Kamevéda

Menu

Odkazy

Uživatel

Počítadlo

Reklama

Kategorie: Domů

DLOUHODOBÁ SOUTĚŽ TŘETÍCH TŘÍD BYLA ZAKÁZÁNA

HOKEJOVÝ SVAZ OTEVŘENĚ VYSTOUPIL PROTI SOUKROMÝM AKTIVITÁM

     Tak panu Hesovi zakázal svaz pořádat vlastní soutěž. Přiznám se, že jsem na tuto zprávu nějaký čas zíral a rovnal si v hlavě, co to vlastně znamená. Osobně se mě to netýká, touto kategorií už jsem si prošel. Ale pokud se zamýšlím nad budoucností našeho hokeje, jsem z toho dost smutný. Uznávám, že moje názory mohou být chápány jako názory jednoho krajního rodičovského křídla, které má maximální ambice a pracuje s maximálními nároky a nasazením. Takové vyznání jistě nemusí mít všichni a také je nikomu nenutím.

     Příští týden se pokusím k tomuto problému získat nějaké stanovisko nebo vysvětlení některého představitele svazu, který pracuje na úseku mládeže. Jestli tedy najdu někoho, kdo bude ochoten se o něčem podobném bavit. Pro spoustu našich malých hokejistů a jejich rodičů a trenérů to jistě představuje vážnou věc a názor svazu by měl zaznít. Jednak proto, že jednostranná diskuse nemá nikdy valný význam, ale také z toho důvodu, že podobná rozhodnutí by měla být podložena dostatečně neotřesitelnými a pádnými argumenty.

     Nemusím tajit, že jsem velkým přívržencem podobných aktivit, s jakými přišel pan Hes. Pokusím se vysvětlit, proč ? Ve třetí třídě snesou zdravé a dobře trénované děti odehrát i několik utkání za den. V této době ještě velmi rychle regenerují a hokej je strašně baví. Podle mých záznamů jsme společně s dětmi několika dalších nadšenců odehráli v tomto věku kolem 130 utkání za sezónu. Nemám pocit, že by to někomu ublížilo, že by se zdravotně nebo psychicky zhroutil nebo že by po třech čtyřech letech ztratil chuť do hokeje. Pokud už někdo s hokejem skončil, potom se jednalo o děti, které nepatřily nikdy výkonnostně k nejlepším a které nikdy neměly hokejovou „krevní skupinu".  Odpůrci budou argumentovat tvrzením, že krize přichází kolem 16-20 let. Tyto krize jsou jistě nejsilnější, bohužel jsem nikdy nečetl průkaznou studii o přímém vztahu nějakého přetrénování v mládí na zanechání vrcholového sportování v jinošském věku. Ona ani nemůže existovat, protože na rozhodnutí pokračovat v hraní hokeje nebo nepokračovat má vliv tak široké spektrum především sociálních aspektů, že zjednodušit příčiny na nějaké přetrénování v mládí by nebylo seriózní. To bychom museli naklonovat několik jedinců. Polovina by odehrála 130 utkání v roce ve třetí třídě a druhá polovina pouze 25 utkání. Na tomto základě bychom mohli učinit průkazné závěry. Ale tento postup prozatím není možný.

       Proto bych se raději řídil obyčejným selským rozumem. A ten říká, že pokud se spokojíme s tím, že budeme vychovávat průměrné hokejisty a do NHL budou draftováni 2-3 osmnáctiletí hráči ročně, potom tedy  hrejme 30 utkání ročně a doufejme , že nějaké zázračné dítě se i tímto způsobem stane špičkovým hráčem. V případě, že budeme po české hokejové škole chtít alespoň jednou za dekádu vychovat špičkového hráče ve světovém měřítku, musíme se vydat úplně jinou cestou. Cestou maximálních nároků od nejútlejšího věku na zásadách sportovní všestrannosti. Je to samozřejmě daleko náročnější úkol po všech stránkách. Vyžaduje to zvládnutí celého procesu tak, aby hráč byl bez negativních dopadů zdravotně schopen hrát co nejvíce a aby ho to maximálně bavilo a neztratil přitom zájem ani v dospělosti Ne každý tuto cestu  vydrží, ne každý bude skutečně úspěšný, ale jiná cesta vzhůru už dnes nevede. Je velmi důležité, že naše superstar Jaromír Jágr může o této cestě dlouho hovořit. Bylo by dobré , aby někteří lidé čerpali z jeho zkušeností, tréninkových dávek v dětském věku, počtu odehraných utkání za víkend, nebo i třeba z malých podvodů a falšování razítek, kterými táta Jágr proti regulím svazu získal možnost, aby jeho syn mohl hrát za mnohem starší věkové kategorie. Dalším příkladem je Boby Holík. Jako přes kopírák to platí v případě Maria Lemieuxe, Wayne Gretzky byl také extrém. Kdo je dobrý stopař a chce vidět cestu nahoru, ten ji vidí. Mládí velikánů světového hokeje ukazuje směr a odpovídá na otázky dneška naprosto jednoznačně. A opravdu si nevzpomínám, že bych v jejich případě něco četl něco o maximální dávce 30 zápasů za rok. A to jsme ještě v době „pěšího hokeje" , který se za těch pár let posunul někam jinam - tak trochu mimo současné české možnosti !!!

     Svaz by měl zastřešovat hokejové hnutí, organizovat a řídit. Jestliže si úzká skupina lidí dokáže zorganizovat další aktivity navíc v dobré víře, že se bude angažovat tím nejlepším směrem k rozvoji svých hráčů, svých dětí, vše kolem si zorganizuje a také zaplatí, a svaz využije svého vlivu, de facto přesáhne rámec svých kompetencí, a snaží se zadusit toto aktivní hnutí, je to skutečně na pováženou. Vždyť tato skupina nikoho k ničemu nenutila, nediktovala směr rozvoje. Pouze nabídla těm, kteří hokej mají rádi a chtějí jej provozovat co nejlépe, jakousi nadstavbu, která by přispěla k ještě lepšímu rozvoji hráčů. Právem se domnívám, že jako rodič disponuji nejvyšším právem určovat způsob výchovy a korespondujících aktivit svých dětí. Nesu veškeré náklady, veškerou odpovědnost. Funkcionáři svazu hokejového, fotbalového nebo tenisového mě mohou vyloučit ze svých soutěží, pokud nesplňuji podmínky. Nemohou mi ale zakázat pořádání hokejového nebo tenisového turnaje, protože nevlastní práva na provozování určitého sportu bezvýhradně na určitém území - neprodávají práva na sehrání jednotlivých utkání, nikdo na to nemá patent.

      Za roky hraní hokeje jsem pochopil jednu zásadní věc. Hokejový svaz nemá peníze na podporu aktivit malých dětí. Jeho podpora malým dětem je velmi nízká. Dobře , je to ekonomická realita, se kterou se musíme smířit. Pouze můžeme požádat. Pokud někdo není schopen pomoci, ať tedy alespoň nepřekáží nebo dokonce neškodí. 

      Zákazy, ostnaté dráty, cenzura, to vše dusí pokrok. Dopřejme lidem různého vyznání dělat věci různými způsoby. Vždyť, kolik lidí, tolik názorů. Nemusíme být nepřátelští k těm, kteří mají jinou vizi. Buďme ve svobodném světě skutečně svobodní, jděme různými cestami a potom porovnejme, která z cest je nejúspěšnější.

      A abych se prokousal k závěru. S dětmi jsem prošel věkem třetí třídy a stoprocentně zastávám názor, že děti v tomto věku mají hrát, hrát a hrát. Nikdy už nebudou mít tolik energie a radosti ze hry, jako ve druhé a třetí třídě, nikdy nebudou schopni odehrát více zápasů než v tomto věku. Ani rodiče neužijí tolik legrace a skvělých zážitků při sledování svých dětí nikdy později, než právě v tomto zlatém dětském hokejovém věku Pokud jim to zakážeme , vybijí svoji nevyčerpatelnou energii jiným způsobem a hokej se každý z nich naučí trochu méně , než by mohl. Děti, které nemají energii a chuť odehrát více než třicet zápasů za sezónu v tomto věku nemají ke sportu vztah a později stejně skončí, nezamilují si ho. Ale stejně tak, jak nesmíme nutit děti, nebo přesněji řečeno jejich rodiče, kterým stačí hrát 30 zápasů ročně, aby jich hráli víc, nesmí nikdo bránit těm, kteří už mají v tomto věku svůj sport nade vše, aby hráli hokej méně než oni chtějí. Takovou odpovědnost nemá nikdo právo vzít na sebe. Nepřipadá  mi, že šest realizačních týmů, desítky dětí a rodičů, kteří se chtěli zúčastnit dlouhodobé soutěže třetích tříd s jistě bombastickým závěrečným turnajem, představuje bandu troubů a diletantů, kteří chtějí škodit svým dětem. Jistě se na to už těšili. A teď tohle. Pan Hes měl jistě své důvody, proč z celého projektu ustoupit. Za sebe mohu říci, že jsem natolik pevně přesvědčený o správnosti této cesty, že bych to na místě těchto lidí  nikdy neudělal. Dobré myšlenky často zapadnou, pokud nemají důrazné ochránce. A projekt pana Hese  si zaslouží daleko větší podporu, a to od nikoho jiného, než od rodičů zainteresovaných dětí.

      Je to jednoduché nepodpoříte vyjímečné lidi a obrátí se to proti vám a vašim dětem. Tahouni ztratí energii a chuť dělat něco pro jiné, když necítí alespoň podporu. Dvorek ovládnou vágní jedinci, bloudící od ničeho k ničemu, a všem zbudou jen nářky na tu hroznou situaci v našem hokeji. Ale ta situace bude přesně taková, jakou jsme vytvořili. Nebo přesněji, jejíž vytvoření jsme my všichni dopustili.

      Přál bych si jedinou věc. Zasednout k jednomu stolu s lidmi, kteří zastávají tyto protichůdné názory a mít možnost polemizovat o těchto otázkách. Rád bych vyslechl jejich argumenty, protože bez nich mi podobné kroky a názory připadají naprosto nesprávné, zcestné a nepochopitelné.

 

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Přidat komentář >

, - odpovědět
Pravda, jsou to naše děti a každý rodič chce to nejlepší a žádný nechce svému dítěti ublížit. Se synem jezdím na treninky AAA, ted jsme strávili pěkný víkend v týmu pana Krátošky, syn ty dva zápasy určitě vydrží, určitě se hrál pěkný hokej. Hokej, který si v žákovské líze 8. tříd určitě co do kvality nezahraje. To nejhezčí, ale je když celou cestu vypráví o nových kamarádech a co všechno behěm těch dvou dnů zažili. No a nebýt lidí, co jsou ochotni toto zorganizovat, zažil by syn jen další z mnoha víkendů.
Když nebude soutěž 3.tříd, něco na víc, co asi budou děti, které si mohli zahrát hokej dělat, no asi budou všichni sedět doma. Nevím jestli mám ten dojem jenom já, ale někomu asi ještě nedošlo, že děti dnes už neběhají celé dny venku na hřišti s hokejkou, nehrajou fotbal a nelezou po stromech.
Takže dá se říci, jediný jejich pohyb ve většině případů je jen ten, co mají na treninku. Jinak doma PC a Divoké kmeny a podobné hry. Takže je fajn, když se najde člověk, který chce udělat něco víc. Co kulatý stůl o mládežnickém hokeji s paní Jílkovou v TV? Hodně sil a více lidí s vlastním názorem, kteří se ho nebojí říci.
, Dodatek odpovědět
Ahoj Pavle, ahoj vsichni. Dekuji za clanek, se kterym bez vyhradne souhlasim. Vcera jsme se o tom bavili s Jirkou Demelem a Jirik vyjadril myslenku, kterou nalezam i v Tvem clanku. Vim, ze mi nevynada za to, ze ji vyjadruji za nej. Jde o to, ze odpovednost za to co delaji jejich deti nesou v prvni rade jejich rodice a nikdo nema pravo jim cokoliv jineho zakazovat, pokud je vse v ramci pravidel stanovenych pro danou oblast. V tomto konkretnim pripade mluvime o hokeji a 3. tridach, ktere maji ze svazu dano hrat minihokej. Ten hrat budou. Navic jsme pro ne vsak chteli i soutez ve velkem hokeji. Vcera jsem s panem Miskem mluvil (viz goool.cz) a bylo mi receno, ze soutez nebyla zakazana, jen bylo vedeni Letnan sdeleno, ze pokud ji bude letnanska 3. trida hrat, muze byt tato vec resena na VV CSLH jako nepostupovani v souladu s koncepci CSLH a mohou byt za to odebrany klubove dotace. Coz je dle me interpretace proste ZAKAZ.
Uz to necham byt, ale zaujala me jeste jedna myslenka, kterou opet zminil vcera Jirik a dnes i ty. Jde o kulaty stul. Myslim, ze jedina cesta jak z blata ven jen vytvoreni jakesi mimosvazove delegace prokazatelne uspesnych treneru a funkcionaru a nasledna diskuze s predstaviteli svazu. Osobne bych s nikym uz nediskutoval a vyse zminenou skupinku bych zavrel jak kardinaly pri volbe papeze nekam na 24 hodin, aby dali hlavy dohromady, sestavili a sepsali skutecnou koncepci pro mladeznicky hokej v CR, respektujici moderni svetove trendy, ktere k nam pres "vyhorele filtry" nikdy v potrebnem meritku nedojdou. Ale diskuze minimalne ze slusnosti by byla "cistejsi". Osobne nosim v hlave spoustu myslenek (napr. ted jsem se po rozebehnuti programu AAA velmi upjal na rizene stridani do 4. mozna 5. tridy po 45-50 vterinach) a vim, ze mnoho dalsich treneru ma taktez co rict. Zkratka pokud sve myslenky a napady neprosadime sami, od stavajici garnitury rozhodujici o budoucnosti ceskeho hokeje se niceho dobreho nedockame. Vim o cem mluvim, mohu jmenovat vysoke predstavitele CSLH, kteri pouzivaji terminologii jako "to jsou ti magori, co hraji 100 zapasu za sezonu (v minihokeji) ..."
No nic, tak hezky vikend, my vyrazime s hokejistama na fotbal a florbal :-)

KAMEVÉDA



Facebook Kamevéda

Používáte socilní síť Facebook? Pokud ano sledujte stránku Kamevéda! fb

Sponzoři

Penco.jpg

DrillBook

Informace o DrillBook, jak objednat a slevový kod najdete v článku (stačí kliknout na obrázek)
drillbook

Náhodný obrázek

tenis2.jpg

Reklama