Kamevéda

Menu

Odkazy

Uživatel

Počítadlo

Reklama

Kategorie: Domů

EURO 2016 - PETRŽELA - MLADÍ U NÁS ČEKAJÍ MOC DLOUHO NA ŠANCI

KONEC VE SKUPINĚ - souhlasím s názory Petržely

 

http://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-reprezentace-euro-2016/273170/petrzela-o-ceske-hre-na-euro-pomaly-fotbal-bylo-to-divne-nastavene.html

 

24.6.2016

Z tábora českého týmu na EURU ve Francii jsem měl samozřejmě spoustu informací, ale ty nejsou určeny pro veřejnost, tak jen vlastní postřehy a názory vykoukané z televize.

Domnívám se, že tato velkolepá akce potvrdila obecné trendy spojené se soudobým českým sportem, jehož hlavní markantou je pozvolný ústup z bývalých pozic. Zdá se, že tato éra už vstupuje i do výkladních skříní našeho sportu, kam donedávna náležel hokej s fotbalem především.

Stejně jako v hokeji český hráč pomalu vyklízí pozice v NHL, ve fotbale je nemáme zastoupeny v elitních týmech v počtu jako naši soupeři, často se jedná o menší země s nižším počtem obyvatel.

To málo, co ještě zbylo konkurenceschopného, nedokážeme využít.

S minimem mladých talentů nedokážeme pracovat vůbec. Tohle už je skoro typické pro soudobý český sport obecně. Čím hůř jsme na tom, tím méně odvahy ve zušlechťování toho minima talentů trenéři nacházejí. Tím jen prohlubují a násobí blížící se kolaps.

Jak jsme slyšeli, hokej a fotbal "spoléhají na akademie" ?!?!

Tohle považuji za definitivní smíření se s realitou bez nějaké snahy alespoň nějak adekvátně reagovat.

Hokejový ani fotbalový svaz řešení nenacházejí, oni jej vlastně ani kvalifikovaně a seriózně nehledají. Oba sporty alespoň v ústředí stále produkují dostatek peněz k dobrému životu vrchnosti, takže tam vládne klídek růžové brýle, jak výstižně přinesl dnešní tisk.

Takže jedinou funkční silou zůstávají rodiny, kde lze vše i v těchto podmínkách při obří snaze, štěstí a talentu ještě zvládnout.

..............................................

 

 

14.6.2016

Na ten zápas jsem byl hodně zvědav už dlouho.

 

Když sledujete jako otec nebo tchán fotbal nebo hokej, vždy je prioritní, jestli nastupují vaši kluci. Až potom člověk řeší, jak hraje celý tým a jako třetí, co z toho všeho vyplývá a jaký signál do budoucna z toho vychází.

Pokud vím, tak Theo určitě najisto nepočítal s tím, že bude na Euru nastupovat v základu. Trenér dlouhodobě důvěřoval jiným hráčům a také média vyznávala tento trend. Jakoby neměl neprůstřelně pevné místo v základu bundesligového týmu, jakoby měl český fotbal nadbytek hráčů podobného typu a schopností. Kolik máme dnes ve velkém fotbale, na hony vzdáleném tomu českému, konkurenceschopných bojovníků? Takže nějaká očekávání nebyla na místě. Proto jsem byl rád, že nakonec opak byl pravdou.

Stanovená taktika asi jako jediná mohla být úspěšná proti soupeři s tak rozdílnou kvalitou individuální kvality hráčů. Vydržet se štěstím ještě o chvíli déle, vidina postupu ze skupiny by byla blíž.

Ale potom už jsou tady dotěrné otázky, které se svým obsahem shodují s ostatními sporty - zvlášť s hokejem. Ten má jedinou výhodu v tom, že země jako Anglie, Francie, Itálie nebo Španělsko řadí hokej až na nějaké 27. místo ve svých preferencích. Takže díky tomu jsme pravidelným účastníkem čtvrtfinále mediálně vysoce nadhodnoceného MS. Jinak bychom tyto pozice postupně vyklidili podobně, jako se to událo v jiných kolektivních sportech.

Česko má stále potenciál být světovou sportovní velmocí. Jenomže ho nevidí. Nebo přesněji, vidí, ale sportovní bossové takovou šanci vyměnili za vlastní okamžitý prospěch a osobní požitky.

Přitom, stačila by "maličkost":

 

1. Uznat potenciál Kamevédy a podpořit ji oficiálně jako alternativu výchovy v rodinách, které preferují orientaci na sportovní ambice svých dětí.

 

2. Reorganizovat český sport. Nejprve odstranit tabulky, kontrolovat hospodaření sportovních klubů pracujících s mládeží a reorganizovat soutěže s cílem vytvořit férovou motivační hierarchii a kvalitu na špici pyramidy.

 

3. Potom by bylo možno do tohoto systému napumpovat peníze i lidi, kteří mají sportovní srdce, smysl pro fair play  a touhu něco dokázat a někoho vychovat.

Potom už by stačilo jen čekat, až motor nového moderního stroje škytne, naskočí, rozehřeje se a začne chrlit megatalenty.

Potom by bylo možno sednout si s udicí na břeh a čekat na pořádný úlovek. Takhle sedí na břehu hodně chytráků, kteří z té stoky vytahují menší a menší mřenky. A z toho "rybeření" už se pomalu vytrácí zábava. Ty větší kusy utekly do čistších a bystřejších vod.

Tři nebo čtyři konkurenceschopní mušketýři v jednom týmu na úspěch ve Francii možná stačit nebudou. Je to také hra taktiky, systému, to vše někdy dokáže setřít markantní rozdíly v kvalitě sportovců. Jenže tahle naše vyčuranost nemůže slavit úspěchy donekonečna a stavět realitu na hlavu. Klukům přeji úspěch a doufám, že další dva zápasy budou hrát důstojnější roli. Ale když jsem viděl tak obrovský rozdíl v kvalitě, schopnostech a pohybu jednotlivých hráčů při zmíněném zápase, moc velké nadšení mě a mnoho dalších neovládlo. I kdybychom ten bod nakonec urvali.

Protože ten rozdíl mezi našimi špičkovými soutěžemi a těmi odvedle už je prostě příliš velký.

 

http://www.hokej.cz/snad-se-ve-znojme-naucim-utocit-smeje-se-vodny-proc-fandi-gebre-selassiemu/5016183

..................................................

6.6.2016

Zatímco MS v hokeji hltá jenom několik málo evropských zemí, fotbalové ME je akcí co do sledovanosti naprosto nesrovnatelné. Těší se na něj diváci v celé Evropě, ale přenosy půjdou i do mnoha zemí na jiné kontinenty. Je to sportovní megapodnik globálního formátu. Také proto, že fotbal je společně s tenisem druhým sportem, kterému stále ještě udává směr Evropa.

Fotbal si s hokejem může podat ruce v tom směru, že česká škola a česká výchova mládeže stále krok po kroku ustupuje tlaku  a modernější organizaci  výchovy v ostatních zemích.

Minulý týden mi jeden vlivný fotbalový agent vyprávěl, že ještě na konci devadesátých let nám Němci záviděli náš výchovný systém. Česko bylo z ekonomických důvodů zaměřeno na export talentů do Evropy a proto české kluby dávaly velkou šanci mladým perspektivním hráčům v první lize. Tím se rychle ohrávali, získávali sebedůvěru i zkušenosti, akceleroval se jejich rozvoj. Zatímco talent v Německu se musel prodírat pomalu nahoru přes třetí ligu. Tehdy neměly elitní kluby Bundesligy i dalších nejlepších soutěží v Evropě důvod cpát sedmnáctileté mladíky do sestavy. Dnes je situace jiná. Přestože jsme ještě relativně nedávno  vozili medaile z mládežnických MS, o české hráče už zájem není. Scouti si naše poslední úspěchy vyhodnotili jako výsledek často pasívní herní taktiky a herního systému týmu. To z jejich pohledu ale vůbec není podstatné. Podstatné jsou jako v hokeji i dalších kolektivních sportech individuální dovednosti, kreativita, dokonalá fyzička, odolnost, rychlost v myšlení i pohybu s míčem...

A tohle dnes neumíme. Navíc, český hokej i fotbal přestal vidět smysl v nasazování mladíků do svých elitních týmů, což se ale naopak stalo smyslem činnosti veškerých snah všude kolem nás. Náš fotbal tím ztrácí svoje exportní schopnosti, které byly dříve jeho motorem. U hokeje je tato neschopnost pramenící ze starodávného myšlení většiny klubových i reprezentačních trenérů ještě markantnější.

Když se vrátíme k fotbalu, tak ten ústup z pozic je patrný na počtu hráčů českého týmu, kteří se ještě udrželi v elitních evropských ligách. Z tohoto pohledu může náš nároďák ve Francii jen překvapit. Hráči určitě mají obrovskou motivaci, vždyť jakýkoliv případný úspěch může několik z nich katapultovat do výsostných fotbalových soutěží. Už za pár dnů se dozvíme, zda to v té skutečně klíčové konfrontaci se špičkou Evropy bude stačit na postup ze skupiny.

Klukům bych to přál už kvůli Theovi, který se zase dokonce i pod trenérem Vrbou dostává do základu. Nebudu hodnotit, zda tam patří, protože moje hledisko je zaujaté osobní účastí.

Tak snad na jinou adresu. Zklamalo mě, že realizační tým pominul Václava Černého z Ajaxu. Chápu, že se jedná o mladíčka působícího v holandském klubu, takže zušlechťovat "cizí zboží" je z pohledu českého fotbalu, kdy jeden kumpán kryje záda druhému jen a pouze ze zištných důvodů, jaksi postrádá logiku. Smysl by to mělo jedině vzhledem k budoucnosti české fotbalové reprezentace. Připomeňme si, že Černý je historicky nejmladším hráčem, který kdy startoval za českou jednadvacítku. Mohl by být někým, koho by v budoucnu český fotbal mohl hojně využívat a moc potřebovat na podobných velkých akcích. Vyrůstá v jiném prostředí ušetřen určité sportovní i etické degenerace, kterou naše prostředí způsobuje.

Tato možnost je promarněna, je to škoda. Letošní Euro mohlo být za určitých okolností ještě zajímavější.

Co se naopak povedlo ?

Určitě společný pobyt hráčů s rodinami na soustředění v Rakousku. Pro fotbalisty je léto mezi koncem sezóny a startem té nové krátkým obdobím klidu. Pokud se hráč účastní ME nebo MS, je prakticky bez dovolené. Podobné akce jsou jedním z možných řešení a vstřícných kroků vůči hráčům i jejich rodinám.

 

 

 

 

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).

Nemáte oprávnění přidávat příspěvky.

Uživatelské jméno
Heslo
     

Registrace >
Ztracené heslo >


, theo odpovědět
Theodor Gebre Selassie - 85 minut (1), průměrná známka 3,00
Proti Španělům podal na nezvyklém místě v záloze srdnatý výkon, takže je s podivem, že pak už další šanci nedostal.

Sice to sem moc nepatří a nechci nikomu pochlebovat, ale jednoznačně se ztotožňuji s výrokem viz. výše.
Jasně jeden z nejlepších hráčů se Španěly. Také nechápu proč už nedostal šanci. Hlavně je ofenzivní bek a to nám v posledním zápase chybělo.
icon , - odpovědět
Díky za reakci, chtěl bych to blíž vysvětlit. Jsou tady mylné představy o Kamevédě. Jednak se v žádném případě nejedná o ranou specializaci, ale o její kvalifikovaný pravý opak. Vyváženě je rozvíjena intelektuální, jazyková a pohybová výchova. A ta pohybová v předškolním věku nejprve formou koncentrovaného rozvoje nejširšího možného spektra dosažitelných sportů a aktivit. Teprve na základě pozorování dítěte, jeho silných stránek a preferencí dochází k seskupení nejprve několika nejvhodnějších směrů ve sportu, ze kterého nakonec vzejde nejlépe kolem desátého až dvanáctého roku věku směr nejvhodnější pro konkrétní dispozice a individualitu dítěte.
Kamevéda nepožaduje žádná privilegiavůči ostatním. Vůbec to nepotřebuje. Usiluji o to, aby se informace o této filozofii výchovy dostala k co nejvíce rodičům včas. Když uvažují o založení rodiny, to nejlépe. Je potom jen na nich, jakou cestu vyberou svým dětem. Snažím se vytvářet a rozvíjet další možnost kvalitní možnost, jak vychovávat a učit. To přece nikdy nemůže být na škodu. V jejím rámci se snažím usilovat o férovost ve sportu a o jeho lepší organizaci a etiku. To proto, aby se kvalita mohla bez zbytečných překážek přirozeně projevit a rozvíjet. Aby talentované dítě nebylo bráno jako problém nebo průšvih, ale nebroušený diamant, se kterým se vyplatí pracovat a vytvářet mu podmínky. Věřím, že se v souhrnu let bude jednat o úspěšnou metodiku výchovy. Když vidím malé děti rodičů, kteří se nechali Kamevédou částečně nebo úplně inspirovat, a jsou jim dneska dva, tři roky, některým šest let, tak jsem přesvědčený o tom, že tato výchova může fungovat v mnoha případech. Ty výsledky a rozdíly by viděl i slepý. Nezatracujte ji prosím předem, ale dopřejte jí čas, aby se mohla projevit. Výchova, ta nepracuje s měsíci nebo třemi roky. To je běh na moc dlouhou trať - šestnáct, osmnáct let.Výchovu talentů před třiceti čtyřiceti roky a dnes prosím také nesrovnávejme. Tehdy byl náš sport podporován systémově i jako politický prostředek, který měl prokázat správnost a převahu socialistické ideologie. Peníze v něm hrály minimální roli. Sport jako byznys teprve podřimoval. Pak se probudil a kompletně změnil. Svět kolem nás na to adekvátně reagoval jako na nové moderní průmyslové odvětví, zatímco my jsme rozvrátli systém, který i v USA z velké části kopírovali, vymysleji jsme tabulky, smlouvy, a zahájili vybydlování klubů s nosy nahoře, jak jsme chytří a jak to máme geneticky dané. Takže dnešní děti u nás mají díky té poslední historii strašně těžkou pozici. Kamevédu považuji za možnost dát jim do ruky adekvátní protizbraň, aby nemusely celý život "betonovat" v bloku na vápně proti silnějším soupeřům. Ale aby to naopak mohly být ty dnbešní malinké děti, který by byly schopny určovat směro rozvoje - alespoň v jednotlivcích - prozatím. 1
odpověděl(a)
Pane Zacho nerad tady s vámi polemizuji. Jedná se o Vaše stránky a vaše koncepce Kamevédy je pro mě inspirativní a dá se říct, že ji i částečně využívám.

Pokud to celé zjednoduším v současné době existují 2 hlavní proudy, které ovlivňují trenéry, rodiče a malého sportovce. Raná specializace a trénink odpovídající vývoji. Nebudu tady rozebírat senzitivní období, biologický věk ani sportovním věk malých sportovců. Poukážu pouze na jeden fakt a to ten, že Kamevéda je typickou ukázkou rané specializace a váš syn je typickým představitelem raně specializovaného sportovce. Na tom ale není nic špatného ani odsouzení hodného. Je zcela prokazatelné, že k špičkovému profi výkonu lze dojít oběma zmíněnými cestami tzn, jak ranou specializací tak i tréninkem odpovídajícímu výkonu malého sportovce.

Problém spíše nastává v rovině komerční, kde spousta ´nových´ trendů výchovy sportovců si zakládá na tréninku odpovídajícím vývoji. V Americe je to velký boom a existují sportovní školy, nadace, university, které s tímto vývojem pracují a vyžadují ho po svých svěřencích. Kamevéda jde přímo proti tomuto názorovému proudu. Namátkou jen několik vašich postřehů:
- se systematickou přípravou začít již od plenek
- do 10-ti let zvládnout co nejvíce sportů, aby se ve věku 10-12 let mohlo začít se specializací na daný sport
- důležité jsou výsledky a vítězství již ve věku kolem 9-ti let
- systematická příprava na daný sport téměř denně
- význam potravinových doplňků již v dětském věku apod.
Jenom těchto pár vět stačí k tomu, aby vaše příprava byla označena za ranou specializaci. Aby nedošlo k mýlce, osobně vám to nijak nevyčítám, anebo nekritizuji. Prostě jde pouze o terminus technicus a orientaci ve sportovní přípravě v současné době. Vše má svoje pro i proti a každý si musí svoji cestu najít sám. I třeba pomocí Kamevédy.
icon odpověděl(a)
Dobře, jde mi ale o princip a význam slova a pojmu. Na co se podle Vás Kamevéda specializuje od narození? Slovo "specializace" přece významově vyjadřuje soustředění na nějaký detail nebo směr, na konkrétní sport nebo pozici v rámci jednoho sportu. Pokud bych připustil aplikaci specializace, potom snad na všezahrnující stimulaci dítěte, kterou je schopno pojmout s ohledem na stupeň rozvoje, protože nejsou vyloučeny žádné komponenty, žádné směry, žádný druh inteligence. Ten rozvoj je komplexní a všezahrnující - v prvních šesti letech se jedná o základní princip této výchovy. To přece ale není specializace. Specializaci neurčuji dopředu, tu musí ukázat samo dítě svými preferencemi. Až si vybere, až ukáže silnou stránku, potom teprve může nastoupit specializace. Takto to chápu já? Rozumíme si?
odpověděl(a)
Kamevéda je již od dětství zaměřena na výkon, cíl, úspěch. Cokoliv děláte s malým dítětem v této koncepci, cílem je uspět. Ačkoliv se připravujete všeobecně a váš rozvoj je všezahrnující a komplexní cíl je předem daný a vámi definovaný. Stejně jako malé gymnastky. Jejich příprava by mohla být klidně vzorem pro všechny začínající sportovce. Ale nikoliv ta sportovní, protože ta je založena na úspěch v co nejkratší době. Podobně jako Kamevéda.

V tomto kontextu slovo specializace má vícero významů a jedním z nich je i zaměření na úspěch v raném dětství. Vše co dítě dělá v tomto období je podřízeno úspěchu. A to je principem rané specializace. Jsou sporty, které se bez rané specializace neobejdou – plavání, krasobruslení, gymnastika. Důvodem je nutnost vrcholových výsledků již v raném věku. V kolektivních sportech, ale nepotřebujete hotového hráče v 15 letech, ale ve 20-ti či 25-ti.

Tam kde jeden rodič sportuje, hraje si se svými dětmi tam druhý cíleně rozvíjí jejich potenciál. To jsou dva úplně jiné světy.

Jak jsem psal nejde o to co si myslím já anebo vy. Jde o současný stav ve sportovním tréninku a jak je popisovaný vědeckým i úzce specializovaným prostředím. A tam vychází jednoznačně Kamevéda jako výchova opírající se o prvky rané specializace.

Nic není černobílé a i trénink odpovídající výkonnosti má svoje rizika. Jedním z nich je i vámi popsaná skutečnost, že takový jedinec se nikdy nemusí dostat do špičky daného sportu. Právě díky pozvolnému a postupnému tréninku, který ale nijak nezajímá agenty, funkcionáře, trenéry. Ty zajímají výsledky.

Těžko říct, který z těchto přístupů je ten správný. Asi v každém prostředí a pro každého jedince je třeba zvážit, kterou cestou se vydat.
, Kamevéda odpovědět
Při vší úctě k Vám. Proč pořád řešíte Kamavédu????
Ti co ji věří prosím, ať se ji věnují na 100%, ale proč stále dáváte najevo, že to bez ní nejde, že bez Kamevédy se prostě nikam nehneme. Aspoň tak to já vidím.
Znovu se ptám. Nedvěd, Poborský, Vízek apod. v hokeji Jágr, Růžička, Vůjtek atd. ti všichni jeli dle Kamevédy? To asi ne že? Asi v tom bude něco jiného.
Třeba nebyla taková korupce a zvrácenost jako nyní, ale hlavně nebyli počítače, chytré telefony, X boxy apod. A proto byli skoro pořád venku, běhali, trénovali a dělali i jiné sporty. V tom je ten nejpodstatnější rozdíl.
odpověděl(a)
1. Uznat potenciál Kamevédy a podpořit ji oficiálně jako alternativu výchovy v rodinách, které preferují orientaci na sportovní ambice svých dětí.

Pokud to myslíme v této republice se sportem vážně, tento bod nemůže nikdy platit. Kamevéda se řadí mezi výchovu ranou specializací a tudíž každý ať si rozhodne sám. Podporovat něco oficiálně: to snad ne. To jakože rodiče Kamevédistů by měli jaksi od malička tu výhodu, že jejich ratolesti budou upřednostňovány před těmi ostatními? Protože mají jedinou tu správnou výchovu? Ale to se tady právě že děje. Proč asi naše fotbalová repre hraje totální tužku…výběr vyvolených už v dětském věku. Tudy cesta určitě nevede.
Kamevéda – raná sportovní specializace není určena pro každého. Má svoje výhody i nevýhody. Ať se každý rozhodne sám. Na výběr je z více možností.
odpověděl(a)
Třeba nebyla taková korupce a zvrácenost jako nyní, ale hlavně nebyli počítače, chytré telefony, X boxy apod.
A proto byli skoro pořád venku, běhali, trénovali a dělali i jiné sporty. V tom je ten nejpodstatnější rozdíl.

Skoro bych řekl, že právě tohle je Kamavéda. Všeobecný rozvoj.
odpověděl(a)
toto není Kamevéda, toto by měl být přirozený proces dětství a mládí.
, současný ČR nefotbal odpovědět
Dovolím si malou reakci: Češi jako národ mají ohromný dar improvizace a flexibility. Tyto vlastnosti se dají výborně uplatnit v kolektivních sportech a společně s disciplínou a pracovitostí patří k základům fotbalu,hokeje apod. Improvizace, flexibilita, herní myšlení: vše lze získat v dětství i v dospívání. Disciplína, pracovitost, vůle: vše lze získat přístupem v rodině, ve škole, tréninkem apod.

Zápas ČR-Španělsko
Projev Českého fotbalového repre týmu: upracovaný, bojácný výkon bez jakékoliv myšlenky zahrát si fotbal. Důraz, taktika, filmování jako odpověď na španělskou přesilu.
Myslí si snad někdo z nás, že mládenci v českých dresech patří k evropskému průměru? Krejčí, Lafata, Necid, Limberský apod. jsou největší talenti českého fotbalu už od malička? To asi těžko. Politika, kamarádšoft, rodiče.

Pokud se nezlepší práce trenérů a funkcionářů v klubech v tom smyslu, že hrají opravdu ti nejlepší, potom nemáme šanci hrát se takovýma Španělama vyrovnaný mač. Včera jsem se opravdu styděl.

KAMEVÉDA



Facebook Kamevéda

Používáte socilní síť Facebook? Pokud ano sledujte stránku Kamevéda! fb

Sponzoři

Penco.jpg

DrillBook

Informace o DrillBook, jak objednat a slevový kod najdete v článku (stačí kliknout na obrázek)
drillbook

Náhodný obrázek

vyber_kanada_09.jpg

Reklama