Zdroj: http://www.zacha-hokej.cz/domu/tabulkove-odstupne-vlastni-zkusenost-i-obecny-pohled  •  Vydáno: 13.6.2015 12:16  •  Autor: Zacha Pavel st.

TABULKOVÉ ODSTUPNÉ V ČESKÉM HOKEJI

DOPIS DNE OD FUNKCIONÁŘE Z MALÉHO KLUBU

 

Jako reakci na argumenty uváděné obhájci tabulek v tisku zveřejňuji dopis, který jsem obdržel od jednoho svého známého.
Odpověděl jsem na něj, že o to hospodaření zájem mám a bude dobře, pokud ho bude schopen poskytnout k uveřejnění.
 
Ještě víc mě zarazilo, že ve výčtech příjmů klubů ze strany svazu vůbec neoperovali se sponzorskými penězi, jakoby tento zdroj neexistoval. Přitom je to právě ten zdroj, který ukazuje na to, jak se ten který manažer o mládež a její financování stará.
........................................................................
 
Ahoj,
 
ty znáš toho chlapíka, který provozuje tenhle web? To je ten jeden Hes, ne?

 
www.cshockey.cz/blog/odstupne-prehled-a-souboj-argumentu/
 
 
Bohužel zatím žádný klub své hospodaření nerozkryl, a tak uvedená čísla nejsou nijak podložena.
 
On tam píše, že zatím žádný klub své hospodaření nerozkryl. Já k tomu přístup mám, navíc hospodaření spolku financovaného z veřejných prostředků by se zveřejňovat mělo. Tak jsem si říkal, že by se to dalo uveřejnit, aby bylo vidět, jak jeden malý regionální mládežnický klub hospodaří. A že absolutně není závislý na "výchovném" apod. Protože jsou to fakt nehorázné lži, které zase prezentuje Král a další lidi hájící tenhle systém tabulek atd. 
Myslíš, že by to bylo k čemu? 
A taky jsem zjistil, proč místní "manažer" áčka se tak aktivně snaží registrovat naše mladé hráče a proč se o to tak zajímá.
 
Podpis
 
 

 

Rozprava k tabulkám v hokeji

Jsou na pořadu dne v hlavních relacích, ale přes velkou snahu redaktoři tento český super vynález neovládají do patřičné hloubky a nedokážou si úplně představit faktické dopady tabulek na mladé české rodiny. Proto si dovolím několik vět v reakci na některé výroky, které v médiích zazněly.

Zdá se, že hokejoví svazoví funkcionáři budou donekonečna v případě nutnosti ukázat finanční situaci hokejových klubů operovat s případem a rozpočtem Liberce. Slyšel jsem to několikrát, včera to znovu zopakoval pan Urban. Na tomto příkladu se totiž dobře ukazuje, jak je mládež pro klub ztrátová, takže trochu víc ke specifické situaci v Liberci:

Tam se po finančním průšvihu s mistrovstvím světa v lyžování změnila dramaticky situace na radnici. Z dotací kolem osmi miliónů na mládež zbyl ani ne milion a zřejmě od té doby dotuje chod mládeže majitel klubu - účetnictví jsem ale nikdy neviděl, je to jen tvrzení. Takže v Liberci v současné době zřejmě skutečně jde z hlediska mládeže o ztrátovou investici.

Ale neprodělávají na všech dětech ani zde. Dovolil bych si uvést svůj příklad, který znám do detailu.

 

Pavel Zacha - Přestupní historie.

Třebíč - Velké Meziříčí, v synových šesti letech jsme odcházeli z Třebíče do Velkého Meziříčí. Počítal jsem s nutností vyřídit přestup, protože asi rok předtím jsem podepsal registrační lístky a zaplatil něco přes stovku jako registrační poplatek. S manažerem Třebíče jsme se na přestupu bez problémů dohodli, nebyly žádné problémy. Nakonec se ukázalo, že registrace nějakým omylem nebyla ještě vůbec provedena, proto jsme přešli zadarmo a zaregistrovali se až v HHK Velké Meziříčí.

Velké Meziříčí - Kometa, ve snaze zajistit synovi podstatně kvalitnější tréninkový i zápasový proces a vysokou, v té době nejvyšší úroveň spoluhráčů a velice náročných tréninků, přestoupil v devíti letech z Velkého Meziříčí do Komety. Tabulková hodnota činila 30 tisíc, klub požadoval 10 tisíc. Zaplatili jsme polovinu jako rodina a polovinu zaplatil jeden z našich sponzorů. V Meziříčí jsem se celé ty roky aktivně podílel na práci u mládeže, proto zřejmě ta sleva na přestupní částce.

Kometa - Bílí Tygři Liberec, tohle už byl skutečně veliký oříšek. Přestupovali jsme po uplynutí 3,5 sezón v Brně, hodnota hráče činila v té době 80 tisíc. Bylo zde ale ještě pravidlo o nepřetahování hráčů mezi extraligovými kluby - jakási pokuta kolem milionu korun. Pokud bych tehdy údajně nešel se synem do Liberce fyzicky, bylo by zřejmě vyžadováno, nebo by se o to alespoň pokusili.

Tzn. další stres, nervy a starosti. Navíc nám v Kometě byla po skončení sedmé třídy předložena smlouva, které se tehdy po republice podepisovaly. Ta zamezovala ochodu obecně a na druhé straně prakticky nic opravdu výhodného nenabízela. Klasická, pro hráče naprosto nevýhodná smlouva.

Pokud ji nepodepíšete, můžete v zápětí uslyšet, že děcko Vám netrénuje a nehraje. Nebo alespoň získáte nedůvěru a na postavení děcka v klubu to citelně pocítíte.

Požádal jsem i jednoho předního hráčského agenta o pomoc při tomto procesu, ten si každý provedený krok raději ještě ověřoval i u předsedy hokejového svazu. Chtěl jsem to vše udělat tak, aby v žádném případě nedošlo k situaci, kdy bychom museli zpět do Brna. To by byla situace, že by bylo vhodnější přejít zpět na tenis, do zahraničí, nebo raději skončit s hokejem.

Zhruba po dvou týdnech bezesných nocí a velkém stresu pro mě i manželku jsme ze dne na den přešli z Brna do Liberce. Kdo nezažil, neuvěří, co je to za stres. Při přestupu se kolem okamžitě strhne veliká nevraživost, dítě v původním klubu už nemůžete nechat ani minutu. Kdo to v Česku udělá, je neodpovědný blázen. Lidé dokážou být neuvěřitelně zlí, děti ještě víc.

Abych byl sparvedlivý, předseda mládeže Komety Mgr. Strnad se zachoval jako profík s nadhledem a neřekl křivého slova. To byl vůbec úžasný funkcionář - předseda hokeje i ředitel školy zároveň. Náš hokej by dnes potřeboval víc takových osobností.

Bylo třeba zaplatit tabulkovou hodnotu. Liberec nebyl schopen uhradit celou částku. Štědré roky se tam v té době otočili v roky hodně spořivé. Zaplatil z vlastní kasy 30 tisíc, 20 jsme dodali my jako rodiče a 30 tisíc dokázal získat trenér Jan Šťastný od jednoho ze sponzorů klubu v Liberci.

Bílí Tygři LIberec - Sarnia Sting

Když jsme loni po určité nespokojenosti s fungováním syna u extraligového áčka Liberce odcházeli do kanadsko-americké Ontario Hockey League, ze smlouvy vyplývalo, že klubu za tento odchod musíme zaplatit 600 tisíc korun, což bylo v termínu zaplaceno. Zdůrazňuji,  že tuto částku neposkytl klub OHL, kde se toto vůbec nesmí platit, ale opět to musí zaplatit rodiče, agent nebo sponzor.

Domnívám se tedy, že naše působení v Liberci nebylo pro tamní klub ztrátové.

Přesto si dovolím tvrdit, že se v Liberci nezachovali jako opravdu dobří hospodáři. Pokud by totiž byli schopni vytvořit pro hráče větší prostor ve hře i tréninku, aby jej udrželi alespoň další rok, měli šanci získat letos z NHL celkem 240 000 USD, což je částka několikrát vyšší, než zmiňovaných šest set tisíc.

Pavel Zacha stál klub při příchodu 20 tisíc, nevyužívali jsme ubytovnu ani stravu od klubu po celé čtyři roky. Klub zinkasoval 600 000 korun a Zacha je stále jeho hráčem, tzn. lze jej znovu prodat podle regulí - tabulek platných v Česku (tohle už ani ve fotbale nelze). Nemůže se po nějaké době vrátit a domluvit se volně na novém angažmá třeba v Třinci.

České kluby se liší od těch nejlepších zahraničních svou chybnou filozofií výhovy hráče. Oni mnohdy opravdu ani nechtějí vychovat skutečně špičkového hráče pro reprezentaci a NHL. Tohle mi potvrdili funcionáři na úrovni GM. Ve Finsku nebo Švédsku naopak takové hráče vychovat chtějí a vše k tomu směřují. To je potom rozdíl v péči o hráče, ve skladbě tréninku i v jeho výchově a poskytované herní praxi.

Těm našim funkcionářům někdy stačí, že se dobře postarali o svého syna v klubu, že hrají děti hlavních sponzorů, že mládež nestojí moc peněz,... to jsou někde bohužel priority činnosti.

Jakmile nebude motivace manažera vychovat hráče NHL, získat prestiž pro svůj klub a zinkasovat si peníze z NHL, bude to špatně a hráče zde nevychováme. Nechce se mi věřit, že je chybou to, že ty peníze přicházejí oficiální cestou a nelze si je strčit do vlastní kapsy.

Někteří novináři a funkcionáři napadají rodiče, že ve svém děcku vidí budoucího hráče NHL. Ale to je přece dobře, že dítě maximálně podporují - ono to od nich vyznívá, jakoby měli nemoc. Sny a vize nebo přání podpořené každodenními oběťmi přece nejsou úchylkou. Z těchto dětí ne vždy, ale někdy, mohou vzejít noví kvalitní hráči pro nároďák.

Někteří rodiče naříkají, že někdo cizí přišel do "jejich" klubu a přeskočil jejich děti. Argumentují statistikami svého syna, ale tyto statistiky jsou k ničemu. Ty nejlepší kluby NHL dnes vůbec nesledují nějaké body hráče, góly a přihrávky, ale body vyplývající z plusů a mínusů hráče ve hře.

Pokud rodiče chtějí znát skutečně hodnověrný názor na své dítě a jeho hokejový potenciál současný a budoucí, musí požádat některé scouty NHL, aby jim řekli svůj názor. To jsou lidé s dlouholetou praxí v pozorování hráče, mají srovnání s těmi našimi i zahraničními. Nejsou s nikým spojeni, jsou nezávislí. Ti vám mohou poskytnout svůj názor a toho se můžete držet jako relevantního. Já jsem to roky dělal úplně stejně, protože rodiče skutečně nikdy nejsou objektivním hodnotitelem úrovně svých dětí. Z tohoto bychom vždy měli vycházet.

Ale takto správně klub musí fungovat, pokud to přeskočení hráče třeba o kategorii nebo dvě výš je způsobené vysokým příslibem výkonnosti hráče v budoucnu. Když klub vychová hráče, dostane za něj peníze a získá prestiž. Rodiče si řeknou, hm.. tam to asi umějí, tam dokážou i u nás vychovat špičkového hráče - a chtějí tam jít. Zatím chodí raději do Švédska nebo Kanady, ale snad se to zase někdo naučí i tady.

Když jsme byli v Liberci, přišlo díky tomu do Liberce několik dalších špičkových hráčů, dnešních členů mládežnických reprezentací. Otevřeně mi řekli, že nás sledují, zajímají se a snaží se kopírovat naši cestu. Každý rodič má právo jít do nejlepšího prostředí se svým děckem. A český systém vládnoucí zde od roku 1992 se jim v tom snaží bránit. Nebo jim přinejmenším bere spoustu energie vzhledem k nutnosti utkávat se s ním.

Potom také v klubech zákonitě  nastává situace, kdy tito kvalitní příchozí hráči vytlačují z pozic ty původní. Přiznávám, je to velice konfliktní situace, ale je to situace ve sportu přirozená a nutná. Ve švédských akademiích to nefunguje jinak, o zámoří ani nemluvím, to se nedá srovnávat. Že se s tím někdo nedokáže smířit je jiná věc, stejně jako to, že v některých klubech to mohli pojmout komerčně a zohlednit i nějaké finanční plnění - to je ale věc osobnosti a charakteru lidí, kteří vychovávají mládež.

Kdyby neexistovaly ty prokleté tabulky, rodiče by mohli hledat pro děti volně to nejlepší angažmá a nedocházelo by k nepravostem v tak veliké míře.

 

Tolik k vlastním zkušenostem s přestupy.

..................................................................

 

Reakce na debatu na Radiožurnálu a ČT24 o tabulkách.

V Česku existuje Liberec, kde zřejmě momentálně majitel sponzoruje chod mládeže, ale potom je tady půl druhé stovky dalších klubů zabývajících se mládeží, kteří mají úplně jiné podmínky financování. Klub od klubu je to jiné. V tisku proběhly zprávy, že v takovém Kladně chodilo z města až 30 miliónů ročně na mládež, což je určitě částka dostačující.

V Havlíčkově Brodě čelí momentálně trestnímu stíhání za neoprávněné převody peněz z dotací města z mládeže do áčka, což je obrovský český nešvar. Pokud tyto peníze převáděli, zřejmě v mládeži přebývaly.

V Hodoníně, kde roky po výkyvu v 90. letech předchozího století pracují tradičně s mládeží velice dobře, mám přímo od ekonoma klubu zprávu starou několik roků, že si vystačí s rozpočtem 2.1 miliónu Kč. Podařilo se jim striktně oddělit financování áčka od mládeže, díky čemuž mládež nebyla zlikvidována jako v některých klubech v okolí. Tzn., že ve středních a menších klubech si vystačí s jedním až dvěma miliony korun ročně.

Otázkou zůstává proč kluby tak bojují o mládež, když je to tak nevýhodné? To přece nemá logiku.

V debatě na radiožurnálu tvrdil šéf plzeňské mládeže, že děti mohou přecházet z klubu do klubu bez problémů, ale na hostování.

Řekněte mi, kdo by se chtěl rok co rok handrkovat o to, zda ho v klubu, kde nebyl spokojen, zase pustí na další rok?

Kdo by chtěl diskriminovat vlastní dítě v týmu jenom proto, že není regulérním členem svého klubu, je tam jenom na jakési povolené návštěvě a mnozí šéfové mládeže toto rozlišují právě v tom ohledu vytěžování hráčů v prvních dvou pětkách. Tedy ve věci, za kterou jsou rodiče dětí někde ochotni zaplatit statisíce.

GM mládeže přijde za trenérem a řekne mu - hrej hlavně naše hráče, ty na hostování dej dozadu nebo je nehrej vůbec. Buďto si vyřídí přestup, nebo nazdar! Takto se to často děje, pokud konkrétního hráče skutečně nutně nepotřebují na výsledky.

Dnes mohou mít manažeři určitou motivaci vychovat hráče i pro NHL, protože za něho dostanou 240 000 USD z NHL oficiálně do klubu, pouze svaz si z toho strhne nějaké drobné do svého rozpočtu.

V debatě kolem tabulek je ve hře ještě několik negativních věcí, které popisují barvitě ti, kteří je zažili na vlastní kůži. Jakmile oznámíte úmysl odejít z klubu, většinou poznáte lidi v klubu z té nejhorší stránky jejich osobnosti. Rodiče i trenéry.

Na vlastní oči jsem viděl tento proces kdysi v jihomoravském klubu, kdy trenér juniorky si vyslechl oznámení od dvou juniorů, že se rozhodli zkusit to v zámoří a jestli by ještě nemohli tří týdny trénovat s týmem. Po smršti sprostých slov dostali ti hráči pět minut na to, aby si spakovali svoje věci a víckrát se v klubu neukazovali.

Tady vzniká zajímavá situace, kdy hráči jsou trenérem vyhozeni, nesmí v klubu trénovat, nicméně klubu stále "majetkově" náleží a pokud by chtěli jít zpět do Česka, musí hrát zase v tomto klubu.

Touto absurditou se nikdo čtvrt století nezabývá. Je to kumulovaná arogance, absurdita, ale klubům to tak opět vyhovuje, tak to tak funguje desítky let.

Šílené!!!

Pokud někde děti přestupují ve školním věku, mohla by se ta zkušenost podepsat na jejich psychice pěkně dlouho, mohou být vystaveny neuvěřitelnému tlaku a šikaně, na kterou najednou budou úplně sami. Ten obrovský tlak je může vážně poznamenat, ale našim hokejovým pedagogům je to opět srdečně jedno.

To je realita přestupů u nás pod tabulkami, prožil jsem a vím své. Rázem se z takových rodičů i dítěte stane největší zmetek, zrádce a podrazák. Nelze ho nechat ve starém klubu ani na minutu.

Druhou absurditou je tato situace, kterou dnes řeší média:

Hráč, který má nějaké viditelné nedostatky, přeskočí ze dne na den dlouho budovanou výkonnostní hierarchii v týmu  Najednou se objeví v první lajně, neobejde se bez něj žádná přesilovka, vedle sebe má nejsilnější hráče. Nemá to žádnou logiku, ale z dění můžete vytušit, že tam mohl být úplatek, maminka byla milá na trenéra, zaplatili mu dovolenou u moře, postavili chodník u baráku, zprostředkovali koupi nového auta, které skoro nic nestálo, prostě cokoliv - máte tisíce možností na výběr.

Ve svobodném spolku by se půlka mančaftu sbalila a šla hrát jinam, ale tady to nejde, protože si to páni v klubech takto čtvrt století piplali. Pak přibude další takový hráč, potom další. Když na to upozorníte, jde kluk na tribunu. Když chcete odejít, musíte v tom nejlepším případě, pokud jste nedej Bože nepodepsali nějakou smlouvu s klubem, zaplatit balík za přestup. Těm, kteří Vás třeba svým nekalým jednáním z klubu vyhnali a kde byste původně rádi zůstali dál, kdyby tam nezavládly takové praktiky. Je to skvělý pocit sáhnout na účet a zaplatit třeba 300 tisíc těm, které byste nejraději někam nakopali. Jeden hokejový manažer včera argumentoval tím, že sponzorské smlouvy a veškeré peníze vyřizuje v klubu jeden člověk a korupce trenérů je tím vyloučena. Že se to stalo v případě onoho bývalého trenéra nároďáku jen díky kumulaci více funkcí v klubu.

Ale cožpak může každý manažer obsáhnout dění v každém mládežnickém týmu od přípravky a hnedle rozpoznat, že někdo hraje víc než má a někdo zase míň, než by bylo spravedlivé? To by tam ten manažer musel být u ledu deset hodin denně - a to není, snad kromě právě Ládi Růžičky, který byl na Slavii od rána do večera a děti znal i jmény od těch nejmenších, na našich stadionech vůbec zvykem.

Tohle ve velkých klubech jinde neuvidíte.

Stále se to všechno motá ohledně tabulek, v nároďácích je to potom o transparentním systému scoutingu a nominacích hráčů, stanovení pravidel chování hráčů, která budou všem dána dopředu ve známost. Dnes se ale budu věnovat situaci v klubech a tabulkám.

Korupci, protekci, kamarádíčkování a neférovost nelze u nás nikdy vymýtit definitivně, ale lze ji výrazně zkomplikovat naprostou volností a svobodou dětí v hokeji.

Kdo stále tvrdí, že to nechápe, je hlupák nebo lump.

Evropská Unie deklaruje v jednom z dokumentů svobodné právo dítěte na volbu sportovního klubu, ve kterém chce sportovat.

Proč Češi trpí tohle bezpráví?

České tabulky prakticky vyhánějí naše děti z vlasti už jen tím, že přestoupit v kategorii staršího dorostu z klubu do klubu na našem území je více než desetkrát dražší, než přestoupit do zahraničního klubu. Je to dáno jen tím, že pravidla a taxy spojené se zahraničními přestupy jsou dané IIHF a díky tomu to naši vynalézaví manažeři dodnes nedokázali "upravit" podobně jako pravidla přestupů vnitrostátních.

Vedení českého hokeje by se také mělo konečně shodnout na společné argumentaci, aby každý neobhajoval něco jiného. Jeden tvrdí, že tabulky nemají platit rodiče, ale kluby mezi sebou. Druhý ve stejný den tvrdí, že pokud by byly tabulky zrušeny, rodiče by museli platit několikrát víc za hokej svých dětí, aby to kluby ufinancovaly. Někde s tím tedy počítají jako s příjmem, jinde to fakticky vylučují. Buďto to je tak nebo onak, je třeba to pojmenovat a udělat si v tom jasno alespoň na svazu a na úrovni manažerů klubů.

Ale vážně se obávám, že nadále obhajovat český vynález zkázy - tabulky od školky - už se po té mediální kampani šéfům klubů moc dařit nebude. To by tam za nějaký čas mohli sedět za stolem v kanceláři stadionu sami. Vím, že je tato představa prozatím nerozpláče, ale pokud konečně nesplynou s okolním gramotným světem ve věci práv dětí, budou oni těmi viníky úpadku a hrobaři českého hokeje, nikdo jiný.

Oni jsou těmi, kdo volí, kdo tvoří pravidla.

A ta pravidla jsou ve světě raritou, vytvářejí korupční prostředí a korupční příležitosti, nefungují, jsou neetická, dokonce protiprávní a celkově stojí za pendrek.

Hokejové vedení si musí vybrat, zda držet pozice, líbit se chlebodárcům  a nejít do konfliktu s manažery klubů, a tím pádem ale fakticky znehodnotit svoji veškerou práci, protože bez změny tohoto systému tady nic fakticky fungovat začít nemůže, nebo se pokusit udělat několik omlazovacích odvážných řezů a čekat, jestli to přežijí, a nebo ne.