5.8.2016, 15.03 hodin
Včera jsem obdržel výsledek statistik zobrazujících počty přečtení článků za měsíc červenec 2016 na předních webech České republiky.
V tomto ohledu se jeví jako opodstatněný názor, že Kamevéda je na dobré cestě dostat se do povědomí širší veřejnosti, což je jeden z hlavních předpokladů pro to, aby ji mohli začít využívat mladí rodiče při výchově.
iSPORT.cz - 4000 lidí přečetlo celý článek + článek v deníku
iDNES. cz - 43 000 přečtení, což byl nejčtenější hokejový článek za celý červenec
Sport.cz (Seznam.cz) - 130 000 jeden z nejčtenějších článků v červenci
28.7.2016, 22.09 hodin
Reportáž v hlavní relaci večerních Televizních novin TV Barandov se mi opravdu líbila. Vlastně celé ty noviny byly takové jiné. Asi u nich zůstanu a budu je sledovat. Žádné katastrofy a násilné senzace za každou cenu, ani fádnost ČT1. Zajímavě a pozitivně pojaté televizní noviny. Které lidi nedeprimují. Bezva stanice. Alespoň takový mám okamžitý dojem ze včerejších zpráv, které jsem očekával především s ohledem na reportáž o křestu nové knihy o Kamevédě.
http://www.barrandov.tv/video/73365-nase-zpravy-27-7-2016
Pod odkazem času 16.51 min.
..................................................................................................
28.7.2016 10.09 hodin
Jak probíhal křest knihy Strategie úspěšné výchovy?
Byl to neuvěřitelný veletoč.
Asi před čtrnácti dny přišli nezávisle na sobě dva přátelé z našeho hnutí a spolku Kamevéda s dotazem, zda neuvažuji o oficiálním křtu knihy. Předtím mi to vůbec nepřišlo na mysl, první knihu jsem nekřtil. Ale oba se nabídli, že vše zařídí a zorganizují, třetí sehnal kvalitní, klidné a velice vhodné prostory na hezkém místě v centru Prahy. Byl vybrán ideální termín akce, zavolal jsem Pavlovi do Newarku, jestli by se zúčastnil, protože jeho účast na křtu se nám jevila z pohledu médií jako základ všeho. Přikývl, že do Prahy rád pojede. Požádal jsem o moderování křtu šéfredaktora ProHockeye Petra Novotného a také ten se tohoto úkolu ochotně zhostil. Byl jsem rád, protože on byl člověkem, který mi zvlášť při vydání první knihy byl největším a nezištným rádcem, se spoustou věcí pomohl, korigoval texty. Bez něj bych to býval asi nezvládl. I jeho postoje Kamevéda ovlivnila při korekci pojetí výchovy vlastních dětí. Asi bych nenašel nikoho povolanějšího. Začal jsem se na to opravdu těšit.
Začali jsme s přípravami a vše běželo podle plánu. Až do této neděle, kdy mě dva dny před termínem skosily nepříjemné zažívací problémy. To byl pech. Dva roky kolem mě všichni podléhali epidemiím a nemocem, já se pokoušel o dosažení nějakého vyššího stupně imunity, o čemž se zmiňuji v knize, vše skutečně skvěle fungovalo. A najednou tohle v nejméně vhodnou dobu. V pondělí jsem se obával, že do Prahy nebudu schopen odjet, to byl docela stres. Potíže ale ustaly v úterý odpoledne stejně rychle, jako přišly.
Záhy se objevil větší problém. Pavel si naplánoval velice kvalitní trénink na ledě na středu dopoledne a prohlásil, že by tedy rozhodně dal raději přednost tomu tréninku než křtu knihy, který mu z pohledu přípravy na novou sezónu nic nedá. To byl průšvih. Celý život jsem mu tvrdil a také sám praktikoval, že hokej, sport, trénink nebo zápas... je vždy absolutně na prvním místě. Až potom zakázky, rodinné oslavy, dokonce i škola, nebo média... Ale tohle bylo poprvé, kdy jsem ze skalního dodržování tohoto pravidla neměl až tak velkou radost.
Dokonce jsem se v úterý večer s ostatními spolupořadateli akce rozhodoval, zda by nebylo lepší vše zrušit a raději zaplatit ztrátové výdaje za služby, které už nešlo odvolat. Deset minut bylo vše na hraně. Kluci obvolávali novináře, aby zjistili jejich postoje. Trochu nás povzbudilo, že redaktoři přislíbili účast i přes Pavlovu nepřítomnost. Rozhodli jsme se všechny o tom informovat a akci uskutečnit, i když by třeba účast nebyla valná.
Ráno na místě jsem už půl hodiny předem byl moc rád, že jsme se tak rozhodli. Sál se začal plnit sponzory, redaktory předních deníků, lidmi od filmu, dokonce se jako velká voda přiřítil početný televizní štáb, jehož přihlášení účasti nám jaksi uniklo. Začali jsme přesně na čas. Nejprve představil své setkání s Kamevédou Petr Novotný.
Zaujala mě a současně pobavila ta pasáž, kdy popisoval:
"...Jméno Pavel Zacha jsem poprvé slyšel z úst Slavomíra Lenera asi před sedmi nebo osmi roky. Tehdy jsem neměl ani tušení o nikom takovém. Pan Lener hovořil o tom, že chystají změny, které posunou rychle Česko opět mezi hokejovou elitu, ale že se bohužel vyskytují i jedinci, podivíni - no on ve skutečnosti použit horší slovo - kteří ničemu nerozumí, ostatní jen matou a jsou schopni některé rodiče dezorientovat. Prý mu připadá naprosto nesmyslné, abychom utratili za malého kluka a jeho hokej dva miliony korun. Že tudy tedy cesta určitě nevede..."
(musel jsem se tomu pousmát, vždyť čas od té doby dost výmluvně ukázal, kdo jak čemu rozumí a kam která cesta vede).
Pan Novotný pokračoval, že"z neznalosti tehdy do úvodníku ProHockeye skutečně napsal cosi nelichotivého na moji adresu v přesvědčení, že nazývá věci pravými jmény.
Potom, za nějaký čas, došlo k naší první vzájemné schůzce. Plánovali jsme půl hodinky, schůzka trvala více než čtyři hodiny. Tehdy jsem zjistil, že všechno je úplně jinak. Ta schůzka zasela do mé hlavy spousty pochybností o mých představách o výchově vlastních dětí. Z původního odpůrce jsem se stal člověkem, který Kamevédu začal uznávat a podporovat..."
Potom jsem hovořil já o své druhé knížce, když se z ničeho nic za zády všech hostů ozval výstřel rezonující celou restaurací. Vystresovaní vlnou teroristických útoků všichni na vteřinu doslova zkameněli a otočili se tím směrem. Na pultu explodovala láhev sektu připravená ke křtu knihy. Všichni jsme se s ulehčením rozesmáli - já se slovy, že je to asi signál z hora, abych už přestal mluvit a ujal se křtu, což jsme také společně vzápětí učinili.
Byl jsem opravdu šťastný, že po těch všech strastech se křest knihy takhle vydařil. Cestou domů z Prahy mi ostatní postupně volali a sdělovali, kde všude se reportáž už objevila. Nejprve Víťa, že je momentálně na titulní straně na iDNES, což mě šokovalo. Potom následovaly další podobné zprávy. Večer jsem ji dokonce shlédl v hlavních zprávách na televizi Barandov. To byly věci představující bonus navíc. Bylo to jako ve sportu. V zápasech jsou okamžiky, kdy se vše láme a kdy je linie mezi vítězstvím a prohrou hrozně tenká.
Formát pro tisk
Komentáře
Srovnávat se s výchovou Pavla Zachy snad ani nejde,ale určitě je možné čerpat inspiraci nejen v obou knihách,ale i na těchto stránkách a stránkách kamevedy.Mluvit v tomto případě o byznysu je trochu mimo.Obě knihy jsou v porovnání s tím,kolik stojí výchova mladých hokejistů, pakatel.
Pro rodiče mladých hráčů,kteří do českého hokejového prostředí teprve přicházejí, je každá informace,ať už kladná nebo záporná velkým pomocníkem a je jen na nich samotných,jak ní naloží.
Zabývat se otázkou kdo je a kdo není šampion je zcela zbytečné.Pro mně osobně jsou třeba šampióni moji synové,protože toho ve svých letech dokázali oproti mně neskutečně moc.A to byl vlastně náš cíl.Jestli někdo někoho osočuje tím,že se svým dětem maximálně věnuje proto,že si léčí svoje komplexy z mládí, protože sám nic nedokázal,ať si klidně osočuje.Já jsem si totiž v dospělosti uvědomil,že kdyby mě rodiče ve sportu více podporovali,možná bych něco dokázal.Tehdy ale byla jiná doba a také možnosti.Svým dětem jsme z tohoto pohledu dali maximum.Tohle maximum stačilo zatím na to,tam kde dnes oba jsou. My jsme spokojení.Dnes už záleží pouze na nich,jak s tím,co jsme pro ně udělali, naloží.
Zjevně na mou kritiku magie kamevéda reagujete podrážděně a to proto,že popisuji její opravdovou a ničím nepodloženou skutečnost.Zkrátka nemám rád lidi,kteří ještě dříve než dítě vleze na brusle,mu udělají stránky a všechny přesvědčují jak je talentované.Navíc název knihy o šampionovi je k smíchu,protože žádného ještě nevychovala,to snad nepopřete.
Ten váš vsugerovaný nesmysl o tom co nestihneš do 4 už nedoženeš je neskutečný blábol.To by 99% olympijských vítězů po přečtení vaši knihy vůbec neexistovalo,protože jejich rodiče tuto dobu zaspali.
To,že nepřeji vašemu synovi vůbec není pravda.Já odmítám kamevédu jako takovou,protože mate rodiče.Z průměrných dětí dělá zdánlivé talenty,ale bohužel je to jen o předčasném drilu a většinu táto filozofie semele.
Jen na závěr použiju citátek z dnešních novin,který mě vedl tady napsat.Hned jsem si na vás vzpomněl.
Jana Martinová: Kvalita životopisu začne hrát roli až v okamžiku, kdy do něj máte co napsat.
A já dodám.Kvalita kamevédy se nepotvrdí ani jdnou vlaštovkou v NHL,ale až pak by se snad nějaká kniha mohla napsat.
CZ fanda:Zaprvé nejsme v Třinci,to jen naokraj a zadruhé nepíšu o hokeji,ale o všeobecné sportovní průpravě.Běh,dynamika,rychlost,obratnost,jiné sporty,atd.V tomhle mu Lackové ani Romanové nesahají ani po kotníky.
Zmiňoval jste české a ruské hráče. Se kterými konkrétně jste se tam potkal?
S našich hráčů se kempu účastnil obránce Filip Hronek, který s Detroitem nakonec podepsal tříletou nováčkovskou smlouvu. Hlavní poznatek, který z toho mám, je, že švédští, finští a severoameričtí hokejisté mají podobný způsob návyků a podobné dovednosti. Což je věc, která je v porovnání s našimi hráči nesrovnatelná. Byl bych nerad, kdyby to vyznělo, že porovnávám hráče z toho kempu mezi sebou. Tam se vybralo 40 nejlepších juniorů, na které Detroit dosáhne, takže úroveň byla veliká. Spíš narážím na to, že jsem měl trošku kyselý návrat domů do reality, když jsem viděl tréninky a zápasy našich mládežnických kategorií. Tam byl rozdíl opravdu diametrálně, diametrálně odlišný.
Získat návyk, to je asi dlouhodobá věc, to nepůjde ze sezony na sezonu, viďte?
Já si myslím, že u hráčů okolo dvaceti let může být vidět pokrok během jedné sezony. Ale je to opravdu každodenní dril. A to se jedná spíše o herních dovednost, a už ne tolik o herní návyk, protože ten má v sobě hokejista už nějak zakořeněný. Když se to hráči nenaučí v mladších kategoriích, tak je těžké je to ve starším věku odnaučovat.
Zdroj: http://hokej.idnes.cz/hokej-extraliga-filip-pesan-staz-v-detroitu-rozhovor-pd3-/hokej.aspx?c=A160803_150704_hokej_cig
V dnešní době nelze trénovat 2x týdně a očekávat, že mi konkurence neuteče! Z drtivé většiny má Pavel Zacha st.pravdu a Kemevédou trefil hřebíček na hlavičku. Pokud polemika, pouze o nuancích. Základ je velmi zdravý a pro náš sport více jak prospěšný.
Realisto,je docela zajimavy videt,jak pro kazdyho ma slovo sampion jiny vyznam,co ?
Pokud budu mít prkno, vznikne nadprůměrný, nikoliv výborný sportovec a ani Kamevédy mu nepomůže.
Zas osobně Kamevédu beru jako zajímavý zdroj informací, jestli za to platit? Podlmě platí jen ty co di to neumí nastavit sami.
Sám jsem byl aktivní sportovec s mladým trénuji od 4 let adekvátně věku,ale žádné kamepřeháňky a kluk je o parník před ostatníma a to ve všem.
Proto se té vaší teorii musím smát.
Až bude mít Pavel za sebou pár sezon v NHL,tak bych o napsání knihy možná začal uvažovat,ale takhle je to rychle vyrýžovat dokud je na cestě nahoru.Až se bude vracet jako Uher a jemu podobní,tak už by si to nikdo nekoupil.
V zásadě já Kamevédu vnímat tak, že dítě by mělo něco dělat v různych pohybových spektrech.
Čím více toho dělá, tím lépe to umí.
Pavel Zacha super hráč, také to má ale své B, hrozně brzo dospěl, což byla hrozně velká výhoda. Ani dnes bych mu neřekl, že mu je 19. 25 a byl bych na zemi.
Někdo mi říkal že Reichel byl chlupatej ve 12, Jágr taky brzo dospíval. Je tedy zřejmé, že ta fyziologická akcelerace je patrně významná výhoda.
Určitě souhlasím s trenérem ohledně vyspělosti kluků. Ti co vyspějí daleko dříve mají větší šanci. A dostávají v klubech podstatně více šancí, chodí s o rok staršími a tím si je všimnou i v repre. Tak to je. Vemte si např. Prochyho - beka ze Zlína. Ten tedy měl prý poruchu růstu, ale když si ho pamatuji v 5. třídě, tak vypadal pomalu jak táta spoluhráčů. Dnes si vemte např. Filipa Zadinu. Je mu 16 let. Když vidíte forky a videa, tak fyzicky je mu min. 20 let. Prostě být profík v jakém koliv sportu je souhra spousta věcí. Talent, štěstí, již zmiňovaná vyspělost, přidávat si v trénincích a např. i Kamevéda.
Když jsem později volal panu redaktorovi a sdělil jsem mu synovu reakci,jenom se usmál a řekl,že ho to posílí.Pro upřesnění ještě uvedu,že tento PR článek byl zcela zadarmo.Tento příběh může posloužit třeba někomu ,kdo se chce také pochlubit nebo zviditelnit,pokud tedy o něj bude zájem.