Kamevéda

Menu

Odkazy

Uživatel

Počítadlo

Reklama

Kategorie: Domů

Hokejové laické zamyšlení

 

Tak jsem si v posledních dnech přečetl velký počet dosažitelných názorů hokejových expertů na současný stav a perspektivu českého hokeje. Optimisté hájí názor, že není důvod k panice a jeden dva medailové výsledky v dalších letech mohou všechno vrátit do jiného světla. Tyto názory jsou v menšině. Většině dochází, že výsledky národního týmu i juniorských výběrů sice podléhají výkyvům a subjektivním vlivům, hokej je hra a výsledek nelze dopředu vypočítat ani naplánovat, ale při podobné řetězové reakci série neúspěchů už začínají získávat pesimistické předpovědi budoucnosti našeho hokeje přesnější obrysy.

Na tomto místě zazněly názory švédského novináře před utkáním s českým týmem na letošním MS ve Švýcarsku. Pro někoho bylo možná stále obtížné smířit se s tvrzením, že ve Skandinávii už dnes Švédové nevidí žádný rozdíl, zda nastupují proti nám nebo třeba proti Švýcarsku. Bohužel, Švédové s týmem bez superhvězd si s námi opět poměrně snadno poradili a jenom  potvrdili mínění většiny zahraničních novinářů.

 Někteří uznávaní odborníci v čele s Jaroslavem Holíkem vidí naši hokejovou krizi velmi vážně. Předpovídají její dlouhodobější charakter. Podle jejich mínění nás v dalších letech mohou čekat opakované porážky od týmů, jako je Bělorusko. Je to logický názor. Zatímco tyto země se očividně každým rokem dotahují na nejlepší velmoci světového hokeje, my stále nezadržitelněji padáme opačným směrem. Motat se v dalších letech kolem sedmého nebo desátého místa v podobných měřeních sil - i takovou podobu může mít budoucí česká hokejová realita.

Osobně mě více zaráží jiná věc. Přiznám se, že před lety jsem očekával, že hráči kolem věkové kategorie současné české osmnáctky budou v tomto čase sbírat jeden úspěch za druhým. Jedná se o generaci, která začínala s hokejem v době hokejového Nagana, největšího úspěchu  českého hokeje všech dob. Ten byl podpořen ještě dalšími tituly v dospělých i mládežnických kategoriích na mistrovstvích světa. V těchto letech, těmto chlapcům bylo šest, sedm nebo osm let,  byly i ty menší zimní stadiony u nás v obležení malých bruslících capartů v doprovodu desítek rodičů. Šedesát nebo i více dětí tehdy nebylo výjimkou. Děti měly na zádech svých dresů jako vzory nejslavnější české hráče - a ti byli tehdy skutečně nejlepší. Vypadalo to na hodně silné hokejové ročníky. Vzpomínám si na názory rodičů, hráčů i trenérů z těch let. Shodovaly se v jednom. Že tato dětská hokejová exploze přinese generaci hráčů, která bude jednou ještě více dominovat světovému hokeji, než tomu bylo u generace Jágra a Haška v jejich nejlepších hokejových letech.

 Pokud taková očekávání byla u lidí kolem hokeje  před osmi devíti lety hodně rozšířená, tak dnes si prozatím musíme přiznat, že nic nenasvědčuje naplnění těchto dávných vizí. Nebo možná naši hráči umí dobře bruslit, kombinovat a hrát hokej, ale připadá mi, že ti naši hoši to jdou jenom zkusit, jdou si zahrát. Oni nejdou odhodlaně do „války" schopni obrazně padnout pro svůj tým a pro svoji vlajku a hymnu. Nebo určitě ne všichni. Jakoby netoužili po úspěchu tolik, kolik je třeba k jeho dosažení. S pokorou na jedné straně a obrovským odhodláním na straně druhé.

Také zazněly názory, že  nás čeká ještě několik „hubených" let a určité zlepšení nastane až při nástupu ročníků 1995 a 1996 do mládežnických reprezentací. Odborníci tvrdí, že hlavně ročník 1996 je skutečně silný a snese srovnání se světovou špičkou. Možná tomu tak skutečně je, ale podpořit tato tvrzení opravdu pádnými argumenty a úspěchy se také ještě nikomu nepodařilo. Ale , přece se něco kolem začíná dít. Aleš Krátoška vytváří výběry hráčů ročníků 1995-1997, kteří budou od příštího roku pod křídly Ritche Wintera konfrontování se stejně starými hráči ze zámoří a dalších států. František Musil má v úmyslu pracovat s ročníkem 1996 a vycestovat s ním do Ruska na turnaj. Budou probíhat další podobně atraktivní akce. Budou na ně vybráni někteří hráči a ti nevybraní budou mít minimálně motivaci přitvrdit svoji přípravu a dotáhnout se na ty nejlepší a být na těchto akcích.

Otázkou zůstává, jak dalece se mění model přípravy žákovských týmů v klubech. Vedle těch několika, jejichž vedení není zatěžko dělat cokoliv a cestovat kamkoliv, kde to rozvoj hráčů může trochu posunout nahoru, ve většině klubů se mnoho nemění. Dnes už i v jiných sportech odborníci na přípravu hráčů ví, že v okamžiku, kdy začne příprava na další soutěžní období, už mohou být výpadky v tréninku v řádu několika málo dnů a nikoliv týdnů. S tímto jevem jsme si stále neporadili, protože celoroční společenský rozvrh , prázdniny , dovolené a zažité zvyklosti jsou stále silnější než hlasy odborníků, kteří na tento systém pohlížejí jako na nesmyslné maření celkového úsilí  celé jarní suché přípravy.

 Vytvoření modelu fungující a smysluplné hokejové přípravy, která snese kriteria nejvyspělejších zemí,  by logicky mělo představovat první krok na cestě budoucí nápravy. Někdy mi připadá, že ve velké části klubů už se podařilo podupat velký kus louky, ale první výrazný krok správným směrem se stále nezdařil.    

 

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.

KAMEVÉDA



Facebook Kamevéda

Používáte socilní síť Facebook? Pokud ano sledujte stránku Kamevéda! fb

Sponzoři

Penco.jpg

DrillBook

Informace o DrillBook, jak objednat a slevový kod najdete v článku (stačí kliknout na obrázek)
drillbook

Náhodný obrázek

2.mmcr.jpg

Reklama