Kamevéda

Menu

Odkazy

Uživatel

Počítadlo

Reklama

Kategorie: Domů

Šikovné děti to u nás nemají lehké -dopis čtenáře

 

Po krátké době Vás, pane Zacha , opět zdravím!
Tentokrát Vás poprosím o názor či dokonce snad až o rozbor následující situace !
( Budu se ptát obecně, kdybyste chtěl případně otevřít na to téma nějakou diskusi či kdybyste chtěl případně nějaké pasáže mého dotazu dokonce uveřejnit.....

Chci podstupovat v našem klubu boj za to , aby i ti nejlepší měli stále velkou možnost se rozvíjet , měli motivaci a nebyli stahováni do žumpy nemotorným a nepěstěným okolím )

Tedy:
V našem menším klubu se v ročníku 2004 z objektivních důvodů a hlavně výjimečně prostě nepodařilo početně zajistit ročníkové mužstvo a z důvodu nutnosti zachování další kontinuity jsme na výjimku přistoupili k modelu doplnění týmu velmi slabými hráči ročníku 03 a velmi šikovnými hráči 05.
Trošku guláš ,navíc v podstatě ti nejmladší jsou aktuálně nejšikovnější a naopak.
Výkonnost je výrazně různorodá ale pracovat s tím nějak musíme . Chudák trenér .
Při složení mužstva na zápasy je pak v našem případě postupováno tak , že první lajna obsahuje jednoho útočníka špičkového , druhého mladého průměrného a třetího zcela do počtu. Obranná dvojice pak sestává z jednoho obránce slušně fungujícího a druhého staršího, téměř nebruslícího.
Slyšel jsem dokonce , že ten obránce aktuálně lepší má navíc pokyn , že nemá riskovat a má spíše jistit svého slabšího kolegu.
Druhá a třetí lajna je pak skládána obdobně .
Rodiče těch nejlepších jsou přirozeně nespokojeni, jejich chlapci se s těmi momentálně slabými k nějakým pozoruhodným výkonům nepřimějí, nechce se jim s nimi ani moc spolupracovat protože cítí , že je to k ničemu. Hrají tedy spíše na sebe.
Rodiče tedy žádají , ať hrají ti aktuálně hokejovější spolu a ti momentálně slabí a nehokejoví taktéž spolu.
Můj selský rozum mi říká, že jejich požadavek je legitimní a určitě by to stálo minimálně za zkoušku.
K mému překvapení místní kluboví odborníci tvrdí, že jakékoli rozkastování v 9-11 letech je nekoncepční, že metoda naředění kvality s nekvalitou se zcela běžně používá a že oni to ve své hokejové praxi praktikují či praktikovali stejně .
Argumentují , jak by fungoval mančaft s třetí lajnou plnou neumětelů ?
Že to , že je teď někdo dobrej nemusí do budoucna nic znamenat, že ti lepší musí pomoci vytáhnout ty slabší , atd.
..... A mě se to prostě nějak nerýmuje a ptám se , čím pomáháme těm dobrým , čím je zlepšujeme ?
A naopak , čím si zasloužili tu péči a dobré spoluhráče ti , kteří práci na sobě nic nedávají a proč jsou poškozováni ti , kteří roky makají s výrazně vyšší dlouhodobostí , účinností a také intenzitou ???
Na to se ptám já i rodiče těch aktuálně lepších ....
A jelikož je mi naznačováno , že jakožto nehokejista tomu nerozumím a rodiče do toho kecat nemají , rád bych se poradil s Vámi či jinými odborníky , abych si mohl získat trochu širší pohled na toto téma.
Nejde mi v tomto případě o žádný osobní prospěch či snahu o získání přizvukování ;
rád bych našel pravdu , rád bych se poučil z argumentací těch , kteří mají zkušenosti a mají konkrétní příklady výsledků ....

Děkuji za pomoc , Jarda Černík

 

_________________________

Vážený pane Černíku,

Nechci se pasovat do role hokejového odborníka, nicméně za těch čtrnáct let každodenního života ve světě mládežnického hokeje moje názory i na toto téma vytříbilo a jednoznačně vyhranilo. Dá se jistě tušit kterým směrem, když tyto řádky píše zosnovatel Kamevédy.

 

Pokusím se o malé srovnání tenkrát a dnes.

 

Obecně

Je naprosto v pořádku, že děti hendikepované či jinak znevýhodněné nikoliv svojí vinou se mohou spolehnout na pomoc a podporu. Státu, školy, rodiny, zdravotnictví. Co už v pořádku vůbec není, že děti talentované se nemohou spolehnout vůbec na nic. Mohou si být naopak jistí nejen klacky, ale přímo nůšemi trnitých větví pod svýma nohama na cestě za svým sportovním snem, jakoby byli oni těmi, kteří mají nějakou nežádoucí odchylku kterou obtěžují své okolí.

Takto to vždycky nebylo. Proč je tomu tak dnes?

Začnu trošku zeširoka. Matka příroda zachovává kvalitu díky drastické selekci. Šanci dostávají jen ti nejsilnější, ostatní nepřežijí. Když jsem byl malý, také se mi zdálo drastické, že hospodář utratil králičí samici několik novorozených zajíčků, pokud jich měla výrazně nad deset. Zdálo se mi to kruté, protože jsem měl malé králíčky v největší oblibě a některé jsem si pěstoval jako svoje vlastní. Ale hospodář Vám vysvětlí, že kruté by to naopak bylo k matce, kterou by takový počet potomků naprosto vysílil a zdecimoval, což nelze dopustit.

 

V hokeji byla dříve „klasa“ Dukla Jihlava.  Už jsem zde nejednou popisoval přístup trenéra Patra Kozlíka. Měl v týmu třicet dětí, už vyselektovaných (kdo by nechtěl hrát před dvaceti nebo třiceti roky za Jihlavu?), ale zápasy hrál na deset hráčů!!!

Ptal  jsem se: „Proboha, a to Vás rodiče těch nehrajících dvaceti dětí neukamenovali?“

Odpověď zněla:

„To jsme vůbec neřešili. Na tréninku měli šanci. Výběr hráčů do zápasu byl spravedlivý – podle výkonnosti. Kdybychom hráli všech třicet, nevychovali bychom nikoho. Takhle jsme věděli, že pár hráčů z toho vždycky vzejde.

V Třebíči ještě deset let zpět také dělali selekci hráčů do hokejové třídy. Dřív dětí bylo přes třicet, ale na konci třetí třídy se vybralo dvacet pět, ostatní měli smůlu. Nějaké čekání na to, až někdo dospěje, dostane rozum, začne se mu chtít, tohle se nevedlo. Selekce teď tady a teď bez pardonu. Máš na to, pojď hrát. Nemáš na to, zkus to někde jinde nebo začni dělat něco jiného.  

Takže abych se dostal k Vašemu dotazu a podstatě věci. Samozřejmě by bylo nejlepším řešením hrát na dvě lajny dobrých hráčů a tu třetí neschopnou nechat sedět do doby, dokud se výkonnostně nedotáhnou. Pokud si „hokejové vzdělání“ nedoplní, neřešil bych to.

Ale to u nás samozřejmě nejde. Doba se změnila. Dnes každý manažer, i kdyby měl čtyřicet dětí v jednom ročníku, by je tam nechal plácat  všechny na ledě. Více dětí znamená více příspěvků a pevnější profesní pozici pro stálé zaměstnance klubu.

Pokud je tak málo dětí, někdo už asi zanedbal nábor v přípravce a teď dodatečně se to bude obtížně řešit. To je pravda. Ale splácat nebruslaře s kvalitními hráči, to není řešení. Kdybych se tomuto pravidlu před léty podřídil, můj syn by nehrál v šestnácti extraligu ani by už nebyl na dvou mistrovstvích světa.

Když si přečtete chartu talentovaných dětí, píše se v ní, že mají právo nedělat tahouny ostatním dětem ve škole ani v kroužku nebo sportovním oddíle. Mají legitimní právo na progresívní rozvoj. Ten jim dnes naše prostředí odpírá.

Uvedu vlastní příklad. Ve třetí třídě jsem jednou sledoval úroveň tréninku ve Velkém Meziříčí. Na ledě byl jediný kvalitní obránce. Upozorňuji, že se sice jedná o provinční klub, ale současně se několika hráčům ještě na krku houpaly zlaté medaile z mistrovství republiky, takže žádní úplní nazdárci. Ale s přechodem na celé hřiště už nestačilo mít pět nebo šest skvělých hráčů v týmu, což v minihokeji ještě stačilo

Pokud se můj syn rozjel na branku při nácviku jedna/ jedna a nenarazil na tohoto vyspělého beka, šel jednoduše bez odporu přímo do brány. Objel jsem si nejlepší kluby v okolí a zjistil, že je zle. Že kvalita „hráčského materiálu“ tady a tam je nesrovnatelná.

Jako rodič máte tři možnosti. Buďto se do toho v klubu obujete a seženete z okolí několik kvalitních hráčů, aby se úroveň hry i tréninku zvedla. Nebo nad vším mávnete rukou, poslechnete „zkušené“ trenéry, když Vám budou tvrdit, ať vydržíte, že je ještě čas a stejně se rozhoduje až v osmnácti, nebo že na hráče nevrhá moc dobré světlo, když moc často střídá kluby – a takové ty jejich říkanky, kterými zakrývají vlastní nedostatky a naprostou neschopnost vést klub a jednotlivé týmy správným směrem.

A nebo, což jsem také okamžitě udělal, zvednete zadek a jdete za kvalitou tam, kde je. Je to drahé, je to únavné, náročné a v původním klubu Vám to neodpustí ani za patnáct let. Ale podle mě je to vždycky lepší řešení než sportovně „odstřelit“ vlastní dítě.

Abych se vrátil k Vámi popisovanému příběhu. Radost dětí z hokeje je největší, když mají skvělý kolektiv. Kamarády  na ledě i v kabině, se kterými se sehrají, se kterými si rozumí. Kvalitní a přející spoluhráči jsou dobrodiním pro každé dítě. Hrát s někým, kdo nedá nahrávku ani ji nechytí, nemá žádný význam. Je to jen ztráta času, stagnace, ztráta životní sportovní příležitosti pro dítě a vyhazování peněz z okna.

Moje stanovisko je jasné. Co si o tom myslíte Vy?

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Přidat komentář >

, - odpovědět
U nás na Slovensku je to presne o tom istom. Moje dieta /repre U15/ hraje vo svojom klube za 9.ročník celý rok v 3.lajne ako obranca a mam pocit, že celu tuto patku zachranuje, hokejovo,korčuliarsky a robí tu špinavu robotu...je pravda že je v ročníku ten mladší r.99 a vačšina je 98, ale aj tak je to nespravodlivé a má naviac. Všetci ostatní reprezentanti U15 v iných kluboch hraju cely tento rok už v doraste a ja sa obávam ked sa stretnu niekedy v auguste na nejakom repre turnaji, kde budu tí ostatní hokejovo a kde bude on. 6
, Trochu jiný pohled odpovědět
Jako bývalý hokejista nyní podporuji svého synovce (15), u kterého jsme řešili podobné problémy, hrál žákovský hokej a dorosteneckou ligu (jako sedmák a osmák) v okresním městě, kde se kupodivu sešlo 5 opravdu super hráčů (4 útočníci, 1 obránce), což je v dnešní době skoro nevídané. Trenér to řešil tak, že 3 útočníky a 1 obránce nechal hrát spolu a 4. (synovce) nechal hrát v druhé lajně s mnohem méně kvalitními hráči (varianta 2+2 se neudála, přitom by vytvořila 2 silné útoky). Takto to bylo několik let a strašně nás to štvalo, první lajna parádně kombinovala a ve druhé dřel synovec sám, i tak dával spoustu gólů i nahrávek, odváděl výborné výkony, ale ve většině případů si vše musel vydřít sám.

Nyní přešel do extraligového města a hraje extraligu MD, jako prvoročák je jedním ze dvou klíčových útočníků družstva a my vše vidíme jinak. To, že neměl na růžích ustláno, musel neustále dřít, vše ubruslit většinou sám, že nikdy neměl jistotu, jestli půjde na přesilovku nebo oslabení, z něj podle mne udělalo mnohem silnějšího hráče, než by byl, kdyby hrál s elitou a kdyby měl trvalou jistotu.

To jen můj názor, že nic nemusí být černobílé.
, Souhlas odpovědět
Nejsem hokejový odborník, ale musím v něčem souhlasit s Vašimi klubovými "odborníky": metoda naředění kvality s nekvalitou se opravdu zcela běžně používá....je to ovšem cesta do pekel, funguje opačně, než by si pánové přáli. Jestliže mají strach z toho, jak by hrála třetí lajna seskládaná z těch méně šikovných - odpověď je jednoduchá - dostávali by góly. Aby je takto seskládaná lajna nedostávala, mají ve svých rukách trenéři a zřejmě by jim měli při trénincích věnovat jinou péči než doposud.
Toho "jistícího" beka upřimně lituji, předpokládám (zkušenosti), že když dostanou gól, tak to schytá protže ON to měl jistit
(většinou trenéry nezajímá, že třeba situace 2-1 vznikla chybou někde ve předu, že nemá komu rozehrát a většinou pokyny zní ať se toho zbavuje po prknech - nic jiného mu ostatně zpravidla nezbývá ....)
Rada - jednoznačně pryč (ovšem budoucí klub si sakramentsky prověřit, a to i práci s mládeží o několik kategorií výše s výhledem uplatnění v A mužstvu. Pokud tedy za pár let nechcete řešit stejný problém.
, Můj pohled odpovědět
Slovo Talent by měl být do 16 let jen prázdnou frází, neboť většina dětí ma jiný práh dospívání fyzické a mentální. Už ve 3 třídě vidím jak řada hokejových hvězd vyhasíná a řada dětí kterým se říkalo, že na hokej nemají jdou pomalu nahoru a to je jen začátek. V zásadě jsem proti brzké selekci.

Je to jak ve škole, některé umí číst v první třídě a některé pořádně až ve 3. Nedá se ovšem říci, že to první bude chytřejší v dospělém věku - tak to prostě nefunguje.

Viděl jsem jak řada dětí nebylo schopna tvořit hru a najednou za dva roky to dokáží lépe něž některé dětské super star.

Takže pokud má někdo pocit, že jeho 8 leté dítě je bržděno, tak za pár let může o dotčené brzdit jiné.

Dítě může být dospělé v 14-20 let. To je rodíl 6 let, což je ohromné. Se podívejte na PZ, to je dítě, které bylo dá se říci dospělé už v 15 letech. V jeho věku je řada dětí před pubertou a teprve čeká na ten největší přírodní doping jako je testosteron a adrenalin.

Každý by měl dělat hokej s důrazem na výsledek od 15 let a výše a nehledat ve svém dítěti hokejový talent do 15 let. Pokud je někdo troško sportovně vzdělaný, ví že není problém upravit rénink pro max. výsledek v ranném věku a z dítěte vyždímat 110%. Vše má svou daň a myslím, že každý kdo má ambice tak je směruje právě pro věk do 15 let a výše.

A pokud je někdo nespokojený v klubu, může jít přeci jinam! Pokud rodič je přesvědčený, že kluk je talent, měl by se umět přestěhovat a jít za lepšima podminkama. PZ je toho učebnicový příklad jak se chová zodpovědný rodič.
odpověděl(a)
to Jehla: S tím talentem je to skutečně tak. Tady někdy můžou vznikat třenice mezi rodiči a odborníky, protože každý vidí toho svého kluka jak si dělá na hřišti co chce, ale nechápe že v dospělosti to může být (a většinou je) úplně jinak.

Proto si važme všech skutečných sportovních odborníků. Dnes bohužel jde pouze o důchodce, ale možná se z těch mladých trenérů vyklube odborník. Ale ten bohužel nebude nic platný našim dětem. Takový trenér-odborník zraje 20 i více let.
odpověděl(a)
Nemám čas,ale ve zkratce.Né každý rodič může pracovat v novém působišti,tak jak to řeší p.Zacha.
Zkrátka pokud někdo dělá foukače ve sklárně a z toho platí i ten hokej,se těžko přestěhuje na jižní moravu a začne jezdit s kombajnem.Ono není všechno jen černé a bílé.
odpověděl(a)
No myslím si, že tak jednoduché to u Zachů také nebylo.
Jinak bych doporučil také účast na turnajích s různými selekty, kde si trenéři většinou vybírají, s kým odjedou na turnaj a je větší předpoklad, že v mužstvu budou hráči přibližně stejné výkonosti
odpověděl(a)
to Quo: to taky není moc dobré řešení, protože každý hráč je jiný. Některý do cizího kolektivu bez problémů zapadne, druhý se s tím srovnává měsíce. A podle toho to taky na place vypadá..
odpověděl(a)
realisto: Každé stěhování je bolestivé. Nová práce , někdy i mimo obor. Ale klub není majetek hráče a proto ani hráč by meněl být majetkem klubu a měl by mít možnost kdykoliv odejít a to bez výpalného.
, šikovné děti odpovědět
Se vším co se píše v článku můžete souhlasit i nesouhlasit.
Mám k tomu takovýto postřeh:
Jak už jsem mnohokrát psal, talent je pouze slovo a mnohokrát lze toto prostě zneužít. Ano je určitě pravda, že jediný možný progres je souhra lepších hráčů s lepšími. To je snad jasné...
Ale představme si situaci, že trenér přípravky popř. mladších žáků je buďto rodič anebo špatný trenér a navíc kamarád s některými rodiči. Troufnu si tvrdit, že toto je realita dnešních dnů. Potom se význam dobrý hráč, špatný hráč jaksi maže.
Pokud jste se věnoval nějakému sportu popř. měl v daném sportu úspěchy, okamžitě poznáte po pár soutěžních zápasech jak ti kluci na tom jsou. Asi je zbytečné vysvětlovat úplnému laikovi, že kluk který v 9 letech nejlíp bruslí, běhá, skáče, ale vůbec nechápe hru, to nikam nedotáhne. A samozřejmě se každý dívá na celkovou hru i hru jednotlivce jinak. Jinak ji vidí rodič, jinak špatný trenér a jinak kamarád některých rodičů. Proto i kdyby jste byl zasloužilí mistr sportu, nevysvětlíte zabedněnému trenérovi vůbec nic.
Takže abych to zhrnul: pokud nebudou u mládežnických mužstev SKUTEČNÍ odborníci potom je zbytečné vést tyto diskuze.
odpověděl(a)
Tak pod to se můžu podepsat.Ona je příma uměra.Čím horší trenér,tím větší arogance.A je to logické.S odborníkem se dá vést diskuse a věc vám vysvětlí,má nadhled.Tupec,protože ničemu nerozumí,tak veškeré argumenty odpálkuje větou,že tomu nerozumíte a on tak trénuje 20 let.On je největší problém v tom,že u mládeže mají dělat charakterově kvalitní lidé,aby ty děcka taky vedli i po morální stránce.Naučili je nějaké zásady,ale pokud trenér kluka co mu to jde a maká na tréninku postaví do 3 lajny a lajdáka do první,jen kvuli vztahu s rodiči,tak zničí jakékoliv hodnoty vštěpovaně dětem o tom,že když se budou snažit,tak se prosadí.
odpověděl(a)
taky je třeba zmínit koncepci. Kdysi trenéři taky nebyli žádní beránci a mohl bych vyprávět s kolika ´talenty´ jsem hrál. Ale trenér (skutečný odborník) trénuje, protože ho to baví a protože chce mít výsledky. A takový trenér nutně potřebuje nějakou koncepci.
Dnes i v těch nejlepších oddílech trénují rychlokvašky, které mají dvoudenní kurzy o ničem. Jediná koncepce je dostat kluka (popř.známého)co nejrychleji nahoru a potom to zabalit.
Pokud si vzpomínám tak v mých mladých letech trenéři prosazovali kluky svých kamarádů, ale dělo se to tak, že v první pětce byli výborní společně s protěžovanýma, druhá pětka byli skuteční talenti s těma horšíma a 3 pětka byli ti slabší popř. začátečníci. Do pětek se nešahalo, ale pokud druhá pětka byla v zápase lepší, měla automaticky delší čas. A to se taky dost často stávalo.
, - odpovědět
Když jsem četl Váš přízpěvek,tak jsem měl dojem,že jsem to napsal sám a nějak si na to nevzpomínám 2
Je to boj s větrnými mlýny,kdy jediný argument těch hokejových "odborníku"je,že rodiče do toho nemají co kecat a že oni to tak dělají 30 let.Ovšem to je ten problém.Před 30 lety byl hokej jiný sport a oni bohužel v době hokejového pravěku zůstali.
Jednoznačně jediné dobré rešení je to,co popisuje pan Zacha.Zabalit to a jít za kvalitou,ovšem to je jen pro pár fanatiků(mysleno dobře),kteří vsadí na jednu kartu a to je hokej.Když se člověk ovšem podívá jak to v našem hokeji funguje,tak to udělá jen šílenec.Jde o to,že u nás nerozhodují jen sportovní kvality a ti kteří nemají žaludky na různé podpásovky a lobing,tak to můžou rovnou zabalit.Klukovi to jde,je jinde než zbytek,ale otec je pasován na chytrého,když se mu nelíbí,že trenér u 3 třídy neumí bruslit a celou sezonu "učil" kluky bruslit od tabule,zapíchnutý hodinu na jednom místě.
Shrnul bych to asi tak.Brečíme,že nejsou talenti,ale to není pravda.Pokud se najde nějaký šikovný klučina a není to syn hokejisty nebo sponzora,tak v drtivé většině případů nikoho nezajímá a trenéři klidně vyzdvihnou zlepšení někoho,kdo obrazně řečeno 3 roky jezdí po čtyřech a ten 4 rok se postaví na dvě.No a po X letech ignorování toho šikovného zapadne do průměru a ve 20 letech si zavzpomíná,jak mu to v 10 šlo.
Bohužel.Pokud budou tabulkové ceny u žáků,tak se to nezlepší.Kdyby začali rodiče hromadně dávat kluky jinde,tak by se v klubech museli zamyslet nad tím proč a něco s tím dělat,ale tak se chce málokomu dávat 60tis za 11 letého kluka.
, M.Hes odpovědět
Vážený pane Černíku, ahoj Pavle, dovolím si přidat odkaz, kde jsem, ještě pln hokejového elánu, toto téma také podrobněji rozebral. Ani dnes bych ho nenapsal jinak: http://www.goool.cz/?p=1900.
odpověděl(a)
Z vašeho článku je jednoznačně vidět,že víte o čem je žákovský hokej a naprosto přesně jste popsal co se při těchto kombinacích výkonostně rozdílných hráčů stane.Pokud není hráč výkonostně lepší sobec,tak je pro něj každý zápas utrpením.

KAMEVÉDA



Facebook Kamevéda

Používáte socilní síť Facebook? Pokud ano sledujte stránku Kamevéda! fb

Sponzoři

Penco.jpg

DrillBook

Informace o DrillBook, jak objednat a slevový kod najdete v článku (stačí kliknout na obrázek)
drillbook

Náhodný obrázek

PF_2012.jpg

Reklama