Kamevéda

Menu

Odkazy

Uživatel

Počítadlo

Reklama

Kategorie: Domů

KANADA 2009 - CELKOVÉ HODNOCENÍ

 

HODNOCENÍ MS PEE-WEE, QUEBEC, KANADA 2009

 

     Největší mezinárodní turnaj, kterého se  hráči ve svém věku mohou zúčastnit, skončil. Všichni hráči, doprovázející rodiče a členové realizačních týmů jsou zpět ve svých domovech. Proběhlo soutěžení hokejových světů, hokejových škol a hokejových pojetí reprezentovaných mladými vyslanci z celého světa. Jak toto měření sil dopadlo z českého pohledu ?

 

     Tak trochu podobně jako v předchozích letech. Daleko fundovanější hodnocení našeho letošního vystoupení jistě provedou nebo už provedli trenéři našich týmů k jednotlivcům i svému  kolektivu, který si do Kanady vybrali. Já bych se rád pustil do hodnocení celé této akce z pohledu účastníka, rodiče hráče i příznivce, který se konkrétně o tuto mezinárodní akci  zajímá již nějakých 5-6 let. S věnováním pozornosti  tomu, s čím tam hráči odjíždějí, jak se uplatnili a s jakými dojmy se potom vraceli zpět.

 

    Pro pořádek je nutné říci, že z osmi utkání sehraných na kanadské půdě byl  čs. tým jednou poražen v základní hrací době, dvakrát skončilo utkání remízou a podlehli jsme v samostatných nájezdech a v pěti případech jsme zvítězili. Vzhledem ke všem okolnostem je to slušná bilance, z amerického pohledu však naprosto nezajímavá. Tam se ctí vítězové, kteří berou všechno. Druhý tým už je stranou zájmu a ty ostatní , které vypadli v prvním nebo druhém kole, což je náš případ,  o ty už se nezajímá vůbec nikdo. Řekněme tedy, že se v Kanadě z českého pohledu neudála žádná sportovní ostuda, ale samozřejmě ani žádné „Nagano".

 

    Podle názoru nejužšího vedení naší výpravy jsme měli v Kanadě nejsilnější tým za posledních pět až šest let. Ani tento tým se však nedokázal prosadit.

 

PROČ JSME NEÚSPĚŠNÍ ?

 

  1. Chybí nám sebedůvěra a touha vítězit. Nevychováváme vítěze. Vychováváme hráče, kteří hrají hezký hokej, zvládají jeho jednotlivé prvky na velmi dobré úrovni. Na našich stadionech to stále slyšíme kolem sebe. V tomto věku by se ještě nemělo hrát na výsledky. V Americe by této filozofii těžko dokázali rozumět. Tam chtějí odmalička vyhrávat a výhra je první hodnotící kriterium.

 

     Jak jsou na tom naše týmy v porovnání s americkou mentalitou ? Ve druhém kole turnaje jsme prohráli s Detroitem Red Wings díky brance inkasované 20 vteřin před koncem zápasu.  Druhý čs. tým vedený trenérem Rindošem byl z turnaje vyřazen rovněž několik vteřin před koncem. V kategorii ATOM na turnaji v Québecu před dvěma roky vedl čs. tým v souboji o finále 4:2 po druhé třetině, ale prohrál díky brance inkasované 16 vteřin před konce utkání.

 

     Není to žádná novinka. Američané zvládají vypjaté závěry zápasů už celá desetiletí mnohem úspěšněji. Ale to je téma na mnohem delší debatu. V první řadě bychom se neměli tvářit, že nám nejde o výsledky. Cílem kolektivu v hokejovém zápase je vyhrát v utkání, z dlouhodobějšího hlediska vyhrát ligovou soutěž, vyhrát mistra republiky, vyhrát mistrovství světa. Bylo by užitečné přestat si  nalhávat , že to tak není. Až v tomto ohledu něco změníme, možná to bude důležitý krok k tomu, abychom přestali za mořem dělat komparsisty a zase někdy vyhráli nějakou velkou trofej. Už si možná ani nepamatujeme, jak to chutná.

 

 

  1. Příprava našeho týmu je naprosto nedostatečná .  Měli jsme dost času si všimnout, že ani v těchto mladých kategoriích nejsme „střechou světa". Že už dávno nestačí jenom posbírat narychlo hráče a přijet na turnaj. Dostáváme v Kanadě stále „nařezáno", ale odbývá se to tvrzením, že je to skvělá zkušenost pro naše mladé hráče. Aby viděli, jak je třeba na sobě pracovat a kde je vyspělý hokejový svět.

 

Mám na to svůj názor. Dobrá zkušenost by to byla, kdyby naši hráči vybraní pro tento turnaj prošli  důslednou přípravou a potom na turnaji prošli do závěrečných kol. To by byla dobrá zkušenost. To by bylo povzbuzení do další práce. To by byl signál pro ostatní hráče, trenéry a rodiče, že náš mládežnický hokej je na špičkové úrovni a má smysl se v něm angažovat. To by byl dobrý signál z hlediska další perspektivy našeho hokeje.

 

Když jsme do Kanady odjížděli, bylo mi jasné, že s ohledem na sehranost a připravenost týmu máme minimální šanci na dobrý výsledek. To se potvrdilo. Ale říkal jsem si, nevadí. Využijeme tuto misi k poučení , shromáždění informací, prodebatujeme možnosti, nabídneme nějaká řešení a přesvědčíme kompetentní lidi k tomu, abychom propříště postupovali tak, aby čs. tým měl dobrou šanci na lepší umístění v turnaji. Na výraznější výsledek, který už nutně potřebujeme.

 

Bohužel, už jsem v tomto duchu prezentoval nějaké názory, ale prozatím jen s tím výsledkem, že to nepůjde. Nenašel jsem odezvu takto pracovat, ochotu k přepuštění části kompetencí dalším lidem ve prospěch vylepšení šance na lepší výsledek. A tak tato práce skončila ještě dříve, než mohla začít.

 

A podle mého názoru, než opakovat stejné chyby a nemít šanci, přivážet mladé nepřipravené hráče do ztracených bitev, to je lepší zůstat doma a přepustit místo v týmu jiným hráčům, aby se také oni mohli „obohatit o podobnou zkušenost" z Kanady.

 

Bylo mi v tomto směru oponováno tvrzením, že starší reprezentační výběry postupují stejným způsobem. Hráči se shromáždí, není čas se poznávat a sehrávat. Každý musí v daných podmínkách ukázat, co v něm je. To je jistě pravda. Ale v případě turnaje v Quebecu je to trochu jinak. Pokud v případě starších reprezentací proti sobě nastupují vybraní hráči jednotlivých států, tak mají zhruba stejný čas na přípravu a jsou na tom stejně z hlediska sehranosti. Rozhoduje vyspělost hokejových „škol" a jednotlivých hráčů.

 

V Quebecu je to jinak. Zatímco při počtech hráčů a obyvatel v Kanadě a USA se v některých případech jedná rovněž o týmy vybraných hráčů z líhně porovnatelné se základnou, ze které čerpá český tým, tak tyto špičkové kolektivy spolu dlouhodobě hrají, mají propracovaný herní systém, který hráči perfektně plní. Neřeší problémy s kanadskými rodinami, protože jsou na hotelu. Nepřijeli na poznávací výlet, ale přijeli vyhrát turnaj a jsou na to připraveni. Drží v tomto ohledu v rukách dobré karty.

 

Celková pozice a startovní čára čs. týmu je díky mnoha uvedeným, nebo i neuvedeným, okolnostem posunuta o velký kus dozadu. Takto je na tento problém třeba pohlížet, protože se jedná o realitu. Naši pozici na turnaji je teoreticky možné hodně vylepšit. Je možné přijet s ambicemi. Prozatím ale nic nenasvědčuje tomu, že se tak skutečně příště stane.

 

 

  1. Mezinárodní turnaj v Quebecu je  mimořádná událost. Je to neskutečný zážitek. Vážím si toho, že jsem měl možnost a čest  být osobně přítomen na této velkolepé akci. Už jenom pro představu, že je možné takový podnik vymyslet, zorganizovat a potom celá desetiletí provozovat a vylepšovat. Pro stovky, vlastně tisíce,  pořadatelů a organizátorů je ctí pracovat touto formou pro hru zvanou hokej. Vlastní turnaj sám o sobě nesnese s ničím srovnání. Velké poděkování a uznání patří všem jeho organizátorům. Jsou hrdí na tento svůj turnaj a není žádných pochyb o tom, že naprostým právem. Nazývají jej mistrovstvím světa kategorie Pee-Wee a vlastní turnaj dělá tomuto názvu skutečně čest.

 

     Ale jak tato akce vyznívá pro běžného hráče nebo rodiče z České republiky po sečtení všech plusů i negativ ?

Všimnul jsem si, že už v minulých letech bylo příznačné značné rozčarování z celé akce od těch, kteří se vrátili zpět. Slýchal jsem hlasy od hráčů nebo jejich rodičů, že jejich děti si za desítky tisíc zahráli na turnaji několik minut a dokázali spočítat, kolik je jedna minuta na ledě v Kanadě vyšla na české koruny. Přijížděli unavení a většinou ne moc úspěšní, zklamaní. Abych řekl pravdu, nemluvil jsem s nikým, kdo by přijel nadšený. Dříve nebyl tak rozšířený internet a o turnaji bylo možné si přečíst jeden nebo dva články v novinách. Informovanost během turnaje byla nulová. A při setkáních s těmi, kteří na turnaji byli, jste z nich maximálně vypáčili několik vět, více z nich nebylo možné dostat.

 

      Některé kluby po zkušenostech z dřívějších let plošně zakázaly účast svých hráčů na tomto turnaji (nejvýraznějším odpůrcem je Vladimír Růžička ve Slavii Praha), jinde se k tomu podle mých informací chystají. V Kometě Group je to tak půl na půl. Zatímco trenér 7. třídy pan Nizner své hráče uvolnil, tak naproti tomu trenér 6. tř.  Náprstek se postavil jednoznačně proti této akci.

Je otázka co bude v dalších letech. Většina hráčů v Kometě Group se po příletu z Kanady nebyla schopna zařadit do tréninkového procesu a budou se muset ještě několik dnů léčit. Jejich absence v klubu se ještě prodlouží.  Stejně tak v Dukle Jihlava den po příletu nebyl nikdo z trojice hráčů schopen nastoupit na ligové utkání proti Třebíči ze zdravotních důvodů.

Při rozhovorech s rodiči hráčů probíhala hodnocení letošní výpravy spíše negativně. Velkou roli v tom  hrála chřipková epidemie, menší potom male vytěžování některých hráčů a málo odehraných minut nebo velká prodleva od okamžiku vypadnutí z turnaje do odletu z Kanady.

Ale nechci nikomu brát právo na názor. Jedná se o můj pohled.  Někteří zdraví hráči naopak na vzniklé situaci „vydělali" a vzhledem k nedostatku hráčů byli stále na ledě, hlavně v přátelských zápasech si skutečně zahráli. Je možné, že v jejich případě bude hodnocení turnaje v celém souhrnu pozitivní.

 

Jak to tedy je ?

 

     Turnaj v Kanadě je zkušeností v první řadě mimořádně drahou. Zamává s rodinnými rozpočty.

 

     Jedná se o akci velice dlouhou, únavnou a úmornou. Všichni víte, jak se cítíte třeba po návratu ze třídenního turnaje u nás doma. Ale to je nic proti dvanácti dnům v Kanadě. Tady skutečně dochází humor mnohem dříve.  Připočítejte aklimatizační dozvuky, problémy domluvit se v rodinách pro hráče. Jde to trochu anglicky, ale jsou také rodiny, které neumějí anglicky ani slovo. Tam je komunikace skutečně hodně obtížná a komplikovaná. Tuto zátěž musíte snášet a vyrovnávat se s ní celých 12 dnů. Skutečným problémem je to v případě onemocnění, čehož jsme si letos bohatě užili.

 

     Hráči i doprovod jsou vystaveni značnému náporu nejrůznějších činitelů. Všechno začíná už před odletem časným vstáváním a cestou na letiště. Stresem před odbavením, vlastními lety, kdy ten nejdelší přes oceán trvá více než osm hodin. Ale třeba  také pobyt na letišti šest a půl hodiny ve Francii představuje jednu zatěžkávací zkoušku za druhou a odsává z mladých organismů zásoby energie „po litrech". Mnohdy ve stavech, kdy už žádné zásoby energie nemají. Také skladba jídelníčku, ochucování jídel, vše je úplně jiné. Pokud hráč začne méně jíst, zanedlouho se to projeví.

 

     Dalším problémem jsou rodiny. Na jedné straně jsou to příjemní lidé, kteří se chtějí obětavě zhostit své role a postarat se dvanáct dnů o dvojice dětí z Evropy. Na druhé straně, s rozhodnutím umístit hráče do rodin s ohledem na nižší náklady na jídlo a ubytování se připravujeme o velkou část šance na dobré umístění v turnaji. Nejlepší americké týmy se ubytovávají na hotelích. Jistě, chlapci lépe poznají mentalitu místních obyvatel, ale také musí rychle vstřebat zákonitosti v kanadské rodině, domácí zvířata, malé děti, které si chtějí nové návštěvníky rodiny patřičně užít bez ohledu na jejich únavu a snahu spíše si odpočinout. V každé rodině je to specifické a nelze na tomto místě všechno vyjmenovat. Ale v každém případě je to vedle zajímavé zkušenosti také velká zátěž.

 

     V souhrnu všech těchto okolností nepůsobí naši hráči dojmem bujných mladíků sršících energií toužících převálcovat soupeře, ale spíše skupinu unavených a v letošním případě i nemocných trosek sotva tahajících nohy.

 

     Náš tým se ani nemůže opřít o výsledky práce provedené doma ještě před odletem do Kanady, aby si  zažil jednotný herní systém a hráči byli sehraní, plnili své role a věděli o sobě na ledě.

     Není se potom čemu divit, že rozhodující momenty klíčových utkání naše mladé výběry opakovaně nedokáží zvládnout.

 

     A jsme u dalšího bodu. Pokud by po cestě turnajem v Kanadě  následoval úspěch, všechny náklady a problémy by se snášely úplně jinak. Pokud tomu tak dlouhodobě není a není ani výrazná snaha to řešit, je třeba počítat s tím, že ochota hráčů a rodičů absolvovat tento turnaj příští rok může být nižší, že pohled na organizátory celé akce nebude lepší a klubů ochotných pustit své hráče v únorovém termínu ještě ubude. Je pravda, že z klubového pohledu, při těchto výsledcích, nepřináší tato akce vedle hmatatelných komplikací vůbec nic.

 

 

  1. Organizace čs. výpravy. To bylo hodně časté téma. Před naším odletem, panovala spíše nedůvěra. Nakonec to ale byla oblast, která podle mého názoru dopadla asi nejlépe. Pan Vojtěch Čihař, co slíbil také splnil, základní organizace fungovala. Celá výprava vpořádku přicestovala, fungovala na turnaji a zase odcestovala bez nějakého velkého průšvihu. Velmi dobře se postaral i o část rodičovského doprovodu, za což mu patří dík. Až na místě bylo možné posoudit, co všechno je k chodu takové akce nezbytné zajistit. Je toho skutečně dost.

 

      Při zjištění nákladů na turnaj v Kanadě u Slováků se  nejevila částka požadovaná panem Čihařem  jako přemrštěná. Nedisponuji žádnými bližšími informacemi k tvoření rozpočtu akce, ale logicky vycházím z předpokladu, že od hráčů je nutno vybrat i peníze, za které je nutné zaplatit cestovní a pobytové náklady za vedoucí výpravy, trenéry, vedoucí jednotlivých týmů, automobily, mobilní telefony, startovné , reklamní předměty a dárky pro soupeře i do rodin hráčů, a jsou tu jistě další náklady.

 

     Velkou práci odvedl pro chod a fungování celé výpravy do Quebec City trenér Franta Musil. Jeho znalost řeči, prostředí, schopnost komunikovat se všemi lidmi kolem, kanadskými rodinami počínaje a trenéry ostatních týmů na turnaji konče, byla velkým pozitivem. To vše nesmírně pomohlo celé naší výpravě . Byl ochoten pomoci i s nejrůznějšími problémy a vyřizováním u doprovázejících rodičů. Jeho role byla nezastupitelná. Díky jeho kontaktům mohli hráči odehrát přípravné zápasy s několika atraktivními týmy, měl mnoho informací, věděl, co hráče čeká a snažil se je na to v rámci omezených možností a času připravit. Byl na turnaji už počtvrté, takže neexperimentoval a mohl volit optimální řešení.

 

  1. Zdravotnické zajištění. V tomto ohledu jsme tentokrát naopak propadli podle mého názoru na celé čáře. Chřipková epidemie byla jedním z hlavních důvodů našeho letošního sportovního neúspěchu na turnaji. Byla důvodem zmaření desetitisícových investic několika rodin a zabránila získání také pozitivních zážitků z turnaje pro některé hráče, kteří si  Kanadu skutečně moc neužili.

Letošní případ ukázal, jak moc je důležité mít ve výpravě třeba na místě jednoho z vedoucích v lepším případě lékaře, v horším případě fundovaného zdravotníka, který by podobné situace dokázal řídit a zvládnout.

     Protože před naším odjezdem řádila v mnoha místech republiky chřipková epidemie, dal se předpokládat vznik problémů tohoto rázu. Osobně jsem syna nedal do školy poslední tři školní dny před odletem, abych předešel riziku nákazy. Nekteří další rodiče se zachovali podobně. Bohužel , podobně jako u několika ostatních případů,  to nebylo vzhledem k okolnostem nic platné. Odehrál necelou polovinu zápasů a naše celá výprava do Kanady skončila z osobního  pohledu katastrofálně.

 

     Na podobných akcích, soustředěních a výpravách početných sportovních výprav do zahraničí je běžně vyžadováno potvrzení o bezinfekčnosti. To se konečně vyžaduje i na každém týdenním hokejovém kempu v České republice. V tomto případě se tak nestalo a i další práce s nemocnými hráči byla naprosto nekoncepční a z mého pohledu až nepochopitelná. Podle mého názoru by mělo nemocné dítě v momentě, když jeví zjevné známky infekční nemoci, tj. horečka, bolesti hlavy, bolesti těla, zvracení, rýma, kašel , dostat okamžitý klid na lůžku, léky, dostatek tekutin. Stejně důležitá je potom jeho izolace od ostatních členů výpravy z hlediska fungování sportovní výpravy na sportovní akci. Tento postup by se měl dodržovat, bez ohledu na to, zda se to někomu hodí do programu nebo ne.

 

      Bohužel, s těmito názory jsem se ocitl v naprosté izolaci. Po hráčích, i těch akutně nemocných, bylo vyžadováno, aby cestovali na zápasy společně s výpravou. Aby bez ohledu na zdravotní stav nastoupili na společné akce. A tak se zdraví s nemocnými ocitli v dodávce pro čtrnáct lidí, ve které probíhaly přesuny s týmem, potom společně do kabiny, na jídlo a odpoledne zpět do rodin.

     Nebudu popisovat, jak mi bylo při situaci, když jsem musel zvednout kluka ve zbědovaném stavu z postele, aby nastoupil na společenskou akci s týmem. Argumenty, že je někomu zle, naprosto neobstály. Byl tady nějaký program, který představoval zákon. Zdraví hráčů až na druhém místě. V tomto momentě jsem šel do konfliktu s Frantou Musilem i vedoucím týmu kanadských rodičů. Pokud kanadské organizátory vynáším, v tomto ohledu v mých očích  selhali. Ano, jsme tým, cestujeme jako tým. Ale  připadá mi normální, že pouze do doby, kdy někdo onemocní tak, že s týmem nemůže absolvovat jeho program. V tomto momentě už jdou v normální situaci řeči o týmu stranou a řeší se v prvé řadě zdraví hráčů.

 

      V blízkosti Québecu se nachází Valcantier Village, největší zábavný park na sněhu a ledu v Americe. Velká atrakce pro malé i velké, kteří se mohou vyřádit na nafukovacích kruzích a raftech při jízdě po sněhových dráhách. V případě našeho týmu se této atrakce museli zúčastnit všichni hráči, kteří pobývali v kanadských rodinách. Téměř polovina ve stavu, který vyžadoval léčení a klid. Místo toho se šlo na kanadský vítr a mráz.

Také tento přístup byl jednou z příčin, že část týmu absolvovala úmornou dvacetihodinovou cestu zpět do republiky ve stavu akutní nemoci, v horečkách.

 

     Tímto je tohle téma snad vyčerpáno. Na těchto stránkách jsem byl dříve některými anonymy označován jako blázen na svobodě, který vše přehání a rve kluka ke sportovnímu úspěchu za každou cenu. Na této výpravě jsem se podle názoru trenéra zachoval jako měkota, který nectí zákonitosti sportovního kolektivu, protože jsem prostě vzal na čtyři dny svého zbědovaného syna z kanadské rodiny a nechal jej léčit v klidu u sebe na pokoji. Forma léčení na dráhách ze sněhu a ledu na mrazu a větru mi prostě nepřipadala nejvhodnější. Nechávám na každém z vás , aby si vytvořil vlastní názor na tuto věc.

 

  1. Kanadský juniorský hokej.  Jak už jsem se v předchozích zpravodajstvích vyjadřoval , co se týká společenské a sportovní úrovně této soutěže, je v předních klubech skutečně vynikající. Hráči v ní mohou dále růst, zdokonalovat se po hokejové i osobnostní stránce. Určitě se jedná o jeden z kvalitních  způsobů přípravy budoucích profesionálních hokejistů.

 

     Ale když si člověk představí, jak to musí být obtížné třeba pro mladého sedmnáctiletého hráče, který se ocitne vytržený z českého prostředí na druhém konci světa, mezi cizími lidmi, kterým tady, ve frankofonní provincii Quebec nerozumí a ne všichni hovoří anglicky, mám pocit, že je k takovému kroku zapotřebí velký kus odvahy. Mladý hráč tady podstupuje velkou zkoušku dospělosti a samostatnosti i vůle něco dosáhnout. Jistě je to pro mladé hráče nesmírně těžké, jsou na všechno sami a když se ještě přestane herně dařit, mohou rychle propadat beznaději, může to znamenat rychlý konec jejich kanadské zkušenosti a pokusu prosadit se v tomto prostředí.

 

     Skutečně cítím velký respekt k těm, kterým se to podařilo nebo daří a kteří se v těchto podmínkách dokázali nebo dokážou prosadit. Pozvánka do kanadské juniorské ligy představuje určitě velikou výzvu , ale přijmout by ji měli jenom skutečně odhodlaní, vnitřně silní, výborní hokejisté a osobnosti s patřičným jazykovým vybavením.

 

ZÁVĚREM:

     Rád bych, aby tato hodnotící informace posloužila pro orientaci hlavně rodičům, kterým tyto stránky slouží jako zdroj poznatků a zkušeností. S těmi už vy sami můžete nebo nemusíte souhlasit. Ale určitě budete souhlasit s tvrzením, že je vždy lépe mít více informací, než méně. A to dvojnásob v situacích, kdy svěřujete své děti do opatrovaní jiným lidem.

     Původně jsem tuto zprávu tvořil už v Kanadě. První verze byla hodně kritická až agresivní, tato verze je už hodně „učesaná". Stojím si za ní, je obrazem mé vlastní zkušenosti a názorů.

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Přidat komentář >

, - odpovědět
Přidám můj názor - promiňte, bude delší - kluci to odřeli tak, jak dle mého názoru uměli a mohli. Za to je nutné je pochválit. Kluci - jste dobří, fakt dobří.
A proč že nemůžeme ve světě uspět - můj názor je zřejmě špatný, ale sdělím ho.
Myslím si, že ne vždy jsou využity přednosti lepších a nejlepších hráčů, ne vždy jsou ze zištných důvodů nejen vybráni, ale už k výběru doporučeni ti nejlepší.
Dále potom úroveň trenérů v našem hokeji je tak mizerná - že prostě ani nelze mít ty hráče lepší.(samozřejmě ne všude, ale ve většině jo) No a potom se nezřídka děje fakt, že hrají ne ti nejlepší kluci, ale kluci těch nejvíce zabořených kdesi komusi.(Zbořo promiň, nic proti tobě, ale ten příměr mi tak nějak sedí nejvíce 1 )Protože je toto nejen pro trenéry daleko jednodušší, než vymýšlet jak zlepšit úroveň výkonnosti jednotlivých hráčů, není nejmenšího důvodu něco měnit - protože bohužel, žijeme ve společnosti, kterou nezajímá co bude, ale co je teď. A alibistické pohyby se systémem jsou mi k smíchu, protože podstata je stále stejná - není nikde pro nikoho žádná motivace - máš výsledku, tak upaluj nahoru, vzdělávej se, tady máš kompetence, prostředky na rozvoj, vzdělání, jsi dobrý, veď nás, nejsi dobrý, tak tady náš klackem. Dopadá to přesně tak, jako v tom našem kabinetu - stále se něco nmění, stále se něco vymýšlí, ale většinou to skončí přesně tam, kde to začalo - kdo je hloub, má výhodu a hraje, je necháván být vidět atd.Kolik takových velmi šikovných kluků skončí kdesi v zapomnění jenom proto, že jejich rodiče nevěšeli vlaječky, nehráli fotbal a neměli psa - a nebo nenašli tu správnou díru. A teď jsou někteří u vesla a proto se snaží využít situace a přilepšit ne budoucím nadějím, ty mají přeci času dost, ale především sobě. Je to smutné, ale myslím si, že je to fakt. Tím ale vůbec nemám na mysli tento výběr, toto je má obecná úvaha - zde je potřeba ocenit tvrdou práci nejen p.Zachy, ale i ostatních, výše zmíněných a hlavně těch hochů, kteří s intrikami nemají nic společného a jenom dělají to, v čem jsou momentálně nejlepší. A i vím, jak z toho ven - je to prosté - vzdělávejte trenéry, kteří o děti mají skutečný zájem, nejlépe ty, kteří tam mají své děti, protože tyto trenéry požene touha ne nechat si lézt kamsi kýmsi, ale požene je jejich ratolest. Odměňme ty, kteří umí s dětmi komunikovat, umí je směrovat, vyvýjet jejich osobnosti, naučí je hokej, naučí je všemu - co jim hokejový i nehokejový život přinese - naučí je disciplínu, pokoru, obětavost. Vždyť jsou to právě trenéři, kteří stráví s klukama kolikrát více času, nežli jejich vlastní otec. Je potřeba hnát takové trenéry, kteří nemají ke klukům žádný vztah, nemají je kolikrát ani rádi, nadávají jim, při tréninku jim nic nedají a o zápasech je neskutečným způsobem trýzní svým hysterickým chováním. Dejme příležitost těm, kteří mají našemu mládežnickému hokeji co dát a vypráskejtme takové pány funkcionáře, kteří nemají zájem o to, aby se to někam posunulo. Až se toto stane, pak jsem přesvědčen o tom, že příjdou lepší časy a ve světě uspějeme.
odpověděl(a)
Chtěl bych poděkovat za názory a podněty k zamyšlení, které tady zazněly. Nemyslím urážky nepodepsaných, kteří neprezentují žádný názor a anonymně nadávají. Ale z některých názorů je cítit, jak je některé problémy kolem nás bolí a jak by je toužili řešit a vyřešit. Souhlasím s názorem, že profesionální a lidská kvalita trenérů je tím prvním, co může náš hokej změnit, co může naším synům nejvíce pomoci při jejich růstu v hráče a ve slušné lidi. Velmi si cením toho, že tady nacházím, a doufám že nejen já, tolik názorů k zamyšlení. Myslím, že by nebylo dobré propadat nějaké skepsi. Každý z nás jsme moc malými hráči na to, abychom dokázali nastolit pozitivnější atmosféru v celém našem mládežnickém hokeji. Ale možná máme sílu a potenciál působit pozitivně třeba v jednom žákovském týmu, v jednom klubu. Možná stačí začít řešit spoustu drobných věcí kolem sebe. Nevysilujme se kritizováním parlamentu nebo ČSLH. Vytvořme tlak na pozitivní změny, na férové vztahy, na dobrou, náročnou atmosféru ve svém prostředí. To je sice pracná a někdy zdlouhavá, zato ale zaručená cesta nahoru.
, - odpovědět
Milý Pavle, pečlivě jsem si přečetl tvoje hodnocení letošního turnaje v Kanadě a trošku mě mrzí, že jsi to hodnocení, jak píšeš, učesal. myslím si, že jsi hodně musel vydejchat spoustu názorů, které jsi chtěl veřejně publikovat (jen moje doměnka). Ale proč? Strach!!! Strach z toho, že by ti někdo teda nám mohl oddělat kluky pro svoje ambice a postavení v čes.hokeji. Ale já se ptám. Jakl je možný, že několik let nemůžeme prorazit na světové scéně ledního mládežnickýho hokeje? Můžou za to neschopní trenéři mládeže? Tak proč ti chytří, kteří stále mluví o tom jak Komeťaci, Sparťani, Letňany a další stojí za h....o, ač jsou několikanásobní finalisté MČR skoro ve všech kategoriích. Ať teda dají směr našemu lednímu hokeji, a´t dají koncepci, ať se starají když si myslí, že na to mají. Já vím mluví ze mě rozmrzelost z toho, že jsem měl možnost vidět utkání s Detroidem na PC a do 7.min 3.tř. za stavu 3:2 pro náš celek jsme byli jednoznačně lepší a odhodlanější tým na vítězství. Pak ale přišel povel z lavičky, který je tak příznačný pro náš sport: "VYHAZUJTE PUKY"! V tu chvíli místo toho,aby jsme těm amíkům šoupli rozhodující 4.gol, valila se na nás lavina protiútoků, zakončena využitou přesilovkou a tím srovnání na 3:3 a vnesení celkové nervozity na naše hokejky. Podle mého jsme byli pro všechny možné soupeře na turnaji minimálně rovnoceným soupeřem co se tyče hráčské kvality, což dokazuje vítězství nad Ročestrem, který se dostal až do semifinále. Takže chyby se dějí jinak by asi nebylo vítězů a poražených, ale dějí se i ze stany dospělých a ne jen ze strany 12-letých kluků. Ti na to ještě mají právo. Je smutný, když člověk po takových to akcích, kde chce svým dětem dopřát vrcholný sportovní zážitek a navíc tito hráči si svůj post vybojovali jakým si výběrem, slyšel z různých stran sprostou a vulgární kritiku na tyto bojovníky, kteří určitě za mořem hráli poprvé v životě. Bohužel nemají tu možnost jako někteří lítat do Ameriky častěji jak na chatu na Vranov. Ti by měli možná být kritizováni u svého rodiného krbu. Docela bych přijal a dokonce i požadoval od tak prominentního trenéra jakým Franta určitě je, osobní písemné hodnocení každého hráče s tím, co se musí zlepšit, na čem se musí pracovat a jak a ne jen, že vybrané hvězdy stali za ...... a jejich trenéři a rodiče to dělají špatně. Každý dělá chyby!!!! Je potřeba jen na těchto chybách stavět, aby příští rok jsme nemuseli zase jen konstatovat. Doufejme jen, že nová koncepce mládežnických soutěží přinese zkvalitnění podmínek, hlavně lepší kvalitu a počet zápasů a už skončí období různých experimentů s mladými hokejstami. Vemte jen v potaz fakt, že v letošní sezoně 2008/2009 připadl jeden mistrovský zápas na 10 tréninků a to 2/3 zápasů jsou trapnou napodobeninou ledního hokeje hráčů 7.8.a9.tříd, kde některé tžmi hrající ŽL by nemohly konkurovat ani týmu z Tyrolska. Ale to už jsem někde jinde a jiné téma. S pozdravem všem, kteří něco chtějí dokázat Zbořil Josef
, - odpovědět
ještě štěstí,že podibný šílenec je tak daleko od našeho města.je mi upřímně líto komety , kde musí podobnýho típka poslouchat. jediné co mu přeju , aby se mu jeho syn vůbec nepododoba a byl naopak normální. nechápu ,kde bere pan zacha na podobný cinty čas.
, - odpovědět
Můj syn byl ve výběru s panem Rindošem, já osobně jsem s nimi v Kanadě nebyl a získával jsem informace na dálku mailem, na blogu Hamiho (www,quebec.blog.cz) i z vašeho portálu (a všem Vám za ně děkuji!). Syn přijel z Kanady naprosto utahaný, zničený, ale velice nadšený a spokojený! Prý se mu dobře chytalo, měli velmi dobrou partu, v rodině byl velice spokojený, měl asi štěstí že si rozuměli anglicky nebo německy, užil si s jejich synem, jeho kamarády i některými kluky z týmu mnoho legrace i mimo hokejové zápasy a tréninky během street hokeje apod. Podíval se zápas juniorů a obdivoval v jaké rychlosti se hraje, navštívil mega shopy s hokejovým vybavení, něco si velmi dobře koupil a ušetřil oproti nákupu v ČR, obecně načichnul do hokeje v zemi, jejíž NHL sleduje z časopisů, z internetu, zkusil si být v něčem samostatný, viděl proč se učí jazyky, snad si i uvědomil, že to všechno nepřichází z nebe, že to něco stojí a sám dospěl k tomu že bude i šetřit a snažit se aby něco podobného mohl třeba ještě zažít. No zkrátka nejraději by v Kanadě ještě měsíc zůstal! Pro mě jsou tyto pozitiva, ta spokojenost tou protiváhou investic, které i nám doma výrazně zamíchali s rozpočtem.

Určitě i já bych byl rád, kdyby nedostali pár vteřin před koncem semifinále gól a mohli si prožít finálovou radost, mohli dosáhnout úspěchu, ale tentokrát je pro mě větší mírou spokojenost. Můj syn měl určitě štěstí, že nebyl nemocný a všech nemocných kluků mi bylo líto, že přišli o více zážitků, ale zdraví se nedá nikdy poručit, nicméně jeden lékař by v české skupině být měl, třeba někdo (se slevou na pobyt) z rodičů lékařů, realizačního týmu! V tu dobu když výběru pana Musila onemocněla skoro celá pětka, jsem postrádal více spolupráce mezi oběma týmy, vždyť třeba pár kluků od pana Rindoše mohlo doplnit tým proti Detroitu a být tak více konkurenceschopný.

Chtěl bych moc poděkovat panu Rindošovi, Musilovi, Čihařovi, za nadšení a úsilí že klukům takovouto příležitost vytvořili. Je jen škoda, že takovéto akce nevycházejí ze SYSTÉMU podpory českého mládežnického hokeje, aby výběry byly kvalitnější, aby našly více pochopení u jednotlivých klubů a takovéto akce nebyly závislé na nadšení jednotlivců, ale vcházeli ze systému. Ale život je boj, nic není jednoduché. Nechci, aby tento příspěvek nevyzněl jako vychvalování, ale jako trošku jiné vyjádření něž je obsaženo v hodnocení pana Zacha. Všem rodičům, kteří pochybují, zda svého syna dát v příštím roce na tento nebo na jiný výběr tak doporučuji, aby jim dali šanci, pokud jim to jenom trošku finanční příležitost dovolí. 9 10
, DUG55 odpovědět
Vážený pane,byl jsem jako rodič v Quebecku podruhé s p.Rindošem.Nevím co jste od toho očekával,snad zájem o Vašeho syna někoho ze skautů.Je to pro kluky v první řadě srovnání s jiným hokejem než u nás,ale především poznání cízí země a jejích zvyků.Proto také umístění v kanadských rodinách.U nás byli kluci s rodinami max.spokojeni a i s loňskými rodinami jsou dodnes v kontaktu.Dokonce 2 rodiny z Louisville je letos na 2 dny navštívily v Quebecku.K nemoci u Vaší skupiny-nedokáži posoudit,rozhodně by však nepomohlo potvrzení o bezinfekčnosti,protože např. 3dny před odjezdem mohou být všichni v pořádku.Vy jste ho měl?Proč tedy Váš syn onemocněl? Myslím,že to ani lékař neovlivní.Jestliže tolik litujete vydaných peněz,příště nikam raději nejezděte-já toho tedy nelituji.Z Vašich názorů jsem došel k závěru,že jste byl zřejmě v minulosti vrcholový sportovec,proto tedy víte co je pro tyto 11-12leté kluky nejlepší.Myslím si,že by jste mohl nahradit některé profesionální mládežnické trenéry a to nejen u hokeje.
Závěrem jen pevně věřím a doufám,že svému synovi neublížíte a že se do té Vámi vysněné NHL dostane.
SPORTU ZDAR A HOKEJI ZVLÁŠŤ.
odpověděl(a)
Připadá mi, že jste nečetl pozorně a nepochopil, o co v mém hodnocení šlo. A přiznám se, že jsem ani já nepochopil, o co jde Vám, lituji.
, - odpovědět
Pane Zacho, tak to je mazec. Ale velmi realistické.
, Quebec odpovědět
p.Zacha píšete akútně nemocný se museli zúčastnit,museli cestovat na zápas,jaké museli a co ta jejich demokracie.Turnaj Lekov Cup 2009 Plzen jak by asi dopadl výtěz z Quebecu.
odpověděl(a)
Tak jak jsem to napsal, tak to je. Nemocní neměli možnost v klidu ležet a léčit se, přestože to jejich stav jednoznačně vyžadoval. Hráči těžko mohli vzdorovat. Sám jsem jednou tlaku na účast na společenském večeru podlehl. Což si zpětně vyčítám. O nějaké demokracii nemůže být řeč. V případě týmu je to vpořádku, tam musí být řád, žádná demokracie - pouze v případě nemocných to tentokrát bylo posunuto někam, kam by se to nikdy nemělo dostat.

Jak by dopadl vítěz turnaje Pee-Wee na Lekov Cupu ? Do takových spekulací bych se nepouštěl. Samozřejmě by dopředu patřil k favoritům, ale současně by musel překonat stejné problémy, jaké musí překonávat evropské týmy při cestě do Kanady. A to by mohlo celkovou sílu St. Louis Blues snížit. Záleželo by také na síle ostatních týmů na Lekov Cupu. Pokud bych typoval, tak na finále minimálně bych to pro St-Louis určitě viděl.
, komentář odpovědět
Moc hezký,absolutní souhlas!!!! 4
, komentar odpovědět
po přečtení tohoto článku s tebou plně souhlasím a konstatuju že nejseš takové divočák jak sem si původně myslel 1 1 1 1

KAMEVÉDA



Facebook Kamevéda

Používáte socilní síť Facebook? Pokud ano sledujte stránku Kamevéda! fb

Sponzoři

Prolog2.jpg

DrillBook

Informace o DrillBook, jak objednat a slevový kod najdete v článku (stačí kliknout na obrázek)
drillbook

Náhodný obrázek

lekov.jpg

Reklama