Kamevéda

Menu

Odkazy

Uživatel

Počítadlo

Reklama

Kategorie: Domů

Nový model mládežnických soutěží. Co mu říkáte ?

- Zrušení 9. tříd a zavedení kategorie mladší dorost. - Zrušení tabulek ve 3. a 4. třídách a záměr nehrát na výsledky. - Minihokej se bude hrát se třemi hráči v poli. - Snaha zamezit odchodům hráčů z mateřského klubu.

 

Nový model mládežnických soutěží je schválen a začneme se podle něho řídit už za několik měsíců. Ze své pozice jej zatím nedokážu ani jednoznačně podporovat, ani šmahem odsoudit.   Na to bude nejvhodnější doba po uplynutí minimálně jednoho roku, kdy se jím všichni hráči, týmy, oddíly a také rodiče dětí budou muset řídit. Ale několik názorů do probíhající diskuse mi snad už dnes nebude mít nikdo za zlé. Nic víc, než vyslovit své předběžné mínění, konečně ani dělat nemůžeme, tak proč toho nevyužít ?

 

  • Zrušení 9. tříd je jistě krokem správným směrem. Je to vyslyšení mnohaletých četných názorů o zbytečnosti této kategorie. Zdá se mi, že s koncepcí mladšího dorostu, staršího dorostu a juniorů se vedení ČSLH  dalo nejvíce práce. Systém tří nejstarším mládežnických kategorií má svoji logiku, zdá se propracovaný i zajímavý pro hráče a kluby. Jsou tam využity motivační aspekty, extraliga ml. dorostu se po své první části rozvine do ještě zajímavějších dalších fází. Všechno se prozatím jeví tak, a také to takto kolem sebe můžeme slyšet, že hráči těchto kategorií se na změny mohou těšit, trenéři tuto kategorii chtějí trénovat. Nejvíce tedy na změnách „vydělaly" ročníky 1994 a 1995, kterým tato reorganizace spadla do klína jako dar z nebes a skoro všem je už dnes jasné, že pro jejich rozvoj je nový model a možnost překonání donedávna přelomového hokejového období daleko výhodnější, než ten původní. To platí především o hráčích s vysokou hokejovou kvalitou. Ti výkonnostně slabší naopak pocítí o něco dříve tlak a tvrdý dopad konkurence a budou nuceni , někdy i bolestně, tuto situaci řešit. Z těchto míst zazní jistě i nejvíce kritiky, ale je třeba si uvědomit, že v podobné situaci, nebo přesněji, v ještě daleko složitější situaci, by tito hráči byli o rok později při fungování starého modelu. Přistihl jsem se, že docela závidím hráčům, kteří příští rok vstoupí do extraligy MD a už se těším, až se nás tato soutěž a kategorie také bude týkat.

 

  • Na druhé straně, zrušení tabulek a snaha nehrát na výsledky v kategorii 3. a 4. tříd mi připadá krokem zpět. Osobně se mě to netýká a syn už také, naštěstí, má tuto kategorii úspěšně za sebou. Je to pouze můj osobní názor, ale připadá mi, že Svaz v těch nejmladších kategoriích už tak dobrou práci neodvedl. Tady se náš hokej vydal trochu obráceným směrem, než je ten nejlepší pro hokejový rozvoj těch nejmenších dětí.  Předně, ve věku od pěti do deseti let jsou děti nejhravější, nehrají s využitím síly, nejdou do laktátů a v důsledku toho jsou schopny hrát hokej celý den a druhý den klidně znovu. Hokejem se baví a chtějí co nejvíce hrát, hrát a hrát. Jen tak pro zábavu, kdo je lepší, o poháry a medaile, o sošky i o tituly mistrů republiky. Nikdy jsem neslyšel, že je někdo přehraný. Ale mnohokrát bylo slyšet jak jeden druhému závidí delší pobyt na ledě.V tomto věku byli někteří hráči schopni odehrát tři zápasy v minihokeji a ještě odpoledne odehrát utkání za čtvrtou třídu. O tři čtyři roky později už je to jiné. To  odehrají dva zápasy týdně a jsou unavení. Pokud budou tyto malé děti hrát turnaj jednou za měsíc, stane se  to nejhorší, co je mohlo potkat. Jestli si někdo myslí, že je pro ně nejlepší měsíc trénovat bez možnosti toho slavnostního a dětmi milovaného okamžiku oblečení parádních dresů a nastupování na zápas, potom se hluboce mýlí. Bude to mít několik důsledků. Trenéři, kteří dělají svoji práci jenom pro peníze bez zájmu naučit děti hrát hokej, tuto změnu jenom uvítají. Budou o víkendu doma a nebudou se muset plahočit po turnajích. A budou argumentovat tím, že tak je to správné, děti se nesmí přetěžovat, svaz to tak nařídil. Osobně věřím, že ve většině případů zvítězí zdravý rozum a aktivita rodičů a zapálených trenérů, kteří si to nenechají takto nesmyslně nalinkovat a ujmou se vlastní iniciativy. Budou si organizovat vlastní turnaje, povedou si vlastní tabulky, třeba si udělají i vlastní dlouhodobou soutěž. Prakticky jim v tom nic nebrání. Stejné je to s pořádáním, nebo přesněji zrušením, mistrovství republiky a s tvrzením, aby se v tomto věku nehrálo na výsledky. Když slyším tyto argumenty, chce se mi křičet slova, která se nedají publikovat veřejně. Hokej je přece hra, kterou zdobí rychlost, krásné branky znamenající vítězství nebo prohry, slávu nebo slzy. Radost z výher a poučení, zvedání se  z neúspěchů. Jak by podobní metodici asi tak přemlouvali atlety, aby při sprintu neběhali tak rychle - co tomu potom řeknou ty pomalejší děti, může jim to být líto. Ani tím kriketovým míčkem by se nemělo házet moc daleko. Povolíme maximálně hody do 30 metrů, protože to tak odpovídá názoru zkušených funkcionářů o odpovídajících možnostech těchto dětí. Ti , kteří tuto hranici přehodí, dostanou v prvním případě napomenutí a pokud se to bude opakovat, budeme je muset vyloučit. Přece nebudou rozhodčí chodit za ty peníze pro ty míčky tak daleko. Ani plavci by se neměli přetěžovat závoděním a plavat jen tak volně, pro radost z pohybu, nejlépe ve vaně. Při vzpomínce na období minihokeje se s ostatními rodiči často shodneme, že tento věk je snad tím nejhezčím  ve vývoji mladého hokejisty. Dopřejme dětem, aby si toto hravé období užily a aby mohly dělat to, co je nejvíce baví. Obléknout si co nejčastěji krásný dres a jít do zápasu se svými kamarády. Vyzkoušet si, co se na tréninku v týdnu naučili. Dříve se také ve druhé a třetí třídě nekonaly oficiální svazové mistrovství republiky, ale obětaví a skvělí organizátoři ze Soběslavi tam uspořádali neoficiální mistrovství republiky 3. tříd (rok před tím druhých tříd).  A to za účasti šestnácti týmů, vítězů krajů celé republiky. Myslíte, že o tuto akci nebyl zájem ? Hloupost ! Všichni tam chtěli jet. V krajích, kde nebyly v minihokeji vedeny tabulky (konkrétně mám na mysli Vysočinu) se hned čtyři kluby hádaly, týdny  dohadovaly mezi sebou, kdo vlastně má právo na toto mistrovství republiky jet. Měli jste vidět, jaké emoce handrkování o přebor vítězů krajů vyvolal. Do Soběslavi přijel Vsetín, Nový Jičín, Liberec, Třemošná, Letci, prostě soupeři, které ze vzdálenějších končin neměli někteří hráči šanci potkat řadu let. Byla to skvělá akce a velký hokejový zážitek pro všechny účastníky i pro trenéry a rodiče. I z hlediska poučení, jak se minihokej hraje tam nebo tam, jak jsou na tom jejich hráči v porovnání s těmi nejlepšími. Myslíte, že účastníkům tato dvoudenní zkušenost nějak uškodila ? Že nějak zabrzdila jejich vývoj ? Kdepak, dodnes na to moc rádi vzpomínají. Ono je to hlavně o práci, o nadšení obětavých lidí. Jde o to, aby zrání malých hokejistů bylo provázeno co nejkvalitnějšími akcemi a zážitky, které si v sobě děti ponesou celý život. Samozřejmě, v tomto věku se hráčské smlouvy ještě nerozdávají a hvězdičky z druhých tříd už třeba v deváté třídě nemusí hokej vůbec hrát. To je pravda, ale tento turnaj představoval pro stovky hráčů, trenérů a rodičů velký svátek, velkou motivaci. Jistě nejednomu hráči nebo trenérovi na tomto místě blesklo hlavou odhodlání tvrdě pracovat a příští rok zažít na republice největší úspěch, kterého u nás můžete dosáhnout. Třeba se to nepodaří, ale snažit se o to, mít náročný cíl a odhodlaně jít za ním, tato cesta může mladé hráče a děti nejlépe formovat. Nejhorší je nemít motivaci a jen tak se plácat od ničeho k ničemu. Nehrát na výsledky znamená v logickém překladu názor, že zápasy a tedy ani příprava na ně není moc důležitá. Že někdy hráč může dát přednost před utkáním se svým týmem rodinné oslavě, jindy výletu, další sobotu se mu třeba nebude chtít vstávat. No co, přece to není tak důležité. A proč ten hokej vůbec hrát ? Uznávám, že každý je jiný, má jiné možnosti a náhled na provozování hokeje. Proto by měl mít každý možnost výběru, sáhnout v nabídce možností rozvoje svých dětí po tom, co považuje za nejlepší. Rodiče jsou vynalézaví a poradí si i s touto situací. Pokud jsou  v klubech nadaní hráči a nadšení rodiče, založí  nové týmy jako byli nebo jsou Czech Bucaneers nebo Highlands, v těch hráči odehrají desítky turnajů a zápasů navíc, pokud v jejich okolí, v klubu není k takovým aktivitám ochota. Ve věku minihokeje se dá klidně odehrát více než sto zápasů za rok. Naopak v pozdějším věku, hlavně v období nejbouřlivějšího růstu a dospívání, je dobré a rozumné tyto dávky radikálně snížit. Dětem to tak vyhovuje a je to i logické. Bohužel, nový model to řeší tak trochu obráceně. Možná právě malá vytíženost hráčů nižších věkových kategorií způsobí odliv dětí z hokeje a půjdou za větším adrenalinem a zajímavou náplní víkendů za jinými sporty, jejichž konkurence je každým rokem stále vyšší. To je ten pravý důvod snižování počtu malých hokejistů - velká nabídka jiných aktivit pro děti.  V konfrontaci se zámořským hokejem propadáme v nasazení, touze vyhrávat, pláčeme, že nemáme vítězné typy, že prohráváme vyhrocené závěry zápasů. Obávám se, že tímto způsobem a s touto filozofií náš velký a dlouholetý problém nevyřešíme. Máme velký problém s dostatkem touhy vítězit, chybí buldočí snaha a vůle, sebedůvěra a vítězné myšlení v koncovkách utkání od nejmenších po dospělé. Rozhodli jsme se to řešit „geniálním způsobem. Budeme učit hrát děti nový druh hokeje ve kterém o nic nepůjde. Světe třes se !!! Česko přestává hrát na výsledky !  A současně by se k tomu dalo škodolibě dodat, že to je  chytrý tah.  Náš hokej už vlastně pár let žádné výsledky nemá a tak jsme  jen prozíravě tomuto stavu přizpůsobili naši strategickou hokejovou doktrínu. 

 

  • Čeho bych se naopak zastal, to je omezení hráčů v minihokeji na tři hráče v poli. První a druhá třída může klidně hrát ve čtyřech hráčích, ale jakmile se setkají vyspělé týmy silných třetích tříd a hráči už toho dost umí, potom se často hra rozpadne do množství soubojů bez možnosti kloudné akce. Potom už je pro rozvoj hráčů daleko výhodnější hrát v počtu tři na tři. Mám s tímto systémem osobní velmi dobrou zkušenost. Pamatuji si, jak jsem poprvé přemluvil pět českých rodičů hráčů a jeli jsme na největší turnaj v Evropě do Francie, kde jsme utvořili společný tým s Toulonem a společně s jeho hráči nastoupili naši kluci v dresech Toulon Bouccaniers. Měl jsem tehdy skutečně obavy z toho, co mi ostatní řeknou na tento zvláštní minihokej, na který se museli dopravit 1500 km. A kupodivu a mému velkému oddechnutí si, všichni byli nadšení. Pro hráče to byl na zahrání nejlepší turnaj v roce. Ve hře tři na tři představuje každý vyhraný souboj jeden na jednoho výrazné přečíslení a šanci. Na ledě proběhne daleko víc zajímavých akcí, hráči musí stejně dobře bránit jako útočit, jejich posty se prolínají. Není výhodné hrát na obránce a útočníky, univerzálnost si tato hra sama vynucuje.Ve Francii se střídalo až po dvou minutách a turnaj se tímto způsobem hraje od první až dokonce do sedmé třídy. A věřte, že i v letošní kategorii  1996  by několik takových turnajů v roce bylo pro české hráče vynikajícím zpestřením a rozvíjejícím potřebné herní dovednosti - orientace a hry na malém prostoru. Přerušení hry po uběhnutí času dává možnost hrát současně tři utkání ve všech třech třetinách včetně středního pásma. To znamená i úsporu peněz nebo možnost odehrát více utkání ve stejném čase. Místo šestnácti hráčů, kteří jsou při minihokeji  na ledě ve dvou třetinách při hře 4 na 4, je na ledě současně 18 hráčů (3 x 3 na 3) a přitom mají více prostoru pro hru. V týmu je třeba mít celkem 9 hráčů, protože hra na dvě lajny by byla pro hráče moc náročná. Za tři roky jsme takto odehráli ve Francii ve městech Gap, Orcieres 1850 a Brianconu celkem 33 utkání a podle mého názoru je to lepší herní systém než ten praktikovaný u nás, tedy 4 na 4, a to z mnoha hledisek.

 

  • Že dochází k předčasné úmrtnosti nadprůměrných hráčů, kteří  brzy začali dojíždět do velkého klubu může být někdy pravda. Ale bránit hráčům v pohybu a výběru, v tom bych viděl daleko větší zkázu. Ano, jsou případy, kdy hráč vstává ráno v pět hodin, aby stihl autobus na trénink nebo do školy ve vzdáleném městě. Denně „zabije" na cestách pět hodin . To je zničující pro dítě, příliš  promarněného času na cestách bez jakéhokoliv efektu. Takové pojetí přestupu do předního klubu je neuvážená hloupost a  hráče postupně může zničit. Ale na druhé straně mohou rodiče hráče vozit autem a ten bude  doma z tréninku i ze vzdálenosti 50 km do půl hodiny. Tedy ještě dříve, než většina dětí bydlících přímo v místě, pokud dojíždějí dopravou do okrajových části města. Dojíždějící hráč se také může přestěhovat s celou rodinou do místa klubu, těch řešení je více a většina také toto řešení dokáže najít. Zakazovat plošně hráčům opustit mateřský klub do tak vysokého věku, to je velká odpovědnost, velká odvaha a velká chyba. Právě obava klubu z odlivu hráčů jinam nutí i malé kluby hledat kvalitní trenéry, snižovat poplatky, nabídnout kvalitní tréninkový proces, jezdit na turnaje, pořádat pro hráče soustředění, poskytovat materiální pomoc atd. Někdy se hráč nesnese s trenérem, rodiče s trenérem, mohou tam být averze, závisti, nenávisti. Někdy může tandem hráč-rodič na některém místě upadat do jakéhosi stereotypu a změna klubu představuje oživení, nové lidi, nové spoluhráče, trenéry a výzvy. Hráč v novém prostředí může dostat nový impuls a zase se odrazit nahoru. Jakmile nespokojení jedinci nebudou mít prostor svobodně změnit klub v případě potřeby, tak se jistě část podvolí, ale další velká část  raději změní sport a to je pro hokej zase špatná zpráva. Hlavně v nižším věku, kdy děti chodí málo hodin do školy, mají ještě velký prostor pro další sporty a další aktivity. A většinou je to tak, že šikovné dítě je šikovné na více sportů a ty se je snaží za každou cenu získat. Pro rodiče je někdy velký hlavolam tuto otázku rozetnout a definitivně určit jeden hlavní sport. Pokud v hokeji nebudou mít možnost volby, budou mít málo zápasů a vyžití, sporty s agresivnějším náborem a lepší nabídkou je lehce přetáhnou k sobě. V každém klubu je jiná situace. Zavřít hráčům cestu ven je nedemokratické, zbytečné a špatné rozhodnutí. Nemělo by se nařizovat shora co je pro konkrétního hráče a jeho rodinu nejlepší, protože je známou pravdou, že každý hráč a rodič zná svoji situaci a důvody ke změně lépe než nějaký vzdálený centrální funkcionář. Těch důvodu pro změnu mohou nastat desítky a jsem přesvědčený, že některé nebyly při přijetí tohoto rozhodnutí vůbec brány v potaz.

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Přidat komentář >

, ml.hokej odpovědět
p.Zachu za váš článek vam dávam jedničku a povině,kdo rozhoduje o mládežnickém Českém hokeji,by si ho měl každé ráno přečíst nejméně po dobu 10 let,aby byla šance vychovat aspoń jednu generaci.A k p.anonimu.P.Zach napsal nejméně 20 věcí a argumentú proč hrat po staru a změnit jenom par věcí např.hra na ročniky,proti vaší jedné argumentaci.A nezapoměl jste napsat,že vlastnite licenci \"A\". Veřte mi, to mě bude možná zajímat,až půjde kluk do dorostu(pokud to bude ještě hrát).Jiří Všetečka(mám kluka ve Slavii r.2000)
odpověděl(a)
Rád bych vám poděkoval za podporu svého stanoviska a popřál vám, abyste v nejlepším zájmu svých děti dokázali nakonec vyhrát souboj s jedním nedomyšleným rozhodnutím. Osobně věřím, že se toto rozhodnutí nakonec skutečně podaří změnit, nejlépe ještě před novou sezonou.
odpověděl(a)
Hrát na ročníky je určitě dobrá věc, ale jenom tam kde je hodně dětí. Znám spoustu klubů, které i přes spolupráci s jinými kluby prostě dohromady mladší, starší žáky a mladší a starší dorost prostě nedají. Další věc je zákaz hostování do 13let, u nás jsou kluci na hostování v sousedním klubu, aby jsme vůbec mohli hrát KPŽ. Jsem docela zvědav, jak odehrajem příští sezónu asi se dáme na šachy.
odpověděl(a)
Co se týká ročníků:každej vykřikuje "že se nehraje na výsledky",tak proč se to neudělá obráceně.Mladší hrajou za starší!!!Nebo jinak co se zeptat trenerů,jestli někdo jde na střídačku před zápasem,a jde si ho jen tak odkaučovat a nezajimá ho výsledek!!! Kdo to dokáže je dobře zaplacený trenér(ale jenom,že má za to prachy) a těch moc v ČR neni a ta většina dělá to,proč vlastně "sport" vzniknul.A to jste napsal ve vašich článcích.Co se týká mých reakcí na ročníky,tak jsem naopak rád,že naš ročník hraje převážně proti staršim a vůbec nestrádáme.Mě je lito těch staršich kluků co hrajou za mladší,protože ztracejí na výkonosti.To se projevovalo za mých mladých let,když kluci po srpnu vynikali ve své třidě,ale na národák prostě neměli nebo těd´v 9.třídě,když se dorost srovnává na ročníky.Ted znova přemýšlím,která hlava vymyslela,že se nebude hrát na výsledky.Pojdme ji společně vypátrat a udělit "JÍ" řád "Rezavé brusle"
, Anketa odpovědět
A jeste si dovolim vyslovit myslenku, ze by bylo velice zajimave usporadat sirokou otevrenou neanonymni anketu treneru k tabulkam jako srovnavacimu kriteriu vykonnosti tymu. Zatim jsem osobne u maleho vzorku nabyl zkusenost, ze trenerum kvalitnich tymu tabulky nevadi, zatimco ti s horsimi tymy si zruseni tabulek nemohou vynachvalit. Otazkou je, u ktere skupiny spise cerpat inspiraci :-)
, - odpovědět
Snaha nehrát na výsledky útočí na samotné základy a principy sportu. Všichni, kteří se dávají na sport, vstupují do soutěžního prostředí. O švédském modelu vím, pouze nevím, proč by nám měl sloužit za vzor jeden dosti ojedinělý model. (Co takhle americký, kanadský nebo ruský model. Co když je to tak, že Švédi mají takové genetické předpoklady a jsou nakonec dobří i přesto, že se musí prokousat tímto svým modelem - zatímco pro nás bude představovat další ránu do vazu !) Soutěžní model představuje život, realitu, přípravu na budoucí sport. Když máte v týmu výrazné hráče, nemusíte hrát jenom na ně. Můžete je posunout do vyšší třídy nebo o dva roky výš a tam už budou i vynikající hráči průměrní. A se zbytkem hráčů ve stávající třídě můžete hrát naprosto rovnoměrně. Je velký rozdíl pro atmosféru v týmu, pokud se o něco hraje, kdy trenéři mobilizují a hecují hráče a všichni žijí s týmem. Ale poznal jsem také situace, kdy se tým s otráveným trenérem plácá ve spodní polovině tabulky, poslední dva měsíce to už hráče, rodiče ani trenéra moc nebaví, protože říkají, že už..."NENÍ O CO HRÁT"!!! Což je situace pro všechny nanic, všichni jsou otrávení a chtějí to nějak dohrát. A těší se , jak něco změní a příští rok se pokusí vše napravit. Možná se tu otrávenost podařilo tímto opatřením implantovat bez rozdílu do všech týmů. A nějaké protěžování hráčů? Ve většině klubů je hráčů tak málo, že musí hrát všichni, někdy i ne úplně zdraví, aby se tým vůbec dal dohromady. Také u nás v Kometě jsou nastavena přísná pravidla na tréninkovou morálku a nominaci hráčů na zápas. A přestože je v kádru téměř 22 hráčů, vzhledem k nemocem a zraněním stále hrají prakticky všichni. Nové opatření prostě nemá sportovní logiku a jenom věřím, že je budoucnost a život sám za nějaký čas odstraní z cesty skutečně kvalitního rozvoje našich malých hokejistů.
odpověděl(a)
Ona snaha nehrat na vysledky, tedy snaha o potlaceni zakladniho motivacniho prvku sportu, neutoci jen na samotne zaklady a principy sportu, ale podle mne i na podstatu vychovy sportem jako takovou. Drtiva vetsina dnes malych hokejistu se bude v zivote zabyvat necim uplne jinym. Soutezni prostredi dnes nepredstavuje jen sport, ale zcela prirozene i cely zivot. Hokej a sport obecne pak nabizeji detem radu cennych zkusenosti a dovednosti, od posileni vule a pracovistosti po umeni zapojit se do tymove spoluprace ci najit si v tymu svou pozici. Hokejove prostredi je obzvlast tvrde a neuprosne, nicmene s tim by mel kazdy, kdo do neho vstupuje, pocitat. O co narocnejsi to kluci v tomto prostredi maji, o to mene je jednou v zivote prekvapi, ze budou muset bojovat o svou existenci i jinde (ve skolach, v praci, kdekoliv). Eliminaci vysledku jako motivacniho prvku ve sportu je proto podle meho nazoru naprosto neprirozene. Navic to, ze se zrusi tabulky vedene nekde na svazovem webu, stejne nepomuze naplnit zamer, aby se nehralo jen na par vyvolenych. Vzdy pujde o aktualni vysledek zapasu a je tu jeste rada turnaju neporadanych v ramci svazovych soutezi. I proto podle mne neni potreba zruseni tabulek na druhou stranu tolik precenovat.
Za daleko ucinnejsi i v tomto smeru bych vsak povazoval logicke usporadani kategorii (nejlepe podle celeho vyspeleho sveta na rocniky s tim, ze talentovani at si se souhlasem rodicu hraji o kolik kategorii vyse budou chtit), kde by treneri nestahovali kvuli vysledkum hrace "dolu" jen proto, ze sli pozdeji do skoly a maji fyzickou prevahu a neomezovali tak v siroke mire rozvoj tech, kteri se jen narodili nestastne vzhledem k danym pravidlum a nemeli ani to stesti, ze by nadmerne narostli.
Krokem vpred je podle mne navrzene barevne znaceni "petek" podle vykonnosti a jejich nastupovani proti sobe. Jsem vsak velmi skepticky k dodrzovani tohoto pravidla, ktere v pripade, ze na jedne strane budou tri petky a na druhe jen dve proste dodrzovat ani nepujde. Pokud by vsak pravidlo bylo dodrzovano, je perfektni a tam, kde se detem venuji, se ho rozhodne nemusi obavat. Naopak strasakem bude pro toho, kdo si v tymu hycka sveho jednoho ci dva klicove hrace.
Jeste bych rad reagoval na prispevatele Anonyma, ktery se temer stitive vyjadril k moznosti osobnich ambic u treneru. Sam si nejak nedovedu predstavit dobreho trenera, pripadne jeste byvaleho hokejistu bez jakychkoliv ambic. Clovek bez ambic je podle meho nekdo, komu je v celku i jedno, jak uspesne svou praci ci jinou aktivitu vykonava. Dovedu si predstavit vedouciho krouzku nize uvedene keramiky, ktery svou praci bere spise jako poslani ci konicka, kde nezalezi na nejakem vysledku a je i tezko meritelny. Ale hokejovy trener bez ambic? V dobe, kdy financni ohodnoceni prace trenera mladeze je jake je, uz prave jen ty zdrave ambice jsou podle mne pro trenery motorem k jejich praci. Ambiciozni a zapaleny trener je tak podle meho jen pozehnanim. Chce to vsak pravidla, ktera ho budou motivovat vychovat co nejvice hracu a ne jen jednoho dva z rocniku.
, reakce odpovědět
Vážený pane Zacho,
reaguji na Váš názor týkající se negativní reakce na zrušení evidence výsledků a tabulek v žákoské kategorii 3.a 4.tříd. Víte toto zrušení ma své pádné důvody a dokonce se nebojím tvrdit, že i kvůli takovým lidem jako jste vy. V této věkové kategorii máte nepochybně nejširší výběr všech hráčů, kteří o hokej mají zájem.Postupem jednotlivých let hráči postupně hráči s hokejem končí a to z mnoha důvodů (výkonost,zdravotní důvody, škola...) Právě proto v této kategorii musí trener zapojit všechny hráče a dávat jim co největší prostor během celé sezony ve všech utkáních v co nejvíce minutách. Největším neštěstím pro trenera je mít na zádech rodiče JISTEHO TYPU kteří, jak vy píšete chtěji vyhrávat a vést tabulky a dostat se na nějaký turnaj do Soběslavy aby hrála o vítěze republiky.K tomu je trener nucen již v takto útlém věku nasazovat co nejvíce ty nejlepší hráče (momentálně nejlepší hráče) a ty ostatní řadit na tzv. druhou kolej.Výsledek = ano vyhrali jsme republiku ale vážený pane už za jediný rok nikoho nebude zajímat výsledek mužstva, nýbrž rostoucí (stagnující) výkonnost jednotlivých hráčů potažmo mužstva.
Nezapomínejte, že každý hráč zraje v různém věku a jednotlivá senzitivní období pro rozvoj fyzických parametrů nastávají daleko později.
Proto, aby trener mohl rozvíjet dovednosti všech svých svěřenců potřebuje dostatečný prostor pro každeho z nich. Tato nová forma ji bezpochyby naplňuje.Treneři, kteří se snaží na takové turnaje dostat hrají pouze na výsledky již v takto ranném období (což je trestuhodné) a to právě z důvodu takovýchto nesmyslných ambicí vás rodičů nebo dokonce snad i z jeho osobních!
Vážený pane, rád bych Vás informoval, že ve Švédsku, které mj.má momentálně výborně nastartovanou mládež, funguje model bez tabulek a evidencí výsledků až do 9. třídy! Myslíte si že je to stále špatné?!Tento model zde existeje již několik let a domnívám se, že plodí dobré výsledky.
Tento Váš názor chápu pouze z pohledu rodiče, kteří nesmí za žádnou cenu nikdy zasahovat do takovýchto koncepčních záležitostí českého hokeje!! Rodiče jsou u hokeje jenom rodiče, mám na to svůj osobní nazor.
Trener 6. a 7. třídy (A licence)
odpověděl(a)
Vážený pane, také Vám děkuji za Váš názor z opačné strany. Píšete slušně, proto odpovídám. Jen škoda, že ke své osobě nenapíšete víc informací, určitě bychom Vám hlavu neutrhli. V nové koncepci v tomto směru převládl tento váš názor a je jenom na trenérech a rodičích hráčů do čtvrté třídy, jak se k tomu postaví. Je to jejich bojiště. Jen mi dovolte sdělit nějaké protiargumenty k Vašemu pohledu na tento problém. Zastánci této změny argumentují s názorem, že hraní na výsledky je škodlivé, protože je nutno nadměrně využívat nejlepší hráče na úkor těch momentálně výkonnostně slabších, kteří se nemohou rozvíjet. Pokusím se vysvětlit, proč tento názor nemůže obstát.
Předně, o anbicích týmu rozhoduje v prvé řadě kvalita minimálně dvou lajn mužstva a kvalita celého tréninkového procesu od suché přípravy počínaje. Velmi dobře si vzpomínám na dobu před několika roky, kdy Letci s trenérem Zavadilem cestovali po republice a stříleli svým soupeřům i šedesát branek za zápas. Bylo to tím, že daleko více a kvalitnějí trénovali, než bylo zvykem. Byl jsem svědkem toho, jak někteří trenéři v hrůze, že by po nich někdo chtěl také něco takového, hledali všechny chyby na tomto modelu. Ale jejich převaha nebyla v tom, že by protěžovali dva hráče. Byla v tom, že přišli z jinak nastaveného hokejového světa kde se víc trénovalo. Hrát na výsledky nemůže být plošně zničující pro rozvoj dětí, jak píšete, už z jednoho prostého důvodu. Boj o vítězství v lize svádějí maximálně dva až tři týmy. Někde je o postupujícím rozhodnuto třeba už v půli soutěže. Domníváte se, že snaha trenéra na dalších místech, na pátém, na osmém, bude bojem o výsledky ? Asi těžko. Mezi sedmým a osmým místem je pramalý rozdíl. Takže drtivá většina týmů v žákovských soutěžích není nucena hrát na výsledky ani při dnešním systému. Nový systém pouze bere motivaci těm nejlepším. Je to vítězství průměrných a závistivých nad pracovitými a úspěšnými. Takto to cítím já a spousta dalších lidí včetně úspěšných trenérů. Neříkáte nic nového, když tvrdíte, že už za rok si nikdo nevzpomene, kdo vyhrál republiku. To je právě to nepochopení. Cílem není na prvním místě ten samotný titul, ale ta cesta k němu. To jak tým pracuje, jak působí trenéři, jak tvrdě se trénuje, jak soudržný je tým. Samotná medaile už je jen pro momentální radost dětí, ale to podstatné bylo to, čím prošli na cestě před svým úspěchem. To je tím co vychovává, co modeluje hráče, co je zdrojem jejich poučení do další práce. Hráči zrají nejen tím, kolik a jak trénují, ale jak zvládají hru pod obrovským tlakem. Ten mohou poznat jen při zápasech, ve kterých o něco jde. V boji o republiku, v bojích ma mistrovství republiky. Tam mají zápasy úplně jiný náboj. Proč myslíte, že nedokážeme roky uspět na mezinárodní scéně, třeba i v kategorii pee-wee letos v Kanadě. Protože většina hráčů neunese takto krizové situace. A jedinou cestou, jak je zvládnout, je mít šanci odmalička takové situace absolvovat a postupně se je učit zvládat.
odpověděl(a)
A to je prave to centralni planovani. Misto aby spatneho trenera, ktery hraje se dvema detmi na vitezstvi ve trech kategoriich vyresil klub nebo sami rodice hracu odchodem jinam (svobodnym), je nam porad podbizeno nejake centralni rizeni. Tyto deti si vybraly sport, soutezeni. Absolutne me nezajima, ze se ve Svedsku do 9. tridy nehraje na tabulky. Pak se tedy asi ve Svedsku od malicka zameruji na vychovu par spickovych profesionalnich hokejistu bez ohledu na momentalni zajmy deti. Ty deti chteji hrat ted, vyhravat ted, dostavat medaile nebo na zadek ted. A ne az v dorostu! V juniorech i chlapech jsou Svedove lepsi, ale v nizsich mladeznickych kategoriich ani omylem. Ta chyba bude asi tedy nekde jinde, nemyslite? Ja prostredi od 15 do 20 let veku hokejisty neznam, ale slychavam porad nekde narazky na korupci, kamaratsofty .. Staci se mrknout na prvni ligu a prave probihajici playoff, kde v nepredjede 20lety kluk 35leteho dedecka. Urcite to neni v tabulkach. Koho nezajimaji tabulky, at chodi na keramiku, ale i tam mu budou vyrobky porovnavat ...
, Děti nejsou nikde odpovědět
Uvedu jeden konkrétní případ z Ústí nad Labem-velké město
HC Ústí 7.třída-jistý účastník MČR 7.tříd.
skutečná soupiska ke dnešnímu dni:
1 Michal Chmel B 1996 ZŠ sport.7.tř. HOSTOVÁNÍ
8 Martin Babušík O 1995 ZŠ sport.7.tř.
14 Jiří Dušek O 1995 ZŠ sport.7.tř.
7 Denis Hübsch O 1996 ZŠ sport.7.tř.
20 Martin Juránek U 1996 ZŠ sport.7.tř.
11 Jan Trončinský O 1995 ZŠ sport.7.tř.
22 Jan Chovanec U 1995 ZŠ sport.7.tř. HOSTOVÁNÍ
4 Matyáš Kašek U 1996 ZŠ sport.6.tř.
17 Ondřej Kopta U 1996 ZŠ sport.7.tř.
21 Roman Navarra U 1996 ZŠ sport.7.tř.
9 Jan Ordoš U 1996 ZŠ sport.6.tř.
24 Dominik Otto U 1995 ZŠ sport.7.tř.
18 Filip Rubeš U 1997 ZŠ Děčín5.tř. HOSTOVÁNÍ
19 Viktor Staněk U 1995 ZŠ sport.7.tř.
15 Miroslav Straka U 1995 ZŠ sport.7.tř.
Jeden golman na hostování
sedm hráčů navštěvující 7.třídu roč.1995 z toho jeden na hostování
jeden hráč roč.1997 navštěvující 5.třídu na hostování
dva hráči roč.1996 navštěvující sport.6.třídu
, přestupy odpovědět
Pro upřesnění se nejedná o zákaz přestupů, ale o hostování!!
Jinak souhlas.
, - odpovědět
Tento systém je určitě dobrý pro velké města, bohužel nevím co bude s kluby v malých městech, kde už teď jsou spojeny 2,3 kluby a pro příští sezónu mají velký problém obsadit MŽ,SŽ,MD a SD v krajských přeborech. Může se stát, že kluci budou pouze trénovat a nebudou hrát žádnou soutěž, to pak bude úmrtnost hráčů. Jenom chci podotknout, že letos jsme měli v MŽ hráče 1999÷1995, takže nový systém je pro nás v podstatě likvidační.
, Souhlas odpovědět
Souhlasím s Vaším článkem. Jen bych chtěl ještě něco zmínit. Šikovní hráči mohou se souhlasem rodičů a lékaře hrát o kategorii (třídu) výše, takže rozvoj těchto mladých hokejistů snad nebude narušen jakoukoli koncepcí. Věc, kterou nezmiňujete je hra na ročníky, ne na třídy s vyjímkami. Rozumím tomu, že navržený systém 5+1 je kompromis; bez komentáře ponechám mužstva, která mají těchto hráčů více než deset.
odpověděl(a)
Věkové kategorie budou asi vždy v hokeji problém. Osobně preferuji ročníky a byl by klid jednou pro vždy. Na druhou stranu bych neomezoval možnost hráčů hrát za vyšší ročníky. Rodiče by nesli riziko, pokud by se hráči nasazenému takto vysoko něco stalo, trenéra by zajímalo pouze výkonnostní hledisko a když na to má, mohl by postavit hráče třeba o čtyři roky mladšího. Proč tohle omezovat. To by nikomu nemělo vadit.
U jednání o nové koncepci jsem osobně nebyl a proto ani nevím, jestli pravidlo 5+1 byl nějaký kompromis. Vyspělý hokejový svět zarovnává na ročníky, možná by nám to mělo také něco napovědět. Možná je pravidlo 5+1 jakýmsi přechodným opatřením, které přejde po nějakém ochranném čase do uspořádání na ročníky.
, Souhlas odpovědět
Pod clanek se rovnez podepisuji. V rozsirene a propracovanejsi podobe vyjadruje presne nazory, ktere jsem uvadel v diskuzich na Gooolu (vc. te jasne se nabizejici analogie s vysledky a jinymi sporty 1 ). Vyjadruji se diky nabytym zkusenostem pouze k tem nejmensim a tady naprosto souhlasim s negativnim demotivacnim vlivem eliminace vysledku a jako pozitivni vidim hru 3 na 3 pro tretaky, tedy vetsi prostor. S temi tabulkami to jde opravdu jednoduse resit vlastni iniciativou, stejne soucasne svazove turnaje v minihokeji bez navaznosti napr. na postup na MCR vysledkove nikoho moc nezajimaji, co vsak nadale pro mne zustava nejvetsim problemem, kterym se nikdo bohuzel vubec nezabyva, jsou pravidla kategorii, ktera neumoznuji zejmena u tech nejmensich objektivni srovnani, jez by jasne ukazalo, kde se s detmi pracuje dobre a se zajmem a kde spatne a bez zajmu. To vsak evidentne nekomu presne vyhovuje, bohuzel 7 Jen nostalgicky se tak obcas zamyslim nad vasimi komentari z Quebecu, kde jste zminil, ze v zamori vytvari dlouhodobe zebricky tymu.
odpověděl(a)
Ten kanadský model bodování týmů se mi také líbí a už během krátké doby fungování mi připadalo, že je poměrně přesný. Je přece skvělé pro orientaci domácího a ještě více zahraničního soupeře nějakého týmu, když si může zjistit, že třeba 3. třída Letců je na pvním nebo druhém místě v rámci ČR. Pokud je takový žebříček na internetu veřejně přístupný i s kontaktními údaji, mohu si jako vedoucí 3. třídy CSKA Moskva nebo New York Rangers dopředu na turné po Evropě nasmlouvat utkání s TOP soupeři v konkrétní zemi. Nikdo neudělá chybu, aby si s předním americkým týmem domluvil utkání se soupeřem v ČR sice ze zvučného klubu, který je ale v konkrétní kategorii někde kole 60. místa. Tento žebříček by byl naopak další motivací pro nejlepší týmy držet se vepředu, protože by jim kromě dobrého pocitu z výborně prováděné práce mohl přinášet také nabídky na přátelské zápasy s atraktivními týmy přijíždějícími do Evropy, stejně jako pozvánky na nejlepší turnaje kategorii "AAA" do zahraničí. Také rodiče nadprůměrných hráčů by se mohli snadněji orientovat. Když bych měl kluka druháka a viděl bych, že Letci jsou 1. v republice ve druhé třídě a 2. ve třetí třídě, asi bych stejně jako někteří ostatní měl snahu dostat se tam, kde to evidentně dělají nejlépe. Nebo by se ostatní trenéři mohli poučit v čem tkví úspěchy tohoto klubu a dobré poznatky převádět do své práce. Když nad tím přemýšlíte, žebříčky klubů by pomáhaly těm nejlepším a také by si dokázaly posvítit na ty nejslabší. Určitě by to bylo prograsivní a užitečné.
, - odpovědět
Ještě chci dodat!!! Hlavně, že máme 2 miliardy na pořádání trapného MS v klas.lyžování, kde úspěch naší republice přinese jeden jedinec za 10 let!
odpověděl(a)
Nazdar Zbořo-st. Naprosto souhlasím. Rozum zůstává stát nad tím, že dvě mld na jednorázovou akci se najdou - jsem zvědav na další využití areálu ve Vestci, ale nosné národní sporty živoří. Je to o kontaktech, lobismu. My tady nemáme informace , abychom si udělali názor o tom, zda málo peněz do mládeže je následkem neschopnosti Svazu, nebo je situace skutečně neprůstřelná. Ale věřím tomu, že by stačilo, aby svaz poskytl zastřešení a lepší koncepci, aby nerušil mistrovství republiky , naopak, aby je rozšířil třeba od první třídy a nechal si i těch pár tisíc, co na to dává. Stačilo by jen razítko svazu, že mistrovství je oficiální. A když by někdo zase začal argumentovat - co blázníme od 1. nebo 2. třídy mistrovství republiky, stačí říct, aby se tím většina nevzrušovala. Není nutnost ani povinnost se zúčastnit, ale dopřejme těm, kteří chtějí kvalitně pracovat, aby mohli mít nějaký vrchol a motivaci. Možná by to v našich podmínkách pro začátek úplně stačilo.
, - odpovědět
Čau Pavle, dobře si se zde rozepsal. Jediné,co jsem chtěl ještě malinko rozvést je věc nejpodstatnější a to jsou peníze na provozování ledního hokeje, když teda zapomenu na ostatní sporty. Setkání v Pardubicích jsem se osobně zúčastnil a vyslechl jsem si všechny navržené změny mládežnického hokeje a hlavně důvody, proč se k těmto změnám uchylujeme. Myslím si, že tohle by měli všichni vědět. Je to zajímavé!!! Hlavní argument proč tyto změny jsou učiněny je, že naše republika má velikou "úmrtnost" hráčů ve věku mezi 13. a 16. rokem života!?!?! Proč??? Vždyť to musí být všem jasné. Každý rodič přeci podporuje svého potomka do doby dokud to má nějáký smysl a potom v těch rozhodujících momentech kdy se začínají hráči rozřazovat do extraligy, ligy nebo kraj.přeboru každý přemýšlí jestli kluk bude danou úroveň hrát a nebo jestli nepřejde na méně finančně náročný florbal nebo raději se bude věnovat nějákému studiu. Ale není to přeci kvuli tomu,že to děláme v našich podmínkách s dětmi špatně. Slyšel jsem, že v porovnání se Švédy nebo Finy špatně bruslíme protože jsme svázáni od ranných let taktickým hokejem. Já si myslím, že my jsme vždy byli přemýšlivým hokejovým národem a proto jsme se taky někam dostali, nebyli jsme jen zarputilí dříči. Ať to zkrátím. Někdo to myslí asi dobře, ale začiná z druhého konce. Základ pro to, aby jsme měli širokou základnu hokejového potěru přeci nevyřeší jestli budu hrát o výsledky nebo bez, jestli budu hrát ve čtyřech s pravidelným střídáním nebo ve třech. Základ jsou peníze!!! O kterých Svaz mlčí. Peníze přeci řeší vybudování nových treninkových ploch, kterých je jak šafránů, řeší tím dostupnost kontaktu s hokejem, peníze řeší kvalitu profesionálních trenérů a tím i u spousty rodičů zájem o kvalitu a ne, že tam trénují obětaví tatínci, kteří i když to myslí dobře, jsou pod tlakem, že protěžují určitou skupinku dětí vč.svých. Peníze řeší totiž vše a proto se nemůžeme vůbec srovnávat s ekonomicky zdatnějšímy státy, které si na to umí vydělat.
Proto s tebou musím souhlasit a to, že Svaz chce sebrat dětem ještě tu motivaci z výher a medajlí, je ten poslední hřebík do rakve začínajícího hokeje. Nerozumím tedy tomu, proč, když se neuspěje v Kanadě s klukama 11a12 let starými, proč je kolem toho takový humbuk a teď se do 10 let bude hrát jen pro srandu králíků. Opravdu tomu nerozumím, ale jediné co po 6 letech trénování mládeže vím, je, chybí děti z kterých by se dalo vybírat a to žádný systém nevyřeší 7
, Sup s tim na Goool odpovědět
Ahoj Pavle, lepe bych to nenapsal. Jen hokej 3 na 3 neznam, obavam se, ze 6 nebo 9 hracu v tymu bude trochu problem, ale resit jde vsechno, kdyz se chce. Clanek nalinkuji na Goool. Mejte se a uvidime se ve Slanem!
odpověděl(a)
Ahoj Mirku, díky za projevený souhlas. Přiznám se, že k napsání článku mě motivoval právě tvůj komentář na www.goool.cz. Často si tam ověřuji svoje názory, protože patříš k lidem, kteří toho dělají s nadšením strašně moc a proto narážíš na podobné problémy i reakce. Nová koncepce v sobě nese hodně námětů k debatám, ze svého pohledu jsem se pokusil vytáhnout ty nejžhavější.

KAMEVÉDA



Facebook Kamevéda

Používáte socilní síť Facebook? Pokud ano sledujte stránku Kamevéda! fb

Sponzoři

Aqueko2.jpg

DrillBook

Informace o DrillBook, jak objednat a slevový kod najdete v článku (stačí kliknout na obrázek)
drillbook

Náhodný obrázek

konadaMusil.jpg

Reklama