Kamevéda

Menu

Odkazy

Uživatel

Počítadlo

Reklama

Kategorie: Domů

OTÁZKY PŘED NOVOU SEZÓNOU

VYVÁŽENOST VZTAHŮ - KLUBY A RODIČE DĚTÍ

 

 

Situace v postavení jednotlivých subjektů v českém žákovském hokeji se stává stále více nevyváženou v neprospěch rodičů a hráčů. Pokud bych dnes jako rodič batolete poslouchal zkušenosti a názory rodičů současných sedmáků či osmáků, dvakrát bych si rozmyslel dát své dítě do hokeje. Tam situace nahrává těm, kteří tuto zálibu nějak zvlášť neprožívají, občas se zajdou podívat na zápas a spokojí se se zaplacením pár desítek tisíc za hokej ročně s výsledkem, že s nástupem na střední školu jejich ratolest s tímto sportem stejně skončí. Ti z tohoto kolotoče vyváznou ještě poměrně dobře.

 

Hůře jsou na tom ti ambicióznější a zvídavější, kteří aktivně pracují pro své dítě a svůj tým, sledují pravidelně tréninky a zápasy. Občas na turnaji spatří nějaký špičkový český tým, nebo lépe kanadský nebo ruský výběr, a rázem mají o čem přemýšlet. Začíná jim být jasné, že se třemi nebo čtyřmi tréninky týdně servírovanými v klubu mohou na podobnou výkonnost zapomenout. Začínají tedy navštěvovat kempy, zakládat mimoklubové týmy a hrají zápasy navíc. To se ale často nelíbí trenérům v klubech a tyto aktivity hráčům zakazují. Předně z důvodu, že by tím přiznali nedostatečnost vlastní práce a také skutečnost, že cokoliv navíc se jim dělat nechce, není na to v klubu prostor, nejsou na to peníze a konec konců to tak fungovalo roky a proč na tom tedy něco měnit ? Mnozí rodiče tuto taktiku prohlédnou až v pozdějším věku. I ve špičkových klubech v čele s pražskými „S" je často nemožné trénovat ve více třídách a systém čtyř tréninků týdně je prezentován jako naprosto dostačující a ideální. K tomu jednou týdně většinou nekvalitní zápasy. Klub není schopen ani ochoten dělat pro růst hráčů něco navíc, proto je tato porce obhajována jako ideální a straší se přetěžováním dětí. Skutečnost, že nejvyspělejší země už s mládeží pracují trochu jinak, je ponechána bez povšimnutí této hokejové vrchnosti. Oni totiž nic neriskují. S nástupem do mladšího dorostu se v klubu najednou objeví spousta nových tváří a na davově vychovaného odchovance samozřejmě místo nezbude. Musí  uvolnit místo hráči, který třeba v méně zvučném klubu odtrénoval a odehrát mnohem více a je to na něm vidět. Až v tomto momentě někteří prohlédnou, ale to už často bývá pozdě.

 

Do trošičku schizofrenní  situace se může rodič dostat v momentě, kdy chce změnit klub. Hezkých pár let už platí cesty na hokej a všechny ty desetitisíce nebo statisíce ročně, které tato kratochvíle podle okolností vyžaduje. Platí se i klubu za to, že v něm může hráč hrát. Přestože náklady na celkovou činnost platí z 90% rodiče, hráč je majetkem klubu. A ten za své „zboží" při přestupu vyžaduje peníze či jiné hodnoty. Rodičům se mnohdy orosí čelo při zjištění částky, kterou si klub s oporou v tabulkové hodnotě hráčů nárokuje. To hlavně v častých případech, kdy nový klub, kam směřujete, nemá peníze  nebo jen není ochoten zaplatit. A tak opět sáhnou do peněženky a vysázejí dojednanou sumu. A to mohou být rádi, že se přece jen nějak domluvili. Pokud je během žákovské kariéry takových přestupů více, lze doporučit vedle vlastnictví syna - hokejisty také prosperující firmu, aby bylo odkud tento nekonečný finanční proud čerpat.

 

Také vydírání rodičů smlouvami, které musí podepsat NEBO !!!....., jsou postaveny naprosto jednostranně. V některých se hráčům zakazuje naprosto všechno, dokonce by museli zaplatit milionové částky jednou v dospělosti i v případě, že by prostě skončili s hokejem třeba ze zdravotních důvodů. Čtení některých paragrafů takové smlouvy spíše připomíná stav mysli jejího autora po divoké a prohýřené noci. Horší je, že ukazuje způsob uvažovaní představitelů klubů o nás , rodičích. Přestože se jedná o cár papíru, který by u soudu jen těžko obstál, jde trochu více o to, že se vstupem do hokeje málo kdo touží přivodit si podobné starosti. Jistě, kluby si musejí ošetřit svoje zájmy a pojistit hráče, ale mělo by to být provedeno slušnou formou a ne způsobem, kterým se o to pokoušel jedem pražský renomovaný klub. Nikdo se rád necítí jako trouba nebo ovce z velkého stáda, přesto se mu to v těchto sférách může často přihodit.

 

S přibližováním se dorosteneckému věku začíná vyčerpaný rodič z doslechu stále více chápat praktiky v některých klubech či reprezentacích a začíná mu být jasné, že na další boj už nemá  sílu ani vůli něco podobného podstupovat.

 

A tak jsme mohli zapsat jedno nové východisko z této smutné situace. Že hráči odcházejí do Kanady, to není žádná novinka. Začínají ale nově odcházet i třeba do takového Švýcarska. Mnozí uvažují o Švédsku. A nejsou to žádní zoufalci, ale naopak děti rodičů, které mají vysokou výkonnost a jejich rodiče dostatečně „podrobnou cestovní mapu".  Ještě před pár lety by si při odjezdu dobrého hráče tímto směrem mnozí klepali na čelo. Dnes je to jiné. Lidé získávají informace, přemýšlejí. Uniknout před naším hokejovým prostředím je pro mnohé lákavé. Zatím se nejedná o žádný velký hokejový exodus. Je to jen další malý kamínek v mozaice hluboké hokejové krize. Krize, která díky existenci popisovaného stavu může mít za následek exodus mnohem rozsáhlejší. Tím je ztráta zájmu o lední hokej jako o koníček  pro tisíce českých dětí.

 

Ale aby nezněly pouze špatné zprávy, na závěr i něco veselejšího. V Kometě Group dnes začaly žákovské týmy trénovat v prostředí nové dvojhaly naproti Boby centru. Žádné hádání u závory, zda budete vpuštěni na parkoviště nebo ne, jako tomu bylo při příjezdu k Rondu. Místa na parkování kolik chcete a bez poplatku. Krásné prostorné nové kabiny, krásná moderní restaurace s možností cenově nenáročného jídla "menu"a dalšího občerstvení. K tomu zprávy od klubu, že hráči budou od nové sezóny dostávat některé komponenty výstroje zdarma. Můžeme připočíst vcelku laskavý přístup vedení Komety v případě, že si ten který hráč chce zatrénovat nad rámec své třídy také ve třídě jiné . Tato dnešní zkušenost společně například s kempem ALKRA dává naději, že ne všechno a všude kolem našeho hokeje je tragické.Je to prostě jako se vším v lidském životě. Situace není ani černá, ani jenom bílá. Je šedá, někde bohužel tak temně, jako byla obloha po mnoho dnů tohoto léta. 

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.

KAMEVÉDA



Facebook Kamevéda

Používáte socilní síť Facebook? Pokud ano sledujte stránku Kamevéda! fb

Sponzoři

Prolog2.jpg

DrillBook

Informace o DrillBook, jak objednat a slevový kod najdete v článku (stačí kliknout na obrázek)
drillbook

Náhodný obrázek

PZVelkomeziricsko.jpg

Reklama