Kamevéda

Menu

Odkazy

Uživatel

Počítadlo

Reklama

Kategorie: Domů, Články a komentáře

ROZVOJ RYCHLOSTI MLADÝCH HOKEJISTŮ

Stimulace rychlosti u mladých hokejistů představuje skutečně metodický oříšek pro trenéra nebo rodiče- trenéra. Tato oblast patří k nejnáročnějším tréninkovým úkolům vůbec. Zatímco při rozvoji síly nebo vytrvalosti nám postačí dostatek vůle, pracovitosti a jednu z tisíců cest „vedoucích do Říma“ si při pohlídání základních pravidel vždy najdeme, o rychlosti to určitě neplatí a je to úplně „jiná káva“. Nemohu se stavět do role objevitele super tréninku vedoucího k vytvoření hráče rychlého jako Pavel Bure, ale budu se snažit, abyste po přečtení tohoto článku mohli získat penzum informací vedoucích ke zlepšení této oblasti u vašich mladých hráčů. Budu se snažit o uvedení informací takovým způsobem, který by byl srozumitelný a mohl vám skutečně v praxi pomoci.

Toto téma jsem si na začátek vybral nejen z důvodu, že to je velká výzva. Také rodiče a trenéři o něm často diskutují a ve svých názorech a v praxi se z devadesáti procent dopouštějí chyb a omylů. Nebo postupují vesměs dobře, ale opomenutím některých důležitých zákonitostí dojde z velké části ke znehodnocení tréninkového úsilí či dokonce k vyvolání zdravotních problémů mladých sportovců. 

  Jedním z důvodů, proč neotálet s prezentací tohoto tématu, jsou poznatky o příznivých podmínkách pro rozvoj rychlostních schopností už v dětském věku 12 – 13 let. V tomto období lze zaznamenat nárůst rychlostních schopností. Přirozená dispozice k nárůstu zvyšování rychlosti se snižuje po 14. a 15. roce věku. Maxima rozvoje rychlosti se potom dosahuje v rozmezí 18 – 21 let. Tato zjištění by měly zásadně určovat dlouhodobou strategii tréninku. Budeme-li koncentrovaně pracovat na rozvoji rychlostních schopností v nejvhodnějších věkových etapách, dosáhneme nejlepších výsledků.

  Stále se objevují pochybnosti, zda lze vůbec tréninkem rychlost ovlivnit a zda rychlostní úroveň jedince není komplexně dána dědičnými dispozicemi. V každém případě byl prokázán u rychlostních dispozic nejvyšší stupeň dědičnosti ze všech pohybových schopností (obecně je uváděno až 80%) . 
  To pro naši praxi znamená nejen existenci malého procenta ovlivnitelnosti výkonnosti hráče v této oblasti. Složitost skladby rychlostního tréninku představuje také velkou pravděpodobnost dopouštění se chyb v tréninkovém procesu. Proto je nutné si předem celý rychlostní trénink, jeho náplň, dávkování, čas a způsob zařazení, dokonale naplánovat a promyslet, aby skutečně splnil svůj účel.

  Stimulace rychlostních schopností v tréninku vyžaduje zaměření na :
- vytváření energetických rezerv kreatinfosfátu
- rozvoj rychlosti nervových dějů
- rozvoj rychlosti svalové kontrakce
- uplatnění silových schopností v krátkých časových intervalech
- koordinaci svalových skupin
- systematicky zařazované rychlostní zatížení

Tolik teorie. Tréninková praxe je následující :

- 1. intenzita cvičení: maximální 
- 2. doba cvičení : do 10 max. 15 vteřin
- 3. interval odpočinku: 2 – 5 minut
- 4. počet opakování: 10 – 15
- 5. způsob odpočinku: aktivní

Toto je základní praktický vzorec rozvoje rychlosti. Pokud se nepodaří některou podmínku dodržet, nejedná se už o rozvoj absolutní rychlosti, ale v lepším příkladě o trénování rychlostní vytrvalosti. Ta sice také částečně přispívá k rozvoji rychlostních schopností, ale velmi nedostatečně.

V tomto článku neuvádím záměrně konkrétní skladbu tréninku, protože těch mohou být stovky. Mohou být zaměřené na různé druhy rychlosti, na různé svalové skupiny, na různé druhy činnosti a pohybu. A pokud budou splňovat těchto pět základních podmínek včetně těch dalších uvedených v tomto článku, Vaše tréninkové úsilí povede správným směrem.

Více o těchto praktických podmínkách rozvoje rychlosti :


  Nutnost maximální intenzity cvičení je nutno skloubit s podmínkou koordinovaného provádění cvičení. Hráč musí cvičit s maximálním volním úsilím k dosažení rychlosti a akcelerace. Při zápase nebo soutěži se takto hráči chovají většinou přirozeně, ale na tréninku to musíme pohlídat. (využíváme handicapy, soutěže, odměny, stopování cvičení, sankce, burcování, motivace). 

  Enormní úsilí při tréninku rychlosti provázejí nepříjemné pocity „bolesti“. K návyku na „psychofyziologickou bolest“ je třeba jedince soustavně vést, aby došlo k posunu prahu bolesti.
  Dobu trvání cvičení limituje okamžik poklesu intenzity cvičení.
Abychom dostáli požadavku maximální intenzity cvičení, je nesmírně důležitý výběr cvičení a jeho podmínky s ohledem na věk, vyspělost, trénovanost a momentální fyziologický stav. V některých situacích a dnech je kupříkladu jedinec schopen opakovaně sprintovat 25 m dlouhý kopec se 100% intenzitou. Naproti tomu o několik dnů později bude vhodnější zvolit pouze vzdálenost 15 metrů, aby bylo dosaženo stejné intenzity.

  Doba odpočinku mezi jednotlivými cvičeními má mimořádnou důležitost, aby při dalším cvičení bylo možné dosáhnout maximální intenzitu. Odpočinek musí obnovit energetické zdroje, zlikvidovat kyslíkový deficit, ale zachovat aktivaci k tréninku (hodí se výklus, chůze, „vyklepávání“ svalů na nohou,driblování s míčem na místě….).

  Nejčastější chybou při suché přípravě v čs. podmínkách je mylný pocit trenérů a rodičů, že při nácviku rychlosti musí hokejisté „lézt po čtyřech a musí z nich cákat pot na všechny strany“. To je zásadní chyba.
  Když jsem před mnoha lety přišel na nějaký čas do vrcholového střediska Rudé Hvězdy ve Stromovce, byl jsem překvapený způsobem tréninku atletů. Nemohl jsem pochopit, proč atleti sprinteři , kteří tam trénovali, polehávali na trávě, vyklusávali, probíhal trénink ale z mého pohledu se téměř nic nedělo. Potom několik vteřin běhu a zase pět minut odpočinku. Laicky jsem si tenkrát myslel, že se flákají a neváží si možnosti trénovat ve středisku. Bylo to v ostrém kontrastu s tím, co jsem do té doby prováděl sám se sebou nebo co jsem měl možnost vidět kolem sebe. To odpočinek prakticky neexistoval. Až později jsem pochopil a poznal na sobě, jak vlastně funguje rozvíjení rychlosti.
  Při rozvoji rychlosti je více důvodů k jeho provádění individuálně. Trénink ve skupině může sice lépe využívat soutěživosti mezi sportovci navzájem, ale nedokáže si poradit s dalšími důležitými podmínkami tréninku. Tou první je různá míra adaptace jednotlivců ve skupině na rychlostní zatížení. Vysoce trénovaný jedinec může být už po dvou minutách stoprocentně připraven absolvovat další „rovinku“ s maximálním úsilím, zatímco kolega se ještě na další cvičení „necítí“ ani po čtyřech minutách. Trenér se musí nějak rozhodnout. Pokud nechá skupinu odpočívat pět minut, vyhověl nejslabšímu členovi skupiny. Ale aktivace vyspělých jedinců už poklesla, začal proces vychladnutí a to nelze dopustit. Naopak, pokud trenér přizpůsobí trénink na nejvyspělejšího jedince, ostatní utaví během tří až čtyř opakování natolik, že další fáze tréninku už vůbec neplní původní účel, zvyšuje se úroveň laktátu, intenzita se nedaří držet na vysoké úrovni, netrénuje se rychlost. 
  Další komplikací pro trenéra je otázka, jak naložit s časem mezi jednotlivými rychlostními úseky. Pro ty, kteří trénink sledují, se zdá, že se dlouho nic neděje, že trenér nemá skupinu pod kontrolou, že se málo a nekvalitně trénuje . Navíc, děti ve věku kolem dvanácti let nevydrží chvíli v klidu a okamžitě si nacházejí činnost, která není zamýšlenou náplní tréninku. Samozřejmě, že nejaktivnější rušitelé jsou právě ti, kteří neodvedli svoji předchozí práci na sto procent. Také z tohoto důvodu jsou trenéři nuceni zkracovat intervaly odpočinku, aby dokázali zvládnout disciplínu v početné skupině hokejového týmu.  

  Intervaly odpočinku by prostě měly být tak dlouhé, aby došlo k obnovení energetických zdrojů , ale zase ne tak dlouhé, aby došlo k poklesu aktivace organismu.  

  Počet opakování . Má-li cvičení vyvolat požadované změny v rychlostní výbavě sportovce, musí být mnohonásobně opakováno. Ideální počet představuje 4-5 opakování ve třech sériích. Mezi sériemi můžeme zařadit delší aktivní odpočinek.

  Důležité !!! Trénovat rychlost, to neznamená jenom sprinty. Je možné a pro hokejisty nutné trénovat rychlost činnosti nohou, trupu a rukou. Vybraná cvičení pro nácvik rychlosti musí mít cvičenec dokonale osvojené, aby při cvičení nemusel myslet na technické provedení, ale mohl se plně soustředit na dynamiku a rychlost provedení cviků.

  Dalším tradičním postupem při rozvíjení rychlosti z hlediska ročního tréninkového plánu je postup od velkých naběhaných objemů a celkově delších úseků a tratí na začátku tréninkového cyklu. Tyto vzdálenosti se postupně krátí a bezprostředně před závodním obdobím by velký podíl tréninku měly tvořit starty, krátké sprinty a nejrůznější skoky a přeskoky.

Rozvoj rychlosti souvisí bezprostředně s rozvojem síly jednotlivých svalových skupin.


  Jakmile se při rozvoji rychlostních dispozic nemůžeme opřít o odpovídající silovou úroveň jedince, není od určité úrovně možné dosáhnout dalšího zlepšení rychlostních ukazatelů. 

  Při velmi rychlých pohybech pracují především rychlá svalová vlákna. Jejich činnost souvisí se silou, kterou jsou schopny svaly vyvinout. Rychlost stahu svalových vláken je přímo úměrná silové úrovni jednotlivých svalových skupin.
  Dalším důležitým aspektem rychlosti je koordinační úroveň jedince a jeho schopnost přesného, rytmického zapojování svalových skupin při rychlém pohybu tak, aby nedocházelo ke křečovitosti a disharmoniím v zapojení svalových skupin narušujících plynulost pohybu. Čím složitější rychlostní pohyb, tím větší roli při jeho zvládnutí hraje koordinace. Ta by měla být nejvíce rozvíjena v tzv. „zlatém věku motoriky“ – obecně do 12 let věku.

  Do tzv. rychlostní vybavenosti sportovce náleží také rychlost reakce, což je také tréninkem ovlivnitelná veličina. Ještě nad ní stojí formování anticipace, tzn. předvídání vývoje hry, směru pohybu hráče, směru pohybu puku se zkušeností a znalostí hry.  
  Bývalý tenista Mečíř vynikal mimořádnou schopností anticipovat úmysl soupeře a směr odehraného míčku, díky čemuž se pohyboval po kurtu jakoby pomalu, bez časové tísně s dostatečným prostorem pro správné postavení těla a odehrání míče, což jej velmi zvýhodňovalo oproti soupeři bez této schopnosti. Anticipoval na základě pozorování a zkušenosti, což ve své podstatě s rychlostí nesouvisí, ale prakticky se jedná o efektivní umocňování rychlostních předpokladů hráče.
  Gretzky zase trénoval svoji herní anticipaci zakreslováním pohybu puku po ledové ploše při sledování televizních hokejových přenosů. Při hře se potom snažil pohybovat v místech, kde byl počet čar a tedy frekvence pohybu puku nejvyšší a byl přesvědčen o tom, že i tato dílčí výhoda přispěla k efektivitě jeho pobytu na ledě.

  Pro kvalitu tréninku rychlosti mají zásadní vliv některé další faktory: patří sem chuť soutěžit, emoce, předchozí dobrá regenerace a svěžest, agresivita, stupeň vzrušivosti, chuť a schopnost vyvinout maximální intenzitu. V tomto momentě je rozhodující schopnost a kvalita trenéra navodit atmosféru, vyburcovat k maximálnímu výkonu, motivovat, doslova „vyřvat“ výkon a dostat z hráče maximum možného.
  K navození správného vnitřního náboje před rychlostním tréninkem může přispět poslech dynamické hudby nebo shlédnutí filmu s ukázkami extrémního tréninku ve spojení s rychlou emotivní hudbou, např. „Rocky“ a mnoho dalších. 
  K této otázce můžeme najít doplňující podněty v knize „Skrytá cesta k vítězství“ . 
  Je důležité vysvětlit podstatu a význam tréninku rychlosti pro hokejisty, pohovořit o nejrychlejších hráčích, o soutěžích v rychlosti bruslení v týmu, o nejlepších sprinterech a dalších tématech, které psychicky připraví jedince na špičkový rychlostní výkon.
 
  Tréninku rychlosti by určitě mělo předcházet dokonale zahřátí a rozcvičení, ale nikoliv činnosti vyvolávající únavu. Je tedy jasné, že by měl být zařazen do první poloviny tréninkové jednotky. Ve vyhřáté tělocvičně nebo venku v létě může být doba rozcvičení kratší než za chladnějších podmínek, kdy tělo potřebuje k dokonalému „nastartování“ a zahřátí delší dobu.
  Rychlostní trénink vedený maximální intenzitou se někdy může blížit až k hranici pevnosti vazů, šlach a svalů. Představuje tedy riziko poranění, kterému musíme jako trenéři všemi prostředky předcházet. Někdy se jedná pouze o vyvolání místního svalového mikrotrauma, které se může projevit následným poraněním až o několik dnů či týdnů později při dalším přetížení ve stejném místě. Nejedná se o žádnou banalitu, vzniklý problém může hokejistu vyřadit na půl sezóny z tréninku a podepsat se na neúspěchu celé sezóny, na ztrátě kontaktu s vrstevníky. 
  Toto riziko je menší v dětském věku, s nárůstem síly a nástupem puberty se rizika svalových mikrotraumat i vážnějších poranění výrazně zvyšují.

  Jak je to s rozvojem rychlosti a jeho zařazením do ročního tréninkového cyklu ?

  Vstoupili jsme do další oblasti, kde často i v rámci tzv. suché přípravy dělají trenéři velké chyby v plánování a sestavení tréninku. Popsal bych to takto: trenéři nejnižší profesionální úrovně štvou a přetěžují hráče množstvím cviků nahuštěných na sebe bez poskytnutí nutné doby na regeneraci. Přitom stupeň fyzického „zničení“ své skupiny dětí je brán jako ukazatel dobrého tréninku. A pokud rodič na dalším tréninku řekne, že jeho syn se po minulém tréninku nedokázal postavit na nohy ještě za dva dny, všichni jsou nadšeni, jak skvěle se trénuje a jak hráči dostávají do těla. To je nejhorší případ. O něco lepší situace nastane, pokud si trenér osvojí znalost základních epoch rozvoje mladého organismu, kdy rozvíjet koordinaci, kdy rychlost, jak poskládat trénink a podle toho se řídí. Potom se ale také stává, že jsou tréninky suché přípravy složeny ze samých skoků, výskoků, startů a sprintů bez jakékoliv další velmi důležité „omáčky“. 
  Hráči není poskytnut prostor k vytvoření dobrého všestranného základu, který mu při přechodu na rozvíjení rychlosti umožní využít získaný potenciál k přetavení do kvality a rychlostní úrovně, a který ho také chrání proti přetížení a úrazům.  
  Zásadní poučkou v tomto ohledu je fakt, že nelze stimulovat rychlostní schopnosti bez předchozího a současného rozvoje silových i vytrvalostních schopností. Bez takového základu nelze potřebné rychlostní zatížení absolvovat (bohužel se tak často děje). V podstatě nejde jen o růst schopnosti svalového vlákna rychleji se smršťovat, ale jedná se také o zvyšování schopnosti svalového vlákna odolávat únavě a udržet vysokou rychlost (lední hokej vyžaduje rychlostní aktivitu během zápasu i tréninku s mnohonásobným opakováním)opakovaně.

Kam tedy rychlostní trénink zařadit ?

  Nejdříve do druhé třetiny přípravného období (berme za základ naprosto nevhodnou skladbu přípravného období v žákovských kategoriích v termínu od května do konce června). V tom prvním by mělo hlavní náplň tvořit tzv. nabírání objemu. Ideální náplní období nabírání objemu jsou výběhy do přírody v členitém terénu s občasnými rychlejšími úseky do kopců i z kopců, s meziklusem a hlavně zpočátku je možno zařazovat i chůzi na vydýchání po náročnějších úsecích. Můžeme zařadit odhazování břemen, hody kameny a několik úseků výběhů do kopce s maximální intenzitou do 80%. Na atletickém oválu by měly převládat střední a delší tratě z menší intenzitou a všechny dosažitelné míčové hry. Mimořádný důraz v tomto období klademe na dlouhou a poctivě provedenou atletickou abecedu , průpravnou gymnastiku a strečing.

  Zařazování rychlostního tréninku je možné, jakmile je na něj mladý organismus připraven po této první etapě průpravně objemového tréninku. 
  Uvedené zákonitosti jsou desítky let uznávány jako koncepce dlouhodobého rychlostního tréninku.

  Současně s tím, co už bylo uvedeno , platí další zásada. Že totiž rychlostní trénink by měl být zařazován ve větší nebo menší míře celoročně. Z toho vyplývá, že také silová a vytrvalostní úroveň hráče by celoročně neměla klesnout pod úroveň, která by už nesplňovala podmínky pro zařazování prvků rychlostního tréninku.

  V této souvislosti je logické a každému s určitou dávkou selského rozumu jasné, že spoléhání se pouze na jarní „suchou přípravu“ bez udržování a rozvíjení komplexní fyzické přípravy v průběhu celého roku, by bylo pro hráče z hlediska rozvoje jeho dlouhodobé výkonnosti cestou „do pekel“. Bohužel, jedná se o téměř typický model přípravy hráčů v čs. podmínkách. 

  Co s tím ? Změnit pohled na tuto problematiku ve „Vašem klubu“ a v našich klubech celkově je ještě během na tak dlouhou trať, že vyvíjet aktivitu z pozice rodiče v tomto směru by nebylo efektivní. Okamžitým řešením je doplnění veškeré chybějící přípravy mimo hokejové kluby vlastními silami ať už zapojením dětí do jiných sportovních oddílů, nebo, a to nejlépe, dodělat s dětmi chybějící část přípravy sami, vlastními silami s výhodou každodenní reakce na aktuální stav dítěte.


  Z hlediska rozvoje rychlosti je důležité zmínit se ještě o jedné věci. Rychlostní schopnosti jsou z největší části geneticky dané a dají se pozitivně málo ovlivnit. K tomu musíme brát v úvahu, že déle trvající absence rychlostních podnětů může vést ke „zpomalení“ svalů. Z tohoto poznatku vyplývá nutnost rychlostně zatěžovat svaly během celého ročního cyklu bez přerušení. Tedy ani v první části přípravného období, v přechodném období i v průběhu sezóny by rychlostní zatížení nemělo zcela vymizet.
  Je tedy nutné plánovat část jedné tréninkové jednotky týdně na rozvoj rychlosti i v době, kdy rychlostní stimulace nepatří ke stěžejním tréninkovým úkolům.

  Na rozvoj rychlosti obecně je nutné vyčlenit potřebný časový prostor z hlediska dlouhodobé i krátkodobé skladby tréninku mladých hokejistů. Důvodem navíc je následující rozdělení rychlosti do tří základních forem, které spolu sice blízce souvisejí, ale jejich trénink určitě podléhá další specifikaci :

1. rychlost reakce na podněty
2. rychlost jednotlivého pohybu (hod, skok, kop…)
3. rychlost lokomoce (běh, bruslení, jízda na kole, rychlost pádlování…) tato rychlost se dále dělí na :
   
a) rychlost frekvence pohybu
b) rychlost akcelerace
c) rychlost změny směru pohybu

  Když si k tomuto členění ještě připomeneme požadavek permanentního rozvoje těchto jednotlivých rychlostních dispozic, abychom nedopustili proces tzv. zpomalování svalů, můžeme mít právem pocit, že je toho tolik k neustálému rozvíjení, že se snad ani nevyplatí ze sportoviště odcházet a snad bychom na něm jako rodiče -trenéři měli tábořit od jara do zimy.

  Pokud se tedy zamyslíme nad všemi těmito pravidly, poučkami a desítkami let prověřenými zkušenostmi rozvoje rychlostních dispozic špičkových jedinců ve většině dynamických druhů sportovních disciplín a sportů, nabízí se jedno východisko, kdy vám pomyslná ozubená kolečka jednotlivých, někdy protichůdných zásad zapadnou do sebe jako je tomu u precizního strojku uvnitř švýcarských hodinek. A jak už tomu v životě bývá s železnou pravidelností, cesta „do Říma“ vede do „největšího kopce“. Tou cestou je udržování celoroční vynikající fyzické kondice hráče ve všech zásadních ukazatelích. V tomto momentě můžete zařazovat rychlostní tréninky celoročně. Není třeba se jim vyhýbat ani v první fázi přípravného období, protože prostě nedošlo k zanedbání silové a vytrvalostní úrovně hráče a rychlostní trénink tedy není nevhodný pro jeho nepřipravenost. Navíc splníme požadavek permanentního rozvoje rychlosti hráče, aby v některém období roku nedocházelo k procesu tzv. „zpomalení svalů“ po celou dobu, kdy nerozvíjíme rychlostní dispozice hráče.

  Možná se Vám to už zdá složité a neúměrně náročné, ale neutíkejme od tohoto problému. Vždyť rychlost a nejrychlejší kolektivní hra na světě k sobě neodlučně patří – nemůže existovat jedno bez druhého. Pokud chceme vychovat perspektivního hráče, potom se s ohledem na jeho budoucnost rozvíjení rychlosti a speciální hokejové rychlosti prostě nesmíme vyhýbat.

  Hokejisté navíc patří mezi sportovce, kteří k brilantnímu zvládnutí hokejových dovedností potřebují zvládnout široké spektrum forem rychlosti. Pro představu, sportem s jednou z nejvyšších úrovní reakční doby je např. šerm, ale šermíři rozhodně nepatří mezi špičkové sprintery (tedy sportovce s nejvyšší úrovní rychlosti lokomoce). Také volejbalisté či oštěpaři, kteří mají nejvyšší úroveň rychlosti jednotlivého pohybu (smeče, odhod oštěpu) nemají většinou nejrychlejší reakci a nepatří mezi nejrychlejší sprintery. Rozvoj jedné rychlostní složky neznamená automaticky rozvoj jiné, i když ji okrajově podporuje.  
  Naproti tomu hokejista nutně potřebuje výbornou úroveň rychlosti lokomoce při svádění bruslařských soubojů, nutně potřebuje skvělou reakční rychlost, aby dokázal bleskově reagovat na rychlé změny pohybu hráčů a odrazu puku, při střele či soubojích o puk se musí opírat i o velkou rychlost jednotlivého pohybu. Hokej vyžaduje i vysokou úroveň akcelerace stejně jako rychlost se změnou směru pohybu. To tedy znamená, že hokejista potřebuje k vynikajícímu zvládnutí své hry naprosto komplexní rychlostní výbavu. Ta nám při dnešní stále rostoucí konkurenci určitě nespadne sama z nebe do klína. Těm přemýšlivým z Vás v tomto momentě jistě dochází, jaký objem a kvalita práce Vás čeká s vašim svěřencem, pokud nehodláte v rychlostní oblasti vyklidit pole a dopřát tím velkou výhodu konkurentům.

  A důležité nakonec : protože správně prováděný rychlostní trénink je vysoce intenzivní, není možné, aby byl objemově rozsáhlý. Platí méně, ale častěji, pravidelně a systematicky. Musíme si uvědomit, že i u sportů vysloveně rychlostního typu (sprinteři a skokani) nepřesahuje v ročním objemu rychlostní trénink více než 15 – 20 %. A to podíl rychlých vláken u těchto sportovců dosahuje až 90 %. U hokejistů je uváděn ideální poměr rychlých a pomalých vláken v poměru 60/40 % a z toho vyplývají i požadavky na celkovou skladbu tréninku. 

  Vedle použité literatury jsem se snažil především uplatnit v článku vlastní přesvědčení, názory a zkušenost. Téma rychlosti mě odmalička velmi zajímalo a vzrušovalo a když se zpětně ohlédnu, dostalo se mi daru skvělých rychlostních dispozic, kterých jsem bohužel trestuhodně nedokázal využít. Sportoval jsem sice téměř celý život, ale mému úsilí chyběla systematičnost a cílevědomost. Podle vnějších impulsů jsem střídal sporty a kromě tří republikových titulů v atletickém víceboji to nikdy nebylo na výraznější proniknutí do mezinárodní špičky. 
  Přitom, při dnešních znalostech vím, že potenciál byl poměrně všestranný. Například v osmé třídě jsem bez jakéhokoliv tréninku a představě o technice vyhrál okresní přebor ve skoku do dálky výkonem 635 cm (v září proběhlo v Brně mezinárodní klání dvanácti výběrů evropských zemí v atletice, vítěz ve stejné kategorii – 605 cm, ale to se jedná o systematicky připravované atlety) později mi odborníci tvrdili, že z tímto vstupním neobroušeným hrubým materiálem se dalo při dobrém vedení v dospělosti myslet na výkony mezi 800-850 cm. To jsou jenom spekulace. Je pravda, že ve věku kolem 25 let jsem se na tři roky k tréninku atletiky vrátil a dosáhl výkonu 712 cm v rámci vícebojařských soutěží, ale to určitě nelze brát jako naplnění tohoto potenciálu.
  Ve skoku vysokém to bylo podobné. V patnácti letech jsem na doporučení učitele přijel na závody ve skoku vysokém do Jihlavy. Neměl jsem naprosto žádnou techniku, flop nebo tak. Skákal jsem rovně přes tyčku jako přes překážku s dopadem zase na nohy. Ostatní se tomu nejprve smáli, ale nakonec jsem tímto stylem skončil druhý výkonem 175 cm. Trenér jihlavských skokanů, pan Mokříš, mě přemluvil, abych začal za Jihlavu závodit a začal se mnou pracovat. Příští týden jsem tímto stylem - nestylem překonal dokonce výšku 180 cm. Pan Mokříš byl u vytržení, protože ostatní skokani toho věku v lize byli schopni tímto stylem závislým pouze na potenciálu odrazové síly skočit maximálně o 20 cm méně. Tvrdil mi, že při zvládnutí stylu se k této hodnotě přičítá zhruba 50 cm navíc, a to bylo rovněž na světovou špičku. Ale dal jsem tehdy přednost volejbalu a možnosti hrát tuto báječnou hru na vojně v Rudé Hvězdě Praha a Znojmo. Podobné to bylo i s lokomoční rychlostí. Někdy ve 21 letech jsem se poprvé zúčastnil nějakých fyzických testů na škvárové dráze bez treter a zaznamenal čas na 100 m kolem 11,6 s. Nic moc, ale vzhledem k podmínkám a ostatním zúčastněným bezkonkurenční čas. Později jsem se začal okrajově věnovat víceboji a v jeho rámci rozvíjet sprint na 100 m. Po roce a půl tréninku jsem v Praze ve Stromovce na škvárové dráze zaběhl bez treter čas 10,8 s. Podle odborníků tam byl při dobrém vedení potenciál na čas 10,4-10.2. Časy z dnešního pohledu nic moc, ale s desetibojařského pohledu hodně zajímavé. Ani rychlost horních končetin nebyla špatná. Granátem jsem dosáhl osobního výkonu 82,76 m, což opět při spekulacích trenérů a přepočtu na event. výkon v oštěpu mohlo atakovat 70 m hranici. 

  Nyní uvedu několik výroků, se kterými jsem se setkal během vlastního sportování a kterým dodnes plně věřím:

„…Pokud bys celé mládí nic v atletice nedělal a soustředil se pouze na pravidelné, kvalitní provádění atletické abecedy, byl by z tebe v dospělosti výborný a všestranný atlet….“ Trenér atletiky.

„…můžeš trénovat všechno možné, dřít v posilovně, strávit dny na „oválu“ to všechno je nahraditelné. Já ale mám vysledováno, že moje sezóny jsou úspěšné podle toho, zda a kolik jsem toho nasprintoval do kopců. Kopce , to je tréninkový základ pro každého skokana a sprintera..“ kolega desetibojař, Rudá Hvězda Praha 

„…při tréninku rychlosti a odrazové síly nesmíš být netrpělivý, jinak se zraníš, vypadneš z tréninku a vše se naopak zpomalí…“ trenér Mokříš po té, když jsem v jednom tréninku potají naskákal sto skoků do výšky.



Použitá literatura : Skrytá cesta k vítězství (Svatava Maria Jagošová, Marian Jelínek), Sportovní příprava dětí (Tomáš Perič), Zdravotní péče o sportovce (Jan Karolínek a kol.), Běhy na krátké tratě (Věra Millerová, Jaroslav Hlína, Aleš Kaplan, Vladimír Korbel, Sportovní trénink –Lexikon UK (Josef Dovalil a kol.) , Theory a methodology of training (Bompta), Sprinting speed. Its improvement for major sport competition (Dintiman, G.,B.,) Výkon a trénink ve sportu (Josef Dovalil a kol.)
   

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).

Nemáte oprávnění přidávat příspěvky.

Uživatelské jméno
Heslo
     

Registrace >
Ztracené heslo >


, Rychlost x hra odpovědět
Nedávno jsem poslouchal asi dvouhodinovou přednášku Luďka Bukače především o tréninku dětí. Ač je pro mě těžko srozumitelný a většinou příliš obecný, občas z něho vypadne nějaká cenná praktická rada. Já ho pochopil tak, a zdá se mi to logické a přínosné, že trénink schopností - ať už rychlosti, síly, vytrvalosti, má u hráčů podle nových poznatků a trendů probíhat úplně jinak než např. u Vámi často zmiňovaných atletů. Jak správně uvádíte, takový hokejista potřebuje několik druhů rychlosti - reakční, lokomoční a rychlost jednotlivých pohybů. Jenže ta škála pohybů je v hokeji tak široká a o skutečné rychlosti jejich provedení ve hře pak rozhoduje kromě rychlostních schopností především stupeň automatizace techniky, technická správnost, ekonomičnost pohybu, předvídavost, schopnost pracovat odděleně nohama a rukama, a do rychlosti se při hře míchá i síla, silová vytrvalost, vytrvalost, rychlostní vytrvalost. Z toho plyne, že zlepšené hrubé rychlostní schonosti získané při sebelépe vedeném sprintérském tréninku hokejistovy s jeho herním výkonem příliš nepomohou. Jejich uplatnění je ve hře jen malým procentem výkonu a pokud se jim bude hráč skutečně poctivě věnovat včetně potřebných pauz, bude ztrácet čas a energii, kterou by mohl využít mnohem užitečněji. Místo specializovaného atletického tréninku je mnohem lepší, pokud bude v tomto čase provádět v plné rychlosti s potřebnými pauzami jakákoli herní cvičení, při kterých bude jeho tělo a mozek neustále vystavováno nutnosti se rozhodovat a při kterých zapojuje nohy i ruce. Můžou to být cvičení na ledě i na suchu, často s pukem a hokejkou, viděl jsem jich spoustu na internetu v podání světových hráčů. Ideální je, pokud při nich má hráč parťáka, který mu bude stínovat, bránit, chytat, střílet, nahrávat, ukazovat čísla na prstech atd. apod podle fantazie. Pokud bude hráč zařazovat pravidelně celoročně do své přípravy navíc takováto cvičení, bude zlepšovat nejen své rychlostní schopnosti, ale bude se zlepšovat v herní rychlosti, o což mu jistě jde více. Jde o to, že výkon hráče, hokejisty je komplexní a pokud jeho trénink příliš kouskujeme, nikdy ho nedokáže složit při hře tak dobře dohromady, než když trénuje komplexněji. To vůbec neznamená, že nejlepší cestou je jen hrát. Je třeba pracovat i na schopnostech a technice, drilovat, ale vždy je mnohem přínosnější, pokud se to dělá komplexně, tedy i se zapojením mozku pomocí nutnosti se rozhodovat a měnit pohyb podle nastalé situace.
, Trénink rachlosti odpovědět
S článkem nelze než souhlasit. Ale myslím, že k rozvoji rychlosti v tréninku by se mělo začít už od 8 let. Úplně obyčejné švihadlo a různé formy přeskoků dělají úplné divy.Do 13 let koordinačně-rychlostní cvičení a od 13-14 let sprinty a speciální cvičení.Ještě jste zapoměl zmínit kompenzační a protahovací cvičení, která sice s rychlostí nesouvisí, ale bez nich by těžko někdo vydržel leckdy velmi náročné tréninky.Jinak klobouk dolů před Vašimi znalostmi, hlavně tedy z praxe.
, rchlost odpovědět
Dobrý den, se zájmem jsem si přečetl Vaše články týkající se tréninků rychlosti i sponzorinku dětí. Vidím, že jste úplně stejný ,,magor" jako já. Obdivuji Vás za to, jak se svému synovi věnujete a zároven Vám závidím, že je Vám to umožněno. Jelikož jsem sám také kdysi v pravěku vrcholově sportoval, začal jsem se synem někdy okolo 2třídy dělat takzvaně věci navíc, díky kterým se dostal na určitou výkonostní úroveň. Bohužel před třemi lety, na konci 4tř. jsem musel se synem přestoupit z mateřského oddílu(zánik) do renomovaného klubu s dlouhou tradicí a pověstnou líhní talentů(68). Od té chvíle zažívám jedno zklamání za druhým. Jelikož bylo nutné, aby syn začal navštěvovat sportovní třídu v místní škole, ztratili jsme prakticky veškerý volný čas. Měl jsem za to, že když svěřím své dítě do péče odborníků, nebu se muset o jeho rozvoj dál starat. Nejenomže, že obsah tréninků není tak úplně v pořádku, o ostatní vedleší činnosti - strečink,regenerace,gymnastika apod.- ani nemluvě, ještě na člověka koukají trochu podivně, když se snaží dělat něco navíc. Proto jsem na začátku napsal, že Vám závidím a myslím tím to, že jste v klubu, kde Vám to umožnují.
Mám kluka stejně starého, jako je ten Váš a i když nedosahuje tak vynikajících výsledků jako Pavel, věřím, že úplně bez talentu není, navíc je zvyklý a ochotný tvrdě pracovat, bohužel často není s kým a kdy. Viděli jsme se na srazu v Humpolci( modrá 10 a obří postava 9 ), ale to jsem ještě nevěděl o koho jde.
Rozepsal jsem se o tom všem, protože mám ted všeho plnou hlavu a řeším co s klukem dál.
Držím Vám s klukem palce a třeba se někdy potkáme na nějaké vydařené akci 9 .
S pozdravem Petr Janele
P.S. ještě, že existují takoví nadšenci jako jste Vy,p.Hes a nebo p.Krátoška

KAMEVÉDA



Facebook Kamevéda

Používáte socilní síť Facebook? Pokud ano sledujte stránku Kamevéda! fb

Sponzoři

Prolog2.jpg

DrillBook

Informace o DrillBook, jak objednat a slevový kod najdete v článku (stačí kliknout na obrázek)
drillbook

Náhodný obrázek

P1190570.JPG

Reklama