Kamevéda

Menu

Odkazy

Uživatel

Počítadlo

Reklama

Kategorie: Domů

Problém s českými trenéry - nechuť reprezentovat

 

 

1. Problém českých trenérů.

2. Nechuť reprezentovat.

Rozhovor s Aloisem Hadamczikem v úterním Sportu se mi líbil, mělo to šťávu. Je to další kamínek do mozaiky dláždící cestu, která vede k překlenutí polopravd zatěžujících celý český hokej.

Osobně mi nebyl pan Hadamczik svým vystupováním nikdy extra sympatický, ale protože jsem se naučil soudit lidi až podle osobního rozhovoru a přímého kontaktu, který jsem s ním ale nikdy neměl, nebudu se pouštět do povrchních soudů, protože bych se mohl mýlit. Nelíbilo se mi u něj hlavně zařazení příbuzného do nároďáku, protože arogancí tohoto druhu vyskytující se u vlivných lidí jsem za ty roky v našem hokeji už unavený.

Ale co je na tom rozhovoru pozitivní, že je tam snaha říkat skutečně to, co si myslí, bez toho šíleného plácání, zaobalování a schovávání se, kterým jsou některé rozhovory prošpikovány od začátku do konce.

Vůbec bych nechtěl hodnotit opodstatněnost většího počtu asistentů na střídačce, protože to je prostě moderní trend. Dneska je hokej tak rychlý, že jeden byť geniální kouč nedokáže naprosto precizně řídit tak složitý organismus, jako je hokejový tým v mezinárodním utkání.

Úroveň českých trenérů

Nerad bych se někoho dotknul, ale pokud bychom dnes hledali trenéra a asistenty pro nároďák, kteří by se vyrovnali trenérům z NHL, ze Skandinávie nebo třeba Ralphovi Krugerovi, kouči týmu Evropy sestavenému pro Světový pohár, tak jedince takových kvalit, zkušeností a schopností dnes český hokej, při vší úctě k našim některým mladým trenérům, prostě nemá.

Jsou tu některé naděje, přísliby do budoucna, jako Filip Pešán v Liberci, vyrůstající v trenérskou i manažerskou osobnost, kterou možná český hokej jednou bude hodně potřebovat, uznávám schopnost nastolení vztahů v týmu i umění komunikace s hráči, které do dvacítky přinesl Jakub Petr, dobré ohlasy jdou na Václava Varaďu, který uchopil  osmnáctku podle zpráv zevnitř týmu velmi dobře. Osobně nedám dopustit na styl práce Petra Hakena působícího u sedmnáctky.

Když se ohlédnu zpět, tak hodnotím velmi pozitivně schopnost práce s mladými hráči u Filipa Pešána, protože je to v Česku výjimka. Vezměte si situaci, kdy jsme spolu před léty osm měsíců jednali, argumentovali a přibližovali svoje stanoviska, než jsme podepsali juniorskou smlouvu Pavla Zachy Jr. Mezi synem, námi jako rodiči a Bílými Tygry Liberec. A sotva jsme skončili, už jsme zase několik měsíců řešili opět společně i s agentem smlouvu profesionální. Ta jednání byla věcná, tvrdá, ale měli jsme k sobě respekt a snahu se dohodnout tak, aby neutrpěly zájmy ani jedné strany. Nakonec k dohodě došlo a myslím si, že i Liberec na tom v konečném součtu vydělal. Škoda jen, že Filip Pešán byl odsunutý v dalším roce do pozadí a klub angažoval v áčku jiné trenéry, kteří ale neměli ke klubu žádný vztah ani odpovědnost za škody, které svými postupy mohou napáchat.

Z mého pohledu to je trenér, který měl odvahu vzít hráče v jeho patnácti letech s áčkem do Bernu na Ligu mistrů, a tam mu dát na ledě skutečně plnohodnotnou příležitost nastoupit proti hráčům, jako byl třeba Tavares. Když Pavel odešel do OHL, tak se na něj z pozice manažera a hlavního trenéra jel podívat na play-off. A to v zemi, kde jiní trenéři za úmysl odejít do kanadské juniorky byli schopni hráče doslova vykopat z kabiny juniorky, nebo jim zakazovat reprezentovat českou republiku, viz. plejáda vítkovických hráčů v čele s Mrázkem.

Na celý ten pobyt v Liberci hrozně rád vzpomínám, určitě i na pomoc a to zanícení hokejem a snahu dělat věci co nejlépe od Honzy Šťastného. To byl, a určitě ještě je, veliký tahoun a nadšenec. Liberec vlastně připravil, asi nechtěně, skvělé trenérské kádry i ostatním klubům v republice, čímž povznesl celý český hokej . Vezměte Jana Šťastného, který dnes stojí na střídačce Chomutovského áčka a má pod palcem i celou mládež, stejně tak Petra Hakena, který se nachází v té samé pozici v Kometě, navíc k tomu má na krku národní sedmnáctku (mimochodem - gratulace k vítězství české sedmnáctky nad kanadským výběrem White na turnaji World Hockey Challenge v Kanadě). Všichni tito trenéři profesně vyrůstali v Liberci, který byl ve své době skutečně něčím výjimečný, a v této cestě doufejme pokračuje dal.

Co mě těší, to je dnešní přiznání ze strany libereckého vedení, že se v současné době snaží dělat některé věci kolem mládeže jinak také díky inspiraci synovým a mým pobytem v této hokejové organizaci a naším systém výchovy, který jsem právě tam a v těch letech nazval Kamevéda. To je příjemné zjištění, ale je to i logické, protože tento systém výchovy je zjevně schopen i v současných českých podmínkách přivést hráče už v mladém věku poměrně přímo a bez oklik do NHL. Bylo by přece hříchem nabízející se know-how nevyužít.

Přesto, určitě je důvod se domnívat, že trenéři obecně jsou velikým problémem českého hokeje.

Nemá smysl se přít, jestli tím opravdu největším průšvihem jsou tabulky, nebo juniorka s osmnácti týmy, úroveň naší extraligy, špatná práce s mládeží obecně, neschopnost dát šanci tomu zlomku talentovaných konkurenceschopných mladíků v našem prostředí, korupce nebo protekce... to je těžké posoudit a je to specifické podle kvality lidí klub od klubu.

Osobně nevidím řešení ani ve zmenšení kluziště. Když hrál Liberec na úzkém kluzišti, na jeho hru se skoro nedalo dívat. Chodil jsem na zápasy a oči z toho bolely. Jen rána po prknech, pokus o protečování na modré, rána do mantinelu za brankou - a zase hrrr to samé na druhou stranu. Pokud tohle má být řešení, tak to si s tím pánové velkou práci jako vždy nedali.

Také Dr. Luděk Bukač vidí hlavní příčinu problémů našeho hokeje v trenérech. Pokud jsem teď dělal rozhovory s elitami z jiných sportů, je s podivem, že tu příčinu úpadku kdysi slavných českých sportů vidí jednoznačně, kde jinde, - v trenérech. Český hokej skutečně progresivní a moderní trenéry schopné udávat trend nejen tady, ale i ve světě, prostě nemá. Už dávno se ví, že o české trenéry venku prakticky není zájem, v předních hokejových zemích je ten zájem úplně nulový. Český trenér dnes nemá co nabídnout a jejich počty mizí stejně jako Češi z NHL. Pokud by někde brali českého trenéra na nějaký důležitější post, brali by to jako pomoc českému hokeji a nikoliv sami sobě.

Nějaká koncepce, jak si je tady doma vychovat, jak je motivovat, ta tady chybí desítky let. Možná měl svaz už dávno změnit svoji politiku, nevyhazovat peníze z okna na některé nesmyslné projekty a vyslat mladé trenéry na zkušenou do světa. Skutečně, alespoň dva do Švédska, dva do Finska, a tři nebo čtyři do CHL. Do role asistentů k nějakým věhlasným trenérským veličinám. V tomto případě by byla určitě na místě smlouva, která by je zavazovala k nějakému konkrétnímu působení pro český hokej po jejich návratu.

Prozatím čerpáme tzv. zkušenosti od lidí, kteří v těchto zemích hokej hráli, nebo se tam ochomýtli někde u mužů a potom se tady vydávají za odborníky na mládežnický hokej těchto zemí, přičemž o něm mnoho neví. Kouknout občas na trénink dětí při cestě do bufetu, to není to samé, jako to přímo dělat, pochopit principy, řešit problémy, nasát celou tu metodiku, filozofii výchovy, vztahů mezi trenéry a dětmi, trenéry a rodiči.

Trenérů s touto zkušeností a potenciálem tady moc není, vím o Petrovi Jonákovi, který svoji pětiletou trenérskou misi v USA završil právě působením na postu asistenta klubu OHL, ale ten momentálně působí na Slovensku.

Jakmile si trenér sám svojí pílí a talentem udělá jméno, potom už je těžké do motivovat k reprezentaci a přeplatit ho vůči zajímavým nabídkám třeba z KHL. Takový Filip Pešán dá možná za čas přednost nabídce z KHL, třeba zamíří i do Ameriky, a těm nabídkám se bude těžko konkurovat. Proto vidím cestu v nějaké dejme tomu desetileté smlouvě se svazem, který nabídne zajímavou kariéru mladým nadšeným, neopotřebovaným a nezkaženým absolventům kupříkladu z FTVS, kterým by se zafinancovaly náklady na stáž v CHL ještě v době, než se stihnou oženit, a oni by pak po svém návratu dostali šanci implementovat získané know-how do českého hokeje. Nikoliv ale slepým převzetím všeho, ale vytvořením nového českého systému po konzultaci s kolegy stejně vzdělanými ze Skandinávie, kdy by byly vybrány ty nejlepší prvky z ostatních hokejových škol, a následně položen základ té nové české, moderní.

Upgrade na vyšší level svého výchovného systému provedlo v posledních letech úspěšně několik zemí s velkým úspěchem, stačí se z toho jen poučit.

Nechuť hráčů NHL reprezentovat Česko

S trenéry souvisí další závažný problém, o kterém se moc nemluví. Když po světovém poháru prohlásil Jakub Voráček, že fungování realizačního týmu bylo na úrovni, kterou doposud u českého nároďáku nezaznamenal, říkal jsem si - "SLÁVA - KONEČNĚ" - konečně nějaký posun. Pak jsem ale díky kontaktům na zúčastněné hráče zjistil, že to zase taková sláva nebyla. Údajně nedošlo ke shodě na herním systému, trenéři se o to přeli, zamíchal se do toho i Palekanec, ale k závěru se nedošlo. Někteří hráči se prý uměle upřednostňovali... zaměření na hru a ponětí hráčů o tom, co vlastně mají v té které situacin hrát, prý vůbec nebylo srovnatelné s NHL.

A najednou slyšíte, že při další pozvánce na OH nebo MS v takovém případě už ani náhodou,.... atd. Tohle je velký problém. Už tentokrát se část hráčů omluvila ze zdravotních důvodů, část s realizačním týmem ani nekomunikovala, Hemský se zranil při posledním zápase a byl to začátek procesu, který pro něj znamená odepsat celou letošní sezónu. Pro každého hráče bylo extrémně náročné propracovat se z českých podmínek do NHL, která se o něj stará, skvěle ho živí a kde jsou výborné mezilidské vztahy. To je jednoznačná priorita. Tohle by se nikdo neměl pokoušet zapírat nějakým hloupým žvaněním o hodnotách, které pro hodně těchto hráčů hodnotu už skoro ztratily. A dostat takového hráče do nároďáku, to prostě chce svoje. Chce to trochu práce a úsilí. Nic nemožného, jen prostý zájem, dobrou komunikaci, upřímnost, stejně jako pocit, že realizační tým tvoří nadšenci, kterým jde o dobrou věc. Že jsou to lidi, na které je spolehnutí a mají charakter.

Práce s těmito hráči z NHL, kteří prostě tvoří absolutní elitu českého hokeje, ať  se to někomu líbí nebo ne, ta stále strašně vázne. A my těch hráčů máme tak málo, že si prostě nemůžeme dovolit ztratit ani jednoho vlivem blbých vztahů nebo čehokoliv jiného. Dříve to šlo, kvality tady bylo dost, dneska už to neplatí. Jestli se trenéři nároďáku tuto práci nenaučí a nezačnou jí přisuzovat extrémní důležitost, nikam se nemůžeme pohnout. Je třeba ctít hierarchii. Není možné nacpat kluka z extraligy na přesilovku a do prvních dvou lajn jen proto, že si potřebuje připravit co nejlepší pozici na průnik do NHL. Nebo takhle, je to možné, když si o to říká svými výkony, musí to tak být. Ale pokud to tak není, potom se nemůžeme divit, že ta skutečná hráčská kvalita z NHL si sama pro sebe řekne - tak pánové, s vámi příště už ani náhodou.

Nepíšu to proto, abych se s někým hádal, ale z důvodu, aby se odpovědní zamysleli, neřešili s prominutím kraviny a věnovali se problémům, které existují a které jsou v jejich přímé kompetenci.

Český reprezentační trenér, jedno jestli hokejový nebo fotbalový či jiný, většinou mizerně komunikuje s hráči. Měli by se poučit třeba v klubech NHL, které jsou se svými draftovanými hráči v osobním kontaktu každý druhý třetí den prostřednictvím scoutů přítomných na zápase, s managementem osobně i po telefonu. Zajímají se, pozorují a hráč ten zájem vidí, povzbuzuje ho, vytváří to pevnější osobní vazby ke klubu i lidem v něm.

Já si prostě nemyslím, že celou věc je možné jednoduše hodit jen na hráče tvrzením Jaroslava Špačka, že:

"Peníze porážejí srdce."

Nejde srovnávat tehdy a teď, situace v hokeji, vztahy mezi lidmi, to se hodně změnilo. Dnes hodně hráčů odchází do Kanady a nemají pocit, že by měli něco vracet. Spíš zůstávají smutné vzpomínky na šikanu, despekt, přehlížení, nespravedlivé nedání šance,...

Kluci se určitě těší do nároďáku, ale často hlavně na kamarády z mládí, že se potkají. Tohle tam zůstává, ale potenciál nároďáku by měl být vyšší. Je to o srdci a kvalitě lidí, kteří se kolem mládežnických i dospělých nároďáků motaji.

http://hokej.idnes.cz/jaroslav-spacek-rozhovor-pred-uvedenim-do-hokejove-sine-slavy-pb9-/reprezentace.aspx?c=A161030_195523_reprezentace_mt2

 

Marně jsem si občas lámal hlavu s tím, co takový trenér českého hokejového nebo fotbalového nároďáku mimo reprezentační akce vlastně dělá. Třeba u fotbalu i za Vrby existovala minimálně polovina hráčů kádru, kterým celý rok nezavolal, nepřijel na zápas, nepogratuloval ke gólu ani neprojevil zájem, když se hráč zranil.

Tohle je naše tragédie, tohle je úplný pravěk v komunikaci s hráči. Možná je to úplně ta první věc, kterou dobrý trenér a člověk v jedné osobě musí udělat. Vždyť s těmi hráči pak jde do války, musí využít všechny možnosti, jak si je získat, jak vybudovat skvělý vztah. Založit cosi, co pak třeba rozhodne důležitý moment důležitého zápasu.

Ale i kdyby ne, dobrá komunikace je vždycky lepší, než špatná nebo žádná komunikace.

Přitom Vrba je na české poměry velmi úspěšný, svého času elitní trenér. Nevím, jestli za tím vězí arogance, pohodlnost nebo co dalšího. Je to škoda, protože trenér není kompetentní jen pro určení sestavy ve fotbale nebo poskládání lajn z odpovídajících hráčů v hokeji, ale musí vytvořit to, čemu se říká tým, a kde má každý svoji roli, se kterou souhlasí a považuje ji za důležitou.

Máme hodně co dohánět.

http://hokej.idnes.cz/jaroslav-spacek-rozhovor-pred-uvedenim-do-hokejove-sine-slavy-pb9-/reprezentace.aspx?c=A161030_195523_reprezentace_mt2c

http://isport.blesk.cz/clanek/hokej-reprezentace/284861/co-kritizoval-hadamczik-uzsi-led-taktiku-proti-kanade-i-letni-kempy.html

https://sport.aktualne.cz/hokej/malo-hokejistu-ne-cesko-jich-ma-pry-vice-nez-rusko-slovaci-j/r~7c93c83083c211e6b597002590604f2e/

 

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Přidat komentář >

, - odpovědět
Docela nemile mě překvapila pasáž s informací o tom, že hráči obecně byli nespokojeni s trenérským řízením.. měl jsem za to, že v tomto směru bylo vše skvělé oproti původním deseti letům pod Růžičkou a Hadamczikem.
Takový Ondra Palát si to taky pochvaluje (alespoň do novin)
http://isport.blesk.cz/clanek/hokej-nhl/285161/palat-o-bitce-i-svetovem-poharu-narozdil-od-soci-prijemna-zkusenost.html
, Padl český hokej ..... odpovědět
Já bych upozornil ještě na tento článek ze včerejška.Hlavně na vyjádření jednoho z těch nejvíce odpovědných.

https://sport.aktualne.cz/hokej/padl-cesky-hokej-na-dno-nejhorsi-je-za-nami-ale-nemame-tolik/r~8e51aa80a00311e6b026002590604f2e/

KAMEVÉDA



Facebook Kamevéda

Používáte socilní síť Facebook? Pokud ano sledujte stránku Kamevéda! fb

Sponzoři

Aqueko2.jpg

DrillBook

Informace o DrillBook, jak objednat a slevový kod najdete v článku (stačí kliknout na obrázek)
drillbook

Náhodný obrázek

kometa-hodonin.jpg

Reklama