Kamevéda

Menu

Odkazy

Uživatel

Počítadlo

Reklama

Kategorie: Domů

PRINCIP FAIR PLAY - A MOŽNÁ I NĚCO NAVÍC

Je čas dovolených, nikdo v této chvíli nebojuje o body a proto je možná vhodná chvíle na odlehčení nebo zamyšlení nad věcmi, které dělají sport i život obecně skvělým nebo naopak ubohým.

       Ve sportu se někdy dějí pěkné „křivárny"  na hřišti i mimo ně. A protože se jedná o záležitosti mediálně velmi zajímavé a pikantní, dostává se jim patřičné publicity až můžeme  někdy nabýt dojmu, že se to tam hemží jen samými osůbkami s minimálně sedminásobnou skoliózou páteře.

       Ale dovolte mi podělit se s vámi o jeden úplně opačný zážitek.  V podstatně se nejednalo o žádnou dramatickou nebo fascinující událost. Ale tato obyčejná příhoda se mi vryla do paměti na celý život a přestože jsem na mnoho důležitých zážitků z oné doby už dávno zapomněl, tento se třpytí jako diamant dodnes. Svým dlouholetým vnitřním významem dalece předčil všechny získané medaile, diplomy a jiná ocenění a, chtě nechtě, na celý život pomohl ovlivnit způsob mého uvažování a pozměnil žebříčky hodnot trochu někam jinam, než by se pravděpodobně bez této zkušenosti ubíraly.

       Přenesme se tedy o nějakých 27 roků zpět na jedno mezinárodní měření sil v atletickém víceboji. Byl jsem na hotelovém pokoji se svým o pět let starším kamarádem Frantou, který tehdy patřil v tomto velmi náročném sportu k naší republikové špičce. Já jsem se tam naopak poprvé kvalifikoval a moc jsem nevěděl, co od tohoto dvoudenního vysilujícího měření sil mohu očekávat a nijak zvlášť jsem to neprožíval. Zatímco Franta už den předem kontroloval všechno své vybavení včetně tkaniček od bot, hřebíků na tretrách až po iontové nápoje, já jsem vyrazil do kina a svoji tašku s věcmi jsem ani neotevřel. Svůj tehdejší postoj bych dnešníma očima nazval jako chování sice talentovaného, ale neuvědomělého a povrchního flinka.

        Po návratu na pokoj se mi Franta chlubil, že od jednoho kubánského soupeře vyobchodoval za naše nové české botasky „fungl" nové tretry značky ADIDAS. Skutečně krásné, azurově modré s typickými třemi bílými pruhy na bocích. Bylo to něco v té době i v našich kruzích jen velmi obtížně dosažitelného. Skutečně jsem mu je záviděl. Po chvíli jsem šel spát. Franta mě pěkně štval, protože svítil a kramařil na pokoji ještě několik hodin. Na moje připomínky „co proboha tak dlouho dělá a nejde spát ?"... mi vysvětloval, že si na každou disciplínu balí všechno potřebné do popsaných igelitek. „Vidíš, dopředu si nachystám úplně všechno, co budu potřebovat na skok do dálky do této tašky. Znáš to ! Je tam zmatek. Skončíš jednu disciplínu a honem se přesouvat do jiného sektoru. Mezitím hledat věci, které potřebuješ, to je nanic. Takhle vezmu připravenou tašku a zatímco ostatní ještě řeší vše kolem, já už se v klidu můžu soustředit na další disciplínu, už jsem myšlenkama v ní. To je kamaráde hrozně důležité. A co ty, máš všechno připravené ?"

     Něco jsem mu odsekl v tom smyslu, že to moc žere a je blázen a o mě ať se nestará. Otočil jsem se a snažil se usnout, zatímco Franta kramařil a chystal balíčky ještě minimálně půl hodiny.

       Pokud mi večer Franta připadal jako trhlej podivín, ráno tomu dal korunu. Ještě jsem měl půlnoc, když mi přistála bota na hlavě s hlasitým hlaholením, abych už konečně vypadl z postele, že už je ráno. Kouknu na hodinky a vidím půl šesté ráno. „No ty už jsi se vážně pomátl, co už zase děláš ?" odpálil jsem ho  silně nervózním rozespalým hlasem. „No ono už zase tak moc času není, kamaráde! Jdu se rozklusat, potom osprchovat, musíš včas jít na snídani abys nebyl o půl deváté na startu s plným břichem. Koukej se už konečně přestat válet a začni něco dělat !"  A konečně za sebou zaklapl dveře. Byl jsem nepříčetný. Zdaleka jsem nebyl zvyklý tak brzy vstávat a po tom budíčku mi bylo jasné, že už stejně neusnu. Taky mi začalo vrtat hlavou, jestli na těch Frantových slovech přece jen něco nebude a tak jsem nakonec raději vstal a po čtvrt hodině se připojil ke klusajícímu bláznovi na ovále. Dále už probíhalo všechno jak má, až nás trenér vyzvedl v 8.00 na pokoji abychom byli včas na slavnostním zahájení.

      Kolem čtvrt na devět jsem už zahájil rozcvičku na první disciplínu, kterou byla stovka. Krásně jsem si všechno načasoval jdu si do tašky pro tretry a... nastal šok. Tretry nikde!!! Zapomněl jsem si je doma ! Tak to je průšvih jak mraky. Bylo mi jasné, že bez sprinterských treter nemám šanci na solidní čas, se kterým jsem na jisto počítal. A už na mě hlaholí zase Franta tím svým hlasem, který už za tu dobu začínám nenávidět. „Copak mladej ? Nějakej problém ? Něco jsme zanedbali ?  Byl jsem zdrcenej. Neměl jsem ani sílu Frantu už konečně praštit za ty jeho kecy, kterýma mě postupně rozpaloval doběla. Zoufale jsem se snažil najít jakékoliv řešení. Třeba si od někoho půjčit !!! Ale kdo vám půjčí svoje tretry, když jsme navíc všichni soupeři  !! To je hloupost ! Nejvíc mě štvalo, že kdybych včera Frantu poslechl a zjistil problém s tretrami včas, mohl jsem to v pohodě vyřešit. Takhle nemám šanci a navíc si trhnu pěknou ostudu za svůj naprosto diletantský přístup. Zklamu lidi, kteří mi věřili, kteří mi pomáhali! Bylo mi ze sebe nanic a z toho šoku jsem se zahřál tak , jak bych to nedokázal ani po hodinové intenzívní rozcvičce.

       Se svěšenou hlavou jsem se pomalu trousil do prostoru startu a snažil se obalamutit, že pokud se strašně vyhecuju, mám šanci i v botaskách. Ještě za sebou slyším Frantu, jak na mě haleká něco jako..."mladej pojď sem !"  ale ani jsem se raději neotáčel. Otočil jsem se v momentě když jsem rozeznal jeho slova. „Říkám ti pojď sem, já ti ty tretry půjčím !!" Nedůvěřivě jsem se otočil a koukal na něj, jestli si mě nechce jenom ještě víc vychutnat, ale z pochybností mě vytrhla jeho další věta. „No tak dělej, nebo ten start nestihneš !"Rozběhl jsem se k němu a sápal se po jeho starých tretrách. Ale pokud jsem při jeho první nabídce zalapal po dechu  tak v dalším okamžiku mě dostal úplně.

Podával mi totiž ty fantastické zářivě modré netknuté adidasky !!!

       Byl jsem připravený na všechno , ale na tohle ne. Zíral jsem na něj nechápavě, jestli to myslí vážně a pokoušel se blekotat něco o tom, že to nemůžu přijmout a bude super, když mi půjčí ty svoje staré tretry, ale Franta mě hned utnut slovy: „...hele, aby bylo jasno ! Nejsem zvědavej na to, abys po závodě rozhlašoval, že jsem tě porazil jenom proto, že mám lepší tretry.

        Nadšeně jsem se rozběhl ke startu, tentokrát v úplně jiném rozpoložení, než tomu bylo před několika vteřinami. Pokud bych to přirovnal k hokeji, cítil jsem se podobně, jako když váš tým dokáže v rozhodujícím utkání sezóny vyrovnat při hře bez brankáře vteřinu před koncem základní hrací doby a do prodloužení jde s obrovskou psychickou výhodou. Ještě před zakleknutím do bloků jsem rozeznal Frantův nepřeslechnutelný výrok o tom, že jestli si neudělám alespoň osobák, tak mi nakope zadek.

       V hlavě mi vířily nejrůznější myšlenky a dojmy, ale bylo mi jasné, že je nedokážu zpracovat během několika vteřin do začátku závodu a tak jsem vše hodil za hlavu a soustředil se ve zbývajícím čase jen na sebe a svůj výkon. Ten osobák jsem si skutečně udělal, stejně tak jako o hodinu později ve skoku do dálky. Večer i ráno jsem společně s Frantou absolvoval bez reptání  na mé poměry neuvěřitelně dokonalou a propracovanou přípravu na další den. A na konci toho dne se mi podařilo stanout na nejvyšším stupni.

        Během té doby jsem mohl pochopit víc než se mi před touto zkušeností nepodařilo   dlouhé roky.  Po závodě jsem šel Frantovi tretry vrátit. Ale než jsem stihl zahájit svůj promyšlený proslov o tom, jak neuvěřitelně mě překvapil a jak moc mi pomohl  z hlediska závodu ale i jakou mi poskytl lekci v oblasti vztahů mezi sportovci atd., Franta říká:"...hele, kamaráde, ty tretry jsou tvoje ! Vyhrál jsi s nima závod,zasloužíš si je.  Porazil jsi mě a to já bych je na nohách už nesnesl. Asi by mě svědily." Namítl jsem, že mu je alespoň musím zaplatit, ale na to Franta: Ale prosím tě, víš dobře, že penězama je nezaplatíš !V obchodě je nekoupíš a myslím si, že pro tebe mají větší cenu, než bys kdy v obchodě mohl zaplatit !" Koukal jsem na něj, jak to myslí. Franta se jen krátce usmál a zmizel v davu lidí motajících se kolem slavnostního vyhlášení.

      Cestou domů jsem přemýšlel o človíčkovi jménem Franta a o poselství, které mi během krátké chvíle stihl předat. I o lekci, kterou mi svým darem uštědřil. Jak už jsem předznamenal, s vnitřním zpracováním tohoto zážitku nejsem hotov ještě ani po 27 letech. On měl tehdy můj sportovní osud v rukách. Mohl ze mě udělat naprosto stupidního diletanta, který se mohl krčit v poli poražených a ještě k tomu s pořádnou ostudou. Ale on mi v pravý moment naprosto neuvěřitelně pomohl a ještě to udělal takovým způsobem, který mě dokázal „nakopnout" k nejlepším výkonům.  Byl jsem oslavován jako vítěz, ale vnitřně jsem cítil strašnou nespokojenost s takovým zjednodušením. Protože já jsem možná ten den skočil o něco dál a běžel o něco rychleji než ostatní. Ale to nebylo nic proti chlapovi, který mě nesmírně zahanbil a současně naučil přemýšlet o věcech, které jsem dříve nedoceňoval. Začal jsem si vážit víc toho co dělám, když se kolem motají osobnosti podobného formátu. To je ta pravá frajeřina, to je jednání chlapa, který tě vytáhne nad propastí a ani nečeká na děkování.

      O Frantovi by se dalo ještě dlouho povídat. Zažili jsme toho potom ještě hodně na nejrůznějších kolbištích. Můj přístup i myšlení se už tehdy dost změnilo. Přestože jsem tu věc nepouštěl z mysli, nikdy jsem nenašel způsob, jak mu tuto službu vrátit. Ale, jak jsem při jednom rozhovoru s ním zjistil, nestál vůbec o to, abych mu něco vracel. Jednou mi řekl :...Podívej, život je dost dlouhej a ty budeš taky mockrát v situaci, kdy uvidíš nějakýho tragéda, jak se v něčem plácá podobně jako ty před tou stovkou. Bude to tvoje rozhodnutí, jak se zachováš. Ty to stále nechápeš, protože ti ještě nedošlo, že já jsem na té příhodě neprodělal. Naopak ! Až  ti tohle docvakne, budeš někde úplně jinde.

       

 

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.

KAMEVÉDA



Facebook Kamevéda

Používáte socilní síť Facebook? Pokud ano sledujte stránku Kamevéda! fb

Sponzoři

Prolog2.jpg

DrillBook

Informace o DrillBook, jak objednat a slevový kod najdete v článku (stačí kliknout na obrázek)
drillbook

Náhodný obrázek

campVM07b.jpg

Reklama