Zdroj: http://www.zacha-hokej.cz/domu/mytus-o-hre-deti-na-vysledky  •  Vydáno: 7.6.2015 17:23  •  Autor: Zacha Pavel st.

MÝTUS O HŘE DĚTÍ NA VÝSLEDKY

 

Chybný výklad po česku - "HRA NA VÝSLEDKY" -

falešný hon na čarodějnice

Pozitivem současných dnů je bezesporu ochota stále větší části osobností českého hokeje vyjádřit se kriticky k jeho současnému stavu, zvlášť v oblasti mládeže.

Přináší to mnoho podnětů do diskuse, ale jeden moment vyčnívá hodně vysoko nad ostatní. Většina se shoduje na názoru, že je škodlivé hrát na výsledky u dětí školou povinných. Naši hokejoví funkcionáři v posledních 25 letech zdokonalovali svoji schopnost a talent hledat problémy tam, kde nejsou a kde lze přijmout velice laciná a bezpracná, stejně jako velice mylná rozhodnutí. Rozhodnutí, která spočívala nikoliv v práci a entuziasmu, ale v zákazech a omezeních pro děti. Stačí zvednout ruku při hlasování a zákaz je na světě. Jenomže, český hokej to jaksi  moc dopředu neposunulo.

Chvílemi mám pocit, že bude stačit zrušit hru na výsledky a budeme zachráněni. Mohlo by se z toho vyloupnout další velice laciné, stejně jako velice nesmyslné rozhodnutí.

Těch článků v poslední době vyšla celá řada od lidí, kteří hokejově mají něco za sebou. Většina argumentů a názorů ma hlavu a patu, nelze než souhlasit - jako tento:

http://isport.blesk.cz/clanek/hokej/238678/marha-o-vychove-v-hokeji-vyrabime-roboty-a-nicime-jim-detstvi.html

Ale je tam znát evropská výchova. V Americe na děti nikdo neřve, přesto vychovávají jinou mentalitu, kterou se tam Evropané teprve musí učit. Tam je logické chtít být nejlepší jako hráč a současně tím posunout svůj tým. Tady u nás to jde jakoby proti sobě, což nemá logiku.

Co kritici namítají a čím vlastně hra na výsledky podle nich škodí?

Pokud se hraje na výsledky, trenéři posílají na led jen to momentálně nejlepší, co mají na střídačce, na úkor prozatím menších, méně vyspělých, ale třeba i talentovanějších hráčů. To je jeden argument.

(Jenomže, pokud chcete vychovat individuality, skvělé jedince pro repre i NHL, je prostě nutné dávat takovým talentům co největší prostor. To znamená, že musí někdy hrát na úkor těch s menším potenciálem. Když někomu přidám, musím jinému ubrat. Pokud tohle plošně nikdo nevyřeší, nelze přestat s odchody talentů do zahraničí. Tedy tam, kde s jejich talentem dnes dokážou nakládat efektivněji. Svaz činí jednu zásadní chybu. Snaží se vytvářet překážky odchodům hráčů bez toho, aby vyřešil jejich péči doma alespoň v kvalitě dosažitelné v nejvyspělejších zemích. Tou kvalitou nemám na mysli materiální vybavení kabiny, ale filozofii výchovy. Tedy systém. V tomto smyslu vlastně taková snaha škodí budoucnosti českého hokeje. Pokud něco neumím zajistit, zorganizovat nebo vyrobit, musím své nejlepší vyslat jinam, kde to umějí lépe - nikoliv tomuto logickému rozhodnutí hráčů a rodičů bránit.)  

Tím druhým bývá ten, že ve snaze vyhrát za každou cenu trenéři na děti křičí, uráží je, stresují, vytýkají jim každou chybu a děti se potom bojí být kreativní, což v nich likviduje radost ze hry, invenci a tvořivost, ve které česká hokejová škola dříve dominovala.

Mnozí tvrdí, že je třeba zakázat mistrovství republiky, tabulky produktivity a jiné "nesmysly," které ženou děti za kanadskými body na úkor spolupráce a prosté radosti ze hry. Republikové šampionáty se už zlikvidovat podařilo, bodovací tabulky oficiálně taky.

Prý má smysl začít si všímat bodů kolem patnácti let!?! Možná by ještě stálo za úvahu zrušit světlené tabule a světelné kostky na stadionech s dalšími údaji...cítíte tu nesmyslnost této cesty?

Já věřím tomu, že tahle cesta nikam nevede, možná k prohloubení stagnace českého hokeje. Že ten správný směr je přesně na opačné straně. Pokusím se uvést pár argumentů:

1. V USA a Kanadě, kde je v současné době hokej o level  výš než v Evropě, hrají malé děti na výsledky, o poháry, medaile a mediální prestiž od útlého mládí. Vyrábějí z nich hvězdy od osmi deseti let. Finále obyčejného turnaje provází ceremoniál jako na Olympiádě. Dokladem toho je monstrózní turnaj pro dvanáctileté hráče Pee-Wee v Quebecu, který pojetím organizace, pozornosti hráčům a týmům a samotným finále připomíná finále MS nebo Stanley Cupu. Hráči si mohou užít pocitu, že už v tomto věku jsou na chvíli "pupkem hokejového Olympu" a zjevně je to v jejich vývoji nezastavuje. Naopak, tyto fascinující scény vidí v hledišti tisíce malinkých dětí, které jsou podobnými zážitky účinně vábeny do hokejových arén. A takových turnajů s podobným nadšením organizátorů je každý týden v celé Americe bezpočet. Dospělým není zatěžko po mnoho dnů tvrdě pracovat jako organizátoři pro tisíce malých dětí na bruslích, holek i kluků.

Proč by Evropské děti měly být ochuzeny o tyto zážitky?

Proč bychom se měli donekonečna nechat oblbovat názory lidí, kterým se nechce pracovat ani investovat do dětí?

2. Hra na výsledek, touha vyhrát, je nedílnou součástí sportu, patří nedílně také k hokeji. Nelze vypálit od boku rozhodnutí, že v patnácti už ano a ve třinácti ještě ne.

Chtít vyhrát zápas, vést tabulku, probojovat se na mistrovství republiky nebo kamkoliv jinam, být nejplatnějším hráčem úspěšného týmu, to je součást každého fungujícího systému. To je legitimní snaha těch nejlepších, ctižádostivých. A na každou součást systému si přece musí zvykat i malé děti, aby byly jednou připravené po všech stránkách hrát velký hokej. Jediné, co se jim může stát je, že prohrají nebo že se na důležitý turnaj nekvalifikují. Na to se přece neumírá. S tím se musí učit vyrovnat od mala. Případně něco změnit, abych příště mohl slavit úspěch já.

3. Hra na výsledky není vůbec škodlivá ve svobodném světě za mořem, kde se v mládeži hraje většinou na dvě, maximálně tři pětky. Tam se děti prostě musí střídat, ale i tam jde někdy ten lepší víckrát na led než ten horší. To je pravidlo, odměna za kvalitu, za trénink i přístup. Problém nastává v českém tabulkovém systému. V jednom klubu je sotva deset dětí, v jiném pětadvacet. Těch deset nadbytečných nemůže odejít jinam, kluby tomu brání. Proto některé děti nehrají nebo hrají méně. To je ale nešvar, který je nesmírně škodlivý.

4. V zámoří je možnost volného výběru. Skvělý a uznávaný trenér vyhlásí try-out, sjedou se ty nejlepší děti z širokého okolí. Koho si nevybere, zkouší to jinde. Až se všichni rozvrství do týmů s odpovídající výkonností. Hrát za dobrý tým pod dobrým trenérem představuje motivaci a odměnu, kterou si musíš zasloužit svou výkonností. U nás se znelíbíš trenérovi a nehraješ. Můžeš se znelíbit z výkonnostních či jakýchkoliv jiných důvodů, vše je o lidech. Ale to přece při tak žalostném počtu dětí u hokeje nelze dopustit.

5. Ruku v ruce s hraním na výsledky a s pořádáním výborných turnajů a soutěží jde i rozdělení dětí na výkonnostní kategorie. Pokud by bylo zdařile uskutečněno, omezila by se snaha či jindy i povinnost hrát za starší věkové kategorie. Celý systém by bylo možné postupně vyladit tak, aby začal skvěle fungovat a rozvíjet talentované děti, vlastně všechny děti. Je to nutnost, aby se také u nás začaly hrát kvalitní a vyrovnanější zápasy.

6. V části českých klubů se dětem brání v rozvoji hokeje i všeobecné sportovní všestrannosti. Jsou zakázány mimo klubové dovednostní akce, specializované kempy, kvalitní domácí i zahraniční turnaje, angažovanost v jiných sportech a aktivitách. Přitom, všude kolem nás nejen umožňují, ale systémově podporují a nabízejí všestrannost a komplexnost.

Má to tři stupně.

1. Nabízet v rámci rozvoje v klubu maximálně komplexní rozvoj dětem.

2. Pokud na to nejsou podmínky, umožnit dětem doplnění takových rozvojových aktivit kdekoliv jinde.

3. Postavit jakékoliv omezení a zákazy v těchto aktivitách ve všech klubech na našem území tam, kam patří - mimo zákon! Protože pouze rodiče smějí rozhodovat o tom, co budou dělat a jak budou žít jejich děti. Hokejové kluby jsou v tomto ohledu pouze služebníkem, který by nikdy neměl zmutovat v "pána," který bude diktovat dětem a rodičům, co je pro ně nejlepší.

 

7. Každý proces musí mít nějaký hlubší smysl. Každá sezóny by měla mít nějaký cíl. Vychovávat děti bez cíle, to je opuštění jednoho z hlavních výchovných aspektů. Můžeš na této cestě uspět nebo zklamat. Ale v každém případě se ti dostane informace, jak na tom jsi individuálně i jako tým. Můžeš změnit přístup, můžeš změnit klub, můžeš udělat vše pro úspěch svého týmu, pokud toužíš po úspěchu. Pokud netoužíš po úspěchu, pokud netoužíš po tom vidět své kamarády, trenéra i rodiče šťastné, neměl bys překážet ostatním. To je přirozená součást každého procesu, možnost volby. Tu volbu u nás často dětem někdo bere.

 

8. Český hokej do budoucna potřebuje ty nejlepší hráče v NHL v co největším počtu. Ty počty se snižují. Náš národní tým je na vrcholných akcích stále starší a starší, extralize opakovaně vévodí hráči těsně před hokejovým důchodem. To jsou nezpochybnitelné důkazy přicházející krize. Už ani na MS nedosahujeme na medaile.

Náš současný systém není schopen vychovávat mladíky pro NHL. Pokud se někdo prosadí, je to spíš exces a rarita. Daří se to jen jednotlivcům, kteří včas opustili český led. Cesta k nápravě je v současné době v nedohlednu, svaz nemá funkční řešení tohoto problému.

 

9. Dejme soutěžím dětí kvalitní zpracování statistiky, pravidla a logický řád, který bude bavit trenéry, rodiče a především ty děti. Zabraňme možnosti podvodů s nasazováním starších dětí do mladších ročníků a vytvořmě několik stupňů kvalitních soutěží. Cíl - vyrovnané zápasy. Pokud se stane jako před léty na turnaji v Bílině, že organizátor pozve anglický tým, který prohraje 64:0 a jeden hráč vstřelí v tom zápase 29 branek, je jakákoliv soutěž znehodnocena, protože ti, kteří s tímto týmem nehráli, samozřejmě nemohou konkurovat. Jakmile se ale vytvoří kupříkladu žákovská extraliga s šesti či osmi týmy, výsledky budou vyrovnanější, hra se zrychlí - což je vlastně první předpoklad toho, aby náš mládežnický hokej šel nahoru.

Od přípravky hrajme na medaile a výsledky, navíc vyhlašujme a odměňujme nejrychlejší bruslaře, střelce, brankáře, obránce, nejuniverzálnější hráče, největší osobnosti, nejobětavější hráče a já nevím, co ještě. Jde o to, aby se co nejvíce dětí mohlo doma těšit z trofejí, které je mohou motivovat do další práce. Které je budou provokovat ke stanovení ještě odvážnějších a hodnotnějších ocenění.

 

10. Pokud děti nebudou majetkem a nevolníky svých klubů od předškolního věku, postupně se k nim budou muset i trenéři začít chovat s respektem, budou muset dodržovat pedagogick zásady. Logicky začnou upřednostňovat jejich rozvoj, budovat lásku k hokeji. Protože kdo tak nebude činit, stane se neoblíbeným a tím pádem i osamoceným a nechtěným trenérem. Obležení budou trenéři, kteří děti budou nejlépe učit zamilovanou hru a ještě si získají jejich oblibu a respekt díky správnému přístupu a zavedení ferových pravidel uvnitř týmu.

 

11. Je třeba zvládnout jedno velké umění. Využít obrovský potenciál rodičů, protože bez nich to u nás nejde, hlavně v nejmladších kategoriích a v menších klubech často není tolik trenérů a lidí kolem týmu. Rodiče podvědomě chtějí pro děti kvalitní a náročný program, neslyší rádi slova - to stačí - mají toho dost - mají ještě čas.

Současně musí trenér držet tým a pravidla v něm pevně v rukách, vytvořit správnou a spravedlivou hierargii hráčů, což se často nedaří. A potom se začínají rozvíjet všechny ty problémy a náš systém začíná kolabovat. Rodiče chtějí nápravu, když se jí nedočkají, chtějí dát dítě pryč, zjistí že to nejde .....

 

Hra ne na výsledky a "O NIC je NANIC!"

 

 

CO JE NUTNÉ K NÁPRAVĚ:

 

*  SVOBODA DĚTEM

*  OCHOTA TVRDĚ PRACOVAT PRO DĚTI I V NEJNIŽŠÍM VĚKU

*  SHODNOUT SE NA SKUTEČNĚ MODERNÍM, LOGICKÉM A FUNKČNÍM VÝCHOVNÉM SYSTÉMU, METODICE, SYSTÉMU SOUTĚŽÍ A TVORBĚ MLÁDEŽNICKÝCH TÝMŮ