Kamevéda

Menu

Odkazy

Uživatel

Počítadlo

Reklama

Kategorie: Domů

Těžké to tady bylo vždycky, teď je to už boj o přežití.

3.3.2021,  9.20

 

Náš sport prožívá těžké období, to ví každý.

 

Sport mládeže byl celkově brán jako nevlastní dítě a před rokem do něj navíc naletěl kamion jménem covid v plné rychlosti. Až tohle pomine, budeme chodit po místě tragédie a v troskách hledat - kdo přežil.

Přesto věřím, že v těch rodinách, kde si to zaslouží, zase nakonec vykvetou krásné květy a plody sportovní práce, protože přírodní síly jsou nezastavitelné a věčné.

V poslední době jsem poskytl několik rad a námětů rodičům jak toto období nejen přežít, ale dokonce z něj vyjít silnější. Naposledy například toto:

https://www.kameveda.com/cs/rozvoj-talentu/organizace-vychovneho-procesu/668-bodovaci-system-ditete-pomoc-pri-vychove-nejen-v-dobe-krize#login

Nejsou to nějaké okopírované blbosti, ale systémy, které opravdu skvěle fungují, které jsem nejen vytvořil, ale v praxi také tisíckrát si vyzkoušel s dětmi ve své rodině. A od té doby je praktikují stovky dalších rodičů při práci s vlastními dětmi, ale i trenéři ve sportovních klubech - zvlášť těch tenisových.

Podle mého názoru stojí v poslední době za zmínku a pochvalu tyto tři věci:

1. Vedle konstatování, že mládežnický sport je v havarijním stavu, jsou tu i pozitivní změny. Chtěl bych projevit uznání kolektivu odborníků, kteří mají největší zásluhu na vydávání měsíčníku COACH v rámci deníku Sport. Je to obrovský počin, pomoc pro trenéry i pro sportovce a rodiče, kteří se díky tomu pravidelně dostávají k některým opravdu hodnotným informacím, zkušenostem a názorům. Ti, kteří chtějí dělat svoji práci se sportovci dobře, k tomu získali skvělý vzdělávací nástroj, i stimulaci k zamyšlení, zda lze věci dělat jinak a lépe. Jsem přesvědčený o tom, že takové periodikum dostupné všem přispívá ke kultivaci našeho sportovního prostředí. Jeho náprava je během na dlouhou trať, ale toto je dobrý začátek - informace a srovnání, u toho se vždy musí začít.

2. Také redaktoři deníku Sport tentokrát vydrželi už nejen první týden, ale poprvé celý měsíc po MS 20 přinášet opravdu věcné a kritické pohledy na český mládežnický hokej, což vytvořilo větší tlak na mocné v českém hokeji. Jak se ale vyslovil pan Záruba, tak také nevěří, že by jen kritika poměrů s něčím v našem hokeji dokázala pohnout, protože za ty roky kritikou nebylo dosaženo prakticky ničeho. No, ona ta kritika byla většinou dost zaobalená a něžná, takže zřejmě ani žádné výrazné ambice neměla. Ale je to přece to jediné, co média mohou se situací dělat.

Je jisté, že ani rodiče, ani média nedokážou náš hokej z vnějšku změnit. Tím největším problémem je totiž jeho základní nastavení, kdy u velké části klubů je mládež něčím, co je sice nutné, často i nařízené a je třeba to provozovat, živí to lépe nebo hůře určitý tým lidí, ale základní kriterium je dosažení maximální úspory v nákladech na mládež, ať už jsou důvody tohoto postoje jakékoliv. A tlak na úspory (práce a financí) vede přesně opačným směrem, než je rozvoj, pokrok a zlepšení. Pokud tento trend trvá tak dlouho, dojde k zabřednutí do stavu, v jakém jsme dnes a který covid jen ještě víc zhoršil.

A je také pravdou, že pokud se toto nastavení nepodaří nějakým způsobem zvrátit, jakékoliv snahy o nápravu z venčí nic hmatatelného nepřinesou.

3. Východisko z nouze ukazují někteří trenéři. Ti, kteří sport dětí milují a chtějí ho dělat dobře. Se srdcem a zaujetím. Za všechny lze prezentovat přístup trenéra Lukáše Majera z budějovického Motoru, který téměř celý den řeší trénink v přírodě svých svěřenců po dvojicích, tak jak bylo popsáno v článku Karla Knapa v MF DNES ze dne 2.2.2021 s názvem Jak neztratit hokejové naděje v době covidové. Podobně důležitý význam má i přimhouření očí v klubech, které jsou ochotny pořádat "na černo" turnaje a přátelské zápasy, aby děti na hokej úplně nezapomněly. Já to neberu jako nějakou levotu, ale snahu o záchranu budoucích kariér našich mladých nadějí. Je třeba jim pomoci. V našem hokeji bylo třeba i v době mimo covidové dělat hodně věcí načerno, aby ta práce vůbec měla nějaký smysl. Děti pohybově, technicky a dovednostně rozvíjet je tady roky zakazováno paradoxně i těmi, kteří by měli činit a iniciovat pravý opak. Nicméně dnes má tato snaha často až konspirační charakter, je třeba skrýt ji před udavači a očima lidí, kteří by jí mohli v mžiku zlikvidovat. Mládí je neopakovatelná příležitost a nelze na nic čekat.

...................................................

Přiznám se, že asi nikdy nepochopím opatření typu zavírání sjezdovek nebo venkovních sportovišť, jak se to děje u nás. Pohyb na čerstvém vzduchu přece vytváří odolnou hráz, posiluje imunitu, je to jediný spolehlivý prostředek boje proti covidu i tisícům dalších infektů. Bohužel šmahem od pražského stolu rozhodují lidé, kteří ke sportu nemají vztah, tudíž ani netuší, jak může být prospěšný, tudíž přijímají zmatečná a velice krátkozraká a velice špatná rozhodnutí. Ta nás přivedla do situace s největšími restrikcemi a i největším šířením covidu na světě, bohužel. Bylo by mnohem smysluplnější, kdy byla tato rozhodnutí delegována na místní samosprávy, které by byly schopny citlivěji rozlišovat a adekvátně reagovat.

Český člověk se dokáže semknout, když má strach, ale jakmile lídři selžou a on ztratí důvěru, vždy si umí poradit po svém. Především ignorováním řádu, příkazů a nařízení. To je naše prokletí, ale současně i záchrana, vlastnosti nutné k přežití v nefunkčních a hloupých systémech.

Co nejde tady, jde jinde. Mnoho rodičů vozí děti na dlouhodobé hokejové kempy do zahraničí. Stačí testy a tam pobyt v bublině, což je určitě menší zlo, než místní rezignace na budoucnost. Obdivuji trenéry i rodiče, kteří dokázali i v této situaci najít východisko a udržují rozvoj svých dětí alespoň na nějaké přijatelné úrovni. Doufejme, že až uklidíme trosky po katastrofě, bude ještě s kým hrát.

I tato pandemie jen potvrdila, že nastavení našeho uvažování je neudržitelné. Opět jsme ze všeho nejdřív obětovali děti a jejich budoucnost, přitom bych jako správné rozhodnutí obhajoval pravý opak.

Jsou kluby, kde pro děti alespoň něco dělají, a taky kluby a trenéři, kde to prostě zavřeli a nedělají nic. Co mě ale nejvíc irituje, že někteří trenéři dokonce i v této situaci, kdy nedělají skoro nic, žárlivě střeží a pronásledují ty, kteří s dětmi samostatně pracují. Tohle mi hlava nebere, vždy jsem to považoval za zradu základního poslání jejich profese a přiznání, že skutečný zájem dítěte a jeho kariéry je až na tom posledním místě.

Na závěr mi dovolte zmínit jeden nešvar hokejových trenérů, který považuji za jeden z nejzhoubnějších. Setkal jsem se s ním vícekrát a přiznám se, že mi dlouhodobě leží v hlavě a přemýšlím, co s tím.  Jedná se o cílené zneužití situace ke svému prospěchu i za cenu likvidace nadějných hráčů. Možná si podobné případy vybavíte i ve vašem blízkém okolí. Pointa tkví zhruba v následujícím:

Mladý hráč prokazuje formu, talent a výkonnost, dostane se mu odměny. Pozvání do reprezentace, pozvánka do áčka, něco v tom duchu. Pak se vrátí zpět do svého týmu a najednou je odstaven, nehraje. Zdánlivě nepochopitelná situace. Když se dotážete trenéra, sdělí vám, že přijel s repre s nosem moc nahoru, všechno najednou ví nejlíp, takže ho musí na čas z výchovných důvodů odkázat do správných mezí. Poprvé jsem pokýval hlavou a řekl si, no jasně, frajeřina a nadřazenost se nesmí trpět, to by rozložilo celý tým. Pak jsem ale s dalších detailů a střípků těch příběhů dospěl postupem času ke zjištění, že pravda bývá někde úplně jinde. Souvisí s celým tím nastavením našeho systému mládežnického hokeje.

Když trenérovi odejde někam výš jeho nejlepší hráč, tak si dobře uvědomí dvě základní věci. Že se jeho svěřenec ocitl v přelomovém momentu kariéry, kdy se rozhoduje o jeho budoucnosti. Pokud mu vytvoří prostor v tréninku i ve hře, který momentálně nutně potřebuje a také by si ho zaslouží, tento hráč, diamant mezi ostatními, mu za chvíli odejde k mužům nebo do starší věkové kategorie, nebo do Švédska, Finska či Kamady, a on z toho nebude mít vůbec nic. Ale když hráče odstaví a počká, jaká bude reakce, může se dostavit právě ona reakce očekávaná a veskrze příjemná. Přijde rodič, nebo agent hráče a zeptá se: "Tak co se děje? Kde je problém? Kolik chcete?

Je to jako s rybářem, který si ve své oblíbené tůni prokrmil určité místečko a teď hodlá sklidit úrodu a zeseknout parádní úlovek. Když zničí hráčskou kariéru, nevadí mu to. Vždyť o hráče by tak jako tak přišel, a on přece nebude sloužit za pár šupů jako "průtokový ohřívač" pro budoucí milionáře, kteří si pak na něj ani nevzpomenou. Tak to zkusí.

Na hráče i jeho rodiče je mezitím obrovský tlak. Po vzestupu kariéry se už viděli ve výšinách a najednou tohle, co s tím?

Pokud zaplatí, všichni jsou spokojení, mlčí, nechlubí se s tím, co se stalo. Vše běží dál. Nebo se taky stane, že takový talent ze dne na den skončí. Rodiče s charakterem si řeknou, že po letech snažení a strádaní s hokejem přece ještě nebudou vyčerpávat své úspory na podporování něčeho takového. Ztratili by tím tvář i před svým dítětem, protože mu odmala vštěpovali zásady, které by teď porušili. A tak přistoupí k těžkému a bolestnému rozhodnutí. Skončí s hokejem ze dne na den.

Vzpomínám si, jak se mi stalo, že jsem někomu gratuloval k pozvánce do repre a odpovědí mi bylo: "Není k čemu, skončili jsme... a následuje popis předchozího příběhu. Příběhu, který má v našich končinách bohužel celou řadu kopií.

Dávám to jako námět k zamyšlení, co s tím? Může to potkat každého rodiče. Možná ne přímo ty pronikavé talenty, na které je upřena až příliš velká pozornost, ale jakmile máte v revíru tohle trenérské know-how, máte šanci, že narazíte pro změnu na tento "kamion".

 

 

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.

KAMEVÉDA



Facebook Kamevéda

Používáte socilní síť Facebook? Pokud ano sledujte stránku Kamevéda! fb

Sponzoři

Agados2.jpg

DrillBook

Informace o DrillBook, jak objednat a slevový kod najdete v článku (stačí kliknout na obrázek)
drillbook

Náhodný obrázek

Vanoce2009.jpg

Reklama