Účinné změny lze udělat poměrně rychle - chce to jen odvahu !

Někdy se může zdát, že situace v mladém hokeji nemá řešení a problémů se nakupilo více, než lze v dohledném čase vyřešit.  Ale přesto jsem přesvědčený o tom, že rychlé a dostupné řešení existuje. Současný zhoubný systém je třeba zasáhnout v jeho srdci. Je důležité rozbít jeho chráněné centrum.  Potom se můžeme odrazit nahoru. K demonstraci bych použil tento model:

Situace:

České kluby nemají z velké části skutečný a vážný zájem o předmět své hlavní činnosti – vychovávat hokejovou mládež a úspěšně, v dostatečné kvantitě i kvalitě, produkovat nové talenty českého hokeje.  Činovníci klubů se snaží zviditelnit a celkově realizovat u profesionálního hokeje a na mládež někde pohlížejí jako na nutné zlo a nepříjemné břemeno, kde lze vždy něco proúčtovat z áčka nebo ubrat, když hlavnímu týmu teče do bot (což je téměř neustále). O ochotě zlepšovat podmínky a investovat do dětí nemůže být až na velice světlé výjimky vůbec řeč.

Aby tomu tak bylo i nadále a vždy zbylo na platy funkcionářům a přilepšení pro áčko, podařilo se v posledních letech klubům vymyslet,  a svazu jej vnutit,  tento náš ďábelsky „skvěle“ fungující  systém:

-          Zabránit  odchodům dětí z klubu systémem účinných, nemorálních až protiprávních administrativních opatření a zdůvodnit je svazu i veřejnosti lživým tvrzením , že tak vlastně činí nikoliv v zájmu svém ale v zájmu dětí samotných. Aby je „hodní“ funkcionáři“ chránili před „zlými“ rodiči. Dovolují si drze a bez uzardění  tvrdit, že jim jde o dobro dětí především a dovedně zakrývají  reálnou skutečnost, že někdy opak je pravdou.

-          Nespokojenost s mizernou úrovní práce s mládeží vytváří tlak na odchody nespokojených hráčů z klubů, které jsou dalším zdrojem příjmů klubů. Dnes hromadně platí pravidlo, že za hráče při odchodu vyinkasuje klub tabulkovou hodnotu, případně navýšenou o hodnotu stanovenou ve smlouvách s nezletilými dětmi. Naopak příchozí hráče platí v převážné většině opět rodiče, protože kluby o hráče sice projevují zájem, ale současně uvádějí, že na hrazení přestupu nemají peníze. Tímto způsobem se do rozpočtu klubu  dostávají ročně statisíce až miliony opět z kapes rodičů (Odcházející hráče klub zinkasuje, příchozí musí zaplatit zase rodiče). Tento nesmírně amorální ale současně výhodný systém pro kluby a naprosto likvidační pro rodiče nebudou kluby chtít za žádnou cenu změnit.

-          Administrativním a právním zamezením možnosti odchodu dětí z klubu nastávající okamžikem jejich registrace mají kluby své členy relativně jisté. V ten moment začínají fungovat úsporná opatření.  Excesy a velmi špatný přístup a práce některých trenérů nemůže vyvolat zpětnou vazbu a vyvolat nutnost změn a skutečného řešení. Klub se nemusí obávat masivních odchodů hráčů a není ničím motivován ke zlepšení práce s mládeží a investování do této oblasti. Naopak hledá další a další zdroje úspor, další omezení práce s mládeží.  Tento systém naprosto nestimuluje jakýkoliv pokrok, naopak stimuluje trvalý úpadek.  Útržky o této  realitě se dostávají k potenciálním sponzorům i představitelům místní samosprávy, kteří stále častěji odmítají házet do té často černé a nepřehledné díry zvané lední hokej peníze  vzhledem k opodstatněné nedůvěře, kterou vůči lidem ve vedení klubů často oprávněně mají.

-          Tento moment je dobře patrný u některých akademií, které přímou podporu svazu ve formě hrazení platů trenérům a nepřímou podporu ve formě úspor za nákup hráčů při opatření o nemožnosti sestoupit z extraligových soutěží  mládeže  nerealizovali v oblasti mládeže, ale dokázaly ji předisponovat do jiných položek. V tomto systému i kdyby se podařilo najít zdroje navýšení financování mládeže, reálný dopad na zlepšení podmínek by opět nenastal.

V dnešním systému chybí motivace pracovat dobře a efektivně s mládeží, investovat do této oblasti a snažit se skutečně – nikoliv pouze fiktivně – dohánět ostatní svět.

Pokud chceme hovořit o účinné a rychlé změně v našem mládežnickém systému, je třeba přijmout tato základní opatření.

MODEL NOVÉHO SYSTÉMU

1. Okamžité zrušení omezení v oblasti přestupů a hostování. Pohyb hráčů do 18 let bez profesionální smlouvy  uvolnit v rámci ČR celoročně. Tabulkové hodnoty zrušit plošně ve všech kategoriích mládeže i dospělých.  Nově by byly zavedeny poplatky za každé hostování a přestupy (placené svazu), které by se pohybovaly od dvou tisíc u nejmenších dětí po dvacet tisíc u dospělých. Tím by vznikaly fondy umožňující podporu dalších aktivit  rozvíjejících mládež v regionech bez možnosti klubů s těmito penězi čachrovat.

2. Současně musí platit pravidlo, že každý klub, který chce hrát celostátně organizovanou soutěž dospělých na krajské úrovni, musí  pracovat s mládeží od přípravky minimálně do 4. třídy ZŠ. Kluby druhé ligy musí splnit podmínku fungování ve všech žákovských soutěžích. Kluby první ligy potom musí vychovávat mládež do kategorie staršího dorostu a všechny extraligové kluby musí jako podmínku své činnosti vlastnit  a vychovávat všechny věkové mládežnické  kategorie včetně extraligových kategorií dorostu a juniorů. Neschopnost toto zajistit znamená okamžitou ztrátu soutěže dospělých.

3. Většina největších nešvarů mladého hokeje v klubech by těmito dvěma základními opatřeními ztratila živnou půdu, rodiče a děti by se mohly kvalifikovaně bránit excesům a v klubech by nuceně vznikla etická pravidla práce s dětmi, které jinak nikdo nikdy do tohoto prostředí není schopen plošně implantovat. Reálná hrozba snadného a bezproblémového odchodu celých skupinek dětí při nespokojenosti jinam by velmi rychle „vyléčila“ základní neduhy našeho mladého sportu. Někteří činovníci v klubech by velmi rychle odhalili rezervy, o kterých dnes nemají ani ponětí, v hrůze způsobené obavou, že by přišli o židle pod svými pohodlnými zadky.

Tato revoluce by v krátkém čase vynutila u většiny klubů změnu přístupu k mládeži.  Umožnila by také vznik konkurenčního nového klubu ve stejném místě v případě, že většina osazenstva starého klubu za minulá léta zdegenerovala  natolik,  že už není schopna změnit styl práce. Prospěšný úpadek by vystřídal budoucí žádoucí progres.

Tímto okamžikem by došlo k zájmu dětí a rodičů přesunout se u všech kategorií do klubů a k trenérům s nejlepší prací s mládeží.  Naopak by  nastal  krátkodobý exodus z klubů a od trenérů, kteří a které nepracují dobře.  Tato skutečnost by rychle vyplavala na povrch. Český hokej by prodělal očistu a zbavil by se v krátké době většiny parazitů a nemocí.

Vedení klubů by tuto skutečnost bylo nuceno urychleně řešit (investicemi, zlepšením zázemí a servisu pro děti i rodiče, působením na trenéry nebo jejich výměnou).  Část arogantních manažerů by kromě sebe, áčka a svých dětí musela začít pracovat také pro všechny ostatní děti.Vznikla by poptávka po kvalitních trenérech, kluby by jim musely začít vytvářet lepší podmínky, aby jim neodešli, aby udržely kvalitní lidi.  Dobrý trenér působí na děti jako magnet a udrží je v klubu i v relativně horších podmínkáchv pokud se týká materiálního vybavení , špatný trenér a pedagog vyhání děti pryč a vytváří klubu problémy a nutnost více investovat. Začalo by mít smysl být dobrým trenérem - zaměstnávat dobré trenéry s tzv. kouzlem osobnosti.

Z hlediska klubu by platilo : „Špatný trenér – drahý trenér!“

Děti  by na tom vydělaly jednak konečně důstojnými podmínkami a svobodou odpovídající evropské demokratické společnosti 21. století a setkávaly by se s celkově lepšími podmínkami.

Kluby by musely okamžitě hledat úspory jinde i nové zdroje, aby v konkurenčním boji o děti obstály.  Každé navýšení členských příspěvků, omezení počtu tréninků a  dalších důležitých podmínek spojených s progresívním rozvojem hráčů by kluby musely velmi pečlivě zvažovat a předvídat reakci na tyto negativní kroky.

V konečném důsledku by se dělba rozpočtu klubu o několik procent přesunula z oblasti dospělých do oblasti dětí – která je pro budoucnost českého hokeje daleko důležitější než některé pseudosoutěže dospělých zbytečně vysávající omezené místní zdroje.

Smlouvy by byly nezletilým hráčům a jejich rodičům ze strany klubu předloženy nikoliv plošně, ale výběrově s tím, aby vytvářely nadstandardní podmínky talentovaným hráčům a motivovaly by je k setrvání v klubech nikoliv hrozbami, ale právě těmi dobrými podmínkami.

Svaz musí vyjednat nové smlouvy s NHL, KHL a dalšími evropskými ligami.  Pokud by došlo k realizaci našeho mladého hráče na tomto trhu, do klubu by za něj putovala  automaticky finanční náhrada.  Rodiče by v tomto procesu nefigurovali. Pokud by se dokázal prosadit hráč do profesionální sféry, kterému by jeho klub dříve nenabídl smlouvu a výhodné podmínky, byl by to důkaz špatné práce a odhadu manažera klubu.

Toto je v kostce model systému, který by bylo možné spustit takřka okamžitě a který by velmi rychle přinesl pozitivní změny.  Přehledný, čistý a korektní k rodičům a dětem, přijatelný v dnešní Evropě po stránce morální, motivující rodiče k tomu dávat děti do hokeje.

Pro kluby je naopak  tento  systém  velmi náročný, ale jeho nepřijetí by znamenalo nevyhnutelný úpadek českého hokeje v dlouhodobějším horizontu.