Vítejte po krátké tropické odmlce zpět u ledu.

Vážení rodiče, hokejisté a všichni ostatní kolem hokeje!

Na pár dnů jsem se odmlčel a odpoutal od hokejového dění z cílem nabrat síly a pročistit si hlavu.

Jakmile jsem opět zabrouzdal na svoje stránky, vidím i o prázdninách hlavní problém ve schopnosti rodičů a hráčů srovnat se s nominacemi.  Období od května do září je z tohoto pohledu mimořádně exponované, protože jeden reprezentační kemp střídá druhý a nominace do pěti reprezentačních mládežnických kategorií vycházejí téměř každý týden.

Je to skutečně obtížné srovnat se s jakousi hierarchií  postavení hráčů v klubech i ve výběrech a v reprezentacích.

Jedná se o Perpetuum mobile mládežnického hokeje. Nikdy toto téma nebude možné vyčerpat nebo vyřešit. Ale podívat se na něj z věcného hlediska možná nebude na škodu.

Různé vedlejší vlivy hrající roli v prosazování některých skupin hráčů ponechme stranou. V těchto případech je nutné buďto hovořit naprosto konkrétně, uvádět jména a fakta, a nebo je raději nezmiňovat  vůbec. Každý z trenérů si v tomto směru musí udělat inventuru ve své hlavě sám. Zda skutečně volí do sestavy a co do vytíženosti ve hře své hráče spravedlivě, s vizí vychovávat hráče s určitým talentem, se schopností i zariskovat a dát šanci všem těm, kteří mají potenciál, zda představuje osobnost odolávající všem možným až nemožným tlakům a nebo je jenom taková rádoby trenérská  prodejná šmudla, která píše sestavu podle toho, z jaké strany kouká největší prospěch nebo z koho má největší strach.

Ale tohle je téma naprosto specifické, které se diametrálně liší případ od případu. Tedy nevhodné pro obecné zpracování – vhodné pouze pro prezentaci konkrétních věcně doložených případů.

Raději bych se tedy věnoval věcem obecným, které by hlavně rodičům mohly být ku praktickému prospěchu. Pokud máme naše sportovní prostředí zlepšovat, musíme začít u nás rodičů jako rozhodující veličiny.

Podle mého názoru je celá věc velmi jednoduchá a komplikujeme ji jenom a pouze My, rodiče hráčů. Vždyť, celá věc se má ve své podstatě asi takto:

( „lekce z dálkového studia rodičů systematicky sportujících dětí“)

Rukověť hokejového rodiče

Skutečně erudovaný, vzdělaný a osobnostně kvalitní otec nebo matka musí vždy vidět na dva tři kroky dopředu a v nově vzniklé situaci zaujmout nejlepší možné stanovisko. Podle kvality volby těchto stanovisek a jednotlivých rozhodnutí se odvíjí sportovní kariéry mladých sportovců. Dnes se tedy věnujme stanoviskům a postojům k nominacím. K tomu, jak jejich výsledek prezentují rodiče doma svým dětem či mladým mužům. Jak je vnímají sami hráči.

1)     Pokud máte sportovní ambice se svými dětmi, začněte s jejich přípravou co nejdříve, aby patřily ke špičce ve svých ročnících. U tenistů před dvaceti třiceti roky platilo následující pravidlo: „Pokud chcete mít děcko v repre, musí být v ročníku jednička. Jednička z nominace nejde odstranit, pokud není zraněná. Do takového rizika se žádný trenér nepustí. Jakmile je ale druhé, třetí nebo desáté, máte smůlu. Do družstva se nanominují Pražáci (neberte osobně) a zdůvodnění už se vždycky najde. Systém v tenise také není úplně spravedlivý, ale proti hokeji má jednu obrovskou výhodu. Na konci sezóny vyjde žebříček hráčů. Hráč je potom definitivně a prokazatelně první, dvacátý nebo stodvacátý sedmý a nikdo s tím nic neudělá. Některé žebříčky se aktualizují v týdenních intervalech a jsou vysoce aktuální, stejně jako respektují dlouhodobý vývoj hráče.

Čerstvý příklad z mládežnické atletiky:

„Probíhá mezinárodní mládežnické klání na úrovni Olympiády. Trenér běžců řeší skutečně svízelnou situaci. Na vybrané střední tratě musí nominovat po jednom reprezentantovi z ČR. Jeho syn je v běhu na 800 m v republikových tabulkách čtvrtý. Zdálo by se, že při dobrém zdraví prvních tří hráčů nedokáže tento problém uspokojivě vyřešit způsobem "MALÁ DOMŮ".

Ale to podceňujete jeho kombinační schopnosti. Vše nakonec vyřeší mazácky. Prvního v pořadí disciplíny 800 m nominuje na běh na 3000 metrů, druhého v pořadí na patnáctistovku. U třetího využije drobnou momentální zdravotní disbalanci a „HOP“,  jeho syn stojí na startu osmistovky!  Dobré, že?“

Druhý příklad z jednoho výběru velmi mladých hokejistů před několika lety:

Opět má trenér syna hokejistu, o něco mladšího, než je věková kategorie tohoto výběru. Trenér nahlas uvažuje následujícím způsobem.

„Abych ostatní rodiče neprovokoval, vezmu svého kluka jenom jako náhradníka. Na jeho postu mám pět lepších hráčů. Toníka do výběru nevezmu. Není to moc známý hráč, ale nesmírně poctivý a pracovitý. Ten by si pozvánky cenil a hrál by do roztrhání těla. Nebyl by důvod ho vyndat ze sestavy. Toho nevezmu. Ani Pepíka nemůžu vzít. Nemá žádné výrazné statistiky, ale je nesmírně platný v týmu, dříč, hraje obětavě, vrací se. Není super výrazný ale za Boha mu nemůžeš nic vytknout. To by byl problém. Naopak Petra vezmu. To je stejnej debil jako jeho fotřík. Namachrovanej arogantní sráč, kterej  má sebevědomí na rozdávání, hraje na sebe, má nejlepší statistiky, nepůjčí puk ostatním. Je výbornej technik, ale naprosto neukázněnej až neupotřebitelnej. Toho vezmu určitě. Dám ho do první lajny, ale typuju, že nejpozději do poloviny prvního zápasu mě nasere tak, že ho posadím na bidlo a už do zpátky nedám. Přes něj půjde právě můj kluk. Ale potom tam potřebuju alespoň dva hráče, se kterýma to budu hrát. Vezmu určitě Tondu.  Je to naprosto jasná česká  jednička v ročníku na tomto postu. Kdybych ho nevzal, měli by mě za vola. Je to skvělej hráč, ten toho odehraje asi nejvíc. A ještě vezmu Vencu. Má vynikající fyzické parametry pro mezinárodní hokej, výbornej bruslař, umí dát gól, rozdat to a je stejně výbornej v defenzívě. Jo, takhle to můžu postavit!“

Jak jsem předeslal, jedničky se obtížně odstraňují. U ostatních postů už mohou být vaše děti součástí hry, do které nevidíte. Tlaky jsou na trenéry velké, byly a budou. To je stará známá věc.

Tedy, také v hokeji je důležité snažit se být ve špičce a tvrdě pro tento cíl pracovat. Část českých rodičů mladých hráčů představuje vražednou kombinaci v tom, že neuznávají význam tvrdé práce, tréninky dovedností jsou blbost, sportovní výživa je pro ně kravina, ale současně mají s dětmi ve své hlavě velmi vysoké ambice. Když mají kluka v pomyslném žebříčku českých hráčů v ročníku někde mezi 25 – 45 místem, jsou z provinčního klubu, nemají agenta a reprezentační trenér ho viděl jednou v životě pět minut, nemá smysl vztekat se a kopat kolem sebe v momentě, kdy není už pošesté mezi nominovanými hráči.

2)    Když proběhne nominace na reprezentační akci a své jméno tam nenajdete, je nejlepší vzít tuto informaci jako impulz pro mnohem intenzivnější práci. Ne každý to dokáže, ale je to to nejlepší řešení. Je užitečné si uvědomit, že každá reprezentační akce je sice pro vaši momentálně úspěšnější konkurenci dílčí vítězství a cenná zkušenost, současně  ale také velký nápor.  Některé akce národního týmu jsou spojeny s dlouhým cestováním, změnami všeho druhu, vybočením z tréninkového rytmu i celkového biorytmu. Riziko zranění, nemoci a celkového vyčerpání se zvyšuje. Reprezentanti jsou často hodně využíváni v klubech, přecházejí do repre, celé měsíce fungují bez odpočinku, méně trénují, více dnů prožijí na cestách, prožívají aklimatizační problémy a další související zátěž, která jejich celkový reálný rozvoj může i brzdit.  Po návratu je tu stres s doháněním školních povinností a srovnáním se s programem v klubu. To je pro ostatní konkurenty cesta a příležitost k  dotažení reprezentantů a jejich případnému překonání. Během dne, kdy reprezentant sedí dvacet hodin v autobuse do Skandinávie, může jeho konkurent udělat pět výborných tréninků, výborně se stravovat a dobře se vyspat. Každá situace má svá pozitiva a negativa. Proč to nebrat z té „zlaté“ lepší stránky?

Pokud věc představíte svému dítěti takto, je to stimulační moment, signál pro zvýšení úsilí. Je to pozitivní řešení negativní situace. Hlášky, že trenéři jsou úplatní nebo slepí a vaše dítě nespravedlivě nedoceněné mohou někdy přinést ventil nahromaděné frustrace, ale problém nacházejí mimo vás. Odsouvají jej stranou, jako by se Vás netýkal. Ale on se přece týká hlavně Vás samotných. Užitečný motivační potenciál tohoto negativního momentu zůstane bez využití.

Jsem smířený s tím, že kritiku nominací nelze eliminovat. Ale pokud tento článek u několika rodičů přinese alespoň námět k zamyšlení, nebude zbytečný.