Kamevéda

Menu

Odkazy

Uživatel

Počítadlo

Reklama

Kategorie: Domů

Sborka - rozborka současného českého hokeje

 

Těch studiínebo článků, které se tak tvářily, bylo pořízeno už mnoho. Přesto jsem přesvědčený, že i tato může přinést něco zajímavého nebo nového. Je třeba o tom diskutovat, snažit se jít do hloubky a až na podstatu problému, přitom se donekonečna neopakovat v povrchních tvrzeních.

Nejprve dovolte provedení srovnání dvou významných historických bloků našeho hokeje, které se od sebe diametrálně liší.

Sedmdesátá a osmdesátá léta

Jedno z nejúspěšnějších období českého hokeje. V osmdesátých letech jsme začali konkurovat i Rusku díky přechodu na rozvoj vysoké fyzické připravenosti a technické tvořivosti spolu s aplikací na tu dobu vyspělého herního systému.

VÝHODY

Systém výchovy mladých hráčů se oproti dnešku opíral o významné rozdíly, které pro něj při srovnání vyznívají jako zásadní strategické výhody:

1. Hokej tehdy představoval fenomén, který měl jednak bavit lidi, ale současně působit  i politicky v souboji "dvou světů". Vedení státu potřebovalo zářivé výsledky na mezinárodní scéně, aby se jimi mohlo chlubit a prokazovat "převahu lepšího zřízení". Proto byly do mládežnického hokeje vkládány víc než potřebné prostředky, současně byl nastaven tak, aby talentovaní hráči měli podmínky pro svůj rozvoj. Vedení státu, který dával peníze, i vedení svazu, všichni měli jako hlavní cíl výchovu konkurenceschopných hráčů pro mezinárodní hokej. Byla to priorita č. 1.

2. Přechod nejtalentovanějších výpěstků československého hokeje do dospělých byl skvěle vyřešen systémem vojenských klubů - Dukla Jihlava, Dukla Trenčín, tato struktura fungovala v několika výkonnostních úrovních v rámci vojenských klubů Dukla a Rudá Hvězda. Hráči v důležitém životním období 19-21 let dostali na výběr mezi tvrdou vojnou a mírnější formou v rámci vrcholových sportovních organizací, kde probíhalo jejich plnohodnotné začlenění mezi dospělé v jejich sportu. Díky tomu se jejich vývoj nebrzdil, liga a reprezentace získávala kvalitní mladé hráče absolvující velice náročný tréninkový i vojenský dril.

3. Pohybu talentovaných dětí z menších klubů do větších nebránil až později přijatý systém tabulek, jako je tomu dnes, jejich rozvoj probíhal v rámci totalitního režimu paradoxně svobodněji a volněji, než je tomu po revoluci.

4. Hokej nebyl pro rodiče drahým sportem, kluby byly schopny hráče plně vybavit od přípravky po juniory vším, co bylo třeba. Hráči dostávali v den zápasu i stravu a dokonce peníze za odehraná utkání, dokonce i v krajských soutěžích.

5. Neexistovaly reprezentační smlouvy ani smlouvy mezi kluby, rodiči a dětmi.

NEVÝHODY

1. Pokud chtěl hráč odejít do NHL, bylo nutno čekat na souhlas do třiceti let nebo porušit zákon a emigrovat se všemi právními důsledky vyplývajícími z tehdy platného trestního práva, což představovalo obrovskou překážku, vstup do nejistoty, velice složitý a závažný životní krok.

2. Nebylo možné se svobodně pohybovat, cestovat, jezdit na kempy a získávat zkušenosti v zahraničí. Nebylo to ale často ani nutné, česká hokejová škola náležela ve své době k těm nejrozvinutějším na světě a tento způsob rozvoje dětí byl nastartován až mnohem později.

3. Ani v Československu nebylo snadné pro dospělého hráče změnit klub. To někdy způsobovalo psychické opotřebení, jednotvárnost života a úpadek motivace.

......................................................................... .

V devadesátém roce se otevřel svět českým hokejistům a oni začali ve velkém dobývat NHL. Byli skvěle připravení, manažeři NHL je považovali za prvotřídní zboží. Český hokej mohl těžit ze své původní metodiky, lidé spojení s hokejem se po Naganu dostali do pozice uznávaných odborníků respektovaných ve sportovních kruzích i v celé společnost, hokej byl vysoce populární, měli jsme tu jakousi hokejovou šlechtu zbožňovanou celým národem. Manažeři k němu v polovině devadesátých let začali přistupovat více z podnikatelského hlediska a zahájili proces masivního přizpůsobení ledního hokeje jako produktu a předmětu podnikání. Zavedli český vynález - tabulky, vytvořili překážky k pohybu. Přirozený a životodárný pohyb a svoboda, spolehlivé komponenty přirozeného rozvoje každého kvalitního produktu, začaly být ze zištných příčin považovány za škodlivé. Vše směřovalo k tomu, aby se manažerům klubů dobře pracovalo, dobře podnikalo, a aby drželi veškeré páky a trumfy v ruce. Zapomnělo se na to, že systém musí být funkční a vyvážený, že musí být atraktivní nejen pro manažery, ale především pro rodiče a děti.

Postupem času se vytvořil zvláštní paradox. Český hokej sklízel jeden úspěch za druhým, zahraniční experti zkoumali "ČESKÝ SPORTOVNÍ GEN" a snažili se objevit příčinu naší dominance. Řada zemí byla v té době schopna provést doslova sportovní revoluci, přehodnotit priority, vytvořit novou metodiku, zbavit se brzd a nefunkčních věcí, vytvořili logické funkční systémy výchovy mládeže založené na velké odbornosti a důrazu na všechny moderní složky rozvoje mladých hráčů.

V Českých zemích naopak zavládlo uspokojení, hrabivost, samolibost a lenost. Zdálo se, že naše hokejová země bude i při minimálních investicích a mizerné péči o potomstvo stále plodit zlatá jablka. Počáteční signály upozorňující na přicházející krizi byly bagatelizovány nebo vysvětlovány příčinami, které ty skutečné důvody zakrývaly.

Problémy v mládežnických kategoriích stále zpochybňovaly obstojné výsledky áčka v rámci MS. Až několikaletý medailový výpadek přiměl všechny k přiznání, že máme problém a že ten problém je vážný a hluboký.

To by nebylo tak dramatické. Mnohem horší je skutečnost, že od skutečně radikálního řešení jsme jaksi stále stejně - tedy hodně - daleko.

 

SOUČASNÝ STAV - PŘÍČINY

Majitelé klubů

Pomiňme rozdíly mezi jednotlivými vlastníky klubů, zda se jedná o jedinou osobu, skupinu osob nebo nějaký kolektivní orgán. Jejich fungování a priority by bylo možno charakterizovat asi takto. Prakticky drží v rukách potenciál k ovládání celého českého hokeje. Často se jedná o úspěšné podnikatele, jedince, kteří zbohatli nejrůznějšími způsoby. Po čase získali pocit, že anonymita jejich specifického podnikatelského prostředí pro ně není dostatečně uspokojující a zatoužili po adrenalinu a výrazném zviditelnění. K tomu může nejlépe sloužit politika nebo sport. Svoje kluby živí, protože ekonomická soběstačnost je v Česku naprosté sci-fi. Chtějí si za svoje investice ze sportu vzít to příjemné, ale samotné řešení problémů nebo jejich detailní pochopení je neláká. Do anomálií a hloubky celé problematiky nevstupují, do rozboru situace kolem mládeže se pouštět nechtějí. Nemají na to čas ani motivaci. Jejich život, jejich investice je spojena jen s klubem a s touhou dosáhnout s ním na úspěch, na titul, na udržení v soutěži, na postup do nejvyšší soutěže. Tohle tvoří z 98% náplň jejich skutečného zájmu o hokej. Ten zlomkový zbytek je rozdělen na mládež a na pozici českého hokeje jako celku. V tom je zásadní problém českého hokeje dneška. Prioritou majitelů klubů, kteří udělují všechny strategické příkazy, není posun českého hokeje ani výchova hráčů pro NHL. Protože to znamená, že tento hráč jim ještě mladý z klubu odejde a nebude tedy tou silou, která přinese to "hlavní" - úspěch klubu a jejich ještě větší pozitivní zviditelnění, pro které to vše vlastně podstupují.

Skutečnou výkonnou moc proto předávají manažerům klubů. Ti ve skutečnosti vládnou českému hokeji.

Manažeři klubů

Ti mají skutečnou, výkonnou moc v rámci českého hokeje. Musí se držet zadání vlastníků, praktické kroky ale závisí pouze na nich. Někdy se ve své pozici dokážou tak opevnit, že vlastně kumulují pozici majitelů i manažerů. Konkrétní kroky v klubu se dějí na jejich povel. Ovládají dění ve sportovní organizaci, ovládají i vedení ČSLH pomocí svazových konferencí a voleb. Kromě toho ještě část těch nejvlivnějších pracuje v ústředních orgánech hokejového svazu. Díky tomu mají přehled o veškerém dění i o tom, jaká opatření nebo změny budou přijaty. Někdy spíše platí, že dohlíží na to, aby důležité pozitivní změny přijaty nebyly (tabulky, zmenšení počtu ELJ, ELSD atd.)

Můžeme s jistotou tvrdit, že plně odpovídají za současný stav českého hokeje. Je přitom málo pravděpodobné, že by byli schopni nebo ochotni změnit postoje a postupy, které tvořili dvacet let. Zdá se, že jedinou nadějí pro další rozvoj českého hokeje je postupné nahrazovaní těchto často už starších manažerů mladou krví, která může přinést modernější pohledy na otázku - co dál? na způsob hokejové vlády a smysluplnější přístupy k mládeži obecně. Toto nahrazování starých mladými ale půjde velice pozvolna, protože letití manažeři jsou lidmi, kteří se v současném hokeji mají zřejmě nejlépe. Z klubové kasy čerpají vysoké platy, nechybí na svazových akcích, na mistrovstvích světa jako vážení hosté, o které je skvěle postaráno. Užívají si to, umí v tom chodit. Tabulky a smlouvy jim dávají právo rozhodovat nad osudy mnoha ostatních lidí a jednat o výši, formách a způsobech vyplacení se z neuvěřitelného vazalství, které si jako téměř jediní na světě dokázali zavést do našeho sportu, který jinak bývá všude spojován s ušlechtilými hodnotami a zásadami fair play.

Tuto rakovinu ale stále nehodlají odstranit, protože skutečný kolaps českého hokeje se jim jeví stále vzdálenější než riziko a možnost ztráty své současné pozice v případě, kdyby majitelům nepřinesli uspokojivé nebo zdůvodnitelné výsledky svého klubu.

Navíc, hokej ještě dlouho nezanikne, protože jej živí rodiče, část kvalitních trenérů a děti, které často jdou svou vlastní cestou a jsou stále schopny už ne jako mohutné skupiny, ale jako jedinci, uplatnit se i v NHL.

Hokejový svaz

plní skvěle spoji roli tím, že přesně plní základní zadání manažerů klubů. Lidé ze svazu dobře znají svoji roli, vědí do kterých problémů se nepouštět, znají postup kam strhnout pozornost, když je zle. Ekonomicky si stojí dobře, některé programy včetně reprezentačního se podařilo postavit na lepší úroveň než v minulosti. Nesnaží se manažerům komplikovat jejich život a pozici, a to i za cenu, že k nápravě a k řešení vyhlašují hesla vyjadřující zástupné důvody a pseudopříčiny současných problémů. V tom je největší průšvih, protože snaha udržet si práci a zajímavou funkci převážila nad zájmem skutečně řešit ty největší nazrálé problémy. Klidně se pokusí vytáhnout i ten poslední zástupný důvod, který na chod věcí nemá žádný významný vliv, a prezentovat na něm své falešné odhodlání řešit situaci razantně a se znalostí věci (viz. hraní na výsledky). V oblasti náročnějších změn svaz u veřejnosti, rodičů a sportovců naprosto selhává, tabulky byly upraveny povrchně, polovičatě, opět jen způsobem, aby systém vyhovující pouze manažerům a nikomu jinému zůstal v hlavních rysech zachován.

K dovršení všeho, neexistuje dostatek  odvahy ani k řešení problému, ze kterého svaz viní hlavně kluby, ale který je na reprezentační úrovni plně v režii ČSLH. Jedná se o příležitost dovolit včas vyzrát  těm největším talentům našeho hokeje na mezinárodní scéně a přispět tím k vytvoření nejlepšího možného vztahu k reprezentaci do budoucna, což by se nabízelo jako priorita. Zvlášť v situaci snížené produkce kvalitních hráčů, kterou dnes snad už nikdo nepopírá.

Když se podíváme do statistik, tak do národního týmu byli na vrcholnou světovou akci pozváni mladíci pod dvacet let naposledy v roce 1990 ( a to hned celé trio: Reichel - 18 let a 1 měsíc, Jágr - 18 let a 2 měsíce, a Holík 19 let a 3 měsíce). O deset let později dostal tuto šanci ještě Havlát, když startoval na MS v rovných devatenácti letech. Od té doby už pouze Hertl a Pastrňák dostali důvěru ve dvaceti letech, jinak nic.

Česká historie nezná případ, kdy by byl na vrcholnou akci povolán hráč v šestnácti nebo sedmnácti letech před draftem NHL. Oproti tomu naši konkurenti chápou rozvoj mladého hráče s perspektivou pro reprezentaci naprosto odlišně. Moderně a odvážně. Často se jedná o země s neskonale početnější základnou, takže začlenit takového mladíka do áčka vyžaduje nutnost odsunutí ještě většího počtu starších kvalitních hráčů, než by tomu bylo u nás. Proto se nabízí závěr, že u nás to vše špatné způsobuje hlavně nemoderní, zastaralé myšlení rozhodujících manažerů ledního hokeje.

Když se podíváme na soupisky týmů na posledním MS 2016, tak česká republika vyznívá ve schopnosti zařadit mladíky na soupisku snad ze všech zemí nejhůř. Přitom byla k dispozici 6. a 13. draftu NHL 2015, v roce 2014 13. a 25. (pouze tato pětadvacítka draftu NHL - David Pastrňák, byla nominována na letošní MS a SP, ostatní hráče Vrána, Zbořil, Zacha - svazové vedení ignorovalo. Píšu to s vědomím, že nejvýše draftovaným hráčem za posledních mnoho let byl Pavel Zacha, ale už je po všech možných akcích a nominacích, takže věc je za námi a už se na tom nic nedá změnit. Nevadí mi to, jen to suše konstatuji. Manažerům jsou zřejmě i tito hráči málo, ale potom se nabízí otázka, na koho vlastně čekají. Při způsobu nakládání s hokejovým talentem v Česku se na čistokrevné jedničky draftu asi načekáme víc neř dlouho. Napadají mě dvě tři jména s lepším rodokmenem, která by se v nároďáku mohla před věkem dvaceti let zakrátko objevit - nechme se překvapit).

O tom se některým zemím sestavujícím soupisky ani nesnilo. Přesto poslali svoje mladíky na zkušenou s vidinou, že se jim to zakrátko desetkrát vrátí.

Zaslechl jsem názory, že dát důvěru mladým dnes zvládají lépe klasické demokracie na západ od našich hranic, ale na seznamu vidíme, že i takové velice konzervativní Rusko nervózní z neúspěchů na mezinárodním poli nebo i bývalé země SSSR jsou někdy mnohem odvážnější při nominacích, dokonce i takoví Maďaři nebo Dánové nám dávají zatraceně na frak v ošetřování kariér svých nejlepších juniorů.

V posledních několika letech zařadily do svých sestav tyto země na MS mladíky ve věku 18 nebo 17 let:

 

PŘEHLED

Česko MS 2016 (Pastrňák 20 let, Faksa 22 let) a to si musíme uvědomit, že Hertl a Pastrňák jsou od dob Havláta jedinými dvacetiletými hráči na MS za posledních 16 let.

Srovnejme si naši "NEBÝVALE ODVÁŽNOU" soupisku s ostatními zeměmi.

Kanada MS + SP 2016 (v roce 2014 McDavid 17 let, v r. 2016 19 let)

USA MS 2016 (Mathews 17 let, Hanifin 19 let, Connor 19 let, Larkin 19 let, Fashing 20 let, Wood 20 let, Demko 20), je k pousmání, že přestárlý český tým vypadl ve čtvrtfinále právě s mladíky z USA !!!!!

Švýcarsko 2014 (Kevin Fiala - 17 let, během čtyř měsíců dostal nominaci na MS20, MS18 a MS dospělých (nejmladší hráč mistrovství) - vždy do první lajny, draftován byl následně v červnu na pozici 11. draftován Nashvillem)

Finsko MS 2016 (Laine 18 let, Aho  18 let, Rantanen 19 let, rok 2014 - Alexander Barkov 17 let)

Dánsko MS 2016 (Mathias From  18 let, a ještě další 3 hráči 20 let)

Kazašsko MS 2016 (Dmitri Grents, Damir Lobanov - oba 19 let)

Norsko MS 2016 (Johannes Johannessen - 19 let)

Rusko MS 2016 (Šesťorkin 20 let, Sorokin - 20 let)

Bělorusko MS 2016 (Djukov, Chenkel - 20 let, Lisovec, Ustiněnko 21 let)

Maďarsko MS 2016 (Garát 18 let,  Galló 19 let, Erdély 20 let,)

Německo MS 2016 (Draisaitl 20 let, ale na MS hrál už i v roce 2014 - 18 let)

Slovensko MS 2016 (Cehlárik 20 let, Skalický 20 let, Jaroš 20 let, Réway 21 let, Daňo -  21 let,)

Tato tabulka nepotřebuje další komentář.

 

- Tabulky blokují rozvoj českého hokeje, diskriminují děti i živitele rodin, omezují osobní svobody, ale všichni se tváří, že to není žádný problém.

- Všichni vědí, že české soutěže jsou rozplizlé, kvalita tragická, ale změnit ten stav nikdo z povolaných nehodlá

- Český hokej nezvládá přechod talentů mezi dospělé, ale řešení problému není ani na cestě, ani na jednacím stole.

- Český hokej dnes nemá osobnosti s morálním přesahem, které by dokázaly svou přirozenou autoritou přimět establishment k čemusi podobně efektivnímu, čím prošel v posledních patnácti letech americký, kanadský, švédsky nebo finský hokej.

S tímto konstatováním se hodí tento článek ukončit.

 

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Přidat komentář >

, - odpovědět
S článkem se dá jen souhlasit. Jágr měl přístup na led zadarmo, ice time luxusní, hrál kde mohl a k tomu to byl hrozný dříč. Dnes by ale Jágr ve hvězdu nevyrostl, pokud by teda neměl táta klíče od stadionu a nevlastnil by klub, nebo neměl pod polštářem zlaťáky.

Každý kdo ho zane mi říkal, že byl na ledě víc než jiné + rybníky. Tak dnes to je na rybník tak akorát v neoprenu.

Stát na děti kašle, defakto už to je jen zdroj peněz. Podpora je jen na papíře, jinak samé omezení, tabulky, smlouvy.
, Pardubice odpovědět
Tak před chvílí jsem si přečetl tento článek.Na to,že tam jeho otec dělá trenéra u juniorů a je navíc bývalý hokejista je zvláštní,že se to nepovedlo.http://isport.blesk.cz/clanek/hokej-tipsport-extraliga/282954/velky-talent-zadina-se-chystal-utect-z-ceska-pardubice-to-zarazily.html
odpověděl(a)
Možná měl v klubu dost výhod a klub cítí, že by to měl vrátit :-). Ono větší herní IceTime není vždy zadarmo.
odpověděl(a)
A to jsem si před sezonou myslel, že konečně někdo dostal rozum a dá dost prostoru mladému hráči(Pouze Nečas v Brně) a byl jsem obvzlášť rád že to jsou Pardubice, od mládí můj oblíbený klub. Myslím že Filip Zadina je talent jaký tu dlouho nebyl, s potenciálem se stát jedničkou draftu(Řekl to i uznávaný odborník Bill Placzek, který sestavuje Mock Drafty). A Pardubice ho po 7 zápasech, které se mu sice nepovedly, poslali do juniorky. A v juniorce je vidět jeho nepohoda, poslední zápasy neodehrál vůbec dobře, dnes ale konečně dal góla, a můžem doufat že se probudí v některém ze zápasů s Ruskem, protože to byl nejlepší hráč naší U18 na Hlinkovi, dokonce lepší než Nečas, který dostal v Kometě od trenéra Zábranského důvěru, hraje s dvouma zkušenými matadory Eratem a Kvapilem, a má nakročeno k výborné sezoně a vysokému postavení na draftu. Snad Filip najde formu a zakončí sezonu v a-týmu Pardubic s alespoň 20 body, i když to je asi až moc krásná představa na to aby se uskutečnila.
odpověděl(a)
Tak kdo ví, jak to v těch Pardubicích bylo, je opravdu možné, že za to, co se pro něj udělalo, se jim nelíbilo, že chce pryč. Až do této sezóny se o něj starali tak, jak by každý klub měl opečovávat top talenty, vždy hrál výš o kategorii dvě, vždy měl nejlepší spoluhráče, vysoký ice time, přesilovky, oslabení, drželi ho i když se mu nedařilo atd.

Nicméně Pce se nedaří, nemají tým jako postavila Kometa, Kvapil s Eratem by mohli hrát ve 2 a skoro by to nebylo znát, tak to ale má být, Pce takové hráče nemají ani blízko, tak se těžko tlačí mladý hráč, navíc vyložený střelec, na kterého je to třeba hrát a když se furt bráním, tak to nemůžu hrát na mladýho dopředu.

Jednička draftu 2018, kdy jde Zadina (ne 2017) by asi mohl být Veleno, výjimečný status v OHL, na Hlinkovi hrál výborně, jen se nedařilo Kanadě jako celku. Je to komplexní hráč.
odpověděl(a)
Ano, hodně se mluví přávě o Velenovi, McLeodovi, Levinovi, Svechnikovi, Lundestömovi a právě Zadinovi. Ale ještě je do draftu 2018 a nikdo z nich nemá pojistku zda bude vůbec draftován. Já jen psal že je vnímán jako jeden ze (zatím) absolutně nejlepších hráčů svého ročníku.

KAMEVÉDA



Facebook Kamevéda

Používáte socilní síť Facebook? Pokud ano sledujte stránku Kamevéda! fb

Sponzoři

Aqueko2.jpg

DrillBook

Informace o DrillBook, jak objednat a slevový kod najdete v článku (stačí kliknout na obrázek)
drillbook

Náhodný obrázek

sparta.jpg

Reklama