Ten název je možná trochu zavádějící, protože v mém případě už žádné příště nebude a moje rodičovská mise je v této době už u konce, ale budu se snažit radami, nějakými knihami a návody pomáhat rodičům, kteří se chtějí vydat podobnou cestou a třeba nevědí tak úplně přesně, jak začít a jak to vlastně udělat, aby jejich úsilí fungovalo a mělo šanci na úspěch.
Tento rozhovor jsme s Nikolou Vykydalovou natočili na Václaváku už asi před třemi týdny. Šlo to lehce, protože Nikola v mládí hodně a dobře sportovala, mnoho let žila s českým hokejistou hrajícím CHL a posléze NHL, její sestra hrála vrcholově tenis a potom vystudovala americkou univerzitu, kde získala stipendium právě na tenis. Proto o světě sportu a o rodinách, kde je tomu hodně podřízeno, má své hluboké osobní celoživotní zkušenosti. A z toho rozhovoru je to možná trochu znát.
Formát pro tisk
Komentáře
Černé puky by dětem neměly vadit. Syn od tří let trénoval i hrál s černým pukem, nějaké turnaje prvních a druhých tříd se sice povinně odehrály s modrými puky, ale kluci sami byli naštvaní, že se jim blbě hraje a puk málo klouže po ledě, jinak se s ním přihrávalo, protože je lehčí. Choval se díky tomu jinak. Mám pocit, že černé puky od malička dětem vůbec nevadí. V šesti letech jsem přestal lézt Pavlovi do branky bez chráničů, protože mi občas v zápalu hry zvedl černý puk pod koleno a už se to nedalo, bolelo to dlouho a ještě déle se to hojilo.
Střelbu je možné trénovat klidně od dvou let, ale víc než střelu s pukem, tak koordinaci toho pohybu, který je pro dítě velice náročný. Nejmenší děti se mohou učit odpalovat ping-pongové míčky, potom tenisáky. To zvládnou všemi technikami včetně golfáku a netrpí tím ruce. Potom později letící puk daleko přesněji trefují. Pokud systematicky trénují střelbu, jsou schopni už v páté či šesté třídě vypálit i golfákem neuvěřitelnou pumelici. Nemají ještě sílu, ale pokud puk dokonale trefí, ten už opravdu letí. A aby ho dobře trefili, musí to prostě trénovat dlouho dopředu třeba s tenisákem. Vlastní střelba švihem, tohle určitě nejen mohou, ale měli by pravidelně trénovat od momentu, kdy začnou hokej brát jako svůj nejoblíbenější sport. A to forhend i bekhend. Letňanský známý trenér Zbyněk Zavadil obdivoval u Pavla vždy střelu bekhendem. V první a druhé třídě byl schopný jej dát bekhendem až na vrchní tribunu a mezi forhendem a bekhendem u něj nebyl prakticky rozdíl, což byla dost rarita.
No a ještě k té "mediální kampani:" snažím se dát rodičům malých dětí informaci o tom, že Kamevéda existuje a může jim být ku prospěchu. S rodiči starších dětí nebo dokonce dorostenců se zásadně nepřu, protože není moc šance změnit jejich názory ani vrátit věk jejich dětí o patnáct let zpět. Proč přesvědčovat někoho, kdo je hluchý i na ty nejpádnější argumenty a vlastně nechce být přesvědčen. Tohle už dnes považuji za maření času na obě strany.
Myslíte, že mě nikdo nevychovával? Že nevím, jak na mě působila výchova mých rodičů, že jsem neviděl, jak výchova mých kamarádů působí zase na ně? Že když vyrůstali mí bratranci, mé sestřenici, když teď vyrůstá má neteř, když jsem sledoval růst mých nejlepších kamarádů, tak jsem měl zavřené oči a nevnímal jsem? Připočtěte k tomu i to, že vývoj a vše s ním spojené silně zasahuje i do mého studia a mám hlavně o sportovním vývoji načtené snad vše co existuje.
Na základě toho všeho. Opravdu není nic z toho podstatné, dokud nebudu mít vlastní dítě? Nemůžu mluvit o výchově sportovce, dokud sám mistra světa nevychovám nebo sám nejsem v síni slávy NHL? Nenechte se vysmát a argumentujte jako dospělý muž, ne jako hádavá malá holka, která prostě musí mít jen pravdu.
Mícháš tak trochu jabka s hruškama,kfdyž tady zmiňuješ lehčí puky,zrušení hry do těla,atd.
V každém sportu je náčiní žákovské,juniorské a seniorské,což je naprosto logické a nechápu čemu nerozumíš.Když řešíš lehčí puky,tak proč nenapíše výrobcům hokejek,že je zbytečné mít 4 velikosti hokejek podle kategorii hráčů,když za tvých mládežnických let byly jenom jedny.Mě přijde naprosto logické,že 5 letý 20kilový klučina by měl mít lehčí puk,než 80kilový junior.
Hra do těla,která ti už dlouho leží v žaludku je u nás zakázána do 6 třídy,kdežto za mořem až do dorostu.Bouchat někoho naučíš každého,ale hrát hokej né,takže další rozumný krok.A nějak mi nepřišlo,že by zámořští hráči tímto pravidlem utrpěli vývojový hendicap.
U nás to není o kamevédě,ale o tom,že dobrých je tak málo,že i když jsou,tak nemají s kým trénovat.A pak taky,že kolikrát hrajou víc ti,kteří nejsou lepší než ostatní.
Jestli někdo míchá jablka s hruškami, pak jste to vy. V absolutně žádném případě nelze porovnávat nás se zámořím. V zámoří to rozhodně do dorostu není, na to stačí vidět nějaký zápas mládežnických kategorií. Tam se hlavně hra do těla učí a trénuje, u nás ne. To je důvod, proč pak nějaký kluk chce zahrát do těla, absolutně neví jak a výsledek je vražení na hrazení nebo úder do oblasti hlavy a krku. Opět, místo, abychom zapracovali na slabině, tak jsme ustoupili, abychom nemuseli nic dělat a ve hře do těla jsme dostávali na prdel vždy, co teprve za pár let. V zámoří se do těla samozřejmě hraje, ale jak píšu, oni to umí, proto tam nejsou žádné drsné střety na hranici vyšších trestů. Prostě jen čistá poctivá hra do těla.
A hra do těla v zámoří?To si piš,že v žácích je to tam zakázané a české manšavty startující v těchto kategoriich na turnajich v zámoří s tím mají problémy,protože paradoxně hrají nejtvrději.U nás od 7 třidy(12let) je to povoleno,nevím kde vidíš problém se to do junku naučit.
Podívejte se na trochu jinak a vraťte se do svého dětství. Dejme tomu, že se považujete za opravdového chlapa, dobrého člověka se zdravým přístupem ke sportu. Měl jste celý život rodiče za zadkem, kteří vás nenechali celé dospívání udělat nic nebezpečného? Měl jste rodiče, kteří vás hladili a litovali vás, když jste si prostě jen rozbil koleno? Když jste měl špatné známky ve škole, řekli vám, že to není vaše vina a šli si stěžovat na učitelé? Když jste spadli, pomohli vám vstát s tím, že musíte pokračovat nebo nad vámi stáli a říkali vám, že je to v pohodě, že můžete ležet a vstát máte, až budete připraven? Byl jste vychováván k píli, bojovnosti, tvrdosti nebo se k vám chovali jako ke cukrové vatě?
Já totiž nedávno viděl přátelský zápas osmých tříd. Byla tam srážka a jeden z hráčů si trochu ulomil nehet. Byla to jen polovina, ale ten kluk odstoupil ze zápasu a už přes týden netrénuje, za to chodí s obvázaným prstem. Když se mu to stalo, trenér zavolal jeho mamku, ta tam přiběhla a beze srand mu ten prst pofoukala. Doktorka řekla, že by měl raději odstoupit, tak se ten kluk opřel o maminku a šel do kabiny. Víte, mně se stalo něco podobného, jenže to bylo v šesté třídě a přišel jsem o celý nehet. Polovina byla zapíchnutá v prstu, druhá byla silně vyviklaná. Přišla sedmdesátiletá doktorka, které se neuvěřitelně třásly ruce. Trenér se na to podíval a řekl, že za minutu jdu na led. Doktorka vytáhla kleště, vytrhla mi z prstu nejdříve tu zabodnutou část a potom zbytek. Stříkla mi na to desinfekci, oblepila mi to a já s tím dohrál dvě třetiny. Samozřejmě jsem potom i další dny trénoval a nijak mě to neomezovalo.
Nechci tady ani omylem machrovat. Ono ani není s čím, protože tohle bylo normální. Já ani na vteřinu neuvažoval, že bych odstoupil, protože mi to nebylo umožněno. Věděl jsem, že prostě dohrát musím a i když to bolelo, po dvou střídáních jsem na tu bolest zapomněl. Hráli jsme hokej a očekávalo se, že se budeme chovat jako chlapi. Když jsme dostali pukem do nohy a šli jsme střídat, trenér nás poslal zpátky, že dokud to není zlomené, není důvod chovat se jako malá holka. Vždy to tak bylo, jenže dnes se ten kluk skoro rozbrečí, odstoupí ze zápasu, ve sprše utře slzy a z kabiny vyleze mistr světa, který nepozdraví rodiče spoluhráčů, nepozdraví trenéry z jiných kategorií. Ani nemáte páru, jak moc se v poslední době musí tutlat šikany přímo v týmech a to i dost těžké formy. Kolikrát ročně v jednom oddílu, dokonce i v jednom týmu. Pokud neznáte nikoho ve školství, pak ani netušíte, jak moc se zhoršilo chování dětí celkově vůči učitelům. Má kamarádka dala jednomu klukovi v šesté třídě čtyřku na vysvědčení, i když měl mít dle známek jasnou pětku. Ještě ten den měla jeho rodiče ve škole a požadovali její vyloučení, bez ohledu na to, že vychovali někoho beze snahy, píli, že vychovali sračku, která si svou malost dokazovala šikanou o dva roky mladších.
Všechno z toho je proto, že ustupujeme. Není to jen problém puků a hry do tělo, je to totiž celkový problém a nemusím mít děti abych viděl, že dnes už respekt k autoritám, k majetku druhých a hlavně k sobě samému nic neznamená, protože už se tyto hodnoty neprosazují. Já byl tolik rád za prožitý čas po stadionech v kolektivu právě proto, že mě mi to něco vštípilo a dopadl jsem díky tomu po lidské stránce lépe než většina mých kamarádů z ulice. Dnes už ale ani ten tým většinou nic nedá, protože je k tomu nikdo nevede. Vše se omlouvá, nic není tak zlé jak se zdá a další snůška kravin. Podívejte se na své mládí. Představte si, že máte problémy se střelbou. Co udělá váš otec? Řekne vám, že se nic neděje a dá vám do ruky měkčí hokejku a odlehčený puk? Nebo vás povede k tomu, abyste se více snažil?
Já sám jsem před pár dny viděl, jak asi ta největší, bez pardonu sračka, co se prohání po ledech v moravskoslezském kraji, nadal jednomu z rodičů do kokotů, když jej okřikl, ať zvedne ten papír, co hodil na zem. Celému přihlížel otec toho kluka, který tomu pánovi chvíli na to nadal také. Já bych za to dostal facku, až bych se posral. Myslím, že vy také a něco takového je možné vidět nějak častěji až posledních pár let. Stoupá šikana, počet nezletilých na záchytkách, počet nezletilých chycených s drogami, počet napadení nezletilými a to jen proto, že jsme měkcí, že ustupujeme a omlouváme.
A kde vidím problém se od sedmé třídy naučit hrát do těla? Mě by zajímalo, kde vy jste viděl, že by u nás kdy kdo hru do těla trénoval.
Já mám rád každou diskuzi jakkoliv spojenou byť jen vzdáleně spojenou s hokejem, ale hlavně musím mít na co reagovat. To, co jste napsal, je naprostá hloupost, navíc z ní jde na kilometry cítit, že ať bych napsal cokoliv, ve výsledku budu stejně ten, co nemá děti nebo nevychoval mistra světa
Realisto: budeš se divit , ale jsou děti , které snesou neskutečné porce zápasů a tréninků a stále je to baví. Toto je o chuti na sobě ´pracovat´. Zřejmě narážíš na teorii adaptace, kdy děti které trénovali přehnaně už v žákovském věku, od 15 let jakoby zůstávají stát a vývoj stagnuje. To je běžný jev, ale ne každé dítě je stejné a je na rodiči, aby toto na dítěti poznal. Každopádně souhlasím, že Kamevéda není pro každého, ale jako alternativa výchovy sportovce…proč ne.
Ano, taky to byli opravdu excelentní hráči a talenti, ale to, co je u nás kolem Pavla, není ve světě nic neobvyklého. Jinde ve světě rádi informují o odlišných cestách, o jiných úhlech pohledu a většinou se něco takového příjme s pozitivním ohlasem. To mě dostává zpět k tomu pánovi, který prožil celý život v Kanadě. Jezdil do ČR každé léto a říkal, že vždy se moc rád vracel, jelikož jsou tam lidé otevřenější, přejícnější a když sám pronesl návrh obchodu, který by rád postavil a vedl, v Kanadě musel odmítat zájemce o pomoc, protože by je neměl jak zaplatit a někteří mu dokonce pomohli i zdarma. U přátel a rodiny v ČR se dočkal jen výsměchu. Výsledek? S lidmi, s kterými to postavil, se rozšířil do dalších pěti měst a teď si užívá důchod cestováním po světě, jelikož financí má více než dost.
U nás se automaticky nadává, když je něco jinak. Strach z neznámého nás přímo sžírá a u některým je to jen frustrace, protože ví, že oni sami by nic takového nedokázali. Hodnotit něco, čeho se zúčastnil dle Kamevédy jen jeden člověk a uspěl, nelze. Nelze jej hodnotit pozitivně, ale ještě méně jej nemůžeme hodnotit negativně. Ano, tato kniha zatím mistra světa nevychovala, protože má ten kluk taky teprve osmnáct. Vychovala ale zatím vícemistra světa do osmnácti let, šestku jednoho z nejsilnějších draftu vůbec a kluka, na jehož osobnost jde slyšet chvála ze všech stran, dokonce i z nepřejícné české strany.
Zachovi to zkrátka vyhráli a až váš syn bude mít podobné úspěchy za sebou, můžete napsat knihu, jak si váš syn na houpačkách vyhoupal NHL.
Neobdivujete to, což přijímám, ale neberu to, že to shazujete, jen proto že vám to nejde přes nos. Pan Zacha nemůže za dnešní dobu. Článků o Hertlovi nebylo o nic méně, stejně tak o Frolíkovi. Že jeho cesta je jiná a napsalo se o ní? A co je na tom sakra špatně?
Přeji hezký den
A za Zachovi výsledky snad nemluví? Navíc, vsadím všechny boty co mám, že dnes mistra světa ulice nevychová. Dnes už nebude stačit česká chytrost, radost ze hry a fyzička nahnána na celodenním běháním na hřištích. Dnes je to úplně o něčem jiném, jelikož je hokej dnes mnohem fyzicky náročnější.
Pořád nechápu, co je špatně na čemkoliv mediálním kolem Zachů. No a zatím mi to ani nikdo nedokázal vysvětlit.
Proto shánějí informace kde se dá, podobně jak to kdysi dělal Pavel Zacha st. Ty informace, které za svého působení posbíral mají svoji hodnotu a řadě těchto rodičů pomůžou. Nevidím na tom nic špatného pokud se snaží i za pomocí svého syna tento soubor informací (Kamevéda) propagovat. Každý ať si udělá úsudek sám a záleží na rozumu každého z nás kam až je schopný zajít se svým potomkem při sportovní výchově.
Argumentovat starým Holíkem bych nedoporučoval, protože ten viděl na každým něco a i kdyby potkal anděla tak z něho udělá před celým národem úplnýho vola.
Ale výchova Pavla stála dost milionů a myslím, že prvním kontraktem se ani ty peníze nevrátí. Protože nelze počítat jen náklady na dítě, ale také náklady na otce ... když nepracoval a jeho práce byla sportovní podpora dítěte.
Taže pokud neměl zakopaný zlatý poklad z dob socialistických, tak klobou dolů jak to dokázal.
Druhý názor, že pokud bych založil nadaci, která by to financovala, dítě byste do ní dal. Tak od tohoto stavu jsme prozatím hodně daleko. Navíc jsem přesvědčený o tom, že výchova v rodině je soukromou záležitostí rodičů. Pokud okolí spatří, že parametry a kvalita té výchovy je v něčem mimořádná, mohu potvrdit, že není zas až takový problém získat sponzory a další řadu přátel, kteří takovou kvalifikovanou snahu podpoří. Ale prvně musí být vidět nějaká práce a snaha rodičů, která se vymyká standardu a upoutá pozornost někoho, kdo je ochoten pomoct.
No a do třetice, my s manželkou neočekáváme, jestli nebo zda se nám od Pavla něco vrátí. Když vydělá peníze, budou to jen jeho peníze. My jsme s naším životem spokojení a nemusíme jezdit v autě za pět miliónů. Mnohem víc je sklénka vína a dobře prožitá chvilka s přáteli. A na to ještě máme. Nebo jen pocit, že to vše mělo smysl a že ta obrovská práce a dlouhá cesta dovedla naše dítě tam, kam si přálo dospět řadu let. Protože v tom není žádný švindl po česku, ale jen a jen poctivá dřina, která si snad odměnu zaslouží.
Neříkám že Kamevéda není špatná filozofie, jen je pro 99,9% lidí technicky neproveditelná.
Jak jsem psal, pokud jste neměl pod polštářem miliony, klobou dolů jak jste to dokázal ufinancovat.
A je sranda číst články,které napsal M.Broš,Marha a jiní,kde píšou,že by kluci v žácích neměli hokej brát moc intenzivně,ale fungovat jako ostatní děti se vším,co k tomuto věku patří.
Výsledek toho všeho je, že místo, abychom přitvrdili, tak ustupujeme. Odlehčené puky? Zákaz hry do těla do šesté třídy? Nestřídání stran do páté třídy? V testech jakási trapná napodobenina v benchpressu, jelikož dnes je problém zvednout svou tělesnou váhu v dorostu a juniorech?
Pořád zvládáme týmovou hru, pořád máme tu naší šikovnost, ale hokej je dnes fyzická záležitost a v mládeži můžeme vidět, jak moc dostáváme na zadek u mantinelů, jak jsme u každého puku později a jedno stříbro na tom nic nezmění. Potřebujeme přitvrdit a já bych za Pavlovo dětství bez váhání vyměnil to své. Z mého okolí vím, že ti nejcílevědomější a největší dříči sympatizují s cestou Pavla a jeho otce, naopak ti flákači, ti jim nadávají mnohdy i dost sprostě.
Jde o to, že máme příklad jen na Pavlovi a proto se říká, že to pro 99% lidí není. To je zkrátka špatně. Není to pro každého, ale bez tvrdé dřiny se nikdo nikam nedostane a tu dřinu dnes naším dětem ulice sama o sobě nedá, protože i když pošlete dítě ven, nebude si mít s kým hrát. My tahali těžké věci do sběru, lezli jsme po stromech, plavali jsme, hráli hokej, fotbal, basketbal. Dnes se chodí fotit latté, ať je hodně fotek na instagram. Ulice a děti v ní vás už dnes nepřipraví na sport, ale na zničený život drogami.