Kamevéda

Menu

Odkazy

Uživatel

Počítadlo

Reklama

Kategorie: Domů

Pokus o stručnou analýzu současného českého mládežnického hokeje

 

11.1.2018

Od posledního MS dvacetiletých hokejistů uplynulo několik dnů, což považuji za ideální termín pro sepsání několika myšlenek k tématu našeho současného mládežnického hokeje.

Jeho vrcholným projevem bylo uplynulé MS20 v Buffalu.

Vedle téměř historického postupu do semifinále turnaje, kam se český tým probojoval po třinácti letech, a což lze jednoznačně považovat za výsledkový úspěch, přineslo i toto srovnání jednotlivých hokejových škol podobné množství nepříjemných otázek, jako tomu bylo v letech minulých.

Dalo by se říct, že brankář Kořenář podal tak skvělý výkon v utkání o semifinále proti Finům, že tím vlastně způsobil jakýsi chaos a současně popřel hokejovou realitu i existující poměr sil v současném hokejovém světě. Takže vlastně nevíme, jestli se radovat z umístění nebo je to naopak důvod k zamyšlení proč výpěstky české hokejové školy tak zaostávají za těmi nejlepšími.

Tedy, nevíme? Jen pokud hovoříme o určité části fanoušků, kteří hokeji moc nerozumí a hlavně by zase chtěli zaplnit náměstí po nějakém úspěchu. Tito "znalci" jsou schopni tvrdit, že semifinále nám prohráli golmani, nebo že zápas s USA se mohl vyvíjet úplně jinak, nebýt...?!

Milan Tichý, mnohaletý skaut ve službách týmu NHL Columbus Blue Jackets,

po mistrovství ve svém rozhovoru uvedl, že "Češi byli v semifinále čirou náhodou."

Nebo také přímo a tvrdě naznal, že "Kdo sledoval čtvrtfinále s Finy a hokeji rozumí, ten viděl zápas dospělých s dětmi."

https://hokej.idnes.cz/milan-tichy-a-jiri-hrdina-rozhovor-o-stavu-ceskeho-hokeje-pzz-/reprezentace.aspx?c=A150528_195626_reprezentace_ald

 

Kouč  Filip Pešán v rozhovoru s Janem Daňkem pro MF DNES zase tvrdil, že "Kluháme za světem" a naši hokejisté dnes ztrácejí na vyspělé země nejen na ledě." Na otázku, co by se s tím dalo dělat, odpovídá, že se jedná o milion věcí, ale začít musíme od budování úplně jiné kultury ve společnosti i v rámci českého hokeje.

To jsou názory osobností, které je třeba považovat za odborníky, profesionály každým coulem a jejichž prohlášení nebo názory bychom měli brát jako fakt.

Tohle dává naději. Žádná demagogie, lhaní ani manipulace s fakty, žádné lakování velblouda na růžovo. Je jen otázkou, zda skutečně většina, nebo alespoň určitá část našich manažerů, bude schopna smést nefunkční nesmysly v našem hokeji, které jeho rozvoj léta dusí a nepustí ho výkonnostně dál, nebo zda ten náš zaprášený starý hokejový šíf zase popluje tiše dál bez změn systémových i personálních, abychom za nějaký čas opět mohli konstatovat v bledě modrém to samé.

Český hokej se skutečně výkonnostně trochu zhoupnul a díky programu reprezentací a plošné dostupnosti dovednostních produktů, trenérů kondice i dovedností, kempů a individuálních tréninků, i díky osvětě části trenérů a rodičů, kteří se vydali ve výchově svých hokejových nadějí svou cestou a někam po ní přece jen došli, se část ostatních dokázala poučit, změnit a také se posunout o trochu výš. Ale i přesto se zdá, že zvlášť zámoří, Švédsko a vlastně i Finsko se nám minimálně stejným tempem neustále vzdaluje.

Ukazuje se, že ani poskytnutí výraznější role mladým hráčům v první lize av  extralize dospělých není definitivním řešením. Proč?

Důvodů je několik:

- Žádný hráč nedosáhl v rámci naší extraligy na pozici, kdy by pravidelně po celou sezónu i v play-off hrál v průměru dvacet minut na zápas, přesilovky, oslabení a závěry zápasů. To je naopak úroveň příležitosti k rozvoji, kterou Finové a Švédové  dokážou vytvořit, a která je v zámoří v rámci špičkových a extrémně rychlých juniorských soutěží CHL, prošpikovaných výběrem hráčů z celého světa s obrovským talentem, naprostou samozřejmostí v každém ze šedesátky klubů kanadské nejvyšší soutěže.

- Sám trenér českých dvacítek na základě zkušenosti z letošního MS i ze svého působení v přípravném kempu New York Rangers letos v létě opakovaně konstatuje, že úroveň dovedností, zvlášť při zakončení akcí, je u mladých hráčů usilujících o vstup do NHL na úplně jiné úrovni než u plejerů české extraligy.

- Z toho vyplývá, že mladí hráči v naší extralize nemohou okoukat a naučit se od starších hráčů ty důležité a podstatné věci pro jejich další uplatnění, protože většina z nich prostě nemá takovou morální úroveň, atletickou úroveň a dovednosti, které by mohli, chtěli nebo uměli mladým hráčům předat. Výjimku tvoří několik špičkových starších hráčů, většinou navrátilců z mnohaletého působení v NHL, kteří nositeli takového potenciálu jsou, ale těch je v našich klubech naprostý nedostatek.

- Na nejlepších českých mladých hokejistech se z pohledu jejich celkového vývoje od přípravek podepisují problémy při hledání lepších příležitostí pro svůj rozvoj díky tabulkovému systému, který jim brání ve svobodě pohybu a rozvoji talentu v rámci tohoto sportu.

- Mizerná kvalita soutěží a nízký počet odehraných zápasů degraduje celý vývojový proces všech českých hráčů. Toto je největší rozdíl oproti zámoří, který vzniká v kategorii přípravek a končí v juniorech.

Srovnejme úroveň dovedností, nasazení a rychlost pohybu hráčů v zámořské CHL a v české juniorce!

Srovnejme počet zápasů základní části (68-72 v CHL) a v české juniorce.

Srovnejme kvalitu, kdy do CHL odcházejí z celé Kanady a USA, ale také z Evropy nejtalentovanější hráči, aby úroveň soutěže pozvedli, zatímco z české juniorky odcházejí největší naděje do zmiňované CHL, USHL, švédských, finských, švýcarských - a dnes už i do rakouských nebo německých či norských soutěží, dále ještě do české první ligy nebo do extraligy. To naši juniorku kvalitativně naprosto degraduje Na tuto degradaci nedovede vedení našeho hokeje léta zareagovat snížením počtu týmů a navýšením počtu zápasů s cílem zvýšit úroveň a udržet smysl české ELJ.

Český hokej doplácí na to, že jeho lídři léta nemají žádný smysluplný plán a žádnou koncepci. Když i to málo, co se rozhodli rozvíjet, očividně selhává, chybí sebereflexe, přiznání chyb a snaha najít skutečné a smysluplné řešení. Názorově se vedení svazu potácí ode zdi ke zdi podle toho, jaká kauza právě hýbe naším hokejem. Jeden představitel v jednu chvíli řekne, že se nebudou vůbec zabývat Kamevédou, protože to je výchova zaměřená na elitu a na produkci špičkových jedinců kterou nelze plošně zavést, protože se musíme zaměřit hlavně na počty dětí a masovost našeho ledního hokeje, aby v zápětí druhý den označilo za hlavní příčinu problémů českého hokeje nedostatek lídrů a opravdových osobností schopných rozhodovat zápasy na klubové, ale hlavně na mezinárodní úrovni.

Jeden den si můžeme přečíst, že lídři nejsou hlavním tématem, v zápětí argumentují, že se bez nich nejsme schopni posunout dál. Ale nikdo se nad tím nepozastaví, život v klidu plyne, a ti, kteří propásli množství nabídnutých šancí přijímáním a podporou nefunkčních projektů a opatření, sedí na svých židlích dál.

Český hokej potřebuje nikoliv kosmetickou, ale radikální změnu. Nemůžeme na něj být přece moc pyšní v momentě, kdy ve třech zápasech naší dvacítky se zámořskými celky inkasujeme dohromady dvacet pět branek!

25 gólů v naší síti ve třech zápasech !!!

Ale to není žádná výjimka. Ani u ročníku 1996 a 1997 si nevybavuji, že bychom například od USA dokázali v uplynulých letech inkasovat míň než pět branek na zápas v rámci přípravných turnajů od šestnáctky počínaje. Většinou se ty příděly pohybovaly mezi šesti až sedmi brankami. A to už není žádná náhoda, ale vypovídající fakt.

Tím mám na mysli Američany soustředěné v národním programu v Ann Arboru a ne ten tým, který každoročně posílali na "Hlinku" do Břeclavi, který s tímto elitním mančaftem neměl vůbec nic společného.

To jsou fakta, která nám dokazují, že nějaká skutečná obroda a dotahovaní zámořského hokeje ještě vůbec nezapočala, naopak.

Kritici často namítají, že jsme malý státeček, který se nemůže s obry formátu USA nebo Kanady vůbec v ničem srovnávat, ani v hokeji ne. Ale příklad "srovnatelných" Švédů a "polovičních" Finů shazuje tyto alibistické argumenty obhajující naši  dlouhodobou degradaci ze stolu. Je to všechno v lidech a v systému, který svým přičiněním vytvářejí. A ten náš současný je prostě k ničemu! Ne že by nemohlo být hůř - ale na opravdový a trvalý pokrok to není.

Tak nevím! Myslíte, že na svazu a v klubech zahájí proces celonárodní hokejové analýzy, která by se pokusila označit hlavní příčiny blokující progres a na základě takového poznání by bylo přistoupeno k pokusu postavit skutečně něco nového, moderního, nadčasového a dlouhodobě funkčního?

Nebo se zase dál a dál  v rámci vzpomínaného odlivu intelektuálních elit do zahraničí musíme spokojit s deprimujícím pachtěním a klopýtáním po cestě nevedoucí nikam?

 

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Přidat komentář >

, - odpovědět
Ono je to všechno o způsobu tréninku u nás.Trenéři pořád kresli na tabuli nesmyslné vzorce,jak se dostat dopředu,na tréninku se jezdí samé kombinace při nihž hráč jen veze puk a pokud má na konci akce štěstí,že mu spoluhráč dobře nahraje,tak i vystřelí.A to se opakuje trénink od tréninku,rok za rokem.Bohužel se málo trénují individuální dovednosti,jako je práce s kotoučem,střelba,nahrávka, bruslení,obratnostní a dynamické tréninky na ledě atd.Kdo se zajímá,jak se za mořem trénuje,tak ví,že v klubu je jen základ a na všechny tyto činosti mají své specializované trenéry a tréninky.Těžko můžeme něco chtít po hráčích,kteří neumí v dorostu pořádně bruslit a dát nahrávku do hole.
odpověděl(a)
Pod tohle se podepisu 100x. Poslete to Slavovi. Pravda napsana v 10 ti radcich.

KAMEVÉDA



Facebook Kamevéda

Používáte socilní síť Facebook? Pokud ano sledujte stránku Kamevéda! fb

Sponzoři

Prolog2.jpg

DrillBook

Informace o DrillBook, jak objednat a slevový kod najdete v článku (stačí kliknout na obrázek)
drillbook

Náhodný obrázek

DSC_0084.jpg

Reklama