Co lze ještě vytěžit z pozice první české světové jedničky Karolíny Plíškové?

Přestože Češky dnes představují jednu z nejsilnějších národnostních tlup dlouhodobě úspěšně působících na okruhu WTA, z letošního Wimbledonu zmizely oproti očekávání už v průběhu prvního týdne. Před hranicí, která odděluje úspěšné od zbytku světa. Ale nakonec se dosažené body a výsledky ostatních konkurentek zamotaly natolik, že na post jedničky vynesly Karolínu Plíškovou. Poprvé v historii českého státu.

Je to úžasný úspěch, který byl ale podpořen třeba i odmítnutím reprezentovat Česko na Olympiádě. Pro rodiče úspěšných dětí je to poučné zjištění. Pokud jdete za úspěchem, mělo by v určité chvíli jít vše podružné stranou, i když se jedná o něco tak posvátného, jako je třeba olympiáda, národní dres nebo účast ve Fed Cupu. Jsou to akce, které dokreslují úspěšnou sportovní kariéru a posouvají fanoušky na stranu sportovce,  ale současně také představují tříštění sil, díky kterému pak někdy nelze dojít až na absolutní vrchol.

Výčet těch českých hráčů a hlavně hráček, které zůstaly těsně pod pozicí světové jedničky, je poměrně dlouhý. Už tohle dokresluje výjimečnost takové pozice. Mnoho skvělých hráčů a hráček zůstalo těsně pod vrcholem a poslední krok se jim nikdy nezdařil. Karolína to dokázala a posunula celý český tenis zase o stupeň výš.

Hodně lidí řadí titul z grandslamu výš, já osobně hodnotím jako větší úspěch post světové jedničky, protože tato pozice přesahuje všechny jednotlivé sebevýznamnější turnaje nutností dosáhnout nejvyšší součet bodů za delší období i nutností mít schopnost prosadit se na všech površích. Je třeba mít výdrž, konstantní výkonnost a v určité chvílí díky tomu dosáhnou součtu  nejvyššího počtu bodů, což lze považovat za nejspravedlivější kriterium tenisové kvality. Můžete mít jiný názor, já za sebe preferuji tento pohled.

V každém případě bude dobře tento potenciál prodat směrem dovnitř naší společnosti. Zase by to mohlo přivést další stovky českých děvčat na hřiště s lajnami, sítí a červeným povrchem. U těch movitějších rodičů je dnes tenis volbou číslo jedna, vedle toho roste i dívčí obliba golfu. Pro ostatní může být v popředí velkého zájmu o úspěšnou dívčí sportovní kariéru třeba atletika, plážový volejbal nebo biatlon. Tady všude máme třpytivé vzory a důležité know-how v hlavách trenérů, což může novým mladým adeptkám usnadnit cestu k podobným metám v trochu vzdálené budoucnosti.

Cesta od prvotního dětského nadšení a založení inspirace u rodičů - jedno bez druhého nefunguje - je ale velmi, skutečně velmi dlouhá. Věřme, že naše mládežnické sportovní prostředí se v příštích deseti letech změní. Už z důvodu, abychom nemuseli současně dodat, že tato cesta  se svými dětmi vzhůru je pro většinu rodičů také velmi, skutečně velmi těžká.