Kamevéda

Menu

Odkazy

Uživatel

Počítadlo

Reklama

Kategorie: Domů

Miroslav Bárta - Naše civilizace je na rozhraní

Domnívám se, že toto je mimořádný článek, samozřejmě i s prosaky do našeho hokeje

 

barevný rozcestník pro lepší orientaci v článku

 

* vědec Miroslav Bárta

* šéfka pražské přílohy MF DNES Ivana Faryová

* poznámka Pavel Zacha st.

.......................................

Tento web se věnuje hokeji a obecně problematice sportu. Již delší čas se snažím zpracovávat hodnotné články s přidanou hodnotou pro rodiče jen na placeném webu www.kameveda.com, a zde řeším spíš hokejový bulvár. Dnes jsem se ale rozhodl udělat výjimku, protože fungování našeho sportu si lze občas nejlépe ilustrovat díky odstupu a pohledu z větší vzdálenosti, který může přinést víc světla třeba i do  temného začarovaného kruhu českého hokeje. Některé znalosti zkušených lidí můžeme dobře využít i k lepšímu uvědomování si existující situace. Věřím, že tento článek k tomu může přispět.

Podle historika Bárty se naše civilizace nachází na svém vrcholu, možná už krůček za ním. Velkou změnu může spustit i zdánlivě drobná událost. Nepatrný, především však nepředvídatelný spouštěč. V jednom okamžiku uvolní veškerý potenciál potřebný ke změnám, které společenský systém dlouho kumuloval. Potom se naše civilizace významně promění.

Řítíme se do záhuby?

Neřítíme. Nemluvím o kolapsu, absolutním zániku, vymření, poušti ani o smrti. Co ale tvrdím, že už brzo budeme čelit zásadním výzvám, protože je evidentní, že spousta věcí ve společnosti přestává fungovat. Mnoho systémů bylo účelově ovládnuto a zneužito do té míry, že z velké části neplní původní zadání. Nastane to, co nastává vždy, když si civilizace neví rady se svým fungováním. Nastane proces, který způsobí velice rychlou ztrátu složitosti společenského systému. Kolaps společnosti je de facto regenerační proces, kdy z velké části nefunkční systém hledá nové cesty k restartu. Kolaps je proto velice zajímavé období, člověka mobilizuje k novým myšlenkám a technologiím.

Podle průzkumů dnes lidi poprvé za dlouhou dobu nevěří, že se jejich děti budou mít lépe než oni. Hovoří o vykolejeném světě. Co si o tom myslíte?

Ta skepse může být oprávněná. Nemusíte být badatel, aby vám došlo, že se světem se něco děje. Věci jsou v pohybu. Lidé cítí, že svět se mění. To neznamená, že končí, jen může být za pár měsíců či let jiný. Ale za posledních 12 tisíc let, kdy existují složitější společnosti, to lidé vždy ustáli. Našli cesty k novým uspořádáním a procesy, které se vyčerpaly, dokázali opravit.

Zažijeme proměnu ještě my?

Myslím, že velká proměna je otázkou pěti sedmi let,

protože k velkým změnám nedochází lineárně malými krůčky, ale skokově. Problém pro Česko tkví v tom, že nemá dostatek elit, které by je dokázaly vyvést ze složité situace. Dnes bojujeme se zoufalým nedostatkem skutečných elit.  Ale není se čemu divit, nedostaly čas k vytvoření. V případě České republiky řeknu jen čtyři data: 1918, 1938, 1948, 1968.

Kde má tento národ brát množství elit, když je historické události v jediném století načtyřikrát tak poničily. Aby elita vyrostla, trvá to. Lídři jsou lidé, kteří si prošli pády i vzestupy, ale mají za sebou důvěryhodný životopis. Nevytvoříte je za čtyři dny díky vyškolení v koučinku.

Co nás dovedlo k tomu, že jsme na hraně velkého zlomu?

Vezměte si třeba mandatorní výdaje v našem státě (povinné výdaje státu, např. na sociální politiku). Tvoří téměř 80 procent všech výdajů, a to je příšerné číslo. Před sto lety měly nejvyspělejší země mandatorní výdaje na 10 procentech. Dnes je to osmkrát tolik. Zbytnělý administrativní aparát pohlcuje víc energie, než je systém schopen vytvořit.

Americký politolog Francis Fukuyama nazývá naši společnost jako "vetokracii". To znamená, že oficiální struktury se brání jakékoliv pozitivní změně, protože by to znamenalo zjednodušení systému a ztrátu určitých pozic těch lidí, kteří aktivně ovlivňují fungování daného systému. Jako Češi na to máme nádherné přísloví, které odráží historickou zkušenost, totiž že kapři svůj rybník nevypustí.

A teď se na moment přenesme do našeho sportu. Podle mého názoru si některé jeho atraktivní obory přivlastnily a naprosto ovládly skupiny lidí, kteří si z jeho umělé složitosti udělaly dobrou obživu. Po určitém čase začínají tyto obory chřadnout podobně jako uvadají poupata růží napadená mšicemi. Tito lidé nedbají na fakt, že systém ztrácí efektivnost i důvěryhodnost. Opevňují se v pozicích, v tom jsou velice vynalézaví a efektivní, a dokud je co vysávat, ve svém úsilí neustávají. Brání se smysluplným změnám schopným restaurovat systém, protože oni osobně by tím ztratili ono výhodné výsadní postavení. Svou činností a setrváváním ale systém jako produkt ničí a degradují, což se snaží maskovat a zakrývat nejrůznějšími triky, zastrašováním odpůrců počínaje, nabízením funkcí kritikům, účelovou spoluprací s médii, a manipulací s fakty konče. Dění v našem hokeji a fotbale v takové situaci stále víc odpuzuje ty, kteří by do tohoto prostředí měli pumpovat novou energii: rodiče, děti, stát, samosprávy, sponzory, fanoušky...

Upozorňujete, že faktory, které vynesou společnost na vrchol, ji také spolehlivě stáhnou dolů. Jaké to kromě rybníka plného kaprů jsou?

Ty faktory spočívají ve složitosti systému. Například v právním řádu jsou zákony, které jdou často proti sobě. Dnes už se liší i jejich výklady a člověk často ani neví, co skutečně platí a co ne. Důsledek je, že nejsme schopni odsoudit nebo nechat v base ani prokazatelné zločince. Nebo jiný příklad, když stavební firma vyhraje tendr, nezačne hned pracovat na přípravě zakázky, ale nejprve si najme špičkového právníka na stavební právo, protože normální stavař s IQ kolem 130 není schopen tu umělou spletitost paragrafů pochopit.

Takový český mládežnický hokej, aniž by to všem rodičům srozumitelně a hned na počátku deklaroval, vpustí jejich malé děti do onoho popisovaného uměle zkomplikovaného systému, aby posléze umožnil činitelům fungujícím a ovládajícím tento systém zastrašovat a ovládat ty, kterým měl tento systém původně sloužit. Rodiče i děti posléze přicházejí do situací, kdy se stresují, jsou znechucení, donuceni podepsat smlouvy, které by v komfortnější situaci nikdy nepodepsali, platí vysoké sumy peněz za kroky, které by žádným pokutám podléhat neměly, jsou nuceni opustit republiku ve snaze najít čistší a ono jednoduší prostředí, o kterém je v tomto článku řeč, nebo jsou zahnáni do situací, které je nutí zanechat činnosti, kterou si postupem let oblíbili ale kterou jim onen systém brání vykonávat, protože nejsou schopni poskytnout oněm účastníkům systému požadované plnění. Proto tento systém nasává sportovce z jiných zemí, kteří jsou volní a svobodní jen díky tomu, že pocházejí z tzv. "svobodné zóny".

Toto je stav, který se snaží obyvatelé země změnit, ale nedaří se to, protože jeho vládnoucí struktury jej drží pevně v rukou a na naléhavé volání "plebejů" po změně, kteří ale stojí vně tohoto systému, roky adekvátně nereagují.

Je třeba vnímat skutečnost, že to, co se děje dnes v naší společnosti, není vůbec nic nového. Podobným způsobem se i dřívější složité společnosti dostávaly do potíží, které je stáhly dolů. Ty problémy měly jiné projevy, ale byly podobně naakumulované. Například v Egyptě už v roce 2120 před Kristem zanikla Stará říše a na jejich základech vyrostla Střední říše. Stalo se tak díky obrovskému nárůstu byrokracie, který vedl k tomu, že na omezenější množství zdrojů bylo mnohem větší množství konkurentů, takže došlo k onomu nepotismu, o kterém hovoříme i dnes - k masivnímu rozvoji zájmových skupin. Centrální administrativa se stala méně efektivní, došlo ke krizi elit, protože systém nebyl schopen vygenerovat kvalitní úředníky. Do předních pozic naopak stále ve větší míře generoval lidi, kteří byli dobře zasíťovaní, tedy pocházeli z mocných rodin nebo silných zájmových skupin. Ty oklešťovaly schopnost státu fungovat a řešit problémy.

Nepřipomíná vám to něco?

Ano, nikdo dnes přesně neví, co se stane. Je fér říct jediné - čeká nás hodně práce.

 

Miroslav Bárta

úspěšný spisovatel, historik, ředitel Českého egyptologického ústavu, zabývá se studiem civilizací a lidskými adaptacemi na měnící se prostředí, jeho kniha Příběh civilizace se stala knihou roku nakladatelství Academia.

Zdroje

- Ivana Faryová, Naše civilizace je na rozhraní, ale svět nekončí, DNES 24.6.2017, S. 16

print Formát pro tisk

Komentáře rss


, Hokej je zachráněn :-) odpovědět
https://youtu.be/QPN7beSaiTk

Budeme snít .-)
, Pravda odpovědět
Společnost, která dosáhla svého domnělého vrcholu, pocitu, že je dokonalá, je odsouzená v lepším případě k obrovským očistným procesům. Pokud ne rovnou k zániku ve formě, na kterou si zvykla.
Při pohledu na naše a především evropské elity, zdegenerované pocitem moci a pocitem neomylnosti, neschopné reagovat na realitu dneška můžeme jen doufat, že pád nebude katastrofální. Ovšem jak bylo napsáno, není zájem na očistném dobrovolném procesu.
odpověděl(a)
Ty změny nepřijdou zhora ale zespoda.Lidem dojde trpělivost a jak to bouchne,tak už to nikdo nezastaví.Ale ,kdy to bude a co bude tou roznětkou zatím těžko říct.
odpověděl(a)
Nejsem si jistý, jestli to přijde zespodu. Šrouby se utahujou. Spouštěčem by spíš mohlo být zapojení armády do potlačení masových nepokojů, nebo spíš občanské války ve Francii. Ta je ve výhledu několika let na spadnutí. Pak by mohly být pseudoelity smeteny na základě dominového efektu i jinde.
odpověděl(a)
Já to vidím taky spíše na občanské války.Stačí se podívat jaký ohlas zbůsobilo najeti toho Anglána do muslimů před mešitou.Lidé toho všeho začínají mít dost a jednou jim ta trpělivost dojde.Nemyslím tím u nás,my jsme zatím toho problému ušetřeni,doufejme,že ještě dlouho budeme.

KAMEVÉDA



Facebook Kamevéda

Používáte socilní síť Facebook? Pokud ano sledujte stránku Kamevéda! fb

Sponzoři

Prolog2.jpg

DrillBook

Informace o DrillBook, jak objednat a slevový kod najdete v článku (stačí kliknout na obrázek)
drillbook

Náhodný obrázek

turnajLitvinov.jpg

Reklama

fuga mobilya