Kamevéda

Menu

Odkazy

Uživatel

Počítadlo

Reklama

Kategorie: Domů

DOBRÝ TRENÉR - TÁTA NA STŘÍDAČCE

  

DOBRÝ TRENÉR

 

V nedávné době se na to téma rozproudila živá debata na chetu a já bych k ní  rád přispěl několika názory. Ne z pohledu učebnic a příruček o hokeji, ale z hlediska rodiče hráče, který práci trenérů hodnotí prakticky každý den.

 

JAK JE DŮLEŽITÉ MÍT DOBRÉHO TRENÉRA ?

 

Zdá se to jako hloupá otázka, protože každý rodič jistě ví, že dobrý trenér je důležitý. Já si ale myslím, že mít pro kluka vynikajícího trenéra je úplně první a zásadní záležitostí, o kterou by se rodič měl zajímat při výběru klubu a podle toho teprve zařizovat vše ostatní. Nedávno jsem použil označení z úst pana Bukače pro některé čs. trenéry „Kašpárci a nazdárci".  Vyspělý hokejový svět na ně tak už možná pohlíží. Ale možná by se mělo také říci, proč už většina není na takové úrovni v porovnání s předními zeměmi. Zdá se mi, že se stali obětí našeho systému. Většina lidí se dnes stará hlavně o svůj byznys a vydělává peníze spoustu hodin denně, ale po trenérech chce, aby znali poslední trendy ve vývoji hokeje, dělali svoji práci srdcem , nezištně a naplno, byli přísní na hráče a současně byli kamarádští a hlavně aby toho jejich syna měli nejraději a dopřávali mu hodně času na ledě. A aby tuto práci dělali pokud možno skoro zadarmo, což platí v menších, ale i v některých větších hokejových mládežnických líhních. Tento rozpor je podle mého názoru jednou z hlavních příčin současné krize v produkci talentů z českého hokejového prostředí. Pokud má být trenér skutečně charismatickou osobností, plnou elánu a chuti do trénování, kterou bude přenášet tím nejlepším způsobem na hráče, pokud má mít hráče rád, žít s nimi, starat se o jejich problémy osobní, lidské i školní, pokud s nimi má mít na jedné straně trpělivost a současně na druhé straně sílu a vůli postihovat v zárodku všechny nešvary, které se v kolektivech mladých hráčů vyskytují, nesmíme z trenérů dělat hlupáky a chudáky už jen tím, že je za jejich práci nedokážeme ohodnotit.  

V našem prostředí nejsou výjimkou případy, kdy někteří hráči šesté, sedmé nebo osmé třídy mají na víkend větší kapesné, než má jejich trenér pro svoji osobní potřebu na celý měsíc. Je to trochu ostuda, ale nikdo to neřeší. Jenomže, pokud se má náš hokej začít uzdravovat, musíme začít od trenérů. Stačí je ohodnotit. V ten moment se do trenérské práce pohrnou lidé s velkou vitalitou, kteří budou schopni a ochotni pojmout tu obrovskou práci, kterou by skutečně dobrý trenér měl zvládnout. Jejich okolí by se mělo pokusit jim potom jejich peníze nezávidět. Vydělali by na tom všichni, protože trenéři by přejímali nadstavbovou práci náročných rodičů, kteří dělají se svými dětmi věci navíc do pozdního školního věku.

Kolem hokeje se motám několik roků, ale v jiných sportech to byly desítky let i v pozicích trenérů a koučů hrajících i nehrajících.  Považuji trenérskou práci za jednu z nejhezčích a nejzajímavějších profesí, ale současně za jednu z nejtěžších. Když si člověk uvědomí, co všechno skutečně dobrý trenér musí pojmout za svou starost, co všechno musí řešit, vydalo by to na knížku.  Hlavní je, aby se mohl práci věnovat, připravovat se na ni, přemýšlet o hráčích, aby mohl provádět sebereflexi, přemýšlet o tréninku, vyhodnotit nedostatky tréninku a příště jej poupravit.

Prostě, jsem toho názoru, že ocenění trenéra je vizitkou klubu. V menší míře rodičů hráčů, kteří ale také mají potenciál vytvořit tlak na klub, aby své trenéry patřičně ohodnotil. Upřímně věřím, že tento posun by přiměl trenéry začít na sobě pracovat, investovat do sebe nejen ve směru získání vyšší trenérské licence, ale sledování všech trendů u nás i ve světě. Teprve potom by mohlo dojít k tomu, že sofistikovaní trenéři by přidali do tréninku něco navíc, ze sebe, to co nás zdobilo a čemu se říká česká chytrost a vynalézavost.

 

Teprve následně bych řešil všechny ostatní záležitosti. Jedno z dalších probíraných témat je přítomnost rodiče trenéra nebo vedoucího na střídačce. Vše záleží podle mého názoru na povaze rodičů, protože každý jsme jiný. Rodič je většinou pracovitější a má větší  „tah na bránu" , ale přináší i riziko zvýhodnění svého syna, čemuž se málokdo ubrání. V současné době považuji za skvělé, že v Kometě Group trénují syna trenéři, kterým označení výborný trenér skutečně náleží. Také proto, že jsem v této sezoně nemusel ani v jediném případě požádat trenéra o cokoliv ve prospěch svého syna. Ne že bych byl se vším spokojený, každému rodiči neustále něco vadí a spokojenost je vzácný a krátkodobý moment, ale myslím si, že rodiče by měli trenéry obtěžovat jenom se zásadními záležitostmi a ne si vynucovat lepší a lepší podmínky pro své dítě. Dobrý trenér sám dříve nebo později sám pozná, že je třeba na nějaký moment reagovat a pokud ne, potom svoji profesi nezvládá dobře.

Vím z vlastní zkušenosti, že pokud Vám jako trenérovi začne víc lidí mluvit do vaší práce, do způsobu vedení tréninku a koučování zápasu, pokud se připustí víc těchto někdy protichůdných intervencí, potom se ta práce nedá pořádně dělat a přestane trenéra bavit. Začne se do toho zamotávat a práce ztratí jeho rukopis a směr.

Všiml jsem si, že permanentní nespokojenost jednotlivých rodičů je charakteristický průvodní jev mladého hokejového kolektivu. Vzniká díky tomu, že většina rodičů hodnotí utkání nebo trénink v první řadě z hlediska výkonu a podmínek svého dítěte a až na druhém místě hodnotí celý kolektiv. Nezávislý trenér profesionál, který své dítě v kolektivu nemá, vidí na prvním místě projev týmu a jednotlivci a jednotlivé vazby mezi nimi mu už unikají. Rodiče nejčastěji řeší, že jejich dítěti ostatní spoluhráči nenahrávají a hrají moc na sebe, že nemá ty nejvhodnější spoluhráče ve své lajně nebo že má nízký ice time.

 

Všiml jsem si jedné věci. V průběhu minulých let mi často sobeckost některých spoluhráčů hrajících se synem připadala naprosto neúnosná. Připadalo mi, že chování některých spoluhráčů a hra pouze na sebe už není možné nevidět, zatímco vlastní dítě dělá ostatním „blbce",  který odpracuje bránění a pracuje pro ostatní, kteří to vůbec nebo jen nepatrně dokáží vracet.  Potom absolvujete diskuse s dalšími rodiči, kteří mají mnohdy stejné problémy. Ale přistihl jsem se, že jsem si toho vůbec u jejich dítěte nevšiml a v první chvíli jsem je podezříval, že si trochu vymýšlí. Až při zaměření na tento fakt v dalším průběhu zápasu jsem jim byl často nucen dát za pravdu. Z toho si člověk lehce odvodí, že trenér tyto důležité vazby mezi hráči musí nutně postihovat s větším zpožděním, protože je cele zaujat, plánováním a organizací hry, improvizací v závislosti na vývoji utkání a tyto jednotlivé maličkosti už není žádný člověk schopen okamžitě  pozorovat a vyhodnocovat.

 

Ale logicky mi z toho vychází, že hráč sám  se musí učit reagovat na své spoluhráče, hledat si momentálně nejlepší filozofii své hry uprostřed kolektivu, protože to je jedno z nejdůležitějších know how do dalšího nejen sportovního života.

 

Naprosto souhlasím s názory, že umetání cestičky dítěti do deváté třídy je pro ně skutečně zabiják, protože ustát třeba přechod do dorostu bez všech výhod plynoucích z táty na střídačce, na které si hráč za ta léta zvykl jako na dezert po nedělním obědě, se některým nemusí vůbec podařit.

 

 

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Přidat komentář >

, Trochu jiný pohled odpovědět
Ano v tom máte určitě pravdu.Jeden takový konkrétní případ si nyní vybavuji.Možná právě proto to tolik nevnímám.Jeden syn je obránce a druhý je v brance a synové trenérů nebyli nikdy obránci ani golmani.Mám však jednu zkušenost,kdy byl druhý golman synem vedoucího a to je možná ještě horší kombinace.
, Trochu jiný pohled odpovědět
Já bych to posoudil ještě z jiného pohledu.Táta trenér na střídačce u menšího klubu,má zájem toho svého synka také především \"ukázat\" a doufat,že si ho někdo všimne.
Mám teď na mysli např.turnaje mezi svátky a také na konci sezony,kterých se účastní tzv.top týmy.Je také rád za každý přátelský zápas s těmito týmy a je aktivní taková utkání sehrát.Dále určitě nebude bojkotovat účast na výběrových akcích do Kanady apod.
Na druhé straně trenér,který tam syna nemá je raději,když má volno a nikam se nejede a navíc nemá zájem někoho \"ukazovat\",prtože kdyby si někdo náhodou nějakého hráče všimnul,tak by také hrozilo,že by mohl odejít.
odpověděl(a)
Myslím si, že Váš názor , Jaromíre, určitě vystihuje jeden z úhlů pohledu na tuto věc. Táta na střídačce může také hodně pozitivně ovlivnit vše kolem synova hokeje. Ale myslím si, že to nejpodstatnější je, jakým způsobem může táta na střídačce ovlivnit, aby jeho syn byl "stále na puku" a měl ty nejlepší podmínky pro rozvoj. Když má táta nadějného syna na křídle, potom musí všichni obránci rozehrávat puky právě tímto směrem, jinak je vystaví takovému tlaku, že se všichni dříve nebo později přizpůsobí. Pokud má syna obránce, je povinnost co nejvíce zapojovat obranu do hry v útočném pásmu. Pokud má syna cetrem, tak prakticky neexistuje založit útok jinak, než právě přes centra. To není teorie, ale konkrétní situace v konkrétních týmech. Tato výhoda je skutečně pro rozvoj syna nejpodstatnější. Je velký rozdíl, zda dostanete během zápasu 25 přihrávek do jízdy a nebo kluk musí čekat na puk, který se k němu náhodně odrazí a nebo si ho musí vybojovat sám. Podle mého názoru si těchto "maličkostí" pozorovatel všimne až po delší době, a přitom se jedná o to nejdůležitější.
, - odpovědět
pro PZ:Určitě s vámi souhlasím, jen jsem chtěl znát váš názor.I mě samotnýho to překvapilo,že J.Bednář takto odpověděl.Ale jak vy říkáte,dnes by to určitě nestačilo,pouze hrát s klukama hokej za barákem.
odpověděl(a)
Ještě malé upřesnění. Za barákem se dá hrát třeba tři na tři skvělý průpravný hokej, dovednosti na malém prostoru. Stačí, když se sejde pár šikovných kluků z ulice a má to kvalitu. Gretzky také v mládí hrál za barákem , a to docela dobře.Druhou věcí je, jakou má kdo pamět.
Píši takovou domácí kroniku. Někdy v zalistuji a člověka kolikrát překvapí, co se vlastně stalo dva nebo tři roky zpět. Ve vzpomínkách hráčů se může stát, že po dvaceti letech už přesně neví, jestli jste to nebo ono dělali ve dvanácti nebo v patnácti letech. Dochází k něpřesnostem.
, - odpovědět
pro PZ :Takto se někdo zeptal Jaroslava Bednáře na chatu Sportu -\"Chci se zeptat, kolikrát týdně si trénoval,když tě bylo 13let,co jsi dělal navíc,abys byl lepší než ostatní.Dík (hokejista)\" -odpověď- Ve 13 letech jsem ještě nějak extra netrénoval. Spíš jsme s klukama hráli hokej neustále za barákem.
Co si o tomto myslíte,buď už si to nepamatuje nebo tato generace neměla takovou konkurenci nebo měl mimořádný talent nebo dnešní hokej vytváří nátlak na \"dětské\" hokejisty mnohem větší.
odpověděl(a)
Já bych uvažoval asi takto. Jarda Holík, Augusta a další vám řeknou, že se někdy kolem deseti až dvanácti let teprve učili bruslit. Na svou dobu to byli vynikající hokejisté, ale dnes už by to asi nestačilo. Přečtěte si, co v mládí dělal Jarda Jágr, Robert Holík, Gretzky. To byli a jsou velcí hráči. Většina dnešních kluků nedělá ani to , co oni před 25 roky. Potom si k tomu přičtěte prohlášení Jardy Jágra o tom, že v NHL jsou znát každé dva tři roky, kdy je v ní stále víc větších, silnějších, rychlejších a techničtějších hráčů. Nikomu nemá smysl nic doporučovat, ale ti vnímavější si mohou spočítat, jak by měli dnešní mladí hráči trénovat, aby jednou měli šanci se uplatnit.
Jaroslav Bednář je na naše poměry vynikající hráč, ale nebral bych ho jako měřítko, protože v celosvětovém měřítku je jen průměrným hráčem. V tenise se také trenéři učí ze zkušeností hráčů z první desítky. Nikdo nehledá poučení u hráče pohybujícím se kolem 400. místa na žebříčku ATP, protože tyto poznatky by mladé hráče nikam nepřivedly. Můžete souhlasit nebo ne, to je můj názor.
, - odpovědět
Souhlasím s Peterem, že tým někde uprostřed tabulky odehraje většinou největší počet vyrovnaných utkání, tzn. z pohledu hráčů velmi hodnotných utkání. V tomto ohledu mohou mít hráči třeba v Třebíči výhodu oproti Kometě Group. V silných týmech se snaží trenéři řešit tuto nevýhodu tím, že burcují hráče k maximálnímu výkonu do poslední vteřiny bez ohledu na brankový rozdíl.
Nevýhodou hráčů v menších klubech naopak je menší konkurence mezi hráči. Ti nejlepší jsou nejlepší i když se nesnaží na 100%, a to jim může škodit. Na ledě vynikají a mají jisté místo v sestavě. Naopka trénink v silném kolektivu má velký náboj, hráči se musí snažit a pokud to někdo "vypouští", je to vidět a může se začít propadat v hierarchii hráčů v týmu směrem dolů až po nenasazení do utkání.
Nutnost nasazení v tréninku je pro rozvoj hráče a rachlost hry je zásadní věc. Vyzkoušejte si to sami na triviálním příkladě. Dejte svému hráči puk, postavte jej na modrou čáru a dejte mu úkol, aby se rozjel s pukem objel bránu a zasunul puk spoza brány do sítě. Přitom stopněte čas, který k tomu potřebuje. Dejte mu ten úkol znovu s tím, že to musí zvládnout o vteřinu rychleji. To bez problému zvládne. O další vteřinu už to ale nejde - spadne při rychlém objetí brány nebu mu puk uletí jinam při pokusu zasunout jej co nejrychleji do branky. Na snížení času o další vteřinu bude potřebovat mnoho opakování, aby vybrousil jednotlivé prvky tohoto cviku.
V tom to je. Pomalu provede cvik každý hráč, rychle už jenom několik šikovných a bleskově už jen mimořádně trénovaný hráč. Výborný hráč sbírá puk u mantinelu po ideálním najetí v oblouku, během zlomku vteřiny má puk jako přilepený na hokejce a s hlavou nahoře už řeší, jak s ním naloží, zatímco napadající soupeř je ještě mimo dosah. Pomalý hráč zpracovává puk natřikrát a dostává ránu od napadajícího hráče, aniž by ho stihl zaregistrovat - to je ten rozdíl.
, Reakce na chet odpovědět
Víte, nerad bych působil dojmem, že znám všechny odpovědi na řešení problémů kolem mladých hráčů, protože si sám občas nevím rady a snažím se s někým zkušenějším poradit. Kam dát kluka, když je trochu šikovný ? K dobrému trenérovi mezi dobré hráče do klubu, který je ve vašem dosahu. Ale ten výběr musíte udělat sámi a to není jednoduché. K tomu je třeba jet se podívat na tréninky po svém okolí a když se vám někde líbí, vzít kluka a dát ho tam na trénink a udělat si porovnání a odpovědět na otázku. Je to v novém klubu pro jeho růst o tolik lepší, aby se vyplatilo dojíždět x km denně ? Pokud si odpovíte, že ano, potom to pro syna musíte podstoupit.

V mnoha názorech zaznělo, jak je to hrozné, když jsou tátové na střídačce a jak dláždí synům cestu. Trochu jsem to obrátil a přemýšlel, jesli znám některého tátu, který pracuje pro tým a nevytváří žádné výhody pro své děti. A zjistil jsem, že jednoho takového člověka - rodiče znám, který se dost vymyká našemu prostředí. Snad se nebude zlobit, že ho uvedu jmenovitě, ale podle mého názoru je takovým naprosto nestranným vedoucím týmu Tomáš Nossek , momentálně vedoucí 6. tř. Komety GR. Za celou dobu, kterou jej znám, nemohu říct, že by využil jakkoliv svůj nemalý vliv v klubu v jediném případě ve prospěch svých dětí. Je příkladem toho, že to jde, pokud mají lidé určitou lidskou kvalitu a charakter.

Podle máho názoru se jedná o velmi zajímavé téma, které ale nemá řešení. V našich podmínkách dnes není dostatek zapálených profesionálních trenérů a vedoucích mládežnických týmů, a proto musí tato místa zastávat do určitého věku rodiče, aby týmy vůbec mohly fungovat. A potom už je to subjektivní. Tato práce se dá dělat skvěle nebo neuvěřitelně tragicky, nebo něco mezi tím. Podle toho, jací jsme lidé !!!
, - odpovědět
Ano je to přesně tak, znám případ, kdy třetí trenér (v 6-7 bez licence! a to je klub hrající 1. ligu) je samozřejmě velký kamarád s oběma a tak se jeho plácající syn (97 v 7 .tř), motá celou sezónu v 1-2 lajně, hraje všechny oslabení a přesilovky, nemusí se střídat jako ostatní, prakticky nechodí hrávat do 6 (jako ostatní 97), asi aby se neviděla pravda, hrál jeden zápas za 5.tř a neprosadil se a to mu ještě povedený tatínek připisuje asistence, které nemá! a samozřejmě nejsou uvedeny ani v oficiálním zápise, ale jsou v klubových bodech na které je vidět!! Na vedoucího, křikne, "Dělej, napiš nahrávku, vždyť byl na ledě!"..A může se někdo ozvat, to by podepsal svýmu klukovi rozsudek smrti..
, - odpovědět
článek je zajímavý.Jako celá vaše stránky.Díky za ně. Jen mě docela zarazila věta:V současné době považuji za skvělé, že v Kometě Group trénují syna trenéři, kterým označení výborný trenér skutečně náleží. Také proto, že jsem v této sezoně nemusel ani v jediném případě požádat trenéra o cokoliv ve prospěch svého syna. - Z toho vyplývá,že když se vám někdy v minulosti něco nepozdávalo,tak jste žádal o něco ve prospěch vašeho syna???V tom to asi je,že rodič na střídačce má vždy mnohem blíž k trenérovi a může ovlivňovat jeho práci ve prospěch svého syna.A to mě určitě potvrdí snad všichni,že to tak je!!!
odpověděl(a)
Máte pravdu. Možná to zní hrozně, ale je to tak. Každý trenér má ve svých rukou prostředky, díky kterým se jednotlivý hráč rozvíjí, stagnuje nebo upadá. Pokud se věci odvíjejí tak, že to vašeho hráče poškozuje, musí to rodič řešit bez ohledu na to, zda je na střídačce nebo ne. Těch věcí, které je třeba hlídat je hodně a neustále se mění s věkem a rozvojem dětí. Pro ilustraci uvedu jenom dva příklady rodiče, který sleduje zájmy svého syna.
Příklad první. V týmu je dvacet hráčů. Trenér je zastáncem názoru, že v sedmé třídě by ještě měli mít všichni hráči stejný čas na ledě, aby se náhodou nezapomnělo na rozvoj nějakého talentu, který ještě není vidět. Při jednoznačném vývoji zápasu dokonce nechá sedět lídry týmu, aby si zahráli především slabší hráči a dostali tak prostor se rozvíjet. Rodičům slabších hráčů by se tento přístup asi líbil, ale já musím uvažovat jinak. Máte se synem stoprocentní docházku na trénink, v létě ti slabší hráči odpočívají, zatímco vy se synem absolvujete o prázdninách téměř každý den pětifázový trénink. A najednou rekreanti hrají a hráč, který hokeji obětuje všechno, sedí. V tomto případě si okamžitě pohovořím s trenérem o jeho fylozofii a pokud chce podobným stylem pracovat i nadále, je nutné situaci okamžitě řešit všemi dostupnými prostředky a změnit myšlení trenéra, nebo trenéra samotného, pokud to dokážete, nebo změnit třídu v klubu nebo klub - podle situace. Pokud hráče hokej baví, je ochoten hodně trénovat, potom musí vidět, že to má smysl a že si tím vytváří výhodu. Jinak bych ho příště asi nepřesvědčil o nutnosti tvrdě na sobě pracovat, když by větší prostor dostávali ti nějvětší flákači v týmu.Já jsem se nikdy nesnažil vytvářet výhody na základě známostí s trenérem, ale především na základě výkonnosti svého hráče.
V mnoha klubech, kde jsou rodiče na střídačce, dochází k nějaké formě zvýhodnění jejich synů. Ale ostatní rodiče mají zase spoustu prostředků k tomu, aby vytvářeli na trenéry tlak, díky kterému se různé nešvary dají dostat do přijatelných mezí. I když je pravda, že arogance některých rodičů funkcionářů může být nesnesitelná.

Příklad druhý: Bývalý trenér Petr Kozlík razil názor, že pokud má vychovat hráče, musí se jim zvláště věnovat a musí jim dát prostor. Údajně měl kdysi v Jihlavě až třicet hráčů ve třídě, ale k utkání nominoval do určitého věku jen deset hráčů - těch nejlepších, s nejlepší morálkou a výkonností. Zbývajícím dvaceti řekl: "dnes jste se do sestavy nevešli, musíte pracovat více, abyste příště byli mezi těmi vyvolenými vy". Dnes by něco podobného v žádném klubu asi neprošlo, ale mě se taková fylozofie líbí. Určitě by se mi nelíbila, pokud bych chtěl, aby syn byl jen v nějakém kolektivu jen oproto,aby se neflákal na ulici. Ale náš hokej může uzdravit návrat trenérů podobného ražení, kteří vyhlásí velice tvrdá, ale férová kriteria a vyberou si žáky ke své práci, kteří mají potenciál a vůli stát se hokejisty. Musíme si odpovědět co má smysl? Zda to, aby klub vyprodukoval každý rok dvacet průměrných hráčů nebo dva vynikající hráče.
odpověděl(a)
Prosím Vás,

v předchozích článcích se zastáváte trenérů jak jim do jejih práci zasahují rodiče a jak jim rodiče ničí chuť k práci svými injektivami, a kazí jeho rukopis.Avšak sám zde píše pokud trenér nejede podle Vašich not a nerazí Váš scénář, tak poté musíte si s trenérem promluvit, eventuelně změnit klub či třídu. Myslím že tímto jste zhodil celý svůj článek o ocenění trenéra, ve kterém pouze teoreticky charakterizujete jejich situaci, ale sám jste pouhým rodičem, který se na vše dívá pouze z pohledu na svého syna. Víte, když čtu vaše stránky zajímala by mě jedna věc a nenutím Vám na ní odpovědět. Co by jste dělal kdyby Váš syn nemohl pokračovat v ledním hokeji. Sám víte přeci, že jak zdravotní tak další rizika existují.Mám v tom případě obavy o Vás abyste tu situaci zvládl.
Neberte prosím můj článek jako nějaký atakující. Sám se u hokeje pohybuji velmi dlouho tak už znám veškeré typy lidí co se zde pohybují.
Jinak ještě ke vztahu dobrého vedoucího. nemusí to být i tak, že u pana Nosska nemusí být žádny lobbing nicméně prostě ten "tlak" vyplývá už ze samotnéí přítomnosti.
Přeji hodně úspěchů!

KAMEVÉDA



Facebook Kamevéda

Používáte socilní síť Facebook? Pokud ano sledujte stránku Kamevéda! fb

Sponzoři

Agados2.jpg

DrillBook

Informace o DrillBook, jak objednat a slevový kod najdete v článku (stačí kliknout na obrázek)
drillbook

Náhodný obrázek

DSC_0039.jpg

Reklama