Kamevéda

Menu

Odkazy

Uživatel

Počítadlo

Reklama

Kategorie: Domů

Den poté - MS 20. The Day After.

6.1.2019

Letos jsem neplánoval nějaký článek věnovaný MS 20, protože vše proběhlo více méně podle očekávání, bez překvapení. Ale nedá mi to, abych nereagoval na některé zajímavé výroky, a pak projevil svůj názor.

Pan Horák ve Sportu napsal, že po tomto výsledku se budou muset na svazu zodpovídat, s čímž nesouhlasím. Už dávno totiž zjistili, že se veřejnosti ani dovnitř hnutí nemusí zpovídat vůbec z ničeho. A to přesto, že na současném stavu nesou  spoluzodpovědnost. Důležité záležitosti, chod Českého hokeje a tok peněz, mají pod kontrolou. Neúspěchy reprezentací jsou mrzutostí, která ale na nic podstatného - z jejich pohledu, nemá vliv.

Další rok bez medaile, noó!

Zřejmě se vůbec nikdo nevyjádří. Když se o to pokoušeli dříve, jen to lidem v hnutí odhalilo neschopnost vidět věci reálně a mít po ruce odpovídající vize a cesty vedoucí do lepší budoucnosti. Proto raději bude ticho po pěšině.

Jeden bývalý tenista, nyní působící jako tenisový trenér ve Švýcarsku, mi před léty u kávy v Liberci řekl: "Jako junior jsem celé roky býval dvojka nebo trojka za Tomášem Berdychem. Představte si, jak pro nás - ty výkonnostně za ním, bylo deprimující, když jsme ho nedokázali nikdy porazit. Za takovou dobu se občas najde den, kdy vám všechno sedne, prasata padají na druhou stranu kurtu a trefujete lajny, zatímco Berdych má den blbec, kdy mu nejde vůbec nic. Jenomže i když tohle nastalo, nestačilo nám to na to, abychom Tomáše porazili. To byl strašně beznadějný pocit."

Když to převedu na hokej, je to podobné. Když Češi pod trenérem Růžičkou naposledy brali z MS zlato, všichni křepčili nadšením, jen pár lidí, včetně mě, zůstalo zaražených. Nešlo o to, že se nám zbláznil golman, měli jsme šňůru šťastných okamžiků a nakonec to ubránili až do konce. Docházelo nám, že to byla hrozná haluz, kterou jsme souhrou mnoha šťastných náhod trefili. Což současně znamenalo, že se hodně dlouho nic takového nemusí opakovat. Ten tlak Rusáků ve finále byl tehdy naprosto drtivý, občas až nedůstojný, ale naše obětavost, neuvěřitelné štěstí a místy totální defenziva vedla nakonec k vítězství. I tohle sport přináší, v tom je tak zajímavý. Myslím si, že skutečně jen kretén může skákat radostí nad něčím takovým, bohužel tenkrát skákali "jako správní Češi" skoro všichni. Nedominovali jsme, ani náhodou, prostě jsme s dávkou obrovského štěstí a obětavosti náhodně vyhráli. Ten výsledek se tehdy vysmál sportovní realitě.

V deníku DNES jsem zase četl, že zopakovat na domácím šampionátu dvacítek prohru ve čtvrtfinále by bylo fiasko. S tím opět nesouhlasím. Podle mě je scénář, jehož vrcholem je prohra ve čtvrtfinále, odrazem naší reálné pozice ve světovém hokeji. Buďme vděční za odvrácení hrozby sestupu s elitní skupiny, a současně považujme výhru ve čtvrtfinále za cosi mimořádného, úspěch nad naše reálné možnosti. Tak to je a když někdo říká něco jiného, usvědčuje se z vlastní neznalosti či diletantismu. Český hokej, zvlášť ten mládežnický, se dnes prostě pohybuje, podle momentální konstelace, někde mezi 5-7 místem, s tím korespondují naše nejčastější umístění v posledních 14 letech. Mnoho let jsme nezískali medaili, protože nám prostě nepatří. Náš hokej nefunguje tak, abychom si za odměnu mohli pravidelně odvážet medaile. V mládežnickém živelném hokeji je možné všechno, kluci ještě nejsou takticky dospělí, se štěstím a při souhře okolností nepříznivých pro soupeře je možné i pro Čechy nebo Slováky si občas na medaili sáhnout. Vždy se objeví nějaká snadnější možnost. Letos to byla například viróza řádící ve švédském týmu, fakt, že Američané ve dvacítkách už nejsou tou naprosto nehratelnou sehranou mašinou vyšlechtěnou v národní akademii pro U17 a U18. Na MS 18 se s nimi moc hrát nedá, o dva roky později je to už přijatelnější soupeř. Že se nám to nedaří tak dlouho, to svědčí o hloubce našich problémů. Není to ročníkový propad ani náhoda. Je to trend.

Propast mezi naším mládežnickým hokejem a zeměmi před námi, které vyznávají modernější metody výchovy talentů, se zvětšuje. Lze to doložit na dvou příkladech:

1. Češi měli na MS nejstarší tým, což už jsem zmínil v předchozím článku věnovaném MS20.

2. Nejtalentovanější Kanaďané, Američané, Švédové či Finové už hrají ve dvaceti letech stabilně NHL a na MS chybí. Pokud by tam byli, rozdíly ve výkonnosti jejich týmů, a našeho, by to ještě zvýraznilo co do skóre v zápasech.

Současný ročník dvacetiletých byl médii označován jako silný, bylo proto uměle vyvoláváno jakési očekávání. Ale představme si, že třeba za Švýcary by nastoupil na prvním centru Nico Hishier a naši trenéři by neměli tak šťastnou ruku při volbě brankáře. Možná by jen tyto dva aspekty způsobily, že bychom při hodnocení MS museli mluvit o naprostém fiasku.

Fiasku? Ne, jen odrazu reality.

Na druhé straně, za posledních deset let nepustily kluby NHL na MS 20 jen dva české hráče. Letos Filipa Chytila a loni Pavla Zachu. To znamená , že neprodukujeme hráče, které manažeři NHL nemohou už před dvacítkou postrádat.

Jinak jsme dostali všechny požadované hráče, takže jsme na prosazení, nebo vlastně neprosazení, největších talentů nastálo do NHL hned v prvních dvou letech po draftu spíš vydělávali.

Asi nejvíc mě potěšil a pobavil Karel Knap ve svém zamyšlení nad vystoupením české dvacítky s názvem

"Temno trvá. Vlajková loď záhy ztroskotala."

Některé výroky či zvonky jsou trefné a bylo by je vhodné zarámovat. Například:

- Krize se na led plíží ze svazových a klubových kanceláří...

- Je více než podivné, že Dostál zatím nedostal šanci chytat v extralize za Kometu. Tato skutečnost však vlastně dokonale zapadá do pokřivených domácích zvyklostí. Čest občasným výjimkám, kluby ovšem zpravidla dál sázejí na průměrné veterány a raději nakupují cizince čtvrté až sedmé jakosti, než by vychovávaly a nasazovaly vlastní talenty.

- Jako nevzdělanci či lidé mdlého rozumu sledují především krátkodobé cíle (žijí z ruky do huby), nemyslí na vzdálenější zítřky, neplánují, nebudují, případně se zoufale točí v kruhu jako Pardubice.

- Svaz postrádá odvahu, sílu a vůli na prosazení účinných reforem (zrušit tabulkovné, zúžit nejvyšší soutěže juniorů i dospělých, změnit neúčinný systém akademií...)

- Některé známé osobnosti přitom sobě i ostatním nalhávají, že žádné temno neprožíváme. Zdejší hokej tak připomíná zatuchlý rybníček, z něhož pár nejčilejších štik  včas vyskočí do čistších zahraničních vod, zatímco ostatní mláďata se smíří se živořením v bahýnku mezi línými kapry nebo brzy leknou.

- Medaile z juniorského mistrovství mohla kalné vody rozvířit, zejména v zámoří zvýšit zájem o české naděje, rozhýbat trh s nimi a přivést sem víc peněz za přestupy do NHL. Pak by třeba většina majitelů a manažerů klubů pochopila, že se dá hospodařit i jinak, moderněji, s vizí. Zatím si jedou po svém. Doufají, že se fanoušci i sponzoři nevzbouří.

- Svaz si neví rady. Národní týmy na šampionátech slouží jako lepší komparz. A tak to zřejmě ještě nějakou dobu zůstane...

 

To jsou postřehy a názory, které bych nedokázal výstižněji pojmenovat.

Organizace Český hokej by měla přiznat, že projekt akademií naprosto selhal. Byl připravený tak mizerně, řada důležitých principů jejich fungování byla tak nedomyšlená a postavená na hlavu, že to ani jinak dopadnout nemohlo. To podstatné se ale lidem z Harfy podařilo. Získali čas, jsou tam už dlouho. Jejich projekty totálně selhaly, ale oni jedou dál a dál!

Ale co s tím teď? Dělat, jako že nic? Nebo přiznat omyl a systém od začátku překopat?

To asi nikdy!

Co na svazu umí dokonale? Převést pozornost jinam, od skutečných problémů. Nejsou hloupí, jen vědomě nevedou náš hokej smysluplným směrem.

Ukázal bych to na současném trendu zapojování úspěšných veteránů do vedení národních týmů. Byl to od svazových bafuňářů geniální tah. Nejprve se funkce u nároďáků přidělovaly "za zásluhy". Kdo byl komusi vlivnému či jeho synovi dobrým pomocníkem, ten nezplakal nad výdělkem a brzy se dočkal ocenění. Když začaly být výsledky nároďáků žalostné, a oni pochopili, že nejde o výjimku, stal se tento postup obtížněji schůdný, mnohdy by byl vzhledem k současnému stavu považován za až provokativní. Proto byla změněna taktika a nabídky, pracovat v realizačním týmu národní reprezentace, byť mládežnické, se začaly hrnout bývalým úspěšným hráčům.

Na první pohled to vypadá logicky.

Něco dokázali, něčím prošli, hokej hráli v nejlepších hokejových organizacích na světě, rozumí mu. Musí tedy dostat prostor pro práci, dáme jim možnost předat jejich know-how mladým. To zní docela dobře. Dříve by neměli šanci - dnes je situace tak kritická, že ji dostávají. Současně s tím se podařilo delegovat na ně i spoluodpovědnost za současný neutěšený stav výchovy hokejových talentů v zemi české. Mnoho bývalých hráčů pamatuje z mládí úplně jiný přístup a situaci v mládežnickém hokeji. Dlouhé roky pak prožili v zahraničí a o dění v našem mládežnickém hokeji i o tom, jak se změnil, nemají páru. Pak jen zjišťují, že naši mladí hráči už jsou dnes trošičku jiní a hůř se jim konkuruje ostatním. 

Tento jejich nedostatek jsem odhalil už před léty v momentech, kdy jsem měl možnost s některými hovořit o situaci u nás. O spoustě věcí neměli tušení. Náš hokej dokáže správně pochopit a vyhodnotit jen ten, kdo jím projde s klukem od přípravky až po draft. Z venku a z dálky se to jeví jinak, uvnitř se to občas pěkně mele. A je zbytečně moc věcí, které nemají logiku a proto vůbec nefungují. Když tím prostředím nakonec přece jen někdo projde a dospěje do NHL, je to takový malý zázrak.

Současně je zařazováním hokejových osobností do národních realizačních týmů plněn i další záměr. Je obtížné a velice zrádné kritizovat chyby velikánů našeho hokeje. Svazoví funkcionáři se za ně chytře schovali. Když někdo vystoupí, hned mu mnozí vpálí: "A co jsi dokázal ty, že si dovoluješ kritizovat takovou osobnost?" To se také přihodilo panu Antošovi, když pozvedl hlas proti práci realizačního týmu.

Buďme rádi, že jsou jedinci, kteří se nebojí říct svůj názor. To je naděje, to je moderní hokej, to je běžné všude ve světě.

O to tragičtější a smutnější je odstranění nepohodlného Radka Dudy ze stránek Sportu. Vedení soutěže opět prokázalo svoji neúctu k fanouškům. Myslím si, že tyto kroky jen potvrzují letargii našeho hokeje. Dlouhé roky řešil svaz problémy v mládežnickém hokeji dalšími a dalšími zákazy všeho, co hráčům naopak mohlo pomáhat v rozvoji.

Zákaz je vždy tak snadný!

Dá se přijmout okamžitě, lze se zbavit něčeho nebo někoho, kdo obtěžuje. Ale vždy je to povrchní, alibistické a krátkozraké řešení, které problém jen prohloubí. A současně ukáže pravou tvář lidí z vedení.

A tato tendence zdá se nekončí. Přednost dostává onen pověstný "klid na práci", se kterým se nechvalně proslavil už trenér Přerost v posledních dnech svého působení u dvacítky.   

Problém vidím v tom, že bývalí špičkoví hráči nemusí být automaticky těmi nejvhodnějšími trenéry pro národní tým. Mnozí odborníci dokonce jednoznačně tvrdí, že je to úplně slepá ulička.

Je to sice stejný sport, ale diametrálně odlišná pracovní disciplína. Ke schopnosti vést, inspirovat a kultivovat sportovní talent v individuálních sportech je třeba hodně vědět, něčím projít a mít velký pedagogický talent. Schopnost pochopit podstatu věci, najít klíč k duši dítěte či mladého sportovce, a mít schopnost zaujmout. Předložit mu něco, na co se chytí.

V kolektivních sportech je trenérství a koučování disciplínou nesrovnatelně náročnější díky nutnosti rozplést skrytou pavučinu vnitřních vazeb, obav a antipatií, které panují mezi jednotlivými hráči. Dosáhnout toho, aby skutečně všichni táhli za jeden provaz, je velkým uměním a dá to hodně práce. Je to o perfektní komunikaci vedené veskrze pozitivně s hráči, na kterých by měl tým stát. Nenechme se zmást, že rok po roce jako přes kopírák všichni před kamerou papouškují totéž - jsme skvělý tým, jdeme jeden za druhého, vytvořili jsme skvělou partu. Mezi těmito povinnými prohlášeními, které spíš připomínají povinné sestavy v krasobruslení - těžko si představit, že by někdo z hráčů prohlásil něco jiného, a skutečným stavem věci, bývá v reálu dost velký rozdíl. Jakmile trenéři nenamíchají silně stmelující koktejl s využitím psychologických metod vedoucích kolektiv mladíků k úspěchu, s využitím skvělé vzájemné komunikace a teambuildingu, převládnou zištnější tendence. Agent hráči radí, aby se nebál podržet puk, díky čemuž bude víc vidět, rodiče mu notují ve stejné tónině. Roli hraje i žárlivost mezi konkurujícími hráči. "Hlavně nenahrávej Frantovi, ten má bodů už dost, už nás nebaví poslouchat ty jeho žvásty novinářům..."

Co si z toho má chudák kluk vybrat?

My ale v současném stavu potřebujeme nutně docílit stavu, aby v týmu nechyběly největší individuality, a aby současně každý přijal přidělenou roli. Pozici, která spravedlivě zrcadlí dosažený hráčův potenciál a současně nejvíc prospěje týmu. Pokud se tak nestane, nemáme šanci.

Že to jde, to ukázalo střídání stráží u českého fotbalového nároďáku. Někdy je až neuvěřitelné, jak málo práce odvádějí čeští trenéři za statisíce, které jsou jim měsíčně vypláceny. Jejich práce stojí na komunikaci s hráči a oni mnohdy na nějakou komunikaci zpupně a totálně kašlou. Pod Jarolímem byl český fotbalový nároďák tragický výsledkově i předváděnou hrou. Bylo to utrpení sledovat to trápení na trávníku, jako bychom definitivně zapomněli hrát fotbal. Pak přišel Šilhavý, který si na nic nehraje a s hráči mluví jako rovný s rovným, na rovinu a hlavně často. Zavolá, když dáš gól, když se zraníš, když hráč vypadne ze sestavy zahraničního klubového týmu. Jednoduše chápe, že v pozitivní komunikaci se všemi, které bude potřebovat, je skryto jádro jeho práce. A najednou tým a jeho hra vypadala úplně jinak.

Proto ani v případě hokejových nároďáků nemůžeme tvrdit, že na trenérech nezáleží a hráči jsou na tom tak špatně, že s tím nejde nic udělat. Na trenérech hodně záleží. Sami určitě nezaručí titul ze šampionátu, ale minimálně ten pohyb mezi 4. až 7. místem, to je v jejich gesci.

Roli sehrává i to, že se opakovaně snažíme vytvářet nereálné mediální obrazy. Již řadu let po sobě jsou hráči na MS 20 provázeni s velkým očekáváním, což už působí úsměvně. Kromě toho je tu patrné vytváření umělé výkladní skříně z hráčů, kteří mají z pohledu mocipánů našeho hokeje ten "nejlepší hokejový původ a rodokmen".

Co to znamená?

Nikdy nekritizovali, oni, ani lidi kolem nich, hokejovou vrchnost a zůstali alespoň do devatenácti či dvaceti let v českém prostředí.

V současné době je takovou ukázkou Martin Nečas. Je v tom nevinně, dobře vystupuje, hokej umí, náleží jistě k největším talentům ročníku 1999, byly o něm už popsány tuny papíru. Dokonce i všemi uznávaný trenér Vůjtek o něm prohlásil, že se jedná o "velkého hráče". Toto mě opravdu nadzvedlo. Cožpak  může být chlapec, který odehrál sotva pár minut v NHL, velkým hráčem? Dnes je pouze NHL normou, která odděluje talenty od mimořádných talentů. Do té doby je to pouze kalkulace nebo příslib. Velkými hráči byli Boby Holík, Jarda Jágr, Martin Straka nebo Patri Eliáš. Ale ne Martin Nečas. Jednou možná, dnes určitě ne! Tak proč to nalhávat sobě i druhým? Čemu to pomůže? To nevím, ale možná to už čemusi dost ublížilo.  

Tyto věci pak dělají mezi ostatními zle. Například Chytil se Zadinou mohou cítit určitou nespravedlnost v tom, jakou roli jejich spoluhráč - a současně konkurent, jaksi automaticky dostává k dobru při tvoření týmu. Chytil se může právem cítit v hierarchii výš, protože on už přešel do NHL, Nečas se o to teprve snaží. Zadina byl draftován výš, loni dal na MS sedm branek, jistě si nemyslí, že by měl stát někde vzadu, byť ve druhé lajně. Jiní si zase řeknou, "tak když jste z něj všichni tak na větvi, tak ať si to uhraje sám".

Možná už i jeho samotného tato pozice zmáhá, na tomto mistrovství udělal pár věcí, které by se kapitánovi jdoucímu příkladem stávat neměly.

Vím, jak tyto pocity ovlivňují postoj hráčů k týmu, jehož jsou součástí. Jsou jen dvě možnosti. Buďto se kluci spojí dohromady ve větší sílu, nebo zůstanou každý sám a pak se potenciál týmu začne drolit od prvního zápasu jako pískový hrad. Můžeme jen spekulovat o tom, proč nebyl Zadina s Nečasem v jedné formaci. Krok trenérů se může zdát chybný, ale co my víme? Možná je i agenti upozornili na fakt, že oba hráči mají tendenci si konkurovat, žárlit na sebe, hrát víc na sebe než do kombinace a jejich zařazení do jedné lajny by proto už nefungovalo. Tohle považuji za velice pravděpodobné vysvětlení, které ale trenéři logicky nemohou ventilovat navenek. Je to jen spekulace, ale někde kolem tohoto problému bývá občas zakopaný pes.

Z některých komentářů vyřčených zevnitř i zvenčí týmu to nakonec vyznělo tak nějak podobně, ale nemohu to tvrdit s jistotou, protože tento pocit kromě své zkušenosti z jiných týmů a jiných kolektivů nemohu ničím doložit.

Co se týká trenérů, není jednoduché být takovou dobu z domova a trávit Vánoce i Silvestr tisíce kilometrů od rodiny. K tomu  musíme přičíst skutečnost, že s každým dalším rokem se zlomková procentuální šance na medaili dál snižuje, takže benefit v podobě úspěchu už nelze brát jako něco pravděpodobného. Když se ohlédnu zpět, tak s trenéry posledních let formátu Petra, Pešána nebo Varadi se jistě komunikuje hráčům, agentům i novinářům nesrovnatelně líp, než když byl na této pozici pět roků po sobě onen nejmenovaný svazový trenér. Dnes už nikoho nenapadne uzavřít přípravný zápas dvacítky pro veřejnost, včetně rodičů, novinářů, skautů a agentů. Dřív určitě bylo hůř.

Situaci vidím tak, že když se realizační tým povede dobře složit, komunikace zvlášť s klíčovými hráči je odpracována kvalitně, tak můžeme občas doskočit třeba na to čtvrté místo, případně i k té vytoužené medaili - pokud se podaří "trefit tři haluze" za sebou. Když ale brankář nechytne senzační formu a tým je rozklížený, pak můžeme se stejnou pravděpodobností klidně nakouknout i do nižší skupiny MS. Řekl bych, že medaile je pro nás asi stejně pravděpodobná, jako sestup.

Otázka zní, co s tím?

Tohle by mělo přijít na závěr. Když kritizuješ, řekni svoji vizi.  Ale tady už to nebudu rozpitvávat, protože názory, co s tím, tady prezentuji deset let. Nikdy jsem se za tu dobu nesetkal z vážným zájmem o nějaké know-how. Ze strany svazu nebo klubů. Ze strany rodičů je to něco jiného, tam je ten zájem trvalý, ale ze strany organizací nikoliv. To svědčí o jediném.

Jsou jen dvě možnosti:

1. Buďto je Kamevéda a celý ten systém výchovy k úspěchu nesmysl, který nemá smysl následovat a podporovat.

2. Nebo manažeři našeho hokeje nemají, a nikdy neměli, skutečný zájem povznést český mládežnický hokej na vyšší úroveň. Což je ale jediná smysluplná cesta, jak reálně a trvale změnit situaci k lepšímu.

 

zdroje

Karel Knap, Temno trvá. Vlajková loď záhy ztroskotala. MLADÁ FRONTA DNES, 4.1.2019, s. 17

 

 

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Přidat komentář >

, Karel Knap odpovědět
Jen namátkou z těchto stránek,tehdy se psal r.2011 a Karel Knap napsal tento článek.Co se změnilo?Snad jen nadpis:"Temno trvá. Vlajková loď záhy ztroskotala."
http://www.zacha-hokej.cz/domu/mlada-fronta-dnes-karel-knap-kde-jsme-byli-kde-jsme
A tady je pár příkladů,co také dokáže stvořit.Zřejmě rodiný přítel.Nikde ani náznak nějakých zvláštností,že by tihle dva,otec a syn snad měli prsty v tom "zatuchlém rybníčku".
https://www.idnes.cz/hokej/extraliga/robert-kristian-reichel-litvinov-hokej-navsteva-video.A160215_150623_hokej_ten
https://www.idnes.cz/hokej/reprezentace/kristian-reichel-hokej-ms-do-20-let.A180104_124907_reprezentace_par
icon odpověděl(a)
K těm našim médiím. Karel Knap není nějaký můj blízký přítel, ale myslím si, že jako jeden z mála našich novinářů pochopil Kamevédu a její podstatu i možné přínosy pro náš sport. Pracuje v oboru třicet let, zná naše osobnosti hokeje z minulosti detailně, má odstup (bohužel se poslední roky věnuje víc tenisu, než hokeji). A hlavně, za ty roky jsem ani jednou neměl pocit, že by sloužil české mocenské hokejové mafii. Když vezmu některé jiné redaktory, magazíny, nebo takovou Českou televizi, tak odtud nějaký adresný a zdrcující tlak nebo konstruktivní stimulace hokejového prostředí k nutným změnám nemůže přicházet, protože tyto struktury jsou vzájemnými vazbami tak prorostlé, že se do toho už z čistě praktických důvodů nikdo nebude pouštět. Prostě když už něco zplodí,budou při tom hledat hodinky u hospody pod světlem, kde se to pohodlně hledá, než tam ve tmě, kde je opravdu ztratili.
A pro ostatní televize není specifická problematika zákulisí a fungování českého hokeje téma, kterým by mohli zaujmout větší část diváků, takže to míjejí.
Co se týká té náklonnosti k rodině Reichelů, to je dobrý postřeh, ale lze to snadno vysvětlit. Napsal totiž před několika roky knihu o kariéře Roberta Reichela. S tím je spojena sháňka po množství materiálů, fotografií a údajů, neobejde se to bez hodin společných rozhovorů, během kterých se ten obsah vlastně tvoří. A vždy máte blíž k někomu, o kom hodně víte, než k lidem, o kterých nevíte skoro nic. To, jak se R. Reichel následně etabloval v našem hokeji, to už bylo až potom.
odpověděl(a)
Pane Zacho,souhlasím,že Česká televize až na vyjímku (Milan Antoš)je součástí jak píšete "české mocenské hokejové mafie".Nicméně těch dalších pár redaktorů,třeba Martin Kézr,kteří dokáží každoročně trefně pojmenovat problémy po skončeném MS U20 zatím také stále nic neřeší. Pokud dnes někdo napíše "Temno trvá",je to jen další podobný článek jako třeba ten z roku 2010-Hokejové mládí v Česku: Nastal čas revoluce!
https://isport.blesk.cz/clanek/hokej-reprezentace-ms-hokej-u20/85738/hokejove-mladi-v-cesku-nastal-cas-revoluce.html
https://www.sport.cz/plus/clanek/1047810-komentar-medaile-pro-cesky-hokej-jen-zazrakem-sefove-tapou-asi-cekaji-na-blanicke-rytire.html
, Jako kůl v plotě odpovědět
Ten rozhovor pana Krále mi silně připomněl slavný proslov Milouše Jakeše z Červeného hrádku. I když pan Král nevypouštěl takové perly, které by ho zpopularizovaly jako Jakeše, podstata byla úplně stejná. Oba správně popsali vše, co je špatně a oba pochopili, že lidé v regionech neplní to, co po nich oni chtějí a vyžadují. Oběma ale nedošlo, že k plnění nemůžou masu donutit tlakem shora, ale naopak tím, že opustí cestu diktátu, seberou lidem v regionech (klubech) jejich totalitní nástroje (výchovné, tabulkovné) a vystaví je tak tlaku zdola a tlaku vzájemné konkurence ve svobodném prostředí. Místo toho oba brečí nad tím, že jsou na tak složité úkoly sami, jak ten kůl v plotě.
, manažeři našeho hokeje odpovědět
To záleží na tom, o kom se bavíme.

Pan Král a podkoní Lener působí dojmem že by byli docela rádi kdyby ta mládež byla lepší ale tak nějak už vyčerpali všechno, co pro to dokážou bez většího úsilí udělat a jsou překvapení že to ostatní nechápou a viní z neúspěchu široké okolí, případně ho označují za neneúspěch takže vlastně trochu úspěch.

Skuteční manažeři, kteří mají vliv na lepší část mládeže která neuteče ven, tedy šéfové klubů které mají pod palcem akademie, mají jasné priority:
- udržet status akademie, splnit body, dostat dotaci
- udržet nejvyšší soutěž, (to je tak nějak automaticky splněné, momentálně, až na Kladenskou pézetku v dorostu, ale to je jen Béčko Kladna)
- ušetřit náklady

Výchova mládeže v těch prioritách vůbec nefiguruje, to dělají trenéři jako hobby.

Samozřejmě se to dá teoreticky řešit zpřísňováním podmínek akademií (za cenu zvyšování nákladů které se kluby pokusí přenést na rodiče), ale jednodušší by bylo prostě zorganizovat rozumně soutěže a realisticky nastavit podmínky hráčům i klubům.

Zase, mám štěstí na klub, kde vedení a většina trenérů se fakt snaží, ale ty pozitivní dopady co propaguje svaz na nás nějak nedopadly.

Ještě mám v paměti jak nám ve třetí třídě nutili modré puky. To bylo vtipné. Celých deset let řešíme kdy a kde budeme mít milostivě dovoleno hrát a trénovat a sledujeme jak se "pravidla" vztahují jenom na někoho a nejlíp se mají ti, kdo je ignorují nebo překrucují.
Informace na jaře o tom jak se bude hrát na podzim nebyly snad ani jeden rok. Minimálně v pražských klubech příjmově průměrná rodina nezvládne protáhnout dvě děti stávajícím systémem dál než do čtvrté páté třídy bez bankrotu nebo rozvodu.

Pokud chceme dát na první místo výchovu tak to musí vzít do rukou ministerstvo školství, ne sportovní manažeři.

Sportovní manažeři by měli děti předat pedagogům a udělat marketingově silnou soutěž pro dospělé od 18 do 21 let.
, - odpovědět
První a stěžejní věc je zrušit tabulky a umožnit hráčům volný pohyb.Jen to donutí špatně fungující kluby zaprcovat na změně,povyhazovat trenéry kvůli kterým děti odcházejí.Teď jste bezmocní.
Druhá věc a snad ještě horší je vliv protekce a kamarádšoftů na skladbu týmu.A tady si myslím,že je problém u nás neřešitelný.Společnost je takto nastavena a to nejen ve sportu,takže se s tím bude těžko něco dělat.Náš sport vyskočí nahoru až tehdy,kdy budou hrát hráči podle výkonosti a to bude jediné měřítko.Pokud toto nenastane,tak žádný systém soutěží,tréninků atd. nebude k ničemu.

Použiju jako příklad výše zmiňovaného Berdycha.Momentálně to funguje tak,že by vám Berdycha nevzali do týmu s tím,že trenér má jinou koncepci a on mu do ní nezapadá.A tím končí diskuse.Proto u nás mají uspěchy jen individuální sportovci,kteří tímto nejsou nijak bržděni.
odpověděl(a)
Howgh.

Nebo teda ámen, pokud nejste animisté.
, Co k tomu dodat.... odpovědět
https://www.hokej.cz/mladez-clanek/velky-rozhovor-s-tomasem-kralem-co-bude-dal-s-ceskym-hokejem/5036281?t=0fbqfoa29k298c7155i5xxehpu0hepodc8hcgqok09uos4u3xoqspr8&fbclid=IwAR38u3_f7UtEA9FSjjs6LrYvU1p5j2Vb0LVVJ_n1_MDfnO7IsMMVK26sJMs
odpověděl(a)
Já bych se toho s dovolením ujal. Když přežijete tu bezbřehou servilitu interviewuka (Šimek s Grossmanem prominou) a vydržíte Královy odpovědi ca 20 minut tak dojdete do pasáže, kde se oba diví jak je to možné, že v nově koncipované uzavřené první lize hraje málo mladých hráčů. Rozumějte svaz udělal všechno "dobře" a kluby stejně nenechají mladé hrát a tvrdí že není kde brát. A vydrží se pár minut divit ale nenapadne je žádná hypotéza, proč tomu tak je, že tomu tak není.

Protože oni nemohou říct, že existují tabulky a velmi špatná soutěž "juniorů", dříve defakto staršího dorostu. Oni řeknou že akademie jsou krok dopředu ale neřeknou že soutěže dorostu a juniorů jsou jeden velký kompromis aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Vyjímky pro starší hráče, změny každý rok, komplikované přestupy, uzavřené široké soutěže.

Na rok ušetřili jednu kategorii a už zase řeší, jak ji vrátí zpátky ve formě devítek. Chaos anarchie.

Uzavřené soutěže by byly fajn kdyby byl volný pohyb hráčů mezi kluby, v tom našem vězeňském systému to vede právě k totální zástavě vývoje. Proč by se mělo něco měnit když je to vlastně jedno. V první lize (dospělých) jsou dva nebo tři kluby které opravdu chtějí postoupit a ostatní hrají pravidelně o nesestoupení.

Výsledkem je že když máte štěstí odehrajete třeba v dorostu spoustu zápasů za extraligový klub a ještě na střídavý start v lize, když máte smůlu tak prosedíte rok někde na lavičce a nemáte jak odejít.

Musím říct že zatím měly moje děti celkem kliku (i když je občas trénovali psychopati a sociopati) takže se rozčiluju a žasnu tak nějak zprostředkovaně ale občas zůstává rozum stát.

Zkuste třeba najít nějaké informace o krajských výběrech U15, místo výkladní skříně svazové práce je to prakticky utajená zóna bez výstupu pro veřejnost.

Proč je v eld ta šílenost s bodem za prodloužení, která znamená, že třetina bodů v sezóně se rozdělí prakticky náhodně a těžce vybojované vítězství v 60 minutách zápasu je po pár vteřinách z poloviny (!) znehodnocené chybou nebo náhodným odrazem puku. To že se dál hraje poté co puk vletí do sítě, ale jenom když se náhodou odrazí zpátky do hřiště taky vymyslel nějaký expert.

Teď jsem se dočet že prckům v minihokeji zrušili vhazování po gólu, asi v rámci politické korektnosti. To mají určitě radost, slavit góly se nesmí, slavit vítězství v zápase je předčasné, ještě zakážeme smích a zpěv a jsme doma.

A pan Král vypráví pohádku jak trenéři musí ukázat dětem že hokej je zábava. Hokej doprdele zábava JE. Jenom ho pořád nekažte debilníma výmyslama. Pardon.
, Je to pořád stejné... odpovědět
"Organizace Český hokej by měla přiznat, že projekt akademií naprosto selhal"
Organizace Český hokej by měla přiznat daleko více omylů.Třeba nesmyslné soutěže nebo projekt Dukla.Ale jak píšete,tak to vypadá,že se ničeho nedočkáme.
Co si myslet o projektu Dukla,když sportovním manažerem je od letošní sezóny sám Miroslav Přerost.Ano,ten Přerost,který nám po posledním MS U20,které vedl jako hlavní trenér zkolaboval.Je až neuvěřitelné,jak se dal dohromady.Ale asi jo,určitě ho jeho kolegové podpořili.Vždyť o něm tehdy sám prezident svazu prohlásil:"Míra je výbornej mládežnickej trenér".Pak není s podivem,že v Litoměřicích působí jeho bývalí svěřenci.Ano svěřenci,kteří rozhodně nejsou perspektivní pro záměr,který tento svazový projekt deklaroval při jeho vzniku.Bohužel když toto před časem zcela oprávněně zkritizoval Milan Antoš,reakce svazových činovníků byla okamžitá.Milan Antoš LŽE....
https://www.hokej.cz/vyjadreni-cslh-k-vyrokum-milana-antose/5029394
Tento elaborát svazu na svých webových stránkách šířily snad všechny kluby napříč republikou.Jestli to měly nařízené nebo to dělali z vlastní iniciativy je jen na úsudku čtenářů.
Dnes se tady rozplýváte na článkem Karla Knapa.Chápu,že je Karel Knap váš přítel.Je však otázkou,jakou odezvu tento jeho počin vyvolá.Já jsem přesvědčený,že žádnou.Vždy po MS se objeví pár novinářů,kteří naprosto přesně a srozumitelně popíší hlavní příčiny neúspěchu a někteří i nastíní hlavní problémy.Bohužel za pár dní je všechno při starém.
Sleduji teď pozorně situaci na Slovensku.Nenominace Maxima Čajkoviče rozpoutala velkou odezvu,kterou následně po skončeném MS rozvířily výpovědi dalších hráčů na sociálních sítích.Řekl bych,že tato kauza je podobná té,kterou jste vyvolal po MS U20 před dvěma lety,jen s tím rozdílem,že nyní ji vyvolali samotní hráči.My,kdo se v mládežnickém hokeji pohybujeme nebo jsme se pohybovali jsme tomu rozuměli.Bohužel mnozí lidé a byla jich většina ne.Tito lidé, mají dodnes potřebu se k vám a Pavlovi jakkoliv negativně vyjadřovat,protože to vůbec nepochopili.Uvidíme,jak to vše na Slovensku dopadne.Zdá se mi,že veřejné mínění se více přiklání na stranu hráčů.Poslední výpověď otce Zdena Cháry tomu ještě více nahrála.Možná,že i vám jednou také lidé dají za pravdu.Čas ukáže.
https://www.sportovymagazin.sk/otec-zdena-charu-na-rovinu-bokros-odpisal-aj-mojho-syna-video/
odpověděl(a)
Já jsem ty Litoměřice v souvislosti s dvacítkou pochopil politicky tak, že v repre prostě pár lidí z Litoměřic musí být.

Možná je to ale tak, že není kde jinde brát?
, Svaz se k tomu nemá .. odpovědět
https://isport.blesk.cz/clanek/muj-isport-blogy-redaktori-pavel-barta/355006/prepiste-lenerovo-desatero-v-ceskem-hokeji-je-porad-nekde-chyba.html

Kratke, ale jasné hodnocení nejen MS U20....
Nemáme konstruktivní obránce ( nejsou schopni založit útok, pomoc přečíslit obranu, uvolnit se a vystřelit od modré ... Ze jsme dostali málo branek, ne díky obráncům, ale především nesmyslné taktice box ( kdy jsou útočící hráči svazování taktikou bez napadání, hlavně bránit ) a samozřejmě brankář. Branky padají po chybách a ty bez napadání soupeře nevzniknou
odpověděl(a)
Prezident svazu Tomáš Král svolává mimořádnou schůzi tuzemských hokejových špiček. 4
https://www.idnes.cz/hokej/reprezentace/hokejove-forum-hokej-cesko-reprezentace-zmena-reforma-setkani-schuze-tomas-kral.A190111_175121_reprezentace_daj
icon , - odpovědět
jen na upřesnění. Nemyslel jsem to tak, že hráči na tomto mistrovství na sebe žárlili a nemohli hrát spolu. Tak dobré informace z kabiny nemám. Pouze jsem napsal, že i toto se velice často vyskytuje, čím kluci hrají výš, tím vyhrocenější vztahy mohou být. Někteří naopak spolu kamarádí a dokážou si vyhovět. Jde o to, že umění trenéra je včas přečíst tyto věci, dozvědět se o nich od agentů, od hráčů, vypozorovat to, a pak podle toho skládat tým. I když to pak někdy může vyznít jako nelogický tah.
odpověděl(a)
Vzhledem k tomu, kolikrát třeba ti kluci opakovali, že jsou stále v kontaktu a jak moc se na sebe těší, tak bych v tomhle spíš problém neviděl. Ikdyž samozřejmě je to jen odhad.
, - odpovědět
Já myslím,že jste to pane Zacho velmi dobře shrnul a popsal.Co my jsme tady rozpitvávali v diskuzi,tak jste srovnal,popsal,přidal trochu svůj pohled. Podle mě velmi zajímavě a srozumitelně.Já s tím souhlasím.
, Nečas-Kaut-Zadina odpovědět
Já docela chápu tu myšlenku, že Varaďa chtěl tu sílu alespoň na začátek turnaje rozmělnit, ale asi to neudělal úplně nejlíp. Osobně si myslím, že problém byl v postavení Zadiny do druhé lajny. Hráč jeho kalibru potřebuje kvalitního centra, pak začal Zadina hrát něco co mu není vlastní.
Co se týká nějaké žárlivosti mezi kluky, tak to mě celkem zaskočilo. Mám pocit, že zrovna Nečas se to třeba během zápasu s Dánskem snažil Zadinovi dávat dost, aby se konečně trefil.

KAMEVÉDA



Facebook Kamevéda

Používáte socilní síť Facebook? Pokud ano sledujte stránku Kamevéda! fb

Sponzoři

Aqueko2.jpg

DrillBook

Informace o DrillBook, jak objednat a slevový kod najdete v článku (stačí kliknout na obrázek)
drillbook

Náhodný obrázek

HHKmistrCR.jpg

Reklama