat již tak napnuté rozpočty klubů, ale také dohoda o nepřetahování hráčů mezi extraligovými kluby, dále jakási nepsaná dohoda mezi akademiemi o tom samém, a bude platit i pravidlo o získávání hráčů pouze ze spádových oblastí, což bude jen další omezení těch, kteří mají kvalitní podmínky, ale obtížně do nich získávají hráče. Protože pokud se konečně začínají objevovat některé kluby, které mají dobré zázemí a partu trenérů snažících se dělat svoji práci dobře, hází jim systém klacky pod nohy a motaji se díky tomu v začarovaném kruhu. Co je platné, když existují dobré podmínky, když tam nemohou přicházet ti nejlepší hráči.

Systém špatně nastavený na začátku na sebe postupně nabaluje stále víc opatření, které ho zbavují schopnosti dobře fungovat, až dochází k paralyzaci celého sportu. Ve snaze sjednat nápravu pak nekompetentní lidé ve vedení přidávají další a další destruktivní prvky, které ze špatně fungujícího systému dělají systém nefunkční. Takže z něj ti nejlepší musí co nejdříve utíkat do zahraničí, aby měli šanci splnit si svůj sen.

Akademie jednoznačně nefungují, už od počátku to byl nesmysl nedotažený v mnoha ohledech. Dochází i k tomu, že některé kluby používají peníze zaslané ze svazu na platy akademických trenérů pro jiné účely, a těmto trenérům je dluží. Přesto v systému akademií zůstávají. Naopak jsou ze soutěží vyhozeny ty oddíly, které prokazují kvalitu práce s mládeží i svými sportovními výsledky, bez varování a naprosto mimo jakýkoliv systém, což jen podtrhuje celkový chaos a nekoncepčnost fungování hokejové mládeže.

Na obzoru není nic, co by přinášelo novou naději. Setrvává se u zvyklostí, které jasně prokázaly, že nefungují. Lidé, kteří přišli s nějakým názorem, který nefungoval, zůstávají dál na svazu. Ten už má dnes desetkrát více lidí, než před pár roky, ale nepřineslo to změnu systému, lepší fungování soutěží ani lepší podmínky pro mladé talentované hráče. Celkově se samozřejmě mírně suneme dopředu, ale tohle tempo zjevně nedodává kompetenci českým hráčům.

Jinak, vše při starém. Zastávám názor, že MS vůbec není ukazatelem stavu hokeje. Jedná se o podružnou soutěž. Trend udává dnes pouze a jedině NHL, jeho produkty a podprodukty, kterými jsou drafty NHL a zámořské juniorské soutěže.

Přesto se u nás zhlížíme v Mistrovství světa. Nicméně, osmnáctka, dvacítka ani první tým zase nepřivezl medaili. První český hráč si došel při draftu NHL pro dres až jako číslo 87., což je samozřejmě bída.  

Podobně jako loni, tak také letos byl Pavel Zacha řešen v souvislosti s reprezentací. Je to zajímavé. Například v jednom z rozhovorů s Petrem Nedvědem bylo doprostřed celostránkového článku v deníku Sport vsunuto bez jakéhokoliv zvýraznění, že hovořil s obráncem Romanem Polákem o možnosti startovat na MS na Slovensku, ale že dostal zápornou odpověď. A že podle toho, jak se rozhovor odvíjel, nevěří, že Roman Polák ještě někdy bude reprezentovat Českou republiku. Podle mého názoru je v těch větách shrnuto poměrně závažné prohlášení, které ale už nebylo dále zmiňováno.

Naproti tomu byl kolem startu-nestartu Pavla Zachy na MS už po několikáté znovu rozruch.

S odstupem času se tomu už fakt musím smát. Ale rozhodl jsem se i na doporučení syna vůbec se k věci nevyjadřovat. Myslím si, že to bylo dobře, protože dění kolem českého týmu samo odpovědělo na mnoho otázek. Viděli jste, co Říha provedl s Vránou a Chytilem? To považuji za naprosto skandální. Budoucí krev českého hokeje, střelec, který umí rozhodnout zápasy, rodilý zakončovatel. Češi tradičně hoří v neschopnosti dát branku ve vyřazovacích bojích, a oni nechají Vránu sedět na tribuně. I kdyby letos nedal ty rozhodující góly, připravoval by se na příští roky, kdy by jeho chvíle určitě přišly.

Tohle zametení s mladým držitelem Stanley cupu, který navíc neváhal přijet do Bratislavy i bez smlouvy v NHL, to byl opravdu "skvělý" vzkaz dalším mladým hráčům. Jakub nejen že prožil ponížení a stres, ale toto ponížení mu ani při jednání o nové smlouvě s Washingtonem nepomůže. Ne že by to bylo nějak relevantní, v USA nevnímají MS jako něco důležitého, ale nepomůže to.

To stejné s Chytilem. Už o tom psali povolanější, nebudu se opakovat, ale jen bych chtěl zdůraznit, že to opět potvrdilo bezkoncepčnost fungování celého českého hokeje. Ale nechme stranou Pavla Zachu, pokud jsem hovořil s hráči, kteří na letošním MS hráli, bylo pro ně zklamáním fungování národního týmu. Příprava na soupeře, nácvik situací před jednotlivými zápasy, schopnost vybavit hráče důležitými informacemi a nácvikem situací, které mohou v příštím zápase úspěšně využít, to je dlouhodobě velice slabý bod fungování českých výběrů. Když budete do zblbnutí dělat jedna jedna a jezdit karusel, který měla česká škola už dávno opustit koncem minulého století, nejsou to triky, kterými bychom mohli zaskočit dnešní soupeře. Když k tomu připočteme, že trenér nezná silné stránky hráčů a to, jak se ve svých klubech prezentují a čím jsou nejprospěšnější, a to včetně hráčů NHL v nejlepších letech s miliónovými smlouvami, máme tady situaci, kdy vedení týmu prostě hráčům nepomůže.

Oni jsou na tom podobně Rusáci. Přijede Ovečkin, Malkin, Kučerov, a když se ptají trenéra, co budou hrát, uslyší:

"Jste nejlepší hokejisti na světě, hrajte si co chcete! Hrajte svoji hru." Ale oni vědí, že to nejde, že i oni v NHL těží z dokonalé přípravy na zápas a ze systému hry v různých pásmech a za různého počtu hráčů na ledě, který se detailně piluje a piluje, až je z toho nebezpečná a vysoce funkční zbraň. Proto nás také v posledních letech převyšují Finové, Švédi, Kanada i USA, protože oni mají díky podpoře realizačního týmu určitou výhodu, kterou většinou dokážou využít. Naši hráči nedostanou nic, takže se musí semknout a snaží se vytřískat i za této situace maximum, když už tráví týdny ze svého volna někde na MS.

Trenér Říha si v závěru stěžoval, že neměl centry, když je mohl mít, tak je zase nechtěl. Přišel se strategií evropského jádra týmu, kterou před MS opustil, to je ode zdi ke zdi. Domnívám se, že není v moc dobré situaci, protože naštval dost hráčů z Evropy, kteří mu poctivě jezdili na akce, vyslal signál i mladým hráčům, že mohou očekávat všechno, jen ne slušnou roli, no a kluci z NHL v nejlepších letech z něj taky moc nadšení nejsou. Když připočteme i to logo na dresu, které zrovna velké vlastenectví nevyvolává, je to bída.

Český hokej si dobře stojí finančně, ale práce na té skutečné hokejové kvalitě a slibné budoucnosti je slabší.

Děti v českém hokeji musí co nejdříve opět získat absolutní volnost, svobodu a radost z pohybu. Dejme jim šanci zamilovat si sport, do kterého vstupují jako předškoláci, ale hlavně jim dejme šanci nezanevřít na něj, jakmile se stanou teenageři s ohledem na to, jaké vztahy v něm panují. Protože teprve potom budou ti úspěšní i ti méně úspěšní po letech s radostí a dobrým pocitem přivádět své děti na zimní stadiony v přesvědčení, že tím dělají to nejlepší pro své potomky. Nic takového si prozatím říkat nemohou,a je naší povinností tohle jednoho dne změnit.

Dovolil bych si tento krátký vstup skončit veršem z písně ELDORÁDO, kterou tak dobře známe v podaní Waldemara Matušky.

Zaposlouchejme se do refrénu staré písně, které je ve své trefnosti i v hokejovém prostředí stále tak aktuální. Občas jsem ji jakoby náhodou synovi v mládí pouštěl při cestách autem z turnajů , abych v něm podnítil touhu najít to svoje hokejové, a pak i životní Eldorádo. A jsem moc rád, že už to pro něj není jenom sen.

https://www.youtube.com/watch?v=ZqK8BXbh7yg

 

"Protože my už dávno víme, že nad zlato a bohatství je moudrost a uvážlivý čin.

Že Eldorádo není někde v dálce, ale docela blízko, v našich srdcích a v našem myšlení.

A že jeho pravé jméno je svoboda, pravda a porozumění.

Nosíme je v sobě a ptát se na ně je naše přirozená povinnost."

   

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.

KAMEVÉDA



Facebook Kamevéda

Používáte socilní síť Facebook? Pokud ano sledujte stránku Kamevéda! fb

Sponzoři

Prolog2.jpg

DrillBook

Informace o DrillBook, jak objednat a slevový kod najdete v článku (stačí kliknout na obrázek)
drillbook

Náhodný obrázek

SportovecVM.jpg

Reklama