Hokejová konference v Břeclavi: restart nebo "restart"?

8.8.2019

Turnaj osmnáctek v Břeclavi je tradičně spojený s trenérskými semináři. Ten včerejší nebyl výjimkou, ač se mu hlavní organizátor Filip Pešán snažil vtisknout podobu, která by mohla znamenat nějaký předěl ve vývoji českého hokeje. Doba je pro přijetí zásadních změn ve fungování hokeje příznivá. Podobně jako před zhruba deseti roky, kdy jsme dostávali desítky od Ruska a Kanady. Přišlo současné vedení, které přineslo ekonomickou stabilitu a zlepšení zázemí  i fungovaní ml. reprezentací, ale ke změně zastaralého systému, který ty skutečně odhodlané vyniknout v hokeji spíš dusí, než podporuje, nenašli odvahu. A bez toho nelze tento samo destrukční anytisystém restartovat.

Letos dostává česká osmnáctka znovu šesti a sedmi gólové příděly, při pouze průměrném výkonu golmana mohla klidně i ta magická desítka včera klidně padnout. Rozdíl v kvalitě hráčů Kanady a Česka je propastný. Vidí to nejen skauti NHL zastoupení v hojném počtu v hledišti, ale i trenéři, fanoušci, dokonce i matky a babičky hráčů. Už opět nastala situace, kdy není možnost mlžit ani plkat hlouposti. Pravda je krutá a vidí ji každý. Ten pohled je bolestný, drtivý, smutný, ale také usvědčující.

Náš hokej měl dříve svoji tvář, byla vidět česká škola i to, v čem jsme trochu jiní. Dnes nevidíte nic, co bychom měli navíc. To není výtka na ty kluky, to je vizitka systému a prostředí, ve kterém probíhá jejich výchova. To je vizitka lidí, kteří někdy celá desetiletí dobře žijí z českého hokeje.

Náš současný výchovný systém hrdě před léty představovaný veřejnosti, spojený s výstavbou akademií, ale bez dostatečné propracovanosti a podílu IQ na novém programu, byl už od počátku díky své nekoncepčnosti a nedokonalosti odsouzen k nezdaru. Tvrdil jsem to jako někteří další už od počátku, ale byl jsem označen za kacíře a nepřítele, spolu s některými dalšími podobně odvážnými, kteří nepřijali výměnou za hlásání pravdy souhlasné mlčení a nějakou tu funkcičku. Tato praxe nás přivedla zhruba opět tam, kde jsme před deseti roky byli. Trošku jsme se posunuli, ale okolní svět, ta potvůrka jedna, na nás odmítl počkat, takže vzdálenost se nezmenšila, naopak.

Vina za to padá na současné nejvyšší vedení Českého hokeje. To prozatím nikdy nepřiznalo chybu, pouze ukazuje prstem jinam, v zoufalé snaze neotřást svou pozicí. Ale nemusí mít strach, v našem hokeji je zoufale málo osobností, které by dokázaly přinést smysluplnou vizi a spolu s ní vytvořit funkční alternativu. Všude na světě lidé dostávají šanci, a když selžou, uvolní místo jiným. V našem hokeji se toto neděje. Ti neúspěšní, kteří zjevně neměli pravdu, roky zůstávají. Hokej si dopřává štědrý důchodový systém pro vyvolené. Přicházejí další, kteří možná na počátku mají nějaký plán nebo vizi, ale pak narazí na stereotypy myšlení svazové většiny a zjistí, že sami nic nesvedou.

Podle mého názoru se peníze utrácejí neefektivně. Tzv. regionální trenéři, to jsou občas skvěle placené trafiky pro lidi, kteří nemohou český hokej posunout. Mají se dobře, kolikrát se jim sbíhají tři platy z různých funkcí, takže si přijdou na velmi pěkné peníze, ale nejsou na úrovni, aby byli schopni něco skutečně hodnotného předat dětem, vychovat konkurenceschopné hráče. Mají se tak dobře, že vůbec nemají důvod něco měnit - jen se snaží setrvávat v tom, co dělají. A efektivně bojují jen proti tomu, co jejich blahobyt může ohrozit.

Potřebujeme zrušit tabulky? Potřebujeme snížit počty týmů v nejvyšších soutěžích?

No jo, ale to bych mohl přijít o svoje peníze, kdybych se tam se svým týmem nedostal! Což mi reálně hrozí. Tak raději zvednu ruku pro setrvávající systém, který mi dává existenční jistotu, i když dobře vím, že tím pohřbívám náš hokej. Jak mohou lidi, kteří takto uvažují, přinést něco skutečně pozitivního? No nemohou, ani o to ani nestojí.  

Nyní stojí v čele Filip Pešán, který nepřináší nový směr - pouze se snaží zahájit proces sběru informací, analýzy a nalezení nějaké nové vize. Otevřenost, komunikace, přijímání nových opatření až po patřičné analýze, spojení všech zainteresovaných do úsilí o přestavbu našeho hokeje, to je v kostce to, co včera zaznívalo. Jenomže podobná konference zde byla před osmi roky, a dost z toho, co zaznívalo tenkrát, zaznívalo i tentokrát. Což opět dokládá, že jsme se moc neposunuli. Hodně let uplynulo - a výsledek?

Když chceme nastartovat opravdu funkční systém, musíme také provést analýzu a odpovědět na otázku, proč se nám nedařilo tuto změnu učinit už dříve? Co, nebo spíše kdo, tomu brání?

Není to náhodou v lidech?

No uvidíme, pro český hokej určitě existuje cesta nahoru, ale řekl bych, že ji prozatím nenachází.