Zacha Pavel - Radek Bělohlav cepuje mladé české talenty
Kamevéda

Menu

Odkazy

Uživatel

Počítadlo

Reklama

Kategorie: Domů

Radek Bělohlav cepuje mladé české talenty

Rozhovor v plném znění

 

21.7.2018

autor: Miroslav Horák

Deník Sport, 17.7.2018

Hadamczikův asistent Radek Bělohlav je nadšený z práce u teenagerů.

Musíme se dívat dolů.

 

Přidávám  text celého rozhovoru, až po něm následuje původní vlastní text s komentářem.

..................................

 

Cepuje mladé české talenty, za dva týdny s nimi jako pravá ruka Aloise Hadamczika vyrazí na prestižní Hlinka Gretzky Cup do Edmontonu.

„Je to krásná práce,“ líčí odhodlaně RADEK BĚLOHLAV, donedávna kouč áčka prvoligového budějovického Motoru. Krásná šichta, ale těžká zároveň. „Sami si to děláme horší,“ mrzí světového šampiona z Vídně a nynějšího asistenta u reprezentační osmnáctky.

KRAVAŘE – Český hokej nemá nouzi o zapálené trenéry, sám Radek Bělohlav je toho příkladem. Horší je to s jeho infrastrukturou a kontroverzními tahy shůry, které v prostředí vyvolávají vášně a nepochopení. Také o nich někdejší vynikající útočník, trojnásobný extraligový šampion, vypráví např.:

„Kdybych měl nebo mohl někomu poradit, tak především to, aby než se nahoře něco nového odsouhlasí, aby do toho pořádně viděli,“ žádá.

 

Rozhovor:

Původně jste měl najeto na trenérskou dráhu u budějovického áčka, ale z vlaku jste vystoupil a přešel k teenagerům. Tam vám jde práce od ruky, ale upřímně, neberete to jako nutné východisko poté, co jste skončil na střídačce Motoru?

„Jako nějaké východisko to neberu. Začal jsem trénovat u chlapů, u kterých jsem si tu práci vyzkoušel, byl za ni rád, ale to skončilo a já se po různých konzultacích vydal tímhle směrem. Třeba můj bývalý trenér Jirka Vrba mě ujišťoval, ať do toho jdu, že budu nadšený.“

A jste?

„Ano, jsem, Jirka měl pravdu. Je to super práce. Pokud si kluky získáte na svoji stranu, oceníte a sledujete, jak chtějí sami od sebe makat, je to opravdu krásná práce, která dá člověku víc než trénování chlapů. Fakt je to paráda.“

Beru. Nicméně každý velký hráč a reprezentant by nejradši rovnou přešel k áčku, málokdo chce začít téměř od píky, byť je to klíčová věc pro formování kouče. Nebyl jste sám překvapený, že vás to s mladými chytlo?

„Nebudu lhát, měl jsem před tím velký respekt, bál jsem se, abych klukům něčím neublížil. Ale zjistil jsem, že jsou tvární, vnímaví, pracovití, jdou si za svým. A jakmile je přesvědčíte, jdou za vámi, chtějí dojít daleko. Je tam z jejich strany ryzí nadšení, zároveň oceňuju, jak kvalitně dokážou vstřebat taktické záležitosti. To mě až zarazilo. Taky se mi líbí, jak rychle je znát posun v kvalitě jejich hry a myšlení.“

Přitom se docela často omílá, jak jsou dnešní teenageři rozmazlení, málo ctižádostiví, spokojí se s málem. Máte evidentně jinou zkušenost…

„Dřív to možná bylo jiné, já můžu porovnávat ročníky 2000 a 2001, na klubové bázi i na reprezentační a z nich jsem nadšený. Jasně, leckteří jsou zároveň i trochu lumpové, ale s nimi se dá taky pracovat. Nehledě na to, že z lumpů často vyrostou hodně dobří hráči.“

Jak vám sedí nová trenérská parta s Aloisem Hadamczikem, Markem Židlickým a dalšími?

„Vnímám tam dobrou chemii. Já dostal od Lojzy nabídku asi před třemi měsíci. Známe se, vycházíme spolu, sice jsme se profesně dlouho nepotkali, ale od loňska tomu bylo jinak, potkávali jsme se na zimácích různě po republice, v Salcburku. Z toho asi ten popud k nabídce vzešel. Mára Židlický, to je parádní počin, že se povedlo získat takového borce. Je na něm vidět obrovská chuť, navíc se hodí, že bude mít ze zámoří perfektní přehled o našich hráčích, kteří tam působí.“

Asi vám k prestižnímu angažmá pomohlo, že jste na jaře v Ostravě v republikovém dorosteneckém finále porazil Hadamczikovy vnuky v dresu Red Bullu, co říkáte?

„No, kdo ví, v té chvíli Lojza asi nebyl moc nadšený… (usmívá se) Je ale fakt, že jsem ho v sezoně s Budějovicemi pěkně zlobil. Nicméně zrovna v Ostravě ve finále jsme se nepotkali.“

Kolem mládežnického hokeje v Česku planou dlouhé roky velké emoce a vášně. Vidíte to s budoucností dobře, anebo máte spíš výhrady?

„Kdybych měl nebo mohl někomu poradit, tak především to, aby než se nahoře něco nového odsouhlasí, aby do toho pořádně viděli. Není nejlepší o něčem rozhodnout a svým způsobem nevědět, jak to ve skutečnosti chodí. A teď mám na mysli záležitosti hokejových soutěží, zápasů a tréninků v návaznosti na školu, ať už základní, střední nebo vysokou. Což se poslední dobou trochu rozbořilo. Ale to je velké téma na hodně hodin.“

Řeč je o reorganizaci soutěží od nové sezony, která na jaře vyvolala poprask. Zkuste popsat ve zkratce, co považujete za nejvíc kontroverzní?

„V kostce jde o to, že nám do kategorie juniorů postupují hráči ze základní školy. Z juniorů vychází, když dokončují druhý ročník střední školy. V jedné kategorii je věkový rozdíl až dvou let, což dělá na ledě obrovský rozdíl. Každý nemůže být v sedmnácti letech dobrý natolik, aby ostatní přesvědčil, že na vrcholový hokej má, mnozí kluci dozrávají později. My jsme spoustě z nich sebrali čas na to se ukázat. Takhle skončí a nemají velkou šanci hrát ani krajský přebor, protože dospělé chlapy nepřehrají. Tím se snižuje hodnota dalších soutěží, zpomalí nebo skončí produkce nových hráčů. Na druhou stranu je fajn, že vznikl projekt „Dukly“ v Litoměřicích, ještě by však měl vzniknout minimálně jeden, ideálně dva, v republice bychom našli dvacet, třicet kluků, kteří by si společný tým zasloužili.“

V Kanadě a ve Švédsku tvrdí, že na prvním místě je vždy rozvoj hráče. Mělo by tomu být i u nás, ale různá polovičatá řešení nebo politická rozhodnutí kolikrát i dobře míněnou snahu shodí. Chápete to? 

„Strašně jsme oslabili juniorskou soutěž. Všechny země mají dost slušné juniorky, ale my si ji sami oslabíme. Proto z ní nikdo zajímavý nevzejde. Osobně očekávám další odliv hráčů do zámoří ročníků 2000 a 2001. Netvrdím, že Kanada každému z nich prospěje. Někteří to zvládnou, jiní ne. Ale je to pro ty kluky řešení.“

Dotyční odchází za vydatnější konkurencí, mají alespoň nějakou vidinu šance, kterou doma v rozplizlém prostředí nabobtnalé juniorky necítí.

„Ano, odchází čistě za kvalitou. Proto potřebujeme silnější juniorku, vytvoření modelu, který by hleděl i na školní programy. Kdyby se rozhodlo, že odteď bude mít juniorská extraliga stejnou čtrnáctku týmů jako dospělá, budeme v Budějovicích pro, ačkoli bychom o elitní soutěž přišli. Ale v zájmu zvýšení kvality soutěže bychom to skousli a prahli po postupu výš. Proto zmiňuju, zda se tvůrci takových projektů baví s jednotlivými týmy a řeší do posledních detailů organizací soutěží, nebo ne. Mým asistentem v budějovickém dorostu je Vladimír Caldr, ředitel jedné ze základních škol, s nímž problematiku propojení školy a hokeje řeším dennodenně. Všechno to správně načasovat není snadné, jeden žákovský tým se skládá z hráčů tří až čtyř školních tříd. Netvrdím, že to svaz má jednoduché, ale je třeba, aby věděli, že tam dole v klubech to mají taky složité.“

Další věc, zadupávání talentů. Nikdo nežádá, aby mladí dostávali šanci, kterou si nezaslouží, ale až nebezpečně často se tu dusí mládež v rozletu, viz poslední případ pardubického Zadiny. Ten zrovna zase ukázal, jak je přínosné utéct pryč. Jakou máte zkušenost?

„Trenéři musí mít odvahu mladé nasadit. Pokud máte kreativního kluka s velkým potenciálem, nemůžete ho strkat do třetí, čtvrté pětky, ale musíte ho umístit do prvních dvou formací, ať se ukáže. Všichni naši úspěšní hráči si tímto procházeli, nejen jim, ale i klubům se to vyplatilo. Holt trenéři musí oželet jednotlivou chybu, áčko však jednoho takového mladého utáhne. Pokud v juniorech dominuje na přesilovce, je žádoucí dát mu stejnou roli v áčku. Nezbývá než mít v hokeji takové majitele, manažery a kouče, aby na to koule měli. Špatné je, že dřív měla juniorská extraliga svojí kvalitou do dospělé extraligy blíž, teď se od sebe soutěže vzdalují. Jak říkám, strašně jsme její kvalitu ponížili.“

Co je také důležité, pokud už mám v organizaci talentovaného hráče, měl bych se ze všech sil snažit o jeho správný progres a dobrý vzájemný vztah už proto, že jednou, až se vrátí ze světa, budu ho potřebovat. Jeho kladný postoj, ne rozhořčení z házení klacků pod nohy. Nebo ne?

„Souhlasím. Podle mě, kdyby někteří mladí hráči cítili doma dobrou šanci hrát, vydrželi by tu, prospělo by jim to. Byli by ještě lepší, v naší dospělé extralize by vyrostli mentálně dřív než v kanadské juniorce. Do zámoří by šli připravenější. Význam má i švédská cesta. Ale pozor, ne způsobem, že si tam svému klukovi místo zaplatíte. To si vás vezme asi každý i na severu. Ale pokud se ozve sám Färjestad s nabídkou pro sedmnáctiletého kluka, že si ho bere pod křídla, postará se o něj hokejově i studijně, je to parádní šance. Nám tady musí jít o to najít způsob, abychom svoje talenty dokázali udržet doma, aby to tady pro ně mělo význam. Stav, kdy mladí hráči a jejich rodiče nemají důvěru v klub, není bohužel ojedinělý. Zkušenosti s tím mají všude, vidím to také u nás v Budějovicích. Máme se co učit, takhle to řeknu.“

Zklamalo vás, že se vám s budějovickým áčkem nepovedlo víc?

„Odchod od áčka byla moje volba, mohl jsem pokračovat. Víte, ono to v pozici Motoru není jednoduché. Jsme relativně mladý klub, který toho má spoustu před sebou. Chceme hrát s mladými, s místními, zároveň dál táhnout příběh, co jednou skončí postupem do extraligy. Potřebujeme si udobřit diváky, zároveň musíme myslet na budoucnost přes nasazování talentovaných hráčů. Sladit to do sebe není snadné.“

V Budějovicích panuje hokejová horečka, bývá vyprodáno. To s sebou nese i tlak. Cítíte ho?

„Tlak je stejný jako všude. Faktem je, že naše fanoušky nesmíme zklamat. Hráči musí odevzdávat nadstandardní výkony. Těžko vyhrajeme všechno, ale diváci musí být přesvědčení, že tam naši kluci nechali všechno. Pak odpustí i prohru a fakt, že jsme nepostoupili. Bohužel, tohle se nám v minulé sezoně nedařilo.“

Obrátí to nový hlavní kouč Václav Prospal?

„Venca mi tam hodně sedí. U něj mám jistotu, že kluci z ročníků, které jsem měl dva roky na starost, dostanou příležitost. Samozřejmě mluvím o přípravě na ligu, místo si musí uhrát sami. Venca je svůj, náročnej trenér, ale spravedlivej. Do našeho příběhu zapadá jako další článek.“

 

Radek Bělohlav

Narozen: 11. dubna 1970 (48 let) v Českých Budějovicích

Největší úspěchy hráčské kariéry: mistr světa z Vídně 1996, bronz na MS 1998, mistr extraligy se Vsetínem 1998, 1999 a se Spartou 2002,

v extralize 974 zápasů

Trenérská kariéra: Písek/hrající asistent trenéra (2011/12), HC Mountfield/asistent (2012/13), Motor České Budějovice/hlavní trenér a asistent (2013-15), trenér juniorů a dorostu v Motoru (2015-?)

Největší úspěch: ligový mistr s dorostem (2017/18)

.........................................................................

původní text článku:

 

 

V úterý vyšel v deníku Sport rozhovor s Radkem Bělohlavem. Jevil se mi v některých ohledech opravdu průlomový, byly tam pasáže, které jsem si přečetl dokonce dvakrát, abych se ujistil, že vidím dobře. Dobře položené otázky, seriózní a trefné odpovědi...

Turnaje v Soběslavi

Nejprve musím předeslat, že Radka Bělohlava osobně vůbec neznám. Zprostředkovaně pouze přes turnaj, který kdysi nesl jeho jméno. Před zhruba třinácti roky na jaře jsme hráli neoficiální mistrovství ČR třetích tříd v minihokeji, na které máme skvělé vzpomínky, protože se HHK Velké Meziříčí stalo vítězem. Syn tento turnaj považuje snad za nejhezčí v kariéře a za nejsilnější zážitek toho věkového období, který jej definitivně připoutal k hokeji. Hrálo se v Soběslavi, dodnes jsem organizátorům nepřestal být vděčný za to, co pro ty malé kluky dokázali uspořádat.

Koncem léta se na stejném místě konal "Turnaj Radka Bělohlava" odchovance místního hokeje. Už na jarním turnaji jsme slíbili organizátorům účast. Neviděl jsem v tom problém, ale pak se ukázalo, že na stejný termín je naplánováno také tenisové mistrovství republiky družstev. Pavel hrál v té době tenis za Prostějov a byl jsem přesvědčený o tom, že Prostějov získá titul. Přiznám se, že by se mi bývalo líbilo získat v jednom roce republikový titul v hokeji i v tenise, jenže zradit kluky z našeho skvělého hokejového týmu plného euforie, omluvit se a dát přednost jinému sportu, to jsem si nedovedl představit. Nakonec se Pavel rozhodl, že chce hrát hokejový turnaj, což tak nějak předznamenalo pozdější definitivní opuštění tenisové dráhy.

Nelitovali jsme, protože i tento velice silně obsazený turnaj kluci vyhráli a Pavel získal cenu pro nejlepšího střelce turnaje. To byly moje dvě zkušenosti s hokejem v Soběslavi a se stopou, kterou tam Radek Bělohlav zanechal.

Titul Českých Budějovic ve starším dorostu

To první, co stojí za zmínku, je fakt, že pan Bělohlav letos dovedl starší dorostence Českých Budějovic jako trenér k republikovému titulu a také byl jmenován na pozici asistenta k národní osmnáctce po bok pana Aloise Hadamczika.

https://ceskobudejovicky.denik.cz/hokej_region/je-to-kolektiv-bojovniku-tvrdi-kouc-mistrovskeho-dorostu-motoru-radek-belohlav-20180408.html

Nevím, jak to hodnotí místní, ale z mého pohledu to je doklad trenérských schopností i talentu vést takto úspěšně mladý hráčský kolektiv. Je jen v pořádku, že jsou k národním týmům přiváděni schopní odborníci a nikoliv jen trenéři za odměnu, kteří se nikdy s žádným úspěchem nepotkali, ale místo mají, zdá se, jisté až do důchodu.

Pokud někdo hovoří otevřeně o velkých vadách na kráse českého hokeje, potom se stalo nepsaným pravidlem, že tyto problémy "přestává vidět" v okamžiku vstupu na reprezentační lavičku, občas musí dokonce něco prohodit o skvělých zítřcích, které český hokej pod vedením těch správných chlapců jistojistě čekají.

Proto je otevřené prohlášení pana Bělohlava tak cenné a průlomové, protože se ozvalo téměř současně s jeho jmenováním do funkce. To svědčí o charakteru tohoto člověka, nenechá se zmanipulovat. No řekněte, copak jste tak často zaznamenali, že by někdo někdy na tomto postu prohlásil, že:

* "Než na svazu podniknout nějaké zásadní kroky, měli by si vždy promyslet a prozkoumat, co takové kroky v praxi způsobí"...uvádí v souvislosti se změnami v juniorské soutěži.

* "Ostatní země se snaží své juniorky posilovat, my si ji oslabíme. Propast mezi juniorkou a muži se ještě zvětší, takže dobří kluci zde nezůstanou, ale budou i nadále hledat lepší možnosti v zahraničí..."

Také chválí projekt týmu v Litoměřicích, ale přimlouvá se za vznik ještě jednoho, lépe dvou takových center, která by umožnila hráčům lepší progres.

Tak to je přesně to, co jsem asi na třiceti stránkách poslal zpracované před devíti roky na svaz, nazval jsem to Centra vrcholového hokeje, která měla sloužit k soustředění zdrojů, zlepšení výsledků ml. reprezentací a průniku těch nejlepších mladých hráčů mezi dospělé. Navrhoval jsem jedno centrum v Česku a druhé na Moravě. Stále si myslím, že by to bylo nejlepší řešení v rámci existujících možností, které by náš hokej spolu s restrukturalizací soutěží a odstraněním tabulek raketově vystřelilo do sfér, kde by za lepšího vedení hokeje mohl být.

Dále se mi moc líbila i vize pana Bělohlava o poskytování příležitosti mladým hráčům, o nutnosti zanechat v nich ty nejlepší vzpomínky a emoce z mateřských klubů i v případě, že odejdou do zámoří. Už jen proto, aby se rádi vraceli, cítili vazby a svým klubům podle možností pomáhali, případně se jednou vrátili zpět. To jsou nesmírně významná slova popisující filozofii nové hokejové výchovy, která v mnoha klubech, které jsou paradoxně vyhodnocovány jako nejlepší u nás, doslova bombardují atomovkami, aby zničili i zbytky těch dobrých vzpomínek a vazeb, které děti na působení v těch klubech mohly mít.

Nevím, jak ve skutečnosti vše v Českých Budějovicích probíhá, možná se někdo z místních ozve. Ale podle těch slov jsem měl pocit, že s Radkem Bělohlavem přicházejí do vlivných pozic českého hokeje lidé, kteří mají vizi, vidí skutečné problémy, projevují charakter i kvalitu něco změnit. Jen víc takových osobností, opravdu je to vše jen a jen o lidech.

............

- rozhovor jsem si vystřihl, ale v době psaní článku jej nemám před sebou, proto možná nejsou použitá slova autentická, ale význam řečeného je zaručeně dodržen

- je škoda, že tento článek nebyl z nějakého důvodu umístěn na web, aby bylo možno použít odkaz

 

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Přidat komentář >

, U20 odpovědět
Jak jsem se včera dočetl,tak u debaklu 3-9 ve Finsku asistovali i Martin Nečas a Martin Kaut.Proč museli tenhle dvojzápas absolovat,je pro mě záhada.Za chvíli odjedou na kemp,kde budou bojovat o setrvání v týmu pro NHL.U Nečase to vidím takřka jako jistotu.Proč tedy po účasti na MS dospělých musí absolovat tyhle poutáky?Kaut má na NHL taky naději.Zadina měl tolik rozumu,že odmítl,stejně jako Chytil.Je to stejné ,jako by za Finy hráli Heiskanen a Tolvanen...Fakt nechápu,stejně to skončilo nářezem.Jakou asi může mít Nečas motivaci v takovémhle zápase?Já to vůbec nechápu.
A taky by mě zajímalo,jestli už naši hráli v dresech nového oddílu HC Lev Czech Republic. 1
, Tak asi jo.... odpovědět
Není to tak dávno,kdy se na internetu objevovaly komentáře Michala Broše.Kde je ten Michal Broš? ......Naprosto přesně pojmenovával problémy v mládeži,ale po chvíli kdy dostal funkci ve Spartě Praha už o něm není slyšet.Nevím co je na projektu v Litoměřicích tak chvályhodného?Jedno vím jistě ,že Litoměřice jsou pro vlastní odchovance hrob.Proč by vychovávali vlastní,když se můžou "zavděčit" jiným.......třeba panu Královi,že!
odpověděl(a)
S Brošem nemám špatné zkušenosti z kempů, nebo z turnaje ve Švédsku. Na druhou stranu jsem v ČSLH nezaznamenal změnu a je jasné, že vedení čeká na jeden výsledek na kterém postaví marketing na další 3 roky! Ale kdo počítá se změnou je myslím blázen, neboť ten systém a ty vztahy ve svazu jsou tak zabetonované, že nemá cenu jít hlavou proti zdi.

Nelze bojovat proti miliardovému kartelu, který má vše .... moc, peníze a politickou oporu Andreje Babiše!

KAMEVÉDA



Facebook Kamevéda

Používáte socilní síť Facebook? Pokud ano sledujte stránku Kamevéda! fb

Sponzoři

Prolog2.jpg

DrillBook

Informace o DrillBook, jak objednat a slevový kod najdete v článku (stačí kliknout na obrázek)
drillbook

Náhodný obrázek

IMG_0356.JPG

Reklama