Kamevéda

Menu

Odkazy

Uživatel

Počítadlo

Reklama

Kategorie: Domů, Články a komentáře

NEDOSTATKY V TRÉNINKU MLADÝCH HOKEJISTŮ

Doufám, že mi odpustíte neuvěřitelnou troufalost, pokusit se poukázat na některé nedostatky v dlouhodobé přípravě většiny mladých hokejistů. Nemám žádný mandát cokoli kritizovat, ale možná některé z vás pohnou následující řádky alespoň k zamyšlení nad tím, co děláte, jak se to dělá ve vašem klubu,zda to děláte dobře a zda by to nešlo dělat lépe ku prospěchu svému a českého hokeje.

Český hokej má obrovskou tradici, respekt a jméno ve světě. Před revolucí byly zápasy se Sovětským svazem celospolečenský brány mnohem více než jenom jako sport. Já a moji vrstevníci dodnes pociťujeme vděčnost k našim nejlepším hráčům tehdejší doby, kteří dokázali spojovat celý národ a zvedat naši národní hrdost. Dokázali jsme produkovat špičkové hráče, kteří přinášeli donedávna špičkové výsledky. 
  Současný trend se dá nazvat pomalým sestupováním z vrcholu. Je třeba zmodernizovat výchovu mladých hokejistů co nejrychleji. Staré postupy už jistojistě nestačí, musíme zařadit nové prvky. Jako odstrašující případ nám může sloužit další celosvětově vysoce populární hra – volejbal. V šedesátých letech jsme určovali směr, vozili zlaté medaile z mistrovství světa i medaile z olympiády. A podívejme se, kde se čs. volejbal nachází dnes. 

  Stejně tak tenis. Není tomu zase až tak dávno, kdy jsme měli světovou tenisovou jedničku jak v ženách tak v mužích a na semifinále US OPEN to více připomínalo mistrovství Československa než poslední kola na Grand Slamu. Byli jsme o krok vpředu před světem. Ivan Lendl trénoval i devět hodin denně, Martině Hingisové podřídila vše od dvou let její maminka a díky úžasné všestranné přípravě a péči o dceru ji přivedla na post světové jedničky. Její příprava byla tehdy o krok před světem a hlavně proto slavila úspěch (není bez zajímavosti si připomenout, jakých rozměrů všestrannost Martiny dosahovala…. Když si v osmi letech po jednom z turnajů zranila loket na pravé ruce a hrozilo přerušení šňůry vítězných turnajů, nastoupila na další turnaj , hrála tentokrát levou rukou a turnaj vyhrála opět). Svět se za tu dobu poučil z našich zkušeností, přidal něco navíc a dnes už špičce nestačíme.

Přináším k veřejné diskusi několik námětů, které by mohly přispět k nápravě.

   
SYSTÉMOVÉ ZMĚNY v žákovském hokeji

  byly provedeny narychlo před probíhající sezónou. Z pohledu týmů , které byly odsouzeny zůstat v nejnižším stupni a hrát mladší a starší žáky, se někdy jednalo o problém ohrožující samotnou podstatu některých hokejových oddílů a mládeže v nich. Naopak někde, kde kluby už byly připraveny pouze participovat pod jiným jménem, reorganizace umožnila zachování identity některých hokejových klubů vychovávajících mladé hokejisty, protože byly schopny naplnit počty mladších a starších žáků a opět vstoupit do soutěže.
  Pro ligové týmy reorganizace přinesla určité zkvalitnění soutěže, nicméně pro ty nejsilnější kluby stále nepřinesla vyřešení hlavního problému. Tím je nutnost odehrát většinu utkání s podstatně slabšími soupeři, dosahování jednoznačných až nedůstojných výsledků. Tedy zápasů, které toho mnoho nepřinesou z hlediska dalšího rozvoje hráčů jak u vítězného, ta i u poraženého týmu. Pokud nenastane dopracování celého systému, potom tento problém při stávající organizaci hokejové mládeže nebude ještě dlouho odstraněn.

  Řešení by mohla nabídnout varianta třístupňové organizace mládežnických soutěží. Při ní by vznikla ještě mládežnická první liga řízená přímo ČSLH, která by v rámci republiky neměla více než 8 – 10 týmů organizovaných po ročnících narození. V těchto týmech by byly soustředěny hlavní svazové finanční prostředky, špičkoví trenéři a nejlepší hráči. Jak by systém mohl fungovat ? I v nejmenších městech, kde vlastní nějakou krytou či nekrytou ledovou plochu, by mohla fungovat hokejová přípravka s minihokejem, případně s mladšími a staršími žáky. Současná ligová soutěž by zůstala zachována s organizací po třídách a nad ní by vznikla prvoligová centra organizovaná třeba už od 4. třídy po ročnících. Tyto týmy by hrály 1 - 2 zápasy týdně se soupeři v první lize po celé republice. Hráči by měli upravenou výuku ve specializovaných třídách, vysoký počet tréninků na ledě a především mimo led. Tato střediska by mohla být financována částečně hokejovým svazem, protože tyto vynaložené prostředky by zpětně svazu přinášely hmatatelný efekt , z části z prostředků města, kde by se středisko nacházelo, z části od rodičů, kteří by museli zaplatit za pobyt hráče v tomto centru a z části od sponzorů, kterým by se sponzorování takovýchto „hokejových líhní „ možná zamlouvalo více než dnešní systém. předpokládejme, že z nižších úrovní by si střediska vybírala hráče, kteří by se zde mohli uplatnit. Oddíly na nižší úrovni by za to musely vyinkasovat od center dostatečnou finanční odměnu a byly by takto i jinak hodnoceny za počet hráčů, které jsou a nebo nejsou schopni dodat pro mládežnický vrcholový hokej. Pokud by hráč výkonnostně přestal stačit, mohl by být poslán zpět do původního oddílu.

  Nejsilnějším klubům by se takto vyřešil problém s hraním snadných až nedůstojných zápasů, kterých je dnes v lize většina. Tento problém se prozatím dosavadními úpravami nepodařilo vyřešit. Naopak, první liga by takto mohla přinášet vyrovnaná a vypjatá utkání každý týden, talentovaní hokejisté by měli daleko lepší podmínky pro svůj růst jak během tréninkového procesu, tak díky daleko vyrovnanějším soutěžním utkáním.
  Pokud může v Kanadě fungovat až osmistupňový systém, pokud mohou v Rusku investovat tak obrovské prostředky do svých žáků, potom bychom měli u nás reagovat na tuto situaci alespoň nějakým pohotovým způsobem, který by nevyžadovat nereálně finanční prostředky a mohl by být rychle uveden do života.

ZMĚNY V OBSAHU TRÉNINKOVÉHO PROCESU

  Podívejme se na současný model přípravy mládeže dětí docházejících do základní školy. V době hokejové sezóny absolvují hráči 3-5 hokejových tréninků týdně plus víkendová utkání. Kolem Vánoc vyjedou týmy z některých klubů na jeden či několik turnajů a v lednu do poloviny března se opět trénuje a hraje hokej . Na závěr nějaký ten turnaj a hráči jdou tak na měsíc na dovolenou. Zahájí se suchá letní příprava, kterou ukončíme koncem června a hráči jdou na další dovolenou. V srpnu se setkají na soustředěních, už se jde na led a týmy se připravují na první ligový zápas. 
Ano, někde se pokoušejí tento model změnit, někde chodí na led až do konce června, ale to jsou výjimky, které celkový problém nevyřeší. Z pohledu moderního vedení sportovní přípravy je tento systém nekoncepčním nesmyslem, který kopíruje zvyklosti ve společnosti, ale pracuje málo a to málo je ještě pravidelně „vyhozeno z okna“. 
  Že to dříve stačilo ? Nenechte se mýlit. Svět už je někde jinde. Stářníci našich žáků v předních klubech v Rusku trénují dvakrát denně na ledě a dvakrát denně mají atletický trénink. K tomu dost peněz na střetávání se světem. Mají cíl a pracují poctivěji, podobně jak takto před několika lety začaly pracovat ruské tenistky, aby zanedlouho ovládly žebříčky na předních místech.

  Vezměme takového klučinu v páté třídě hrajícího závodně hokej. Má čtyři tréninky týdně na ledě, dojíždí, chodí do školy. Aby zvládl své povinnosti, má co dělat. Od srpna takto běží měsíc za měsícem. V zimě, když nehraje, jde si hlavně na Vysočině zalyžovat na některou sjezdovku, nebo s rodiči vyjede na hory. V podstatě takto vydrží až do dubna. Absolvoval další jednostrannou sezónu. Mladý člověk se potřebuje harmonicky a všestranně rozvíjet. Jeho nohy od palce u nohy po hyždě potřebují denně spoustu pohybu a impulsů ve všech partiích. Místo toho dojede autem před stadion , tam sevře nohu do pevné boty a ta dostává zabrat pouze od kotníku nahoru. Den po dni mu sílí svalstvo vrchní části nohy na úkor bezpočtu svalů a šlach ve šlapce, prstech u nohou a v celé spodní části nohy lýtko nevyjímaje. Snowboard a lyžování tuto disproporci ještě umocňují. Potom přijde jaro a trenéři se s hráči vrhnou na atletickou přípravu. Převládají skoky, starty, tedy enormní zatížení právě těch nejochablejších a nejzanedbanějších částí nohy. Už u chlapců kolem třetí čtvrté třídy jsme se nejednou divili, jak je možné, že jich má tolik najednou na jaře problémy s bolestmi na padě, a v chodidle. Bolí je třísla, mají problémy i s přední a zadní částí stehen a s koleny. Důsledkem je , že určitá část chlapců odpadne a zařadí se do přípravy později. Přicházejí výlety ve školách, první dovolené a je tu příchod prázdnin – konec suché přípravy. Často jsem slyšel názory od trenérů, jak tato jejich příprava byla vydařená a jak z ní hráči budou těžit celou sezónu. Ale to je nesmysl. Hráči , kteří se spolehnou jenom na tréninkový cyklus ve velké většině čs.klubů netěží v průběhu sezóny vůbec z ničeho. I kdyby perfektně absolvovali celé dva měsíce suché přípravy, tak už po několika týdnech nezbude z jejich přípravy z hlediska její dlouhodobé využitelnosti vůbec nic, natož aby se o tuto přípravu mohli opírat v listopadu nebo v lednu. Tato příprava navíc nemá žádnou další návaznost v dalších měsících – další přece bude za deset měsíců zase počátkem května !!! 

  Někde se to pokouší změnit a dělat přípravu poctivěji. Třeba v Plzni loni rozjeli nadstavbu ligy až do června, v Letňanech se pokoušeli v některých třídách zařazovat v průběhu sezóny po tréninku na ledě ještě trénink v tělocvičně. Věřím, že se takto pracovalo ve více případech , ale plošně je situace taková, jak popisuji. 

Ve světě se už někde praktikuje celoroční pobyt na ledě, metody permanentního tréninku s maximálně třídenními odpočinkovými cykly, protože podle měření lékařů specialistů se trénovanost u dětí rychle ztrácí a je nutno ji prakticky neustále udržovat.

  Nabízí se tedy jednoznačný závěr. Ponechání hráče v tréninkovém procesu v čs. podmínkách, bráno od ročníku 1995 a mladší, představuje pro většinu hráčů jednostranné nezdravé zatížení, jehož výsledkem už zákonitě nemusí být velká produkce hráčů konkurenceschopných v celosvětovém měřítku. Co s tím ?

  Kluby a jejich trenéři mají tendenci tvrdit, že čtyři tréninky v týdnu hráči bohatě stačí a straší přetěžováním hráčů s nebezpečím pro jejich zdraví. Osobně ale neznám případ, kdy byl mladý hráč ve zmiňovaných věkových kategoriích zničen tréninkovým přetížením. Znám ale naopak velké množství hráčů, kteří trénují více než ostatní a většinou se jedná o vynikající hráče. Pokud má jedinec chuť trénovat a hokej ho baví, může trénovat daleko více, než je u nás běžné a doporučované. Rodič a trenér je tu potom od toho, aby poznal, kdy už je toho příliš a je třeba počet hodin na ledě omezit. Pokud kluby umožňjí trénovat ambiciózním hráčům ve více třídách, je to vyřešené. Pokud ne, je nutno to řešit přechodem do vstřícnějšího klubu. ( Touto zkušeností jsem si prošel po třech sezónách působení v HS Třebíč. Pavel hrál jako prvák centra první lajny ve třetí třídě a byl jsem velmi spokojen. Jaksi automaticky jsem počítal s tím, že od další sezóny bude hrát a trénovat především za čtvrťáky, ale že bude možno trénovat a odehrát důležité zápasy za třetí, případně i druhou třídu. Toto umožněno nebylo a předseda klubu Dr. Čapek, se kterým mám dodnes velmi korektní vztahy, mi celkem srozumitelně vysvětlil, proč toto nechce v Třebíči umožňovat. Rozešli jsme se podáním ruky a díky tomu jsme mohli s tehdy ještě žijícím vynikajícím trenérem Petrem Kozlíkem zažít výborné sezóny v HHK Velké Meziříčí. Tady Pavel trénoval ve druhé třídě 11 tréninků v týdnu ve třech třídách a jeden víkend odehrál rekordních 7 mistrovských utkání ve dvou dnech). 

  Samozřejmě jsem slýchal se všech stran, jaký je to nesmysl a jak mu uškodím, ale na konci toho nesmyslu po dvou letech byl titul mistrů republiky pro Velké Meziříčí v konkurenci vítězů 16 krajů ČR s velkým podílem několika hráčů, kteří se také nechali pobláznit podobným tréninkovým vytížením. S odstupem času mohu konstatovat že pokud hrál tento tým ve své době kompletní se všemi klíčovými hráči, tak ve svém ročníku nikdy neprohrál . 

  K tomuto jsem také slyšel hodně vyjádření v tom smyslu, že v těchto věkových kategoriích se ještě přece nehraje na výsledky, Jistě, nikdo netvrdí, že všem mistrům republiky už automaticky k poháru a medailím přibalují dresy Toronta nebo New York Rangers, aby se tím potom při oficiálním draftu nemuseli zdržovat. Ale nic podobného nikdy neuslyšíte od trenéra, který po roční dřině, hádání se, řešení nekonečných problémů a přemýšlení o svém týmu nastupuje na finále mistrovství republiky a odchází z něj jako vítěz. Až v těchto chvílích trenéři, rodiče, hráči pochopí, o co jde, co je ve hře, a pokud tuto situaci zvládnou, zažívají něco, co nejde prožít na žádném jiném turnaji sebevíc mezinárodním. Je to odměna za práci, je to obrovská motivace do dalších let.

  Zdá se to naprosto jasně srozumitelné a logické, ale protože jsem během posledních let narazil v debatách na hodně rodičů, kteří měli jiný názor, pokusím se vyjmenovat důvody proč je důležité mít velmi dobře trénovaného syna – hokejistu. Tím myslím jedince celoročně i mimo led vedeného k udržování vysoké tělesné kondice.

1. Výborně připravený hráč nezažívá během tréninku nepříjemné pocity zapříčiněné neúměrnou únavou z tréninku a ze hry se dokáže více radovat, hra jej více baví.
2. Dokáže absolvovat i dva tréninky po sobě, přitom s kondicí je v lepším stavu, než netrénovaný hráč po 20 minutách.
3. Kondice je nejlepším obranným faktorem a prevencí zranění, zabraňuje nekontrolovaným pádům a chybám pramenícím z neúměrné únavy.
4. Připravený hráč většinou dosahuje lepších výsledků, dokáže být týmu prospěšnější v průběhu i v závěrech zápasů, kde se často rozhoduje o výsledku.
5. Lépe a kratší dobu regeneruje, lépe snáší cestování a vícenásobné turnajové zatížení.
6. Hůře trénovaný jedinec se při větší únavě dopouští většího množství technických chyb, nestíhá sledovat více věcí najednou.
7. Výborně trénovanému jedinci můžete časovat formu před klíčovými zápasy odlehčením zatížení. U málo trénovaného není co časovat.


Co tedy za tohoto stavu dělat ?

  Pokud se vám nepodaří něco změnit ve svém klubu a chcete postoupit dále v úrovni hráče, nezbývá, než vzít věci do vlastních rukou a o zbývající část toho, co k výkonnostnímu sportu patří, se postarat sami. Pro hodně vytížené rodiče se nabízí řešení umístit dítě ještě do dalších sportovních oddílů, jako je atletika a prakticky všechny kolektivní míčové sporty. Je to mnohem lepší, než nic, ale má to i své nevýhody. 
Ale raději přejdu k řešení, které považuji za komplexní a nejlepší. Tím řešením je role rodiče jako doplňkového trenéra . 

Jak začít ?

  Nejprve je nutno sestavit rozvrh. Skončily prázdniny a do rukou se nám dostal školní rozvrh. Od něj a od tréninkového rozvrhu hokejového týmu se bude vše odvíjet. K tomu musíme myslet na regeneraci, která by měla přijít na řadu po největším zatížení a spoustu činností, které se mění podle podmínek a ročních období a které tvoří výbornou kondici hráče.
  Takže, máme-li v rukou oba základní rozvrhy, bereme v úvahu další základní záležitost. Tou je nakupení zatížení do první poloviny týdne a odlehčení ve druhé polovině před mistrovským zápasem. Dále se podíváme na rozvrhy další třídy nebo tříd, ve které by si mohl doplnit počet tréninků na ledě hlavně z počátku týdne, kdy je ještě možno jít do únavy. Trénovat současně pod různými trenéry se mi jeví jako ideální. Každý trenér má svou vlastní filozofii, prvky, kterým se věnuje více na úkor těch ostatních. Trénováním pod různými trenéry zajišťujete pro hráče jakousi komplexnost. Nemusí vás tolik iritovat, pokud se někomu z trenérů trénink nepodaří, protože těch tréninků je dostatek a není třeba se s trenérem hned držet pod „krkem“. Dlouhodobější nedostatky je však třeba řešit radikálně.
  Máme tedy školní rozvrh, do kterého zapadá rozvrh kmenové třídy a ještě jsme tam dostali hokejové tréninky dalších tříd. Podařilo se dosáhnout i stavu, aby nebylo nutno odtrénovat dva tréninky v řadě za sebou, ale třeba jeden ráno a druhý odpoledne. Tím máme položený základ. Nyní tam musíme dostat rozvíjející tréninky míčových her, atletiky, posilování vlastní vahou, plavání a regeneraci. Samozřejmě se řídíme ročním obdobím. V zimě zařazujeme běžky, sjezdové lyžování a snowboard. Atletiku a míčové hry v tělocvičně, plavání v bazénu, saunu, páru, vířivku. Na jaře a v létě bude skladba jiná podle vašich individuálních možností.
  Proč je tedy tak výhodné, a já prostě tvrdím, že nezbytné, trénovat se svým dítětem ? Protože i ten nejlépe a nejvědečtěji sestavený tréninkový týdenní plán je stále jenom kusem papíru. Pokud sledujete syna na tréninku, a děláte to řadu let, „mrknete na led a hned vidíte, „která uhodila“. Jestli je ospalý, unavený, tahá nohy, má slabé nohy, má slabé ruce, je třeba se zaměřit na střelbu, chybí dynamika, atd. Od toho se musí odvíjet nadstavba, kterou společně děláte. V situaci , kdy sice vidíte částečnou únavu, ale o víkendu vás čeká lehčí zápas, je možné navýšit tréninkové dávky a tvrdě pracovat. Naopak, pokud vidíte, že únava je na úrovni, kdy nemá smysl pokračovat v tréninku, zapomeňte na rozvrh a odpočívejte. Hlavní princip tkví v dokonalé znalosti dítěte a v okamžitém reagování na situaci. Jen vy můžete nejlépe vědět, kdy je nutno zvýšit hlas a vynutit si tréninkovou kvalitu a kdy naopak je jediným řešením „sbalit tašku“ a jít domů. Takovou dokonalost ale nemůžete čekat třeba od kondičního trenéra, kterého si najmete pro své dítě na určitou hodinu v týdnu. Proč ? Protože tento trenér nesledoval hráče včera a dnes na tréninku, neví, že je unavený, protože špatně spal, že má naražený stehenní sval , že je trochu nachlazený, že je dnes vhodnější volnější poloviční trénink… nic z toho neví a většinou proběhne všechno naopak, jak má.

Proto, jak tvrdil Arnold Schwarzenegger, cvičte se svým dítětem sami. Lépe mu porozumíte, sami si upevníte zdraví a kondici a můžete vše podřídit momentální situaci a stavu chlapce s dokonalou znalostí věci, kterou vám jinak nikdo nemůže zaručit. Navíc můžete vše podřídit konkrétní rodinné situaci, školním povinnostem, kterých je jednou míň a jednou je třeba prodloužit přípravu do školy. Prostě , máte plán, ale pro dítě je nejlepším řešením denně citlivě reagovat na různé situace a nacházet nejlepší řešení.

  Tady by bylo vhodné prodiskutovat co, kdy a jak trénovat, jak regenerovat, jak motivovat, kdy a jak odpočívat a mnoho dalších témat, na která přijde řada v dalších dnech. 

Děkuji za pozornost a pokud Vás něco zaujme nebo máte jiné zajímavé názory a zkušenosti, podělte se o ně prosím s námi. 

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Přidat komentář >

, - odpovědět
Pane Zacha díky.Se synem teprve začínáme,ale Váš článek je nadmíru inspirující.Určitě se jím pokusíme řídit.Po sezoně Vam dám určitě vědět jak jsme na tom.
, nedostatky odpovědět
Nedostatky jsou, byly a budou a je jenom dobře, že na ně upozorňujete. Pročetl jsem si pár Vašich příspěvků a opravdu se čtou velice dobře. Nicméně na pár drobností mám jiný náhled. Předně mě zajímá jak Váš syn zvládal tolik tréninků týdně. Nebojíte se syndromu vyhoření a podobných nešvarů v dnešním sportu? Sám mám malého kluka (8 let) trénujeme denně, ale občas si říkám jestli to s ním nepřeháním. A tady se dočtu,že Váš kluk v žákách týdně absolvoval 11(!) tréninků plus několik zápasů o víkendu. Nebojíte se, že ho tzv. zhuntujete? Taky si kluka všímám, ale někdy to je vysloveně loterie. Nerad bych mu zničil dětství a v dospělosti bych nerad viděl před sebou Šimáka nebo Fenina.Pokud možno, děkuji za odpověď.
, - odpovědět
Děkuji za odpověď.Již je mi jasné o jakou nadstavbu se jednalo.Byla to soukromá akce:Games2018-p.Ovsjannikova.Mám dojem,že jsme o této akci také uvažovali,bylo to ihned po LEKOV CUPU.Syn byl po zlomenině nohy,tak ještě rehabilitoval.Nakonec jsme využili tréninků u p.Přerosta.Pro náš hokej je jen dobře,že takové akce jsou,jen bohužel se nesetkávájí v mateřském klubu vždy s pozitivním přístupem.
, - odpovědět
Dobrý den,chválim a tleskám vašim stránkám,vašemu přístupu \"hokejového rodiče profesionála\".Víceméně souhlasím se vším co zde prezentujete.Reaguji na tento článek-100% souhlasím se vším,jen nevím ,kde jste získal informaci,že v Plzni se minulou sezózu hrála nadstavba ligy(v jaké kategorii)?jJěště se chci zeptat k trénikům vašeho syna během dne ve více třídách-je u vás takových hokejistů víc,kterým je to umožňováno a platíte stejné příspěvky jako ostatní.U nás pokud chcete,aby syn měl jěště trénink navíc,musíte si zaplatit soukr.trénink a to jěště 1x za týden nebo za 14dní.U nás v okolí nevim o žádném týmu,který by umožňoval trénovat v jeden den ve dvou třídách!To je super,obdivuji,že má váš syn takovou fyzičku.Přeji vám mnoho úspěchů.
odpověděl(a)
Odpověď pro MS:Děkuji za vaše slova a podporu. V Kometě GR skutečně hráči, kteří mají zájem a výkonnost, mohou trénovat za svoji třídu a doplňkově za další i dvě třídy. Musí si to dohodnout s trenéry a ti to musejí vědět dopředu, aby počítali s určitým počtem hráčů na tréninku. Počet těchto hráčů nemám přesně zjištěn, odhaduji okolo 10 - 20 hráčů. Nevím o tom, že by někdo požadoval extra peníze za tyto tréninky navíc. O nadstavbě ligy v Plzni nebo přesněji řečeno v Plzeňském kraji jsem byl informován od Petra Jonáka a dále od dvou hráčů z Třebíče, kteří tam za tím účelem dojížděli. Jednalo se myslím o věkovou kategorii ročníků 1995-1997. K tomu byla možná i celoroční nadstavbová tréninková činnost pod dohledem špičkových odborníků, které jsem se bohužel pro neúměrnou vzdálenost nikdy nezúčastnil. Informace k tomu může podat Petr Jonák, současný trenér 6. + 7. třídy v Plzni.

KAMEVÉDA



Facebook Kamevéda

Používáte socilní síť Facebook? Pokud ano sledujte stránku Kamevéda! fb

Sponzoři

Aqueko2.jpg

DrillBook

Informace o DrillBook, jak objednat a slevový kod najdete v článku (stačí kliknout na obrázek)
drillbook

Náhodný obrázek

MCR2009.jpg

Reklama