Kamevéda

Menu

Odkazy

Uživatel

Počítadlo

Reklama

Kategorie: Domů

Nejdůležitější hráč fotbalové historie - Před 20 roky spustil revoluci. Kdo ho napodobí v Česku?

LIDOVÉ NOVINY: Vojtěch Lhota, iDNES:David Čermák

 

16.12.2015, 19.00 hodin

Před dvaceti lety spustil revoluci.

Pomohla všem kromě mě, smutní Bosman.

www.iDNES. cz

David Čermák

 

Dojemný příběh kapitána belgické jednadvacítky.  Našel v sobě odvahu podstoupit nerovný boj, který po pěti letech vyhrál.

Díky své odvaze a vytrvalosti naprosto změnil evropský fotbal a v oblasti etika a sportovního práva ho poslal do jiné, vyšší dimenze. Spravedlivější postavení hráčů jim umožnilo lepší kariéry, současně změna situace posloužila i rozvoji velkým klubům, které táhnou dopředu současný fotbal.

Bosman v podstatě nastartoval bouřlivý rozvoj posledních dvaceti let evropského fotbalu, který dnes v oblasti sportu naprosto dominuje celému evropskému prostoru.

Podle mnohých se jedná o největší a nejdůležitější osobnost evropského fotbalu v jeho historii, která ale nikdy neobdržela žádnou cenu ani žádné faktické uznání.

Dnes žije v bídě, tvrdě zaplatil za svoji odvahu.

Jeho oběť zlepšila život tisícům hráčů, některým prodloužila a jiným zachránila kariéru.Ale bohužel nedosáhla do Česka ani na Slovensko. Obě tyto země dodnes úpí pod krutovládou tabulek a těch bafuňářů, kteří si je vymysleli a nehodlají od nich náš psort očistit. Lžou a tvrdí bludy, aby tento destruktivní paskvil obhájili.

Česko se díky tomu nezařadilo do početného zástupu sportovně rozvinutých zemí, které využívají spravedlivý právní rámec upravující do rovnováhy práva mezi sportovními kluby a hráči. 

 

http://fotbal.idnes.cz/jean-marc-bosman-bosmanovo-pravidlo-20-let-pribeh-ftq-/fot_zahranici.aspx?c=A151216_131139_fot_zahranici_dc

 

........................................................................

"FAČR VYZNÁVÁ TZV. TABULKOVÉ ODSTUPNÉ.

TENHLE SYSTÉM JE TAK ZVLÁŠTNÍ, ŽE HO VE VYSPĚLÝCH EVROPSKÝCH ZEMÍCH NEMOHOU POCHOPIT."

 

Vojtěch Lhota napsal kvalitní článek na téma největšího problému českého sportu v sobotních Lidových Novinách (12.12.2015).

Je to už dvacet let,

kdy Jean-Marc Bosman soudně prolomil okovy evropských fotbalistů a jejich závislost na klubech. O těch dlouhých dvacet let je dnes vyspělý svět před námi. Pouze Češi, Slováci a Malťané vyznávají v současné době  nejzaostalejší a mimořádně nespravedlivý systém využívající diskriminační postavení hráčů vůči sportovním klubům. Ten systém vznikl po revoluci, jakoby někteří lidé v čele našeho hokejového a fotbalového dění v reakci na dění kolem sebe také chtěli cosi hodnotného vydrancovat či zprivatizovat, a pak z toho vysávat životodárnou "mízu" na úkor mnoha osobních neštěstí, mnoha kariér a vlastně celkového rozvoje sportu.

Jak se v článku ukazuje, osvobození hráčů v okolních zemích umožnilo rozvoj mimořádně úspěšných fotbalových klubů. Současný český systém vytvořený poměrně nedávno ve fotbale i hokeji je ve světle této skutečnosti jinde nepochopitelný, nespravedlivý a neslučitelný s moderním evropským právem i obecnou etikou sportu.

Fotbalista na západ od našich hranic je dnes naprosto standardně  a nutně zaměstnancem klubu. Bere mnohem vyšší plat, má tedy i vyšší odvody sociálních a zdravotních dávek, přitom má statut zaměstnance se všemi atributy, právy, povinnostmi i výhodami z toho plynoucími. Přestože je zaměstnancem, jako subjekt sportovního práva je v reálu nesrovnatelně svobodnější, jeho postavení je komfortnější. Klub za něj hradí sociální i zdravotní pojištění. Celý tento systém je naprosto v souladu se současným evropským právním uspořádáním a pracovním i občanským právem Německa, Francie, Anglie, Rakouska, Švýcarska...prostě vyspělých zemí, ze kterých jsme se tabulkami a nedotažením právního postavení sportovních organizací i sportovců sami vyčlenili. V těch zemích netrpí takové excesy, výjimky a vlastně - nepořádek.

Jakmile hráči skončí smlouva, může jít, kam chce. Stejně jako v jiných odvětvích, prostě jako ve svobodném světě. Ten ale dnes v Česku, tedy v českém sportu, nevládne.

Revoluce, zlom a vlastně bouřlivý rozvoj fotbalu nastal v Evropě po případu Bosman v roce 1995.

Díky jednomu muži, který nakonec skončil v chudobě a alkoholovém zatracení, ale který vybojoval pro všechny ostatní mnohem lepší a spravedlivější svět.

Přišel k penězům, ale nakonec za vše zaplatil svou sportovní kariérou.

 

Bosman:

"Chtěl jsem, aby pro fotbalisty v EU platily stejné zákony o pohybu pracovních sil jako pro ostatní svobodné občany. .."

Ale ani jeho vítězství a osvobození Evropy od destruktivních, nespravedlivých a zaostalých pořádků nebylo jednoduché. Bosman popisuje, že funkcionáři fotbalových orgánů mu museli v přepočtu zaplatit odškodné v řádu miliónů korun

(UEFA mu musela vyplatit odškodné ve výši 1.4 mil. dolarů),

ale vyvíjeli velký tlak na to, aby se z jeho případu nestal precedens. Nakonec ale museli ustoupit a naprosto radikálně změnit veškerá přestupní pravidla vládnoucí dnes ve vyspělých evropských zemíchve fotbalové sféře

(kam naprosto ostudně nenáleží právě Česko, dříve nositel velice pokrokových a revolučních myšlenek přispívajících k rozvoji evropského i světového sportu, zakladatel několika sportovních mezinárodních asociací, tvůrce hnutí formátu Sokola a dalších, které byly zdrojem velkého rozvoje a všeobecného pokroku. Nejen fyzického a sportovního, ale i intelektuálního a morálního - dnes bohužel stát vrávorající úplně na konci veškerého sportovního pokroku, rozvoje, etiky a rovnosti občanů vůči sportovním organizacím).

Bosman tvrdí, že bez něj by Real Madrid, Bayern ani Chelsea nebyly těmi kluby, jakými jsou dnes.

Před dvěma roky Robert Lewandovski, jedna z největších hvězd současného fotbalového nebe, odmítl prodloužit smlouvu s Borussií Dortmund. A za půl roku putoval ke konkurenci do Bayernu Mnichov. V současnosti 27letý Polák byl tehdy strůjcem úspěšného tažení Dortmundu až do finále Ligy mistrů. Při přestupu za něj německý klub nedostal ani korunu.

V roce 2007 opustil David Beckham Real Madrid, taktéž zdarma, a zamířil plnit americkou misi do Los Angeles Galaxy.

A stejně tak ikona Liverpoolu Steve McManaman na přelomu století vyměnil za velice podobných okolností rudý dres za bílý komplet Realu Madrid.

Těch případů byly od té doby už stovky a evropský fotbal na nich v konečném součtu nesmírně profitoval. O velkých přestupech se mluvilo, psalo, byly oživením soutěží, zvedaly popularitu fotbalu jako celku, fanoušci měli téma, evropský fotbal získával pozornost na celém světě.

A nebýt člověka, který v sobě našel sílu a odvahu  postavit se silnému protivníkovi i za cenu vlastního zničení ale v přesvědčení, že jedná v zájmu dobré věci, bychom tohle dění nikdy nemohli sledovat, byli bychom velice, skutečně velice ochuzeni.

Kdo ví, o co vše už byl díky tabulkám ochuzen také český fotbal a hokej?

Fotbal mimo naše hranice by zůstal uzavřený, izolovaný a nerovnoprávný. Zůstal by nezajímavý, plácal by se ve vlastních problémech, kterých mu zbývá i tak dost, viz. už několikátá úplatkářská aféra nejvyšších představitelů FIFA.

Ne vždy jsou sportovní organizace nositelem dobrých změn. Některé, životně důležité, si někdy musí vynutit samotní sportovci.

Těm českým jakoby už skoro dvacet let chybí statečné srdce, odhodlání a odvaha postavit se zpříma. Mnozí se nebojí poprat na ledě nebo se pokousat na trávníku, mimo něj jsou ale poslušnými beránky bez schopnosti obhájit osobní důstojnost a důstojné rovnoprávné postavení v oblasti profesionálního sportu, které je všude kolem už dávno běžnou normou.

Nebylo by dodnes, kdyby nepřišel někdo, kdo se nebál.

A bez reálné svobody a zachování osobní důstojnosti nelze vychovat skutečné sportovní osobnosti na našich trávnících nebo na našem ledě. K tomu musí už dvě desítky let ti odvážnější a schopnější odejít do spravedlivějšího světa mimo naše hranice. Jak smutné!!!

Když jsem debatovat s Theodorem Gebre Selassiem a chtěl po něm srovnání českého a německého postavení hráče ve fotbalu, potvrdil, že se to skutečně srovnávat nedá. V Německu je vše v souladu s právem, hráč je zaměstnancem sportovní organizace se vším všudy. Sociální a zdravotní pojištění, tohle hradí klub, zatímco v Česku vládne jakýsi "švarc systém," který ale nelze do důsledku obhájit ani před naším právem. Vždyť hráč jako OSVČ není nezávislým subjektem v rámci klubu ani ligy, kterou hraje. On není partnerem klubu, protože klub a soutěž určuje kdy a kde nastoupí, co a kdy bude dělat. Tento vztah musí mít parametry zaměstnaneckého vztahu, nikoliv dvou smluvních partnerů, protože to je v reálu paskvil a právní falzum.

Stejně tak postavení sportovních klubů, které povětšinou schovávají dva subjekty prezentované navenek jako nezávislé, pod jedno IČO, což umožňuje ono převedení dětí mezi dospělé, bez kterého by se tabulkový systém neobešel, rovněž není právně přípustné. Je to jen další falzum, kterými je český sport prošpikovaný.

Díky tomu všemu zde existuje jakýsi nepochopitelný, právně nečistý a eticky ani fakticky nefungující hybrid, který neměl nikdy vzniknout, natož tak dlouho fungovat až do současnosti.   

Hráči v Německu chtějí hrát za svůj klub a když je někdo nespokojený a hodlá odejít, nikdo mu nebrání. Je to tak kvalitní sport, že hráči by ani nebyli schopni podávat vrcholné výkony z nějakého donucení, jak je tomu často u nás. Dokonce prý jeho klub (a ta praxe je i v klubech jiných)  několika svým bývalým hráčům pomohl najít jiné angažmá, když projevili úmysl odejít.

Toto je u nás prozatím nejen nemyslitelné, ale myslím i naprosto nepředstavitelné.  Přitom, takhle dnes musí fungovat právní stát, právní sport!

Tohle je stav, který pomáhá rozvoji sportu.

U nás bojuje za zrušení fotbalových přestupních poplatků AFH - Česká asociace fotbalových hráčů, vedená právničkou Markétou Heindlovou. Ta a celá její asociace je přesvědčena, že FAČR hrubým způsobem porušuje právo Evropské unie.

Podle jejích slov má často problém v zahraničí vůbec vysvětlit, co máme v případě našich "tabulek" na mysli, když se je snažíme zrušit. Tenhle systém všude považují za tak divný, že to v jiných zemích nedokážou pochopit.

Český hokej si s fotbalem může podat ruce. Nesmíme o tomto problému přestat mluvit, je třeba náš systém radikálně změnit.

Případ Bosman je inspirací. Je to manuál, jak z té situace ven.

Ještě na jaře se i z klubů a svazu občas ozvalo, že si na "tabulky"  budou muset sednout a začít vše řešit. Jak vidíme, nebylo to myšleno vážně a vládne ticho po pěšině. Úspěch z hokejového MS na jedné straně slouží rozvoji a proklamovaným investicím do mládeže, ale současně nabyli lidé na svazu a v klubech dojmu, že tento úspěch je opravňuje opět odsunout řešení těch největších problémů na neurčito.

Zdá se, že naše situace má tři možnosti řešení.

1) Buďto se mezi mladými vlivnými lidmi v českém hokeji najde moderní manažer, který má nějakou osobní zkušenost s fungováním hokeje ve vyspělých zemích. Tady by byla výhodou například současná silná pozice manažera a trenéra úspěšného Liberce Filipa Pešána, který tyto atributy, potřebnou inteligenci a rozhled může splňovat. Pokud by tomu tak bylo, stal by se Liberec nejen nositelem nových trendů v tréninku a ve hře, ale také v celém pojetí českého hokeje a jeho nastavení korespondujícím s okolním světem. Bohužel, tohle jsou prozatím ničím nepodložená moje vlastní přání.

2) Nebo by české zákonodárné orgány musely přijmout zákony, které by vytvořily moderní právní rámec českému sportu a které by přinutily sportovní svazy upravit pravidla svého fungování v souladu s obecnými právními a etickými požadavky současného evropského práva. Takové procesy dnes údajně probíhají, ale k reálnému kroku se vzhledem k tvrdému úderu, který by to našemu sportu přineslo, nikdo prozatím neodhodlal.

3) Třetí možností je vystoupení českého sportovce, ekvivalentu formátu Bosmana, který by podstoupil podobný proces, vyhrál svůj právní spor a vysoudil odškodné. To by představovalo dostatečný impuls k rychlým změnám. Je už jedno, zda by ono odškodné musel uhradit klub, sportovní svaz, FIFA nebo IIHF, který by následně musel zatlačit na české sportovní svazy ve smyslu nutných změn. Ať už by to byl kdokoliv, řešení by na sebe nedalo dlouho čekat.

Je velká škoda, že v našem fotbale a hokeji stále chce jeden přechytračit druhého, nestydí se jej opanovat, ovládat a vlastně i velice často vydírat. Škodí to všem, zavírat před tím oči není řešením. Ti, kteří milují fotbal nebo hokej, tabulky k ničemu nepotřebují.

Když se bez tabulek obejde celý svět, neměli bychom vytvářet takové nesmyslné podrazy a pasti na děti, rodiny sportovců ani na dospělé sportovce.

Je jenom třeba, aby tyto hlasy nebyly osamocené, ale aby stále víc lidí začalo chápat podstatu našeho systému a snažili se přispět podle svých možností k jeho nápravě.

Pokud se to podaří, budeme schopni opět pocítit hrdost, přesněji řečeno naději.

Jako pacient po náročné ale úspěšné operaci, která mu dá novou šanci do budoucna.

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Přidat komentář >

, Je to o rodičích odpovědět
Kluby děti potřebují, až se většina naučí postupovat společně, kluby změní chování.

KAMEVÉDA



Facebook Kamevéda

Používáte socilní síť Facebook? Pokud ano sledujte stránku Kamevéda! fb

Sponzoři

Penco.jpg

DrillBook

Informace o DrillBook, jak objednat a slevový kod najdete v článku (stačí kliknout na obrázek)
drillbook

Náhodný obrázek

Challenger_cup_09.jpg

Reklama