Kamevéda

Menu

Odkazy

Uživatel

Počítadlo

Reklama

Kategorie: Domů

Sedmero důvodů proč náš mládežnický hokej nefunguje

21.7.2020

Zhruba patnáct let se snažím odhalovat podstatu nefunkčnosti českého mládežnického hokeje. Problematika je to složitá, pro obyčejného fanouška téměř nečitelná. Proto má smysl pokoušet se celý problém analyzovat, řadit příčiny a následky jednoduše vedle sebe. Tak, aby se během pár minut mohl k podstatě dobrat každý, koho český hokej interesuje.

Pojďme si tedy jednoduše odpovědět na otázku proč náš hokej upadá.

 

Každý sport na vzestupu musí dětem nabídnout fungující výchovný program. Ten se skládá:

 

1. z možnosti dynamicky se učit a rozvíjet,

2. z možnosti maximálně se hokeji věnovat, často hrát kvalitní zápasy, zažívat okouzlující atmosféru těch opravdu důležitých turnajů,

3.  z atraktivních krátkodobých a dlouhodobých cílů,

4. z náročného, ale spravedlivého a přátelského prostředí,

5. z působení zapálených trenérů schopných získat dítě pro jednu z nejkrásnějších kolektivních her,

6. z vícestupňového systému mládežnických soutěží, kde si každý najde odpovídající pozici podle aktuální výkonnosti,

7. z možnosti svobodné volby míry vynakládaného úsilí, klubu a preferovaných sportovních cílů.

 

Vysvětlení pojmů a jejich vzájemných vazeb

1. Pokud se má dítě sportem zaujmout, musíme umožnit, aby na něj jeho prostředí koncentrovaně zapůsobilo. Je třeba mít možnost scházet se skoro každý den se svými spoluhráči a s trenérem, učit se hokej způsobem, který umožňuje zřetelný výkonnostní posun. Ten dává dítěti, rodičům i trenérovi důvod se takové aktivitě systematicky věnovat, mnoho jí obětovat a celoživotně si ji oblíbit. Je třeba mít na paměti, že vztah ke sportu se vytváří mnohem dřív, než si mnozí připouští - tedy už v předškolním věku a v prvních letech školní docházky. V tomto věkovém období by mělo dítě dostat šanci se naučit základům technických dovedností a hrát velké množství zápasů na malém prostoru s minimem taktických požadavků ze strany trenéra nebo rodičů. Trenéři by měli být pro děti atraktivní, charismatičtí, se schopností zaujmout a získat je na svoji stranu. Osobnost trenéra v tomto období může dítě celoživotně ovlivnit v jeho vztahu k hokeji i celkově ke sportu.

Realita v ČR: Tréninkový proces v rámci tzv. přípravek, tedy nejmladších věkových kategorií, bývá značně omezen co do počtu jednotek v týdnu (nejčastěji se jedná o 1-3 tréninkové hodiny). S počtem zápasů jsou na tom děti ještě hůř, někde si zahrají soutěžní zápas na turnaji přípravek jen jednou do měsíce. Již v prvním bodě tedy český výchovný systém selhává na celé čáře, neumožňuje dětem dostatečně se realizovat a sport si zamilovat. Jen pro srovnání připomenu, že současní mladí hráči NHL (Pastrňák, Vrána, Zacha...) odehráli v tomto věkovém období i několik stovek zápasů v jedné sezóně ( konkrétně 100 - 300 zápasů v jedné sezóně), což je dramatický rozdíl oproti tomu, co je umožněno dnešním malým hokejistům. Důsledky tohoto stavu jsou pro logicky uvažujícího člověka snadno předvídatelné a způsobí další degradaci ledního hokeje v ČR.

Někteří rodiče po zjištění stavu v našich klubech chtějí dětem dopřát alespoň rozvoj hokejových dovedností mimo klub, který si platí sami. O naprosté nefunkčnosti našeho prostředí svědčí fakt, že kluboví trenéři něco takového neradi vidí, někde tuto možnost rozvoje dětem dokonce zakazují. To byl problém náš před dvaceti roky a tento vážný problém přetrvává i dnes. Svým způsobem usvědčuje naše hokejové prostředí z pouhého fingování záměru vychovat kvalitní hráče.

2. Sám Petr Čech, který systematicky pracuje v ČR s mladými fotbalisty formou zdokonalovacích soustředění a kempů, tvrdí, že mladý sportovec se nejrychleji učí, sportovně vzdělává a výkonnostně roste především v těch nejdůležitějších zápasech, kdy jde o mnoho, je pod tlakem a učí se v této situaci uplatnit a rozvinout to, co se doposud naučil. Já a mnoho dalších v českém sportu jsme s ním zajedno. Bohužel, hned v úvodu musím upozornit, že vedení českého hokeje se opět drží přesně opačného názoru. Snaží se odbourat hru na výsledky, góly se nesmějí počítat, hráči nesmí vést statistiky... prostě jsou z nějakého důvodu popírány základní atributy, na kterých stojí sport jako takový.

Realita v ČR: Naše prostředí nepracuje pro děti, nesnaží se je získat a okouzlit. Pořádání atraktivních a velkolepých sportovních akcí, na které by se děti mohly těšit, jsou na rozdíl od okolního světa, zvlášť USA a Kanady, čímsi zapovězeným. Mistrovství republiky 4. až 7. tříd současné vedení hokeje zrušilo. Nové kvalitní turnaje nejsou systematicky vytvářeny a podporovány, ty tradiční zmizely. Děti prakticky nemají možnost zahrát si zápas, který by byl něčím výjimečný, který by přitáhl pozornost a který by se dal využít ke zvýšení tréninkové motivace a úsilí. To je opět diametrální rozdíl oproti zámořskému mládežnickému hokeji, kde jsou lidé schopni dětem uspořádat mnohdy až monstrózní hokejové turnaje s cílem děti zaujmout, vytvořit kvalitní prostředí pro rozvoj hokejové mládeže. Tyto turnaje interesují aktéry a dále i děti, které na turnaj zavítají v roli diváků. Jedná se někdy o lepší reklamu na mládežnický hokej než vytváří slavná NHL. 

3. Pro malé dítě je i den dlouhé období. Vidina, že si třeba jednou v dospělosti zahraje NHL nebo nastoupí za národní tým, představuje nesmírně vzdálený sen. Děti potřebují mít něco zajímavého a konkrétního přímo před očima. Chtějí plánovat tento víkend, vidí na čtrnáct dnů - nejdále na měsíc. Dlouhodobé cíle jsou cíly hlavními, ale aby zaujetí neochabovalo, je třeba mít neustále před sebou něco, na co se dítě může těšit. Tedy atraktivní turnaje, soutěže, zápasy s atraktivními soupeři, případně mistrovství republiky. Tyto cíle jsou živnou půdou pro růst nejen hráčů, ale i trenérů, baví rodiče.

Jedná se o cosi, co vytváří atraktivní nebo naopak nezáživné prostředí. Dnešní děti mají mnoho možností, jak trávit volný čas. Je třeba s tím vším, co je od sportu odvádí, svést úspěšný souboj. A ten lze svádět hlavně tvrdou a nadšenou prací pro děti s cílem je zaujmout. Když byly naše děti v přípravce, organizovali jim nadšenci mistrovství republiky svépomocí, od čtvrté třídy pak byly tyto turnaje oficiální. Zbytek jsme dětem dodávali formou výjezdů na nejlepší zahraniční turnaje, zvlášť do Kanady a USA. Také jsme hodně turnajů sami pořádali, ale i ostatní rodiče dokázali uspořádat opravdu velkolepé mezinárodní turnaje (Lekov Cup, IS Sports Cup, a další...) V tom měly dříve děti velkou výhodu a alespoň některé dokázaly díky tomu držet krok s těmi nejlepšími zahraničními hráči.

Realita v ČR: Také ve třetím bode naše prostředí zcela selhává. Je nezáživné, nemá dětem co nabídnout, nedokáže je zaujmout. Atraktivní krátkodobé a dlouhodobé cíle je nemožné vytvořit, pokud se rodiče spolehnou pouze na klubový a svazový systém hokejové výchovy. Pokud jsou dětem kladeny v klubu překážky při snaze realizovat se jinde, dosahuje destrukce české sportovní budoucnosti svého vrcholu a zavání naprostou absurditou.

4.

Realita v ČR: Hokejové prostředí u nás příliš náročné není, protože počty tréninků, zápasů, ani požadavky na rychlost a kvalitu samotné hry, nejsou příliš kompetentní s jinými hokejovými zeměmi. Pokud děti dostanou k dispozici příliš málo tréninků a zápasů, nemají šanci se dobře vyučit hokejovému řemeslu. U nás se stává, že v rámci týmu a jeho výkonnostní hierarchie jsou občas upřednostňovány děti těch, kteří jsou pro trenéra či vedení klubu něčím důležitější, než ostatní. Protože se nehraje na výsledky, nemohou na tyto nešvary trenéři doplatit, nejsou tak vidět. Díky existenci tabulek dochází při přestupech z klubu do klubu ke střetu s realitou a s pravou tváří našeho hokeje. Zjednodušeně lze konstatovat, že málokdo z touto zkušeností je ochoten potvrdit, že naše hokejové prostředí je vstřícné či dokonce přátelské. Ani ve čtvrtém bodě tedy není náš mládežnický hokej v pořádku.

5.

Realita ČR: ČR bývala trenérskou velmocí, česká hokejová metodika představovala světovou špičku. I naše děti vděčí za mnohé několika trenérům, kteří hokej milovali a byli mu schopni obětovat všechno, což děti rychle vycítí a skvěle je to ve vztahu ke sportu formuje. U nás ale není nastaveno celkové prostředí tak, aby se k trénování mládeže hrnuli ti nejkvalitnější adepti trenérského řemesla. Není o co bojovat, výsledky soutěží neukazují na nejlepší trenérskou práci. Ten systém automaticky nedává šanci těm nejlepším a nejobětavějším trenérům spočinout na reprezentační trenérské lavičce nebo na lavičce atraktivního klubu, protože kompetitivní prostředí českého mládežnického hokeje je systematicky likvidováno a degradováno. Přitom se jedná o jediný spolehlivý ukazatel, který je schopný selektovat ty nejlepší trenéry od průměrných. Kvalitní trenérská osobnost dokáže děti okouzlit a z vlastních svěřenců vychová kvalitní hráče. Jeho práce, vystupování a komunikace vůči dětem a rodičům dává rodičům smysl, takže s výchovou i sportovní přípravou dětí pomáhají a podporují své dítě i celý tým. Dobrá atmosféra v týmu přitahuje  hráče z okolí, což je přirozený a pozitivní důsledek kvalitní lidské činnosti, ale české prostředí se této přirozenosti nepochopitelně brání administrativními obstrukcemi, čímž opět brání zdravému rozvoji sportu. Pokud takový trenér i přes potíže získá kvalitní hráče odjinud, má šanci dosahovat kvalitních výsledků. Ale v prostředí, kde se vedení snaží tyto výsledky skrýt, smazat, kdy brání jejich tvorbě i prezentaci, nemůže výsledky své práce prodat, prožít uspokojení a posunout se dál. V tomto bodě opět český hokej selhává.

6.

Realita ČR: Mládežnické soutěže v ČR jsou asi největším problémem, odborníci se dlouhodobě shodují na tom, že nejsou kvalitní. I přes tuto shodu se nedělá nic pro to, aby se stav změnil. Protože nelze prověřit schopnosti těch nejlepších v rychlé a náročné hokejové soutěži, nedaří se vychovávat mladé konkurenceschopné hráče. Kdo chce v hokeji výrazně prorazit, musí odejít za lepšími podmínkami jinam. Tento fakt opět průkazně usvědčuje hokejové činovníky z nastavení naprosto nefunkčního výchovného systému. Nejprve se vymlouvali na propad kvality nběkterých hokejových ročníků, později vyšlo najevo, že to není pravda a špatný je samotný systém nedávající možnost hrát nejlepším s nejlepšími. Změna systému mládežnických soutěží, dramatické snížení poštu týmů v nejvyšší soutěži, to je zřejmě první krok k dosažení pozitivních změn.

Doporučení: Vždy jsem zastával názor, že by měla od nejmladších hráčů existovat tzv. platforma, tedy soutěže dětí, které nenesou znaky výrazných sportovních a výkonnostních ambicí. Tyto děti by trénovaly jen několik dnů v týdnu a hrály by zápasy s týmy z nejbližšího okolí - ekonomická stránka činnosti by byla v popředí. Z těchto soutěží by ale mělo být možné postoupit do vyšší úrovně pro ty, kteří se chtějí hokeji vážně věnovat a za vyšší standard si výrazně připlatit. Tréninky by byly prakticky každý den i s patřičnou atletickou, regenerační a dovednostní nadstavbou, soutěž hraná formou turnajů by byla mnohem kvalitnější. A nad touto soutěží by mohla stát nadnárodní evropská hokejová soutěž pro ty nejtalentovanější adepty, kteří by se jíž od mládí mohli systematicky věnovat svému rozvoji se znaky vrcholového sportu se vším, co k tomu patří. V tomto systému by si každý snadno našel své místo, existovala by možnost rozvoje těch nejlepších, kteří by nebyli nuceni utíkat v mladém věku do zahraničí za lepšími podmínkami. Český hokej má povinnost systém změnit, alespoň podle mého názoru, a exodus těch nejlepších českých dětí do ciziny po desetiletích svého neodpovědného přístupu konečně zastavit.

7. Aby český hokej opět začal fungovat a nebyl etickou a morální ostudou dnešní společnosti, mělo by okamžitě dojít ke zrušení tzv. tabulkového systému, který z dětí vytváří vazaly hokejových klubů. Tento nedůstojný systém je nejen nemorální, ale jak bylo v posledních desetiletích prokázáno, také naprosto nefunkční, destruktivní a mrtvý. Fakt, že vyhovuje několika manažerům by neměl být důvodem k jeho násilnému držení při životě v dalších letech. Aby si dítě mohlo svobodně zvolit míru úsilí, vyhovující prostředí - tedy klub, a preferované sportovní cíle, na což má každý svobodný člověk nezadatelné právo, nemělo by být svíráno v jednom klubu, kde se všichni musí spokojit s podmínkami a představami o fungování hokeje podle jednoho názoru. Bez uvolnění pohybu dětí, což je požadavek naprosto logický, legitimní a v dnešním světě všem srozumitelný a všemi akceptovaný, nelze český hokej restartovat a zavést podmínky, které by byly atraktivní pro děti, jejich rodiče i trenéry. A na těchto třech veličinách je přece mládežnický hokej postaven.

.........................................

Závěrem

Ani jsem dopředu nečekal, že náš hokej je nefunkční ve všech důležitých aspektech. Z toho plyne, že v současnosti není na čem stavět a bude třeba zásadně změnit celou platformu. Mládežnický hokej odtrhnout  od klubů dospělých, osamostatnit jej, aby bylo možno realizovat všechny smysluplné změny. Bylo by vhodné, aby ti, kteří dlouhé roky tvořili koncepce rozvoje mládeže, a ty se ukázaly jako scestné, uvolnili místo jiným s rozumnější vizí budoucnosti.

Některé momenty už naznačují naději do budoucna. Líbily se mi vize mládežnického hokeje v Českých Budějovicích pod vedením trenéra áčka Václava Prospala a jeho asistenta Aleše Tottera. To jsou trenéři, kteří jsou hokejem doslova posedlí. Blíže jsem poznal pouze Aleše Tottera, je to člověk, který hokej miluje a je jím plně zaujatý. Nevěřím, že by někdy mohl být nositelem chování s typickými českými nešvary. Navíc našli v klubu odvahu svěřit mládež velmi mladému trenérovi - to vše jsou moderní vize současného hokeje tak, jak se dělá v zahraničí. Svítá i v několika dalších klubech, takže pokud tento trend v budoucnu převládne, mohli bychom se posléze zbavit nesmyslů a vydat se správným směrem.

 

ZDROJE

- Miroslav Horák, Richard Kovařík, Pro kluby jsme často přítěží, deník Sport ze dne 18.7.2020, s. 10-11

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Přidat komentář >

, Kvalita soutěží svazu odpovědět
Jako rodiče páťáka mě nejvíc štve, že musíme hrát s klubem svazové zápasy "o ničem". V Praze a okolí je jen několik týmů na nejvyšší úrovni a zápasy s ostatními končí vysokým rozdílem. Nebaví to ani jeden z týmů. Místo, abychom hráli svazáky s Pardubicemi, Plzní, Libercem, Motorem, či Litvínovem. A pak se všichni čertí, když syn hraje za různé výběry, kde si zahraje kvalitní zápasy...
icon odpověděl(a)
Přesně takové problémy jsme řešili před mnoha lety, ale těm tzv. "kompetentním" lidem to nevysvětlíte. To znamená, že se v hokeji nic nezměnilo a rozvoji brání stále se opakující nesmysly.
odpověděl(a)
Tento vikend jsme hrali x Ohio Blue Jackets, Carshield,Minesota Blades, a Compuware. Vse x tymum 05. Vubec si nedovedu predstavit, ze by muj syn hral za 04. Ale proto jsme odesli, abychom na tu realitu narazili co nejdrive. Je to hodne tezky se tu prosadit ve sve kategorii ,natoz hrat o kategorii vyse.Ale v Cesku brzo uverite v opak. Pan Zacha vi, o cem mluvim. Jinak minuly tyden byl u nas Pavel pritomen na treninku. Muzete na neho byt hrdy pane Zacho. Vychoval jste hrdeho, slusneho a skromneho kluka. Bylo radost s nim pohovorit par slov.
, Cesky hokej odpovědět
Krasne se to cte pane Zacho. Bohuzel neverim, ze se v tomto bolsevickooligarchistickem prostredi neco zmeni. Vsude jsou problemy ,i v USA,ale takhle demotivacni prostredi, jako v CR je opravdu skvostne. Nezmenite hokej, kdyz nezmenite spolecnost. Jak chcete zmenit spolecnost, kdyz nejlepsi a nejchytrejsi lide jsou kriminalizovani a dehonestovani jako podnikatelsky povl tou nejhorsi luzou spolecnosti.Vzdyt 2/3 spolecnosti zije z eraru a 1/3 lidi do ni prispiva. Tady hledejme cesky problem , resp.problem ceskeho hokeje. A to nevytahujeme jednotlive priklady o kterych vite Vy i ja. Proste uz to nemame zapotrbi. At se Vam dari.
icon odpověděl(a)
Ta nová situace ve světě i u nás může naši hokejovou mládež ovlivnit dvěma způsoby. Ten první a pravděpodobnější (Typuji pravděpodobnost 95 %), se upne ke snaze zachránit a nějak udržet v chodu nejvyšší soutěže dospělých. Tím směrem se zaměří většina klubů, peníze i energie na mládež půjdou úplně stranou. Také změny, po kterých jsme zcela bez efektu volali dvacet let, budou opět odsunuty na neurčito. Druhý málo pravděpodobný scénář (pravděpodobnost kolem 5 %) by mohl nastat, kdyby současná krizová situace odstartovala proces reakce na nové podmínky, která by otevřela prostor i pro logickou úpravu nefunkčního systému mládežnického hokeje. V každém případě děkuji za Vaše příspěvky a také přeji hodně štěstí - s hokejem i bez něj.
, - odpovědět
Ještě k bodu 5, z mých zkušeností je v našem hokejovém prostředí a nejen v hokejovém, nejlepším trenérem pro děti v zakovskem věku trenér rodič, jelikož nikdo jiný není schopen absolvovat s týmem spoustu mimo klubových zápasu a turnajů a strávit spoustu hodin na zimních stadiónech po celé čr, to prostě nelze penězi vyčíslit.
, - odpovědět
Dobrý den, bohužel nelze než souhlasit!

KAMEVÉDA



Facebook Kamevéda

Používáte socilní síť Facebook? Pokud ano sledujte stránku Kamevéda! fb

Sponzoři

Prolog2.jpg

DrillBook

Informace o DrillBook, jak objednat a slevový kod najdete v článku (stačí kliknout na obrázek)
drillbook

Náhodný obrázek

Jizerskehory05.jpg

Reklama