Kamevéda

Menu

Odkazy

Uživatel

Počítadlo

Reklama

Kategorie: Domů

Rozbor problematiky národních reprezentací ve světle práce s mládeží

nová kapitola: PROCES VYBÍRÁNÍ HRÁČŮ DO TÝMOVÝCH FUNKCÍ

 

obsah celého článku:

I. část - k dispozici ZDE

II. část - odkaz na jiný web v textu

III. část - ve spodní části textu ZDE

 

 

ČESKÝ SPORTOVNÍ TALENT MÍŘÍ PRIORITNĚ DO CIZINY A POKUD SE TAM PROSADÍ, V MNOHA PŘÍPADECH TAM UŽ ZŮSTÁVÁ NAVŽDY

 

13.9.2017

 

" Aktivní lidé už nechtějí měnit systém ve svých zemích, protože daleko snadnější je pro ně vyměnit zemi, kde budou žít."

Ivan Krstev - politolog

 

V tomto článku bych se chtěl této problematice věnovat způsobem, který tady zřejmě ještě nezazněl. Mám v úmyslu to téma pojmout komplexně jako učební látku a nikoliv jako popis nějaké jednotlivé nedokonalosti systému. Považuji za důležité a přínosné pro celou naši budoucnost, aby byla tato problematika otevřena pro diskusi, a aby byla pochopena v celé šíři a souvislostech hlavně těmi, kteří ji svým počínáním utvářejí každý den. Možná potom budeme schopni se lépe orientovat. Vidět problém tam, kde se reálně nachází, a ne tam, kam to většinou ke škodě nás všech účelově sklouzne.

Dnes je situace v hokeji i v dalších kolektivních sportech taková, že kdysi velice úspěšní Češi vyklízejí pozice, vzdalují se víc a víc úspěchům a směřují na evropskou sportovní periferii. Občasný náhodný úspěch na kontinuitě tohoto trendu nic nemění. Často jsou příčiny tohoto stavu spatřovány ve slábnoucí ochotě špičkových jedinců v kolektivních sportech reprezentovat Českou republiku, což skutečně problémem je. Málokdo si ale už uvědomuje, že se nejedná o příčinu problému, ale naopak o důsledek celkové situace v našem sportu i ve státě, který se v těchto postoji sportovců logicky odráží. Tam je třeba spatřovat hlavní a prvotní důvod stále častějšího odmítnutí reprezentovat, nebo důvod toho, že reprezentanti nepodají ani zdaleka svůj optimální výkon. A tomu bych se chtěl v tomto rozboru věnovat.

 

"Naši sebedůvěru podkopává neschopnost porozumět vývoji uvnitř naší společnosti a předvídat jej."

filozof Samuel Smilansky

 

AKTUÁLNÍ SITUACE

BASKETBAL

Redaktor deníku Sport Ivo Pospíšil ve své reakci na krátké učinkování českého týmu na nedávném basketbalovém ME píše:

"ME v basketbale v drsné nahotě ukázalo, že ne všichni pohlížejí na reprezentaci jako na posvátný vrchol svého snažení. U někoho národní hrdost přehlušují osobní zájmy, někde snad i spory nebo uražené ego...Být v plné síle, nepochybuji o tom, že by se čeští basketbalisté do čtvrtfinále ME dostali a kdo ví, mohli by posunout i své dva roky staré maximum - 7. místo. Jenomže takhle kvůli kvantu omluvenek hlavních hvězd skončilo jejich působení už v základní skupině. Nejvíc křičí omluvenka Jana Veselého, který je v nejlepších letech, má podepsanou smlouvu a je zdráv, ale dal přednost dovolené na Maledivách před šampionátem." A takových omluvenek byla v českém týmu většina. Kromě Tomáše Satoranského šlo spíše o český B-tým složený převážně z české ligy. Pokud má tedy česká reprezentace na mezinárodní scéně v budoucnu něco dokázat, musí se opírat o co největší sílu legionářů, kteří jsou otrkaní těžkými zápasy v evropských soutěžích.

Otázkou podle Pospíšila je, do jaké míry trápí Veselého neúspěch českého týmu a jeho nenaplněné ambice:

"Veselý si od šestnácti let musel vydobýt ostruhy v zahraničí, k Česku ho nemá příliš co poutat a za svůj druhý domov považuje srbský Bělehrad, kde ho díky působení v Partizánu berou takřka za svého. Zvláště když si během léta vzal za manželku i svou dlouholetou srbskou přítelkyni. Specifickou komunikaci s ním může dokreslovat i fakt, že ač se v minulé sezóně stal teprve třetím Čechem, který vyhrál Euroligu, marně byste v kterémkoliv českém médiu našli na toto téma s ním rozhovor. Věřte přitom, že zájem o něj byl. Nejde ale jen o Veselého, další příklady absencí našich špičkových hráčů Schilba  (osobní důvody) a Balvína (neuvolnil ho tým Grand  Canaria) jen ukazují,

jak je u hráčů působících v zahraničí nutné udržovat průběžnou komunikaci, být v neustálém kontaktu i s jejich týmy (třeba v případě zranění) a motivovat je k reprezentování..."

Tuto pasáž bych zvlášť zdůraznil jako důležitou a ještě bych se k ní později vrátil. Měli by ji pozorně číst a všemi póry a receptory vnímat také trenéři hokejových a fotbalových reprezentací od těch nejmladších až po áčko.

 

FOTBAL

Luděk Mikloško naprosto věrně vystihuje situaci, ve které se náš fotbal nachází. Vše totiž začíná u úrovně práce s mládeží, kde jsme 20 let ustrnuli za světem. Český hráč dnes neumí přihrát na pět metrů, zpracovat balón prvním dotekem, neumí vystřelit ani se nabízet spoluhráči bez míče. Nemá techniku, fyzičku a vlastně ani morálku. Tvrdá konkurence ho nenutí sáhnout si na tréninku na dno. Snaží se odcházet ven, ale obstoují tam jen výjimeční jednotlivci na naše poměry.

https://www.sport.cz/fotbal/synot-liga/clanek/916957-miklosko-mladym-chybi-trpelivost-ze-zahranici-se-rychle-vraceji-semele-je-konkurence.html#hp-sez

"Jakmile u nás někdo projeví talent, má tendenci se začít flákat, někdy hladoví i celý den a nikdo to tady neřeší, nikdo za to nemá odpovědnost. Pro anglické akademie je každý mladý hráč investicí, o 45 hráčů se stará 40 pedagogů, dělají jim servis až rozmazlující, starají se o ně a vychovávají. To u nás neexistuje."

.......................

Pokud se někdo domnívá, že všichni fotbaloví reprezentanti jsou nadšení z toho, že jsou v nominaci, je to velký omyl. Mnozí berou reprezentační povinnosti jako nutné zlo a podvolují se jen z důvodu, že si oficiální odmítnutí vzhledem k regulím FIFA nemohou dovolit. Kromě toho by tímto odmítnutím zaujali velice nevýhodnou pozici, ve které by se do nich dlouho všichni fanoušci i diskutéři na sítích strefovali, sami by si tím zavřeli dveře k eventuálnímu pozdějšímu působení v českém fotbalu. Pokud nastupují v zahraničních soutěžích, berou jejich nadřízení v klubu reprezentaci jako velkou poctu, neznají česká specifika a pohlíželi by podezřívavě na hráče, který nechce reprezentovat svoji vlast. Ponechme stranou fanoušky a jejich nevalné projevy, kritiku a pokřiky, které také hráče od reprezentace odrazují. Také bývalý fotbalový boss Pelta měl velice nevalnou pověst mezi hráči, mnozí ho doslova nenáviděli, protože se k nim choval jako jejich majitel či novodobý otrokář. Byli pro něj cosi jako onuce nebo kus masa.

Pocem! Zapózuj tady se sponzorem! Skoč támhle! Postůj tady!

To majetnické nadřazené jednání bez respektu bylo z jeho strany někdy až urážlivé a nedůstojné, přesto byla veřejně budována a oceňována spíš jeho pozice jako uznalého šéfa, který na penězích za odměny hráčům nešetřil.  Jenomže za koruny  nelze koupit vše, zvlášť když jsou vyváženy chováním šlapajícím po elementárních zásadách slušnosti a respektu, což je naprosto standardní a samozřejmé na západ od nás v každém slušném klubu. Jen o penězích to rozhodně není, zahraniční legionáři jich vydělají dost. Vztahy jsou důležitější veličina a tady naprosto propadl jako mnozí další, kteří se motají kolem reprezentací (zde je protipólem takového jednání trenér Lavička, Šilhavý či Bílek, kteří se naopak vyznačuje pozitivním přístupem k hráčům, výborně komunikují, zajímají se o jejich problémy a náleží díky  tomu mezi moderní evropské trenéry v oblasti koučingu a kvalitní komunikace s týmem).

Mnozí hráči už roky nemají žádnou touhu reprezentovat a pokud by je k tomu jejich rodiče a blízké okolí žijící v Česku netlačilo, definitivně by s tím sekli. Důvodů je hodně a budu se o nich rozepisovat dál.

Také pokusy o různé diktáty trenérů co se týká stravy na reprezentačních srazech a povolování určitých potravin podle svého osobního přesvědčení, co je dobré a zdravé, a co ne, je v případě dospělých reprezentantů naprosto scestné. Určitě je třeba působit na výživové zvyklosti mladých hráčů v klubech, vzdělávat je a třeba i trochu na jejich stravování dohlížet. Sám jsem stoupencem takového přístupu při výchově dítěte v rodině nebo mládežnického trenéra v klubu. Ale diktovat dospělým chlapům zvyklým na svůj individuální režim během krátkodobé reprezentační akce co je povoleno či zakázáno a obrat je před důležitými zápasy o možnost doplnit rychle energii způsobem, na který jsou roky zvyklí, to nelze nazvat jinak než střelbou do vlastních řad, po které zase spláčeme nad samotnou hrou i výsledkem.

 

PLAVÁNÍ

Tento sport určitě nepatří mezi výstavní artikly českého sportu, na světových kolbištích naši plavci dlouhodobě paběrkují. Nemáme metodické know-how  ani dostatek mladých lidí ochotných vybřednout svým úsilím a zarputilostí z průměru. Přesto existuje plavkyně, která je momentálně označována jako největší a nejperspektivnější klenot světového plavání, fenomén na úrovni Phelpse nebo Lohteho. Protože ona jediná podobně jako kdysi tito velikáni dokázala získat čtyři světové tituly v individuálních disciplínách na jednom šampionátu. Řeč je o Katie Ledecké, která ale bohužel pro nás reprezentuje USA.

http://www.tyden.cz/rubriky/sport/ostatni-sporty/plavkyne-s-ceskymi-koreny-napodobila-phelpse-a-lochteho_351471.html

 

HOKEJ

Nejvíc bych se ale chtěl věnovat problematice hokeje.

Jaká jsou největší úskalí sestavování a vedení týmu na úrovni národní reprezentace?

Berme to obecně od prvních neoficiálních selektů sestavených poprvé někdy na věkovém přelomu deseti či jedenácti let, tedy od dětských věkových kategorií, přes oficiální mládežnické reprezentace až po dospělé, protože ta úskalí, možnosti i jejich nedostatky se mohou opakovat od těch nejmenších až po áčko.

1. Priorita snahy o sestavení jednoznačně nejsilnějšího týmu.

To by mělo být pravidlem číslo jedna v případě trenéra, který chce uspět. Představme si, že máme žebříček dejme tomu patnácti nejvyspělejších hráčů a dvou nejlepších brankářů a tito všichni bez rozdílu by měli být v týmu. V tomto pojetí výběru není prostor pro kohokoliv, kdo tam nepatří. Je to poměrně přehledné a maximalistické pojetí sestavení týmu. Jakmile se objeví prohlášení že ne vždy ti nejlepší hráči vytvářejí nejsilnější tým a že je třeba mít také nosiče vody a obětavce, kteří budou vděční za podřadnější role, je tím vytvářen kromě jiného velký prostor pro účelové manipulace se sestavou. Je to cesta jak dopravit do sestavy hráče, kteří tam výkonnostně nepatří a vyjmout hráče, kteří tam náleží. Úkolem trenéra je získat si hráče na svou stranu, má k tomu vše potřebné. Pokud se trenér chová jinak, je to většinou začátek latentního rozkladu týmu na jehož konci je většinou neúspěch. Samozřejmě nelze dát všechny hráče na přesilovku a do první lajny. Ale trenér je tady od toho, aby si hráče získal a vysvětlil jim význam jejich role i důležitost pro tým. Vždycky je lepší, když excelentní hráč začne ve třetí formaci, plní defenzivní úkoly, ale když se někomu na přesilovce nedaří nebo se zraní, z fleku zaskočí a převezme tuto roli. Tohle už limitovaný snaživý pracant s menším talentem kvalitně nezastane, to přece ví každý, kdo někdy vedl a řídil jakýkoliv sportovní tým.

Proč je porušení tohoto pravidla tak fatální?

Naše počtem obyvatel malá země je na dlouhodobém ústupu z původních pozic v kolektivních sportech obecně, v nejlepší hokejové soutěži světa se počet našich zástupců neustále snižuje. V této situaci nelze vynechat jediného použitelného hráče NHL bez toho, že by se to nepodepsalo na síle týmu. Trenér nebo kdokoliv další touto rolí pověřený v rámci realizačního týmu je vlastně odpovědný týmu, národu, celému hokejovému hnutí v dané zemi za to, že vytvoří takovou úroveň vzájemné komunikace a důvěry mezi realizačním týmem a hráči přicházejícími do úvahy, že odmítnutí budou přicházet jen ojediněle a z opravdu závažných důvodů, jinak ne. K tomu je ale zapotřebí zbavit se stereotypů, pohodlnosti a ega. Vydat velké množství energie, která ale chybí. Chybí v basketbalu, fotbalu i v hokeji.

Vezměte si trenéra české fotbalové reprezentace áčka. Je to pozice, kde se měsíční gáže pohybuje ve statisících, možné odměny za postupy na šampionáty v milionech. A ve stamilionech se počítá přínos nebo ztráta pro FAČR v případě úspěchu či neúspěchu. Jde tedy o prestiž, o hodně peněz, o fanouška i o národní hrdost. Také o budoucnost fotbalu, protože těch peněz je na naše poměry dost a lze z nich financovat další rozvoj.

Nejvážnějšími aspiranty na jedenáct míst v sestavě je nějakých 25 až 30 fotbalových stálic. Laik by byl přesvědčený, že trenér se bude snažit alespoň s hlavními aspiranty na základní sestavu vytvořit blízký vztah a častěji s nimi komunikovat hned od druhého dne od podpisu reprezentační smlouvy, protože onen blízký vztah a důvěra je prvním předpokladem budoucí dobré atmosféry v kolektivu (tento kontakt nemohou logicky vyvolávat hráči, protože by to vyznívalo podlézavě, takže jedině trenér nebo asistenti musí tuto komunikaci vyvolat a udržovat s velkou péčí). Zakládá to pozitivní naladění hráčů na sraz reprezentace ještě dlouho předtím, než se uskuteční a sehrává pak důležitou roli během celé akce. Jenomže, tohle od českého trenéra nečekejte. Je vcelku jedno, kdo tam je, jestli Vrba nebo Jarolím. Když se hráči daří, nic. Když se zraní, nic. Uběhne sezóna, a nic. Žádná komunikace, vždycky jen povolávací rozkaz do reprezentace.

http://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-zahranici-nemecko-bundesliga/313066/kaderabek-porazil-bayern-proc-jsem-driv-nehral-v-reprezentaci-se-neptali.html

Tohle je obrovský rozdíl mezi úrovní práce českých trenérů a těmi z nejlepších světových soutěží. Je to o úrovni osobnosti lidí na tak důležitých postech, o pokoře, vstřícnosti i respektu, o snaze odvádět nejlepší možnou práci. Ti, kteří opravdu milují tuto práci, to mají v  sobě. Těm to nemusíte vysvětlovat. I u nás takoví jsou, jen jim občas chybí konexe aby se mohli dostat až tam, kde by našemu sportu pomohli nejvíc. V zahraničí máte občas jako hráč pocit, že jste středem vesmíru, že jsou šťastní, když vás získali, a generální manažer, který hospodaří s miliardami, si na nic nehraje, projevuje hluboký respekt a obejme vás jako člena rodiny i se všemi, kteří vás doprovázejí. To je energie, která dává hráčům naději i důvěru. Která z nich dostává to nejlepší, dodává touhu srůst s novým prostředím - a odrůst od prostředí původního, kde toto důležité umění neovládají. Také proto našinci stále zkoušejí prosadit se v zahraničí znovu a znovu, protože jde nejen o peníze, ale o všechno kolem, co sportovce fascinuje a baví, a co my tady tak nějak nechceme nebo neumíme, přestože to kolikrát nic nestojí a tak perfektně to funguje.

Občas jsem si kladl otázku co vlastně tito trenéři dělají mezi jednotlivými akcemi národních týmů, když nekomunikují s těmi nejlepšími hráči a nejezdí se dívat na zápasy dál než do Prahy nebo do Plzně. To koukají na tabuli s lístečky a přemýšlejí nad sestavou? Ale jak se chtějí správně rozhodnout, když neznají aktuální situaci, nepozorují naživo? Video vám toho zase tolik neřekne. Kdyby to stačilo, seděli by všichni skauti NHL doma na zadku, sledovali sestříhaná videa a kluby by ušetřily miliony  dolarů. Ale místo toho cestují po celém světě a pak si ještě druhý den dají s hráčem oběd, aby ho trochu vyzpovídali a blíže poznali, aby bílá políčka na mapě jeho poznání postupně mizela. Naše kluby na to možná nemají v takovém rozsahu ekonomickou sílu, ale reprezentace?

Díky této profesionální práci dostanou zahraniční kluby z každého hráče maximum, protože s nimi nekomunikují až z nutnosti v poslední fázi realizace kontraktu či nominace, ale pozorují a komunikují dlouhodobě, ať se daří, a ještě víc se to řeší a všichni se snaží, když se nedaří. Nechci tím říct, že bez té komunikace to vůbec nejde. Jen to, že je nesmyslné opouštět prostor, kde dlouho a velice dobře pracuje ostatní konkurence, která platformu trenér - hráč využívá už velice dlouho a maximálně efektivně.

Pokud nedokážete využít velkou výhodu - jste v nevýhodě, to je prosté!

Když je hráč svědkem opravdového upřímného zájmu o svoji osobu, když s respektem hovoří o jeho dovednostech i potenciálu, získává silnou vazbu. Málokdy potom něco odmítne, něco vypustí nebo zklame. Je to sféra, která v dnešním tak rychlém a vyrovnaném profesionálním sportu nakonec rozhoduje. Důležitý detail, který dělá rozdíl mezi výhrou a prohrou.

Naši hráči a jejich vazby směrem domů mají svoji historii, dobrou nebo horší, za kterou konkrétní trenér nároďáku třeba vůbec nemůže. Ale je jen na něm, aby na hráče působil, argumentoval, získával ho pro svoji představu o svém týmu. Je to jeho hlavní role. Může neuspět, ale velká část našich současných trenérů kolektivních sportů toto nejdůležitější soudobé bojiště vůbec neumí otevřít.

Proč se trenéři vzdávají možnosti sestavit nejsilnější tým?

Jednak už z uvedeného důvodu, že nekomunikují se všemi těmi nejvhodnějšími adepty na  reprezentaci a nemají tudíž potom žádnou jistotu, že hráč na nominaci bude pozitivně reagovat. A někdy také z důvodu, aby bylo možné do týmu uměle zasahovat. Tedy dát prostor někomu, kdo tam sice svou výkonností nepatří, ale pod nejrůznějším tlakem musí zařídit jeho nominaci a pak i silnou pozici v týmu. Může to být jeden hráč, může to být i několik hráčů. Jak kdy. Je to moment, který dokáže dokonale mančaft rozložit a poslat ke dnu. Přestože všichni vždycky mluví do médií jako podle not  o skvělé partě, realita je mnohdy úplně opačná.

Argument, že kluci z extraligy mají největší motivaci.

Česká hokejová škola dostává ránu za ránou. Většina těch, kteří za něco stojí a mají ambice, utíká v mládí pryč. Pravdou je, že pro ty, kteří zbyli tady v Česku, je možnost reprezentovat skutečně velkou příležitostí se ukázat a pokusit se zabodovat u skautů NHL nebo alespoň KHL. Stejně to vidí také jejich agenti, proto vytvářejí tlak na realizační tým, aby hráč byl nominovaný a dostal velký prostor se předvést. Pokud se to podaří, vznikne šance podepsat kontrakt u hráče, kde předtím téměř nebyla, případně byla jen mlhavá. Takže v konečném součtu může jít o kariéru a hromádku peněz. Lidé ze svazu tyto tendence ještě posilují, protože se tímto způsobem snaží zastřít určitou podřadnost zdejšího sportovního prostoru ve srovnání s nejlepšími ligami ve světě, takže je vždy dvojnásob vítáno, když se kluci z extraligy výrazně uplatní v nároďáku a ještě udělají úspěch. Jenomže tím, že kluk nedávno hrající ještě druhou nejvyšší soutěž najednou hraje na MS přesilovku a borec z NHL na něj přitom kouká ze střídačky, se ještě prohlubuje propast mezi těmi venku a těmi doma, i důvěra hráčů NHL ve smysluplnost rozhodnutí reprezentovat. Nejen těch, kteří v té chvíli fyzicky sedí na té střídačce, aby je kluci z extraligy učili hrát hokej, ale také těch, kteří se na to koukají a kroutí při tom hlavou. Fanouškům ty věci možná uniknou, hráč to naopak vnímá okamžitě a dost citlivě. Někdo, kdo na NHL teprve teoreticky aspiruje, zastává v týmu dominantní pozici a odsouvá bokem někoho, kdo už tam má stabilní místo? To je naprosto absurdní! To přece nemůže fungovat!

Tento úkaz se v posledních letech pravidelně opakuje a odhání další a další hokejisty, fotbalisty nebo basketbalisty z nominací. Mnozí včetně části novinářů ten jev podávají jako zradu národních zájmů a vlažný vztah k reprezentaci, jakoby legionáři podlehli vlivu peněz a zaprodali ze zahraničnímu luxusu, díky čemuž zapomněli, kde se narodili.

Možná že tento článek, který napsal Jan Payne, pohlíží na tento problém z toho správného úhlu:

http://blog.aktualne.cz/blogy/jan-payne.php?itemid=29903&_ga=2.78813140.1311963850.1505158763-1142292432.1504339346

Možná to souvisí i s těmi roky neúspěchů, protože náš hokej už neprodukuje tolik skvělých hráčů, aby si i s tímto handicapem chybného výběru poradili a byli přesto úspěšní, což se třeba hokeji dařilo díky početné základně kvalitních plejerů poměrně dlouho. Ale přestalo to fungovat až v posledních pěti letech. Je to i tím, že naše liga je téměř bezkontaktní a ve srovnáním se zámořím pomalá, ač se mnozí snaží tvrdit opak. Hrají se jen dva zápasy týdně a těch zápasů je pouze 52 v základní části. Je to zvláštní, protože podíl příjmů ze vstupného je vedle kapacity stadionů, návštěvnosti a výše vstupného závislý především na počtu odehraných domácích zápasů. Je velký rozdíl inkasovat zisk z 26 nebo 41 zápasů odehraných na domácím ledě.

 

Jedná se pouze o první část článku, druhá bude přidána na odkazu

ZDE:

http://www.kameveda.com/cs/clanky/335-odliv-elit-do-ciziny-aktualni-strasak-ceskeho-sportu

 

třetí část článku:

PŘIDÁNO 17.9.2017

PROCES VYBÍRÁNÍ HRÁČŮ DO TÝMOVÝCH FUNKCÍ

 

V týmových sportech se jedná o funkce kapitána a jeho asistentů. Na samotnou hru nemají mnohdy větší vliv než ostatní, ale hráči s velkým "C" nebo "A" na hrudi jsou tak nějak víc vidět, přebírají ocenění týmu, přivítají se s rozhodčími a svými protějšky před zahájením zápasů, na soupiskách jsou také náležitě označeni. Teorie tvrdí, že trenéři by na ně měli více spoléhat a využít je jako přenášeče pokynů či pocitů z kabiny směrem k realizačnímu týmu a naopak. V zámoří se schopnost tímto způsobem vést tým poměrně dost cení, protože potenciál lídra, schopnost získat si respekt spoluhráčů, rozhodčích i trenérů, úspěšně s nimi komunikovat, to se cení jako určitá zralost osobnosti a hodnota hráče navíc.

Odhodlání či nasazení do hry se například u kanadských juniorů nemusí nějak zvlášť  vynucovat s pomocí kapitána, nemusí je motivovat před každým zápasem, aby pokud možno rychle bruslili, protože tohle mají od malička v sobě, jsou tak vychovávaní. S hráči v Česku je to v tomto směru obtížnější protože slabá konkurence a málo kvalitních zápasů je nenutí po celý svůj vývoj odvádět výkon na hranici možností.

U nás se v klubech a někdy i v mládežnických reprezentacích  může přihodit, že podobně jako do nominace do těchto procesů zasahují "vedlejší" vlivy. Zájmy vlivných lidí z klubů či spřátelených agentů i případy některých dalších nesportovních propojení mohou sloužit jako vysvětlení některých obtížně pochopitelných kroků ohledně nominací i rolí hráčů v týmu v minulosti. Současně také antipatie vůči jiným agentů, hráčům a jejich rodičům hrají zase roli v tom, že někteří hráči se naopak v těch funkcích objevit nesmějí, i když by pro tým bylo přínosem, aby tam byli.

Smysl těchto snah a latentních šachů pod povrchem dění je logický. Pokud se udělá úspěch, tak jeho "celkový vývar" je pro hráče s funkcí výraznější. Často jsem měl pocit, že nejlepším procesem určení těch správných lídrů týmu, v případě snahy o co nejlepší výsledek na turnaji, je ponechání tohoto výběru na hráčích samotných. Nicméně je to většinou tak, že kapitána i asistenty určuje trenér.

Ten má v hlavě spoustu jiných starostí a nutnost "konečně"určit tyto funkce ho může dostat pod časový tlak, takže to riskne "od pasu" a nějaká jména prostě napíše na papír, aby to měl z krku. Často se jen povrchně zamyslí nad tím, kdo je vlastně z těch kluků v kabině nejvýraznější nebo kdo ho v souvislostí se způsobem komunikace nebo přístupu k tréninku a hře něčím zaujal. Takže jsou často jmenováni hráči, kteří se například při video poradě dotazují na podrobnosti, jsou tzv. aktivní a upozorňují tak na sebe, ač se často ptají na úplné blbosti a ostatní nad nimi jen kroutí hlavou a smějí se jim za toto pokrytectví. V tomto ohledu platí přímá úměra, že čím hráč víc šplhá u trenérů, tím míň respektu až pohrdání může sklidit od ostatních.

Někteří hráči na to jdou chytře, například při strečinku prováděném na chodbě sousedící s kabinou trenérů si někteří aktivní adepti nelení sednout na zem do prostoru mezi dveře a cvičit přímo na očích trenérům . Někdy ještě svůj zápal a poctivý přístup neváhají okořenit hlasitým sténáním, aby nešlo přehlédnout, jak tvrdě na sobě pracují a jak kvalitní  příklad  představují pro ostatní. Sice se tím před spoluhráči totálně zesměšní, ale současně poměrně často vytouženou týmovou funkci získají. Tohle je ale kámen úrazu, protože je zvolen někdo, kdo by měl hráče vést a mít jejich respekt hlavně v krizových situacích. Ve skutečnosti jím ale ostatní hráči pohrdají, smějí se mu a jakékoliv jeho názory neberou vážně. Skuteční lídři takového nešťastníka při pokusu něco v kabině přednést okamžitě smetou a odkážou do patřičných mezí, případně ho "omylem" nastřelí pukem nebo jinak trefí při tréninku, samozřejmě neúmyslně. Zvlášť v momentě, kdy se jádro skutečných lídrů týmu, osobností přirozeně respektovaných ostatními na ledě i mimo, rozhodne tyto uměle dosazené kašpary naprosto ignorovat.

V tom případě má tým problém ještě před tím, než vůbec začne první zápas turnaje. V těchto případech je otázkou, jak k problému jádro týmu přistoupí, zda se rozhodnou vést tým sami, protože úspěch by uvítal více méně každý, nebo vyvolají destrukci. K té většinou dochází v momentech, kdy se původní plány začínají hroutit a nedaří se, když dochází na okamžiky rozhodující o úspěchu či neúspěchu. Jak jsme mohli pozorovat, tyto momenty dlouhodobě nezvládají naše mládežnické reprezentace, v posledních pěti letech se to nedaří ani reprezentačnímu áčku. Tohle je jedním z více důvodů proč tomu tak je.

Určitě je tedy dobře, když je ve výběru oficiálních lídrů týmu nějaký smysluplný, pro hráče transparentní a přijatelný systém, pokud trenéři opravdu chtějí, aby tým dobře fungoval. Nejen ve stále dokola omílaných frázích sdělovaných novinářům a reportérům před velkými akcemi, ale skutečně, v kabině i na ledě.

V zámoří, v týmech NHL a především v juniorské CHL je tento aspekt povýšen ještě o rozměr výchovy mladých hráčů jako budoucích lídrů. Hráči označení skautingem NHL jako mimořádně perspektivní pro budoucnost NHL dostávají už jako mladíci tyto významné funkce, aby se v  těchto rolích učili pohybovat a postupně zdokonalovat. Je velkým uměním v pravou chvíli něco prohodit k týmu tak, aby to sedělo a aby to i starší hráči naprosto akceptovali. Chce to jít příkladem a mít v přístupu a v oblasti vlastní výkonnosti naprosto čistý stůl. Jakákoliv faleš je neakceptovatelná.

V tom je jeden z největších rozdílů ve výchovném systému u nás  a v Kanadě, USA, Švédsku či Finsku. Nedávno jsme po opět neúspěšném MS v hokeji byli svědky neobyčejně objevného prohlášení z vedení svazu i od jiných expertů, že Češi postrádají lídry.

Ve jmenovaných zemích tyto problémy nemají, protože proces výchovy těchto potřebných lídrů schopných později rozhodovat zápasy v lize i v reprezentaci je na jiné úrovni a celkově dává smysl. Nejen že tito skautingem pečlivě vytypovaní jedinci dostanou veliký prostor ve hře, ale také v kabině. A klidně se může jednat o nejmladšího hráče týmu. Jistě, může se občas stát, že se to nepovede. Ale v celkovém součtu nemají tyto úspěšnější hokejové školy problém s lídry a vyzrálými osobnostmi schopnými kvalitně se ujmout vůdčích rolí.

Jejich vrstevníci mohou v Česku tak maximálně nasávat atmosféru a leštit lavičku. Je to možná systém pohodlný pro rutinní trenéry a mazáky, ale výchovu lídrů od toho nečekejte.To je cosi u nás naprosto nemyslitelného ze dvou důvodů. Jednak na to naši chlapci nejsou připravováni už od žákovských kategorií, takže by bylo odvážné spekulovat, zda by takovou roli vůbec zvládli. Ale hlavním důvodem je naprostá neochota našeho hokejového prostředí dát mladým lídrům tak velký prostor a smysluplně je k těmto důležitým rolím vést od přípravky. Stav našeho hokeje je pak důsledkem absence jakékoliv smysluplné koncepce výchovy oněch lídrů.

 

print Formát pro tisk

Komentáře rss


, skvělý text odpovědět
Výborný text,plný zajímavých myšlenek.Český sport je úplně v háji.Kolektivní naprosto a ti co jsou úspěšní v individuálních sportech,tak jedou mimo systém,povětšinou v rodinných týmech.Pavel Zacha otevřel Pandořinu skříňku českého sportu.
Předseda fotbalu byl vekslák schopný všeho bez špetky vychování.
Jeho zástupce estébák.Celý fotbal funguje na principu služeb,protislužeb a vydírání.Mafiánský systém od A do Z...
Ovšem lidem ve fotbale se to asi líbí,proto je podporují.
Trenér repre bral desátky od hráčů při prodlužování smluv nebo aby se dostali do sestavy.Není to žádné tajemství,přesto u nás trénuje nároďák.Mimochodem hrozně,ale vpodstatě úplně bez kritiky.Naopak lidmi z FAČR chválen.
V hokeji podobné.Vládne trio Král,Bříza,Lener.Kritika žádná,takže to asi dělají dobře...Jandač býval v mých očích schopný trenér,moderní a úspěšný.I když jako hlavní nic nevyhrál.U repre pro mě obrovské zklamání.Podivné nominace,ještě podivnější koučink,kritika kluků z NHL,chválení hráčů z Evropy....je toho podstatně víc,ale na to tady není prostor.Děkuju panu Zachovi,podle výborný text,který by zasloužil velkou diskuzi a podrobný rozbor.
Vsadím barák,že se to nestane 2 1

KAMEVÉDA



Facebook Kamevéda

Používáte socilní síť Facebook? Pokud ano sledujte stránku Kamevéda! fb

Sponzoři

Prolog2.jpg

DrillBook

Informace o DrillBook, jak objednat a slevový kod najdete v článku (stačí kliknout na obrázek)
drillbook

Náhodný obrázek

trenink4.11.jpg

Reklama

fuga mobilya