Kamevéda

Menu

Odkazy

Uživatel

Počítadlo

Reklama

Kategorie: Domů

DÉMONIZACE HRY NA VÝSLEDKY

 

Slyším tu větu ze všech stran - Děti nesmí hrát na výsledky.

 

Je to luxusní nahrávka na smeč nalitá na síť bez bloků.

Další zákaz, a pseudoléčitelé českého mladého sportu se budou chválit, jak důležitý (bezpracný a nesmyslný) krok udělali pro dobro českého hokeje. Budou tvrdit, že našli a odstranili příčinu české neschopnosti vychovat hráče mezinárodního kalibru, což je samozřejmě "super hloupost."

Budou připomínat rybáře, kteří si nahodili do studny a všem kolem dokola tvrdí, že ta studna brzy bude plná ryb. Samozřejmě nebude, ale to marné čekání je spojeno s profitem, který tady v klubech bují léta. Podle mého názoru je zakazování hry na výsledky naprostý nesmysl. Věnoval jsem tomu tady za ty roky už několik úvah, dnes bych se chtěl zaměřit na tvrzení, že hra na výsledky je vlastně jediný způsob, jak to naše pokroucené prostředí může alespoň trochu málo sloužit k výchově nějakých hráčů.

Podívejme se na to z druhé strany.

Co se stane, když se výsledky vůbec nebudou brát v potaz?

Co je vlastně problémem našeho sportu?

Když pominu ty největší organizační deviace, výsledek týmu může být vlastně jediným vodítkem při pohledu z venku pro hodnocení práce s mládeží v klubu a s každým jednotlivým hráčem. Pokud jsme zemí, kde kvete protekce, kastování, kamarádíčkování, korupce už od nejmenších kategorií pokračující do dospělých a beroucí na sebe neuvěřitelná podobenství, při kterých zůstává rozum stát, kam až trenéři a další vlivní v klubech dokážou zacházet, potom je pro ně ideální živnou půdou právě ona situace, kdy se zakáže hrát na výsledky, výsledky zveřejňovat a porovnávat. Proč?

Když je špatný klub se špatným trenérem, děti se tam nepohrnou a nebo budou utíkat. Tým nebude na čele skupiny své soutěže, ale na konci. Bude to na první pohled vidět. Když zruším uvádění výsledků, není možné se na dálku orientovat v tom, kde jsou kvalitní trenéři, hráči a podmínky. To nahrává levorukejm trenérům a těm, kteří dětem nevytváření pro jejich sport konkurenceschopné podmínky. Kteří těží z neférového prostředí v týmu, které dokážou postupem času ve své funkci rafinovaně vytvářet.

Nejprve dětem zrušili mistrovství republiky.

Teď by se nemělo hrát na výsledky.

Potom se zruší počítadla skóre

A nakonec nebude smět nikdo dobruslit první na modrou čáru při závodech, ale všichni společně, aby z toho ten poslední neměl trauma?

To je nesmysl, že? Kam až to povede?

.............................

 

Možná je motivující a důležitý zrovna ten moment, když dítě vidí vítězit soupeře a v duchu si řekne: "Příště vyhrajeme my!"

A nejen řekne, ale začne hrát a trénovat s větším úsilím. Pokud v něm a jeho mysli takové procesy neprobíhají, stejně jednou zjistíte, že výkonnostní sport není jeho parketa.

.............................

Když budu mít dostatek dětí, ale budu stále vzadu v tabulce, je to důkaz, že s týmem dobře nepracuji a něco je prostě špatně. Buďto jsem neschopný trenér nebo hrají nejvíc ti, kteří by hrát neměli - a obráceně.

Když dám protekční synky do první lajny a na přesilovky, do branky jako jedničku protekčního brankáře, nebudu mít výsledky, protože ti nepraví hráči s "dobrými rodiči" to neuhrajou a ti ostatní budou otrávení, jejich potenciál nevyužitý, potom opět tým nebude výsledkově fungovat a postavení v tabulce toho bude dokladem. V týmu nebude parta, spíš partičky, protože v nezdravé hierarchii týmu se nic takového ani vytvořit nemůže.

Když bude chtít trenér ostaršit mladšího hráče do vyšší kategorie, musí opět být výkonnostně na tom tak, aby ty přesilovky a první druhou lajnu mohl hrát a měl takovou výkonnost, jinak ho nemá cenu vytahovat z nižší kategorie.

Stejně tak to platí obráceně. Když je o rok níž hráč, o kterém je trenér vyššího ročníku přesvědčený, že jeho zařazením to svého týmu dojde k jeho posílení, a hraje na výsledky, logicky si hráče vytáhne nahoru. Je to prospěšné rozvoji hráče i kvalitě týmu.

V Americe dětské týmy nehrají na čtyři lajny, protože takovým způsobem se nikdo nic nenaučí. Tohle by rodiče netrpěli, aby jeli 300 kilometrů a děti jim odehrály pár minut.  Malí kluci se musí rozvíjet a to ze střídačky z pozice v sedě nejde. Dvě a půl lajny je pro rozvoj dětí až až. Ideální stav je tak dvanáct až třináct hráčů v týmu. Do páté třídy je pro kluky nejlepší, když jdou na led každé druhé střídání. Musí být ale tak vytrénovaní, aby zápas kvalitně odehráli od první do poslední minuty. To není nic nového.

Za dob staré dobré Jihlavy mi vyprávěl Petr Kozlík, že měli v týmu i třicet dětí, ale na zápas jich brali pouze deset, dvě pětky. Na ty zbývající tak vytvářeli tlak, aby se snažili propracovat do "první desítky." Je fakt, že pár hráčů nakonec vychovali, včetně hráče NHL.

Odmítání hry na výsledky je produktem nesmyslného systému s tabulkami. Kluby chtějí mít co nejvíc dětí v ročníku, aby platilo co nejvíc rodičů příspěvky a... aby bylo co nejvíc zájemců odejít!

Je jasné, že když máte v týmu víc jak osmnáct dětí, budou někteří hodně nespokojení, protože nemají prostor ve hře. Chtějí odejít, což je svým způsobem pro manažery klubu žádoucí, protože  kluby u nás na pohybu dětí a na poplatcích za špatnou práci dobře profitují. Za nutnost odejít z nevyhovujícího prostředí musíte platit a dojíždět dál - což je neuvěřitelná parodie. Ale současně se sníží počet platících dětí v klubu, to je zase pro manažery nevýhodné.

Aby uchlácholili nespokojené rodiče, kterým prochlazené děti vysedávají na střídačce, volají po zrušení hry na výsledky a střídání čtyř lajn pravidelně, aby všichni hráli stejně a nikdo nenadával. Když se kvůli tomu prohraje, nevadí to, protože přece nehrajeme na výsledky.

V Česku možná bude možná brzy nejlepší trenér ten, který prohrál nejvíc zápasů, plní směrnici - nehraje na výsledky - je na konci tabulky.

V nejlepší akadenii fotbalu na Ajaxu také nehrají na výsledky, jenomže - většinou mají ve všech kategoriích i přesto tituly! zpět k hokeji...

Ale to je v každém věku vražda talentů, protože na čtyři lajny se nikdo hokej nenaučí. Ti nejlepší hráči z Čech za poslední léta většinou vždycky měli štěstí na trenéra a na to, že neslezli z ledu.

Je třeba svobodné prostředí, aby mohlo být víc týmů v soutěži s nižším počtem hráčů na soupiskách. Není důležité, kolik máme statisticky dětí. Rozhodující je, kolik dětí dostává skutečně kvalitní herní praxi. Ve zdravém prostředí hra na výsledky, na poháry a na medaile nevadí - naopak!

Je to základní princip hokeje. I v extralize, v nároďáku a v NHL hrají nejvíc ti nejlepší a hrají jen a jen na výsledky. Děti se to taky musí učit odmala.

Pokud v klubu v podstatě nejde o to, aby byli produkováni špičkoví hráči, což je převážný případ, hraje se od třetí třídy na čtyři lajny a řeší se to pouze tehdy, když je v týmu syn důležité osoby, jinak ne. Tím myslím velké kluby, v těch malých kolikrát těžko skládají dvě pětky, což představuje horší tréninky ale velký prostor v zápasech.

Pokud chce pár lidí v nějakém týmu s trenérem v čele začít dávat dětem maximum, není problém ve velice krátkém čase dostat na špici výkonnosti tým sídlící třeba i v těch nejmenších městech. Moje vlastní zkušenost z Velkého Meziříčí to jen potvrzuje. Musí to ale dělat nadšený zažraný trenér do hokeje a k ruce musí mít pár rodičů, kteří svoje děti rozvíjejí od malička a sportují s nimi denně x hodin.

Když trenér odvádí výbornou práci, motivuje děti i rodiče, věnuje se dětem v dovednostech i fyzické přípravě mimo led, organizuje turnaje a jezdí na kvalitní mezinárodní turnaje v každý vhodný moment, potom ten tým jde výkonnostně raketově nahoru s velkou možností, že může vychovat i jednoho dva hráče pro repre a profesionální hokej. Nehrát na výsledky, to je druh rezignace. Vím, že malým dětem jde hlavně o radost z pohybu, ale atmosféra směřující k zápasu a k vítězství to výrazně a stále víc postupem času podbarvuje a dává tomu všemu krátkodobý sezónní smysl. Bez toho to kluky nebude bavit.

V týmu musí fungovat hierarchie budovaná přísně pouze podle skutečné výkonnosti, potom jsou i tréninky kvalitní, jsou to vlastně kvalifikační kempy pro víkendové zápasy nebo turnaje.

Nemám rád řeči kolem špičkových mládežnických týmů, že některé děti jsou vývojově opožděné a měly by ve hře dostávat stejný prostor jako nejlepší hráči, že přece někdo dozrává později, snad až po dvacítce.

Bylo by to spravedlivé k těm nejlepším hráčům? Asi ne. Tyto teorie jsou k ničemu. Spíš to slouží k omlouvání zařazování hráčů neodpovídající výkonnosti.

Musíš hrát podle své výkonnosti. Nejsi spokojený? Jdi do horšího týmu ale do vyšší lajny, nebo se svou pílí propracuj na vyšší místo v sestavě. Nechtěj půjčky do budoucna, které třeba nebudeš schopen splácet. Není to jen o výšce a váze, menší hráč může být rychlejší a šikovnější, u nás se prosazuje hodně šikovných skřítků. Jen nechtějte velký prostor pro nešikovného skřítka. Proč bych měl jako trenér věřit tomu, že právě z něj bude jednou hokejista?

Každý má tisíc možností, aby se v krátké době výkonnostně posunul výš svojí pílí a prací navíc. Když se ti to nechce podstoupit, neplakej, že nehraješ přesilovku a první lajnu.

Bere trenér úplatky ve všech formách a skupenstvích? Nevadí (samozřejmě to vadí, ale ty nejlepší ani tohle nemusí hned vyhnat z klubu). Vychovej doma hráče, který bude hodně vynikat - a trenér bude brát od ostatních všimné za to, aby mohli hrát v lajně s tvým synem (u nás jsou někteří lidi schopni vytěžit maximum skutečně ze všeho). Pokud nelze sbalit bágl a odejít jinam, je to ta nejlepší reakce na takovou situaci.

Hokej  je hra na výsledky, i děti si na ten fakt musí odmala přivykat a těm nejlepším to může jen prospívat. Protože je to základní pilíř sportu s hokejkou obecně. Komu odmala dělá potíže, že se hraje na branky, vítězí ten, kdo jich dá víc, a nejvíc hrajou ti nejlepší, má přece k dispozici keramický, rybářský nebo šachový kroužek.

Já ty momentálně slabší nezatracuju, ale férovější a průhlednější mi připadá ten svět, kdy dostane každý spravedlivý prostor podle svého momentálního přínosu pro tým.

Pavel Zacha dnes hraje v Sarnii první přesilovku, každé druhé střídání  při oslabení, závěry zápasů, stav čtyři na čtyři. Trenér většinou hraje na tři lajny. Když hraje tolik, někdo ze čtvrté lajny se skoro nedostane na led. Takový Sasha Chmelevski (99), který bude možná na draftu v prvním kole a je v něm velký potenciál, nedostával od trenéra v Sarnii prostor podle svých představ, představ rodičů a agenta. Hrál většinou třetí lajnu, není typem na oslabení a na přesilovku ještě neměl. Pokud chtěl trenér útočit na dobrou pozici pro play off, nemohl dát větší prostor hráči ročníku 99, byť talentovanému. Míra jeho talentu ještě prostě nedokázala vytvořit potřebný potenciál s hendikepem nižšího věku. Ještě musí dozrát, aby takovou pozici plnohodnotně zastal. Proto se s agentem dohodl na odchodu do Ottawy, která takové ambice letos nemá a může tedy dát takovému hráči hned větší prostor. V Kanadě, pokud má hráč potenciál, se řešení vždycky nakonec najde. Pokud ale dojdou k názoru, že hráč pro ně zajímavý není, je lepší se vrátit zpět.

Problém našeho hokeje je ten, že tady pro většinu GM není zajímavý žádný mladý hráč kromě vlastního syna a synů důležitých lidí pro fungování klubů. Tímto stavem logicky vůbec netrpí ti, kteří klubům vládnou, proto jej ani nehodlají měnit.

Ale pro český hokej je to dlouhé roky stále dokola opakovaná katastrofa.

Když filozofie výchovy talentovaných hráčů v zahraničí funguje tak dlouho úplně jinak, v globálu se to musí nějak projevit.

Nejsmutnější je, že k českým dětem, k talentům českého hokeje se v zahraničí většinou chovají s větší péčí a odpovědností, než u nás doma.

(V Sarnii teď hraje elitní útočná formace se dvěma Kanaďany a jedním Čechem, který odešel v sedmnácti. Jejich jména to "potvrzují:" Zacha, Studnička, Konečný)

To je první věc, kterou je třeba u nás změnit.

V tabulkovém systému a se zákazem počítat výsledky a góly to ale asi moc dobře nepůjde.

 

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Přidat komentář >

, Vylití dítěte s vaničk odpovědět
Zkusím zestručnit svůj názor anglickým pořekadlem. Hokejový svaz tímto opatřením vylil dítě i s vaničkou. Je jasné, že pokud jsou trenéři špatní a používají pro dobré výsledky zkratky (předčasná systematizace herních činností namísto herní volnosti, tlak na chybující hráče namísto podpory kreativních řešení), pak může hra na výsledky tyto trenérské chyby a negativa umocnit. Ale proč tedy raději neučí svaz trenéry lépe dělat svou práci a namísto toho raději volí sám tuhle nehoráznou zkratku? Proč dětem krade výsledky? Kvůli tomu, že neumíme trénovat, připravujeme děti o přirozenou, nedílnou součást hry. Prý hra je zatím pro zábavu - co je to za zábavu bez výsledků? Proč se tedy nehraje i extraliga bez výsledků, vždyť je to pro díváky a ti tam jsou taky jen pro zábavu. O nic jiného jim nejde. Jenže bez výsledků je to zábava už jen tak možná na 10%. Kluci, když jim hodíte na plácku míč, si všichni začnou hrát na své idoly a budou hrát na výsledky. Budou se hádat o každý gól, protože jsou ctižádostiví a ti kteří nejsou, těžko ve sportu něco dokážou. A svaz jim tady ukradne koření a motivaci k úsilí jen proto, že má strach o soudnost a cit svých trenérů. Je to naprostý nesmysl, jehož negativa mnohonásobně převažují nad pozitivy, o kterých se dá ale velmi idealisticky, mluvit.
, - odpovědět
Pokusím se popsat to, co já vidím pod problémem hraní na výsledky. Je to trochu obsáhlejší, než jak to možná z mého prvotního podání vyznělo.

Vadí mi, že jsou často udělány formace už ve čtvrté třídě a s nimi se kolikrát i tři roky nehne, s první lajnou určitě, a to v mnoha klubech a třídách. Málo kdy vidíme v žácích rozumně poskládané formace, kde se ti kluci doplňují. Většinou to jsou tři nejproduktivnější hráči pospolu a když se zápas nevyvíjí dobře, stáhne se hra na dvě lajny a ta první je na ledě kolikrát i přes minutu, jen aby dala nějakou branku. Tohle mi například na pátou třídu připadá ujeté.

Minihokej je u nás brán formou, že někdo je nejlepší, ten se musí dostat k puku, udělat dvě kličky a vystřelit. Po zápasech jsem nikdy v žácích neslyšel pochvalu za dobře odvedený defenzivní výkon útočníka. Pokud to bylo během hry, tak jistě, ale po zápase nikdy. Opět jen produktivní útočníci nebo obránci.

Naše výchova v žácích je brána jako vyzdvihování jednotlivců. Málokdy jde o tým, ale o třídu, kde jsou dva tři lepší hráči a ti to táhnou. Do sedmé třídy by se na statistiky vůbec nemělo koukat. Hokej by měl být zábava, při které se ti kluci naučí vše potřebné. Všichni by měli dostat stejnou šanci, formace by měly rotovat a neviděl bych vůbec problém dát Luboše se 170 body na nějaký zápas k Michalovi a Pepovi, kteří dohromady mají bodů dvacet. Obránci by se mohli alespoň na tréninku občas ocitnout v útoku a naopak. Všichni by si zkrátka měli být rovni, všichni by měli dostat stejně šance, protože proč vyzdvihovat v páté třídě nadějného kluka, když ten opomíjený ze třetí formace má větší potenciál, jen se s ním nepracuje a tak mu trvá déle, než se projeví a než dožene problémy s bruslením (menší vytížení při zápasech i tréninku) atd. v dorostech?

Já osobně nevidím jako chybu zrušení mistrovství republiky. Hokej by měl opravdu nabírat na vážnosti až v sedmé osmé třídě. Nemělo by se hnát za tituly už ve třídě páté. Od toho jsou turnaje, kterých je každým rokem několik, aby se ty děti nahecovaly a zabojovaly o medaili. Stačí ten jeden víkend pětkrát do roka a ne tím žít celý rok. A když už jsme u těch turnajů, odstranil bych ocenění za nejlepšího střelce a neproduktivnějšího hráče. Dával bych jen ocenění za nejlepšího hráče, obránce a brankáře s tím, že by si pak kluby mezi sebou vybraly tři nejlepší a nějak je ocenili. V soutěžích, ale i na turnajích by se nemělo honit za brankami a body. Často rodiče dětem i platí za branky a to je špatně, protože takový kluk pak nevidí týmovou hru, ale peníze. Oceňovat střelce a nejproduktivnější hráče nemá pro mě smysl dříve, než ten hokej nemá nějakou úroveň, což je sedmá třída. Do té doby stačí jen trochu lepší bruslař nebo kluk, co je s myšlením o trochu dále a máme tady dominantní kluky, kteří to většinou pak nikam nedotáhnou.

Hra na výsledky není špatná, pokud vše v klubu nebo alespoň v konkrétní třídě funguje vše jak má. Jenže aby to v ní fungovalo, ti kluci se musí bavit, ne být odměňování nebo trestání za to, jestli vyhrají nebo ne bez ohledu na to, jaká hra předcházela konečnému výsledku.

Do sedmé třídy bych dělal zápisy z utkání jen kolem branek týmů. Branky a asistence jednotlivců tam nejsou důležité. Pokud si to nějaký rodič bude počítat, nedej bože bude svému dítěti slibovat odměny za branky a trenér to zjistí, měl by zakročit. Ono celkově by se měli rodiče s trenéry před sezonou vždy sejít a mělo by rodičům kladeno na důraz, že jakékoliv projevy netýmovosti budou trestány a odnese to jejich kluk. Mluvení do sestavy, úplatky, pokřikování zasahující do hry nebo urážení jiných hráčů z týmu by mělo být trestáno tím, že se další zápas posadí kluk toho konkrétního rodiče. Kluka to naštve, ale pochopí situaci a sám i doma něco řekne, i jako jedenáctiletý a rodičům se snad otevřou oči. Jenže to by nesměl být tlak ze všech stran na nesmyslné nahánění výsledků. Jsou důležité, ale ne nejdůležitější, ne ve třetí, čtvrté, páté ani šesté třídě. Do té doby by to mělo být úplně o něčem jiném.
odpověděl(a)
Je na tom hodne pravdy,ale urcite bych nerusil hru na vysledky, at se treba u tech deti nehlasi strelci branek, asistenti u nich,ale spolecne vitezstvi nad rivalem z druheho klubu ve meste nebo na okrese,je to co ty kluky i stmeluje a cim celej tejden zijou a motivuje to treba i vic maknout na treninku,.Mimoto kazdej na zimaku,kdo tam je od toho aby si vsimal talentovanejsich jedincu, si vzdycky zjisti,kdo,ze je ten frajer s cislem 24, kterej tam vsechny prevysuje o dve tridy a ani nemusi 6x za zapas slyset od hlasatele jeho jmeno, jako autora golu.
odpověděl(a)
Téhle myšlence (vyrovnané lajny a nebrat to vážně) rozumím ale všichni dobří trenéři (resp. všichni trenéři kteří jsou ochotni diskutovat o svých metodách 10) mi ji rozmlouvali. Horší hráč si s lepším stejně nezahraje a rozhodně nemůže nic odpozorovat, musí si to sám zkusit ve třetí lajně. Čtvrtá lajna je úplná blbost. Lepší mají hrát s lepšími, průměrní s průměrnými, horší s horšími. Futrování třetí lajny je ústupek ze správné cesty za účelem výsledku. Stahování na dvě lajny - jsou situace kdy je to přirozené a rozumné, během zápasu vzniknou různé situace, obecně by se nemělo trenérovi do těchto věcí kecat ale měl by být schopen vysvětlit a obhájit svoje rozhodnutí, komunikovat s dětmi i s rodiči. Mnozí čeští hokejoví trenéři jsou nafoukaní kreténi nebo se tak alespoň snaží tvářit.

Minihokej se nehraje defenzívně, v minihokeji se napadá, útočí, riskuje, zkouší, dává se tolik gólů že to nemá cenu počítat. Za defenzivní výkon může trenér v minihokeji pochválit jedině za velmi aktivní napadání. Nějaké pasivní defenzivní taktické varianty jsou k prdu i když viděl jsem leccos, třeba brankáře vodorovně ležícího v bráně protože se přišlo na to že soupeř neumí zvednout puk.

Existence MR mi žíly netrhá, trochu mě mrzí že krajské výběry jsou jen v některých krajích - tréninky, zkušenosti.

Mistrovství republiky nebo jakýkoliv jiný turnaj, protože děti to moc nerozlišují, nesmí být důkaz geniality a cesta k financím ale odměna dětem. Dokud na ně nezačnou chodit diváci a nebudou za hru dostávat peníze tak je to prostě jenom hra, u nás bohužel až do juniorů včetně. V kanadě na juniory chodí diváci a všechny útlocitné myšlenky jdou stranou - je jenom "hraješ dobře" nebo "nehraješ dost dobře". U nás jsou to až do juniorů děti a pak najednou muži, v Kanadě od 16 do 21 procházejí "přechodem" kdy už můžou hrát (nebo aspirovat na hru) v smysluplné soutěži. Naše soutěže mládeže berou vážně jen rodiče a kluboví funkcionáři. Krajský přebor mužů se zdá mít u nás větší vážnost než juniorská liga. Takže nějací osmáci nikoho moc nezajímají, mladší žáci už vůbec. Dříví v lese.

Kluk hraje normálně obránce ale o třídu výš by mohl hrát v útoku (obránců je dost). Půl roku trvalo trenérům než si toho náhodou všimli (trochu přeháním, chtěli ho výš už v létě na soustředění ale musel by výš nastálo a to jsem nechtěl já), ale stejně je to k prdu protože svaz nedovolí dítěti hrát dva zápasy za víkend za dvě kategorie (jindy ale oficiálním rozpisem naplánuje 3 zápasy ve 4 dnech). Klacky pod nohy, zákazy, omezení. Přitom dětí je málo, hrají všichni a tři lajny ve všech kategoriích nenaplní.

Talentovaní jedinci ať si jsou talentovaní a úspěšní, jen je nemá cenu vyzdvihovat dřív než jsou z nich dospělí lidé, tím se dá jen něco pokazit. Ale proč cokoliv tajit, když to stejně zajímá zase jenom ty lidi, kteří si tak jako tak dělají doma čárky na zdi pokaždé když "jejich" dítě dá gól. Ať už je to trenér, rodič, vedoucí, funkcionář nebo jakákoliv kombinace. Nikoho jiného ty výsledky nezajímají a tihle lidé si je stejně najdou.

Zeptejte se svého trenéra jestli jsou důležitější výsledky nebo aby svěřené děti naučil hrát hokej (ne, není to totéž). Jsou trenéři kteří vypadají jako slušní lidé ale budou vám tvrdit že výsledky. Dávají rodiče příspěvky na to aby klub vyhrával zápasy nebo na to aby dítě naučil hrát hokej a dal mu příležitost si zahrát? Dávají ministerstva a místní samospráva na mládež peníze aby klub vyhrával nebo aby se dobře postaral o děti? Uznávám že hlavní sponzor a vedení klubu mohou teoreticky být magoři kteří chtějí hlavně vyhrávat za každou cenu ve všech kategoriích. Ale normální člověk tuší že jde o to aby se děti něco naučily a nekřivila se jim páteř (doslova i obrazně).

Výsledky tedy nejsou u mládeže to nejdůležitější ale každý zápas musí chtít sportovec vyhrát, to je přece hlavní motivace, výše, rychleji, lépe, dát do toho všechno, a prostá evidence výsledků je jediná luxusní odměna (kromě nabytých zkušeností, vlastního vývoje) kterou děti z ligové soutěže mají. Pro děti jsou výsledky důležité. Krotit je potřeba trenéry. A hlavně je zřejmě něco špatně ve vedení klubů - mají jinou motivaci než vychovávat mladé hokejisty, ale to zákaz zveřejňování výsledků jedině zhorší - opět bude méně veřejně dostupných informací.

Zatajení výsledků by svazu a klubům umožnilo zatajit špatnou organizaci soutěží a vlastně celého mládežnického hokeje. Zákazy a omezení jsou jenom záplaty na nefunkční konstrukci. Aby systém fungoval veřejnost naopak potřebuje přesně vědět co se děje s veřejnými penězi, které kluby jsou dobré a které špatné.
odpověděl(a)
Já nejsem proti hraní na výsledky. Je potřeba dělat tabulky, je potřeba vědět kdo jak na tom je. Jen jsem proti tomu hrát na výsledky na sílu. Zažil jsem situace, kdy trenér ve čtvrté třídě vyhodil tři kluky, že z nich nikdy hokejisti nebudou a že takové děti ve své třídě nechce. Ano, ta třída pak vyhrávala, ale ani jeden z nich to nikam nedotáhl a ani nedotáhne, protože od malička byli vedení k tomu vyhrávat v žákovských kategoriích. Nerostli jako hráči, nevyrůstali z nich individuality, byli jen strojově vedení k něčemu, co jim vycházelo do sedmé třídy. Pak je ostatní začali převyšovat a teď jsou ti kluci průměrní i v první lize dorostu.

Každý bude vědět, který hráč za to stojí, který je lepší, ale to nepočítání individuálních statistik má spíše psychologický efekt. Od malička vidíme, jakou váhu tomu všichni přikládají. Nejlepší obránce se na turnaji udělaje těm, co mají nejvíce bodů. Pak tam máme nejproduktivnějšího hráče a nejlepšího střelce. Každý kluk chce tu cenu doma, chce diplom a sošku. Ti lepší toho samozřejmě využijí za podpory rodičů, protože je skvělý pocit, když mezi všemi těmi dětmi a rodiči si jde zrovna váš syn pro sošku. Sám jsem viděl finále turnaje v minihokeji, kde před zápasem rodič říkal svému klukovi, že musí dát alespoň čtyři branky, aby byl nejlepší střelec. Kluk dal branek nakonec pět, ale jeho tým prohrál 6:5. Byl smutný, že skončili druzí? Nebyl. Byl šťastný, že je nejlepší střelec. Hlavně ale ten zápas jeho tým mohl v pohodě vyhrát, kdyby přihrával. Minutu před koncem chtěl dát šestý gól, místo aby lehce posunul puk spoluhráči, jenž by to jen doklepl do prázdné a takových situací bylo více. Například dostali i branku po tom, co jako poslední hráč dělal kličku do dvou hráčů, protože proč by přihrával, že jo, v té době už byl nejlepší střelec turnaje. A jeho rodič? Šťastný jako blecha. Výchova selhala, tým byl odstrčen, protože kanadské body.

Pokud jde o vyrovnané lajny, pak je to opět spíše z psychologického hlediska. Ukáže se tím, že všichni si jsou rovni. Pokud něco dodá chuť mladému klukovi do tréninku, pak právě tohle. Proč by vyjetí z pásma měla první lajna jet při tréninku pětkrát, zatím co ta čtvrtá jen dvakrát? Kolikrát se ty hvězdy ocitnou o třídu výš, kde nehrají s těmi nejlepšími a zkrátka neumí. Hrál jsem proti dost klukům a když jsme přijeli do Vítkovic, ve třetí lajně hrál Palát. Měl vedle sebe kluky, kteří i na poměry Vítkovic nebyli dostatečně dobří a stejně po první třetině musela jít první lajna na tu jejich. Ti kluci se přizpůsobili jeho hře. Bruslili rychleji, přihrávali přesněji a to jen proto, že se mu chtěli vyrovnat. K čemu je teda hráč, co v první lajně zvládne udělat pět bodů a ve třetí je k ničemu? Vychováváme hokejisty a ne mládežnické hvězdičky. Viděl jsem hodně kluků, kteří v žácích hráli třetí lajnu, nedostávalo se jim tolik pozornosti a pak trvalo, než se v dorostu a juniorech ukázali, ale teď hrají extraligu nebo první ligu, zatím co ti vítězové bodování v žácích hrají krajskou ligu pro radost.

Zkrátka pokud děti uvidí, že se odměňuje týmovost a ne branky nebo asistence, budou se hnát hlavně za body. Pokud uvidí, že se neklade důraz na to kdo dal branku, ale jaký znak měl ten kluk na dresu, nebudou osobním statistikám přikládat takovou váhu. Týmu to nijak neuškodí, právě naopak. Znám kluka, kterému rodič zapisoval statistiky zápas co zápas. Na konci čtvrté třídy měl bilanci 149+3. Ty tři asistence navíc byli po tom, co brankář vyrazil jeho střelu. Taťka mu dával dvacet korun za každou branku. Hezky si vydělal, no ne? V páté třídě to bylo 170+5. V šesté 117+6... v sedmé 70+4... v osmé 41+6... tehdy ještě v deváté 21+9 a do dorostu se nedostal. Poprvé vypadl z první lajny v deváté třídě, jinak tam byl pořád, protože dával branky. Z toho týmu se prosadili výrazněji jen tři kluci a dva z nich hráli ještě v osmé třídě lajnu třetí. Kdo ví, mohlo těch kluků být více, kdyby se pracovalo se všemi stejně. On sám to mohl dotáhnout dále, kdyby na sobě pracoval. Jenže nemusel, protože měl první lajnu jistu a dával nejvíce branek, tedy to, oč tu běželo podle jeho otce a trenéra. No a takových hráčů bylo několik. V mládeži nejde říci, kdo bude jak dobrý. Ve čtvrté třídě nemůže nikdo soudný říci, kde ti kluci budou za čtyři roky a je zkrátka nesmysl už v té době určit jejich místo. Kluci by měli rotovat minimálně při trénincích, protože pak se levé křídlo ocitne na pravém a neví jak si najet. Obránci by se měli vyzkoušet i do útoku a opačně. Měli by hrát i horší s lepšími v jedné formaci. Ten lepší bude brblat jen proto, že nebude mít tolik bodů a to je ten kámen úrazu. Body, body a zase jenom body a já říkám ne. Hokej má úroveň až od sedmé třídy, do té doby bych kanadské bodování vůbec nebral v úvahu. Pak do sedmičky přijdou kluci, kteří jsou zvyklí hrát týmově. Jestli něco přinese opravdu výsledky, pak tohle. Pro mě jako trenéra by bylo selhání, kdyby mi zápasy vyhrávali tři lepší bruslaři u kterých vím, že to stejně nikam s největší pravděpodobností nedotáhnou. Bylo by pro mě selháním vidět jednu lajnu šťastnou a další dvě nešťastné, protože neměli tolik času na ledě a nevěnoval jsem jim tolik pozornosti.

Jinak ten zákaz hrát zápasy za dvě kategorie ve dvou dnech je neuvěřitelná hloupost. Pamatuji si, jak obcházeli pravidla ve Vsetíne s mladým Jaškinem, který hrál nejprve zápas o dvě třídy výše a patnáct minut na to hrál zápas o tři třídy výše. V sedmé třídě jsme v sobotu hráli proti Vítkovicím za sedmičku a v neděli za osmičku s tím, že tam měli šest sedmáků. Palát, Voráček, Jaškin, Faksa, ti všichni hráli co to šlo, kolikrát i přes šedesát oficiálních zápasů za dvě tři třídy. Dnes by byli na svazu nejraději, kdyby ti kluci měli třicet zápasů za rok maximum a nejlépe bez ostaršování.

Takže.. proti výsledkům zkrátka nejsem, ale tím, že jsou u většiny trenérů a klubů na prvním místě dopomáháme k rozvoji hráčů, kteří to většinou nikam nedotáhnou. Zabíjíme tým na úkor kolikrát jedné formace a dusíme potenciál v malých dětech jen proto, že ve čtvrté třídě jsou jiní o trochu lepší a tím je postavíme do jasné role - ty, třetí lajna levé křídlo a když to půjde, nahoď puk a pojď střídat, aby první lajna mohla dát branku - která jim chuť do hokeje bere.
, - odpovědět
https://www.youtube.com/watch?v=mx54y3LO2YY
, - odpovědět
Pokud chcete mit stoprocentni jistotu, ze s Vasimi detmi, potazmo Vasimi vynalozenymi prostredky do sportu je nakladano podle fair play a nejste sam jeho trener,dejte kluka na tenis,vyberte a zaplatte mu trenera,ktery bude splnovat vsechny Vase predstavy.Nebo ho dejte na atletiku,tam je jedno čí jste dite bud jste rychlejsi,dal hodite nebo skocite a ste nejlepsi, at je Vas tata predseda svazu nebo udrzbar ve fabrice. I fotbal je v tomhle trochu jinaci,protoze tam se hraje o velke penize za pripadne pozdejsi prodeje hracu a sefove akademii ve velkych klubech jsou mimo jine hodnoceni i za to,kolik vlastnich odchovancu se jednou prosadi a jaka je tudiz ekonomika te akademie.Proto i treneri hledaji talenty,kteri maji predpoklady se jednou prosadit, jsou za to totiz hodnoceni.Hokej je v tomhle snad uplne nejhorsi.Proč? To uz se tady rozebralo tolikrat,ze nema cenu to opakovat,pokud je kluk talentovanej bud si ho musite ohlidat jako PZ nebo ho poslat v 15 ven a nechat ho prosadit se v opravdu fair prostredi.Pokud to zvladne jako treba Vrana s Pastrnakem je temer vyhrano, pokud ne,itak bude mit obrovsky naskok a spoustu bonusů oproti svym vrstevnikum,ze se urcite dokaze prosadit v jinem oboru.
odpověděl(a)
ale téma je hra na výsledky...
odpověděl(a)
A proc se teda neresi soutezeni na vysledky a vykony,treba v hazený,atletice nebo florbalu? Nejde o to jestli hra na vysledky skodi nebo neskodi,jde o paranoidne ambiciozni rodice,kteri vidi v hokeji budoucnost svych deti a pomalu od pripravky pristupuji jako k obrovske prestizi,jestli jejich synacek vede tabulku strelcu nebo bodovani.Hrat na vysledky se musi,jinak to deti nebude bavit.Ale taky musite mit v tymu trenera,kterej ve chvili,kdy vidi,ze nekoho po 2 tretinach drtite o 15golu,ty kluky vrati na zem a dokaze je presvedcit,ze to nejsou zadny extra hvezdy jenom proste hraji proti o 3 tridy horsimu tymu a vymysli v prubehu zapasu minisouboje tykajici se ruznych aspektu hry mezi ruznyma petkama nebo jednotlivyma hracema,tak jak to popisuje ve svych clancich treba Michal Broš.
odpověděl(a)
Brož ten snad psal o tom, že by měli jít hokejisté šiřit své geny mezi maminky 5. Asi když to psal, tak byl nadrženej .-).
odpověděl(a)
Jista mira inteligence a schopnosti porozumet tomu, co se kde pise,se mimojine vyznacuje i tim,ze clovek dokaze rozpoznat nadsazku od vazne minene myslenky.
odpověděl(a)
V hokeji kde vládne absolutně protekce dětí trenérů (Růža a syn, Reichel a syn, atd...), hráčů a jejich kamarádů. Kde vznikají vtipy, 1. útok bohatí tatínci, 2. šikovné maminky je jakákoliv nadsázka na toto téma neprofesionální.

To je jakoby Kulínský v nadsázce doporučoval, že ideální věk na sex dívky je od 10 let. Nebo Kramný dělal přednášky o vlivu proudu na děti.

Brož bude dobrý trenér (neznám jej oosbně), ale jako otec dětí, v klubu kde sám trénuje je tato nadsázka s kontexem histrorie Českého hokeje byl tento odstavec dost velký úlet.

Kolik dětí trenérů se prosadí v hokeji i přes tu tlačenu. Minimum! Kolik talentovaných dětí to odrovná .... asi dost. Ani v nadsázce to němělo relevantní podklad. Tím to ukončím, prostě to byla chyba. Ale třeba se poučí :-).
, HRA NA VÝSLEDKY odpovědět
jednoznačně je každá kolektivní hra o hře na výsledky a byví nás právě proto, a baví to i děti, jsou na tom založené počítačové hry,,a peostě všechny hry...nemyslím si, že kluci jsou na záapsas, jen tak, aby si zahráli, ale chtějí ho jednoznačně vyhrát. to je něco absolutně přirozenějšího.
takže co codat. Na druhou stranu si nemyslím, že je důležité klást na výkonnost ve věku do 12-14 let takový důraz a točit dvě lajny a hrát v týmu jenom 10 kluků. prápadá mi ideýlní, aby bylo kluků 15, to znamená 3 lajny a snažím se udržet tempo rychlým střídáním, nedokážu si představit, že by dvěš lajny kluků dokázalo v tomto věku 9-12let vydržet vysoké nasazení do konce, a to mAJÍ HODNĚ VELKÉ HŘIŠTĚ NA TAK MALÉ NOHY, NEDOKÁŽÍ TO ANI DOSPĚLÍ, KTEŘÍ MAJÍ VLADTNĚ STENÉ HŘIŠTĚ A MUSÍ MÍT OBČAS I 4 LAJNU, ABY SI ODDYCHLI.
, hra na výsledky odpovědět
http://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-cesky-fotbal-clanky/251852/facr-zakazal-zverejnovat-vysledky-deti-chce-vychovat-tvorive-hrace.html
, hra na výsledky odpovědět
Nesouhlasím s vámi. Pokusím se vysvětlit:
Hrát na výsledky je přínosné, v Česku ale ne. Došli jsme už totiž tak daleko, že rodiče (trenéři-rodiče, bafuňáři-rodiče, vlivní rodiče, nezdravě ctižádostiví rodiče) dávno překročili onu mez kolektivního sportu a udělali nám z fotbalu a hokeje tenisové zápolení. Nejsilnější, největší, nejrychlejší, nejtechničtější. Jedině ti mají právo hrát. Zbytek ať jde hrát kuličky anebo šachy-jak tvrdíte ve svém článku nahoře.
Kolektivní sport má svoje specifika a i hráči slabší, pomalejší, méně technicky zdatní můžou být v kolektivním sportu velmi platní. Dokonce můžou svým přehledem, čtením hry, předvídavostí, zarputilostí na place vynikat. Toto ale nikdo nevysvětlí rodiči, který v kolektivním sportu nikdy nehrál, anebo vidí ve sportu pouze zářné zítřky pro svoje děcko.

Nedávno jsem byl se synem na turnaji krajských výběrů ve fotbale a organizátoři se rozhodli hrát systémem ´kdo dá nejvíce gólů´ turnaj vyhraje. Pro nás rodiče trochu nuda. Ale pro kluky naprosté uvolnění ve hře, nahrávali si do volných pozic, jenom aby dali co nejvíce branek. Trenéři v klidu, rodiče v klidu.

Že se musí v tomto něco udělat dokazují i reprezentační zápasy či mezinárodní turnaje našich mládežníků ve fotbale i hokeji. Kde nám utekl svět strašlivě. Každý takový zápas (alespoň ve fotbale) se pečlivě rozebírá a ukazují se chyby a špatné návyky, které v tomto věku u našich hráčů převládají. Jednoznačná rada zní: netlačit v přípravce a žácích na výsledky.
Důvodů proč nehrát na výsledky u malých kluků je celá řada. Vyberu pouze jeden. Hra pod (časoprostorovým) tlakem. Pokud zmíním ono MS juniorů, obrovská slabina našich hráčů (vyjma PZ ml.), kteří neskutečně zmatkovali a nebyli schopni v tom fofru nic vymyslet. Alibismus, strach, strojové akce bez nápadu, flegmatičnost. Takto působí na diváky hra dnešních mládežníků v hokeji i ve fotbale.
odpověděl(a)
Dovolím si nesouhlasit. Hrát hokej na výsledky je nejen pro děti naprosto přirozené. Paní Jágrová má doma kompletní písemný archív všech Jardových gólů a Jardovi to rozhodně neublížilo.

Pokud dětem my dospělí zorganizujeme špatně soutěže, pokud je pro kluby důležitý výsledek za každou cenu, nejde to napravit dalším zákazem pro děti.

Od nehrání na výsledky je už jen krůček k tomu, že někoho necháte (nebo budete muset nechat) schválně vyhrát, a to je fotbal.

Rozebírat zápas má smysl jen pokud máte vyrovnaného soupeře.
Vyrovnaného soupeře máte jen pokud se dodržují pravidla a můžete se svobodně přihlásit do soutěže, která odpovídá vaší úrovni.

Není důvod proč by nemohly fungovat v hokeji tři výkonnostní úrovně (hobby, výkonnostní, vrcholová), zas tak málo klubů tady není. Asi to tak někdo nechce.
odpověděl(a)
to LNT: Výsledkům se prostě u malých kluků nesmí dávat velký význam. Ať se hraje na počet vstřelených branek. Na konci sezóny (turnaje) tým s nejvíce vstřeleným počtem branek vyhrává.
Je to problém? Do 12 let, proč ne? Kluci chtějí vždy vyhrát, ale musí to chtít kluci a ne jejich rodiče, trenéři apod. Potom dochází k tomu, že ty kluky to prostě nebaví. Musí být silní, rychlí, musí umět tohle a potom támhle to. A co ještě musí teda umět v 10-ti, 12-ti letech aby tatínci, maminky, trenéři byli spokojení? Musí ještě teda umět vyhrávat i za cenu faulů, pomoci rozhodčích, bezva taktiky, nasazením těch ´nejlepších´...
Přijdu na zápas a kdo se z těch kluků tím zápasem opravdu baví, hraje si, vymýšlí něco nového. Nikdo. Naprogramované stroje.
odpověděl(a)
Jistě, ale ti malí kluci výsledku přikládají význam, a měli by vědět že JE důležité snažit se vyhrát a ne jen tak se plácat po ledě. Jsou samozřejmě důležitější věci v životě než vyhrát hokejový zápas. Teda asi 3.

Problém není s dětmi, ale s organizátory soutěží, pokud nejsme schopni zajistit aby děti hrály v týmu na úrovni odpovídající jejich výkonnosti a dodržovaly se pravidla tak skutečně nezbývá než zakázat zveřejňovat naprosto cokoliv, nejen výsledky zápasů. Ale je to tak špatně.

Zatím se nám daří kličkovat systémem tak, že to obě děti na dvou divergujících úrovních pořád baví. Se štěstím a odřenými zády.
odpověděl(a)
Jo a hrát na počet vstřelených branek to beru jenom jako návrh jak řešit motivaci v nevyrovnaných zápasech, protože v normální, vyrovnané soutěži je to naopak špatně.

Správně se hraje o vítězství, ne o ponížení slabého soupeře. Za stavu 10:0 by se mělo končit, rozházet hokejky, a začít nový zápas 3.
odpověděl(a)
to LNT: Určitě je důležité snažit se vyhrát. Ale mnohem důležitější je zahrát si. Nedávat výsledkům význam je cestou jak to změnit a naučit děti vnímat hokej (fotbal) jako hru, nikoliv jako cestu sebeprosazování se za každou cenu. Organizátory, trenéry, rodiče – tupce nikdo nezmění. Musí se změnit systém, ač se zdá, že jde proti sportu, v tomto případě to určitě pomůže. Malým klukům teda 100%.
odpověděl(a)
To je jako chtít, aby se neznámkovalo a nehodnotilo ve škole :-). Atletika se neběhala na čas :-).

Hrát na výsledek se bude vždy a je jedno jeslt se to někam zapisuje, nebo ne. Každé dítě chce vyhrát, žádné nejde na "závod" "do hry" aby bylo poslední.

Výsledek je zatím jedinej ukazatel, jak se rodič dozví kam dítě dává do klubu. Co se může naučit dítě např. v Popovicích?...., kde je v jednom ročníku v půce sezony týmové skore 15:500 golů. Pokud si rodič nebude moc tyto informace dohledat, dá dítě do klubu kde jej naučí stát na bruslích a to je asi tak vše a než to zjistí, budou 3 roky v tahu a šance kluka na lepší hokej klesnou o 70%. 3 ztracené roky se hodně špatně dohání.

Samozřejme počet gólů u hráče není ukazatel, proto dá se stát na modré a čekat až mi puk někdo hodí, nebo se zapojit do obrany a samozřejmě šanící na gól je mnohem méně.

Ale pořád je to lepší ukazatel, než nevědět nic.

A co se týče sebeprosazování, tak to by nesměl být nikde trenér, který má u sebe svého syna. Protože 95% trenérů tam je jen díky svému dítku a naopak celou hru často upravují v jeho prospěch. Takže většina hráčů trpí právě na tyto poměry a ne na hru na výsledky.

Hokej je podfinancován a rozkrádán a je postaven na levné pracovní síle, kde otec trénuje svého syna a využívá komparzu pro jeho kolektivní zapojení do hry.

Těžko se hledají třídy, kde nění vztah na ledě otec a syn a hlavně nepište, že tito trenéři nemají pro své děti ambice. Naopak, to jsou často nejvíce ambicióní rodiče na ledě a špatně nesou když se jejich syn neprosazuje, nebo je v týmu někdo lepší.

Pokud takový trenér není charakter, je shopen v klidu zničit celý ročník, jen aby se jeho syn prosazoval v týmu a co nejvíce vyhrál.
odpověděl(a)
to trener: Nechápeš, že výsledky, čísla, statistiky jsou voda na mlýn právě těm příliš ambiciózním? Mě to nevadí u dorostenců, ale u malých děcek? Frantovi nastřílel kluk v přípravce přes 100 gólů za sezónu a Franta vidí kluka v repre. Kluk je herně v průměru, ale přesně ví kam si má stoupnout, spoluhráči jsou pro něj stupínek zase k lepším spoluhráčům, rozhazuje rukama když mu to někdo nedá do ´volného prostoru´, prostě hvězdy budoucnosti.

V těchto letech je zbytečné pěstovat kult výjimečnosti a plánovat mu repre dres. Právě z důvodu herní rozmanitosti nelze určit ty budoucí vyvolené. Ale někteří na to kápli…kluk dává góly, hraje super turnaje, dojíždí stovky kilometrů do města kde se hraje liga. Jak to že ve 12-ti letech byl 5x vyhlášený nejlepším hráčem na turnajích a není vybraný v repre u16? Jasná protekce.

Ještě jednou: hrát na výsledky v tomto státě u malých kluků do 12 let = zničit klukům dětství a nenaučit je ze hry jménem hokej (fotbal) vůbec nic.
odpověděl(a)
Vídět se může každý kde chce! Karty ve sportu se rozdávají mnohem později, začíná to v 15, ale jinak je to od 18-20.

Vždy se najdou ty, kterým statistika leze na mozek. Pokud je rodič normální, tak sleduje herní projev a ne počet gólů.

Dítě může mít hodně nahrávek, když je druhý nedá nemá díky tomu asistenci - neznamená to že nenahrává. Dítě může mít hodně gólů, ale jen díky tomu, že stojí u brány, na modré a nezapojuje se do hry a zájímá ho jen gól, to že 2 dostane už jej netrápí.

Dítě může dávat více gólů než asistencí a to jen díky tomu, že prostě u brány je rychleji a nemá na druhé straně toho souběžného spoluhráče.

Vždy se najdou černé ovce, ale kvůli nim přeci nebudeme likvidovat soutěživost, která je hnacím motorem skoro všeho (sportu, pokroku, ad...).

Je to jako ve škole, budeme měnit osnovy jen proto, že některé děti jsou vývojovově napřed a některé pozadu. Přitom ty pozadu mohou být na samém konci chytřejší. Prostě se s tím musí poprat.

To same u sports, rozdíl v dospívání je až 5 let. Někdy přednost na samém konci může být nevýhoda. Dítě co později dospívá se musí vyrovnat až 5 letým deficitem, na samém konci díky tomu může být vinikající hráč.

To pak můžeme děti rengenovat, posílat na psychologický posudek k určení mentálnímu a fyziologickému určení stáří a pak spravedlivě děti dávat k sobě podle biologického věku.
odpověděl(a)
to trener:Správně píšeš o těch biologicky vepředu a rozdílu i 5 let v ročníku. Je v pořádku, že hrají kluci sportovně i biologicky vepředu. Ale hrát musí i ti, co se prostě vyvíjí jinak. Na to je tam trenér, aby to poznal.

Bohužel praxe je dnes prostě jiná. Hrají známí trenéra, známí známých trenéra a popř. syn anebo synovec a potom právě ti sportovně i biologicky vepředu. Skutečné předpoklady nikoho nezajímají, ani je dnešní rádoby trenéři nevidí. Není lepší těmto zbytečně ambiciózním bláznům utnout tipec? Ale jak? Nedávat výsledkům velký význam je cesta. Sice trochu problematická, ale cesta to je.
odpověděl(a)
Těm tipec utípneš pouze tím, že budou trénovat kvalifikovaní trenéři bez osobních zájmů na ledě. Zatím hokej jede na systému otroctví a levných trenérech, kteří to dělají kvůli svým dětem, nebo špatně zaplacených, co nedokáží odolat palmáre od sponzorů. Jenže po Růžovi už může být i pochybnost o tom jestli to je o výši platu :-), když berou i ty co mají milion měsíčně.
odpověděl(a)
LNT, přesně. Tady je problém cestovat na zápas 100km, jenže celé kouzlo jsou ty výkonostní stupně. Když hrají děti mezi sebou s různorodou výkoností, nepomáhá to ani jedné skupině.

Výsledky to neovlivňují, každý zápas se bude vždy hrát tak, že jedu na zápas vyhrát a když se to nebude zveřejňovat na hosysu, bude to na stránkách klubu.
, Reichel a syn odpovědět
Tak tu máme novou dvojci Růžička a syn, Reichel a syn. A to je teprve začátek :-), protože ty další ročníky jsou mnohem více obsazené touto kombinací.

Co přijde dál? Jedna inovace za druhou :-). Článek přesně kopíruje jak se to tady horší a hokej se stává černou dírou stovek milionů, které údajně jsou do mádeže. Možná jdou, ale jen do té privilegované.

Napište někdo co jste kdo dostal? Upocenou hokejku kterou nepotřebujete, nebo výstroj pro nováčka podmíněná registrací a což je zafixování přijmu pro klub, pokud rodič bude chtít hrát dál hokej. :-) :-) :-).

Dokud bude většina komparzu troltit těm co systém zneužívají, vždy mohou jejich děti dřít jak chtějí a vždy skončí před cílovou čárou svého snu.

Dokud systém bude založen na otroctví, bude rozdělen na komparz co otročí těm, kterých se tabulkové hodnoty vůbec netýkají a komparzisty potřebují pro svůj rozvoj.
icon odpověděl(a)
Jsem pro popisovat dění u nás pravdivě a výstižně. Ale úplně beznadějné to není. Náš příběh je toho dokladem. S obrovským úsilím a nasazením se dá tím naším prostorem projít a nakonec být úspěšný. Ale nečekejte pomoc od nikoho, nesmíte projevit slabost, musíte vychovat odolné dítě a ještě na ně dávat pozor na tréninku i zápase. Ne proto, aby mělo privilegia, ta vaše přítomnost ho ochrání od toho, aby ho třeba někdo úmyslně nezmrzačil na ledě. Proti tomu není jiná obrana (pokud myslíte, že se tohle u nás neděje, mýlíte se). Mimo led už by to bylo komplikovanější, do toho se nikomu moc nechce. To ostatní, pokud něco nepodepíšete, už se dá nakonec vždycky vyřešit.
odpověděl(a)
Co jsme dostali?

Nad rámec příspěvků a sponzorství rodičů jsme dostali od sazky, státu a místních samospráv příspěvky na provoz stadionu a režii klubu v obtížně ověřitelné výši neboť klub v kterém děti deset let hrály finance úspěšně tají. Pak ještě lístky na Lva. Taky jednu sadu zápasových dresů od magistrátu, takže dresy které jsme si předtím sami koupili zůstaly ve skříni.

Veškeré vybavení vlastní, příspěvky a poplatky klubu kolem 2500/měsíc/dítě, trenéři amatéři variabilní úrovně.

Ani mi nepříde slušné chtít něco dostat. Ale pokud se rozdává ze společného je správné ptát se komu a jak efektivně se rozdává.
odpověděl(a)
PZ, vůbec nepochybuji že nepíšete pravdu! Spektrum naschválů je v kolektivním sportu hodně, od řazeni do útoku s hráči s kterými se herně nerozumí, po špatné pokyny. Hráč si musí na sebe dávat 3x více pozor, nikdy neví kdy bude mít hokejku v bruslí, dostane hrazdu ze zádu, přes známe na vás více zaměří rozhodčího a mnohé jiné.

Pravda je, že pokud toto dítě ustojí, bude duševně a fyzicky extrémě silné.
odpověděl(a)
to trener: tak toto je už trochu stihomam. Vidět za vším konspiraci...koukám jako blázen.
odpověděl(a)
Nemyslím si, jen s nadhledem pozoruji věci.

Ružička ... mladej by bez táty nikdy nehrál v EHL. To je konspirace?

Reichel ... hrál by v repre, nemít tátu na ledě? Vždyť každý kdo se na něj dívá napíše ve fóru, že patří ke slabšímu článku v repe týmu. A ejhle, už nám kluk nastupuje do EHL, první kruček na led a už tam má góla ...ale ve své bráně. Taky trošku zapoměl střídat, ale asi je zvyknutý ze svého ročníku kde moc z ledu nemusí.

Je konspirace si myslet, že když privilegované děti se blíží k výněrům a k reprezentaci, tak jejich tatíci milují lepší děti kolem sebe? Hokej je bussines, kde se často uplácí, takže proč by se nezneužívalo postavení trenéra k záškodničení.

Mojac, ty vůbec nevíš jak to v hokeji chodí 5 5 5 . To je sport, kde je morálka až na posledním místě.

Mojac, Česká mentailta je u většiny založena na závisti a nepřejícnosti ... a z toho také čato vycházejí ty naschvály, pomluvy, záškodničení .... které pak na sebe nabaluje další negativní jevy.

Samozřejmě že toto se netýká průměrných hráčů, to se táká těch co mezi sebou bojují o ty nejvyšší posty. Což je velice úzká skupina hráčů a rodičů, včetně rodičů trenérů.

PZ určitě potvrdí, že to není žádná fair-play sportovní idylka.

Naopka jen ať se hraje na výsledky, včetně veřejných statistik. Je digitální doba, takže by nemělo být nic tabu. Internet je dostupný již všude.

Pro Moajce: Tady míte názor otce co vychoval draftovanou 6stku "Jsem pro popisovat dění u nás pravdivě a výstižně. Ale úplně beznadějné to není. Náš příběh je toho dokladem. S obrovským úsilím a nasazením se dá tím naším prostorem projít a nakonec být úspěšný. Ale nečekejte pomoc od nikoho, nesmíte projevit slabost, musíte vychovat odolné dítě a ještě na ně dávat pozor na tréninku i zápase. Ne proto, aby mělo privilegia, ta vaše přítomnost ho ochrání od toho, aby ho třeba někdo úmyslně nezmrzačil na ledě. Proti tomu není jiná obrana (pokud myslíte, že se tohle u nás neděje, mýlíte se). Mimo led už by to bylo komplikovanější, do toho se nikomu moc nechce. To ostatní, pokud něco nepodepíšete, už se dá nakonec vždycky vyřešit."

Myslím, že to hovoří za vše :-) :-) .-), žádná stíha, ale Česká realita 5 .
odpověděl(a)
to trener: schizoidní je to, že za každým zákrokem na svého syna vidíš středověké zednáře. Hokej je snad kontaktní sport a kolikrát to vypadá hůř, než to ve skutečnosti je. Kluci to třeba ani nepostřehnou. Nedělej z kluka oběť, anebo ho nafoukni do bubliny a pošli ho na plac. 5
odpověděl(a)
Jaký každý? Sem nikde nepsal :-). Psal jsem že jsou i zákroky osobního charakteru v hokeji. Že řada věcí v hokeji je systematicky ovlivňována. Oni stačí jednou za čas, pokud na to dítě není připraveno a má růžové brýle, může díky tomu nedobrovolně skončit.

A mimo jiný Mojac, já s prasárnama na ledě nemám problém, s tím se musí dobrý hráč vyrovnat. Je to kontaktní sport.

Jen jsem napsal, jak to v hokeji taky funguje, nic víc. Samozřejmé že se bavíme o procentech zákroků.

Já proti hře tělem nemám problém, více bych trestal padání do bruslí a fauly hokejkou. Viděl jsem často i úmyslně sekery hokejkou na krk.

A už vůbec mě nestav do role oběti :-), já jsem ten poslední co se bojí :-))). Jen jsem psal co se děje v hokeji a nemyslím, že je špatné o tom nemluvit.

KAMEVÉDA



Facebook Kamevéda

Používáte socilní síť Facebook? Pokud ano sledujte stránku Kamevéda! fb

Sponzoři

Aqueko2.jpg

DrillBook

Informace o DrillBook, jak objednat a slevový kod najdete v článku (stačí kliknout na obrázek)
drillbook

Náhodný obrázek

Canada4.jpg

Reklama