Zdroj: http://www.zacha-hokej.cz/domu/hodnoceni-ms-v-rusku-z-pohledu-hokejoveho-laika  •  Vydáno: 22.5.2016 15:27  •  Autor: Zacha Pavel st.

Hodnocení MS v Rusku z pohledu hokejového laika

Chyběl mi tam Jakub Vrána

 

MS v hokeji pro Česko skončilo. Za pár dnů se veškerá pozornost soustředí na Rolland Garos. A pak hlavně na fotbalové Euro. To bude vedle olympiády sportovní událost roku.

Ale možná je čas vrátit se ještě na moment k hokejovému MS v Rusku. Český tisk a média obecně se této události věnovaly až neuvěřitelným způsobem, takže přidávat další postřehy se možná míjí účinkem. Mohu se jen pokusit o vlastní pohled a komentář k celému dění, protože ten se od názorů fanoušků i redaktorů v médiích přece jen trochu liší. Nikomu ho nenutím, pouze mohu využít toho, že nad sebou nemám žádného šéfredaktora a mohu si svobodně psát, jak to vidím. Tedy samozřejmě ne úplně všechno, to prostě nejde. Ale třeba může něco z toho posloužit k zamyšlení těm, kteří se k takové aktivitě nechají zviklat.

Předně bych chtěl projevit svoje nadšení nad volbou hned několika trenérů hokejových národních týmů. Trenér Vůjtek s většinou svého realizačního týmu, trenér dvacítky Jakub Petr i trenér šestnáctky Petr Haken.

To jsou osobnosti, které dokážou navázat kvalitní vztah k hráčům, komunikovat s nimi na úrovni dnešní doby tak, aby se vnitřní vazby kolektivu podporovaly a sílily. Tak bych velice stručně vyjádřil ten složitý proces, který buďto posouvá nějaký tým nahoru, nebo dolů. U těchto týmů se podle mého názoru vyšlo směrem, který je dnes ve světě běžný, ale který jsme ještě před nedávnem dokázali ignorovat, nebo alespoň nevyužívat na maximum jeho potenciálu.

Dále bych chtěl vyslovit svůj kacířský názor, který mě ale s posledními roky neustále víc bije do očí. Přitom připouštím, že jsem si taky prošel dlouhým vývojem. Když jsem byl malý kluk, hokejová mistrovství jsem osudově prožíval a obrečel každou prohru s Ruskem. A že jich tehdy bylo. Hokejové mistrovství světa představovalo z mého chlapeckého pohledu nejdůležitější sportovní událost roku. S ním stál i padal celý svět.Když se na to ale podívám s odstupem, vidím to tak, že čím je hokej v jednotlivých zemích vyspělejší, tím podřadnější role je MS přisuzována. A platí to i obráceně. Čím hokejově zaostalejší země, tím více se k mistrovství upíná. Lze chápat nadšení Slováků z titulu, stejně jak Maďary po první výhře v elitní skupině po více než sedmdesáti letech. Nebo stříbro Švýcarů. To jsou výjimečné momenty v hokejové historii těchto zemí, které je někam posouvají.

Ale třeba v USA lidé vůbec netuší, že nějaké MS v Rusku probíhá. Sledují ho tam Češi, Slováci a třeba Rusové "sloužící" hokejově toho času v zámoří. Ostatní vůbec neví, která bije. V Kanadě letos trochu ano, protože tam poslali mladé naděje a ani jeden tým nemají ve finále Stanley Cupu, takže je to pro ně cnost z dlouhé chvíle. Rusko by potřebovalo titul strašně moc, aby mohli být opět všichni spokojeni a veliká Rus opět získala svůj lesk. Pokud k tomu mají šanci, tak v Evropě. Protože na turnaje hrané na malém ledě v zámoří nemají trenérskou kvalitu, systémově a takticky dnes dost zaostávají. Jejich systém nevychovává skutečně moderní univerzální hráče současného typu, schopné excelovat na malém prostoru pod tlakem.

Švédové a hlavně Finové těží ze svého technologicko-metodického nástupu odstartovaného před léty. Dovedou vychovat a pak nasazovat excelentní mladé hráče do klíčových pozic ještě před draftem. Tím si vytváří skvělé vyhlídky do budoucna jednak tím, že si tak jako v zámoří vychovávají lídry do těch čtvrtfinálových a finálových zápasů, kdy se lámou důležité turnaje. Současně si s nimi budují kvalitní vztahy na dlouho dopředu.

My jsme to naposledy dokázali v osmdesátých letech minulého století v případě tria Reichel, Jágr, Holík. Ti kluci ještě nepronikli do NHL, ale nominace do dospělého nároďáku jim v tom hodně pomohla. Když tehdejší trenér popisoval svoje rozhodnutí vzít ony "mladé pušky," vůbec to neměl jednoduché a kdyby to nevyšlo, dostal by to sežrat. Ale ono to vyšlo, všichni tři tím momentem odstartovali svoje skvělé kariéry a kromě Roberta Holíka to oba zbývající českému národu mnohokrát vrátili. Táhli české výběry k velkým úspěchům po mnoho dalších let. Tohle se povedlo. Od té doby u nás nedostal šanci hráč ve věku sedmnáct let. To je v naprostém rozporu s mechanismy výchovy hráčů v případě USA (tam sedmnáctky nastupují na ohrání před draftem pravidelně - loni Eichel, letos Matthews), Kanady nebo Švédska. V poslední době především Finové - od dob Barkova - vytvářejí sedmnáctiletým a osmnáctiletým mladíkům doslova luxusní pozice na MS pro start do draftu NHL a pak do velkého hokeje.

Dokonce i Němci v případě Leona Draisaitla dokázali zařadit sedmnáctiletého hráče do výrazné pozice na mistrovství dospělých. Před dvěma roky obdobně Švýcaři poskytli veliký prostor svému talentu s českými kořeny Kevinu Fialovi (během pěti měsíců stihl MS20, MS18 a MS dospělých).

Ano, u nás byl tentokrát také nominován do nároďáku na MS dvacetiletý David Pastrňák, v roce 2013 zase dostal šanci ve stejném věku Tomáš Hertl. Dvě nominace "až" dvacetiletých hráčů za poslední roky, to je strašně málo. Svědčí to buď o nízké produkci výrazných talentů nebo o neschopnosti dát jim podobnou příležitost, jako země nad námi, ale i ty pod námi na žebříčku IIHF.

Nebo jsou k tomu ještě jiné důvody?

Podle některých názorů sehrává roli obrovská popularita MS mezi českými fanoušky. Mnozí mu přikládají větší význam, než skutečně může mít. Snahou je uspět za každou cenu. I za cenu absence nějakých investic do naší hokejové budoucnosti. Stratégové českého hokeje si logicky spočítali, že nejsnadněji se k úspěchu může dopracovat nároďák dospělých. I při úbytku špičkových hráčů jsme stále schopni sestavit konkurenceschopný tým, který má k medaili blíž, než osmnáctka nebo dvacítka. Ale najednou už ani dospělí nevozí pravidelně medaile. Ale ta naše orientace na medaili, jakoby s tím stál a padal svět, je dnes nejen směšná, ale v případě strachu nasadit velice mladé výrazné talenty, i hrozně škodlivá.

Proč?

MS dnes nemá žádnou výraznou vypovídající hodnotu o skutečné úrovni hokeje v jednotlivých zemích. Nepopírám, díky tomu, že je pořádáno každý rok, jsou na něj fanoušci zvyklí a mají ho rádi. Je to skvělé zpestření jara, týmy v národních barvách dávají všemu šmrnc.

Ale jak můžeme brát vážně tým Česka, když se ve skutečnosti jedná o béčko nebo céčko co se sestavy týká. Hodně hráčů ještě hraje NHL, další jsou zranění, a zbytek si raději odpočine než by se trmáceli do Ruska po dlouhé sezóně. Proč by tam jezdil třeba Mrázek, když ho koncem léta čeká Světový pohár a má za sebou tu anabázi se zákazy vstupu do dvacítky v době, kdy o to nesmírně stál? USA by podobných týmů, které dovezly do Ruska, postavily deset, Kanada dvacet. Švédům odmítlo přijet dvacet hráčů z NHL....

Prostě, MS ať chceme nebo ne, nepředstavuje tu špičkovou konfrontaci, která je nám všude podsouvána. Je to jen vytváření falešného dzání. Když si vezmeme jen český tým, tak záleží pouze na tom, jací hráči pro trenéra zbudou. Jaký s nimi naváže vztah, jaké jim přidělí role a zda domu všemu vdechne adekvátní pojetí hry, které ti hráči jsou schopni zastat. Pak hrají roli soupeři a jejich situace. Zda pojmou MS pouze jako výlet a veselé zakončení sezóny, nebo si přijedou pro medaile - tohle hraje roli zvlášť v případě USA a Kanady. Tady využívají mistrovství hlavně k ohrání nejmladších hráčů,- a současně těch největších talentů před draftem nebo před vstupem do NHL. Tohle má jakousi logiku.

To, co předvádíme my, to podle mého názoru logiku postrádá.

V tomto roce byl v sestavě nejmladší hráč David Pastrňák. Hrál výborně, tu pozici si určitě uhrál, nebyl to propadák. Okusil velké popularity, v Česku není nic víc než MS nebo Olympiáda. Z tohoto pohledu je to pro hráče nenahraditelné. Ale už se etabloval v NHL a jeho motivace ukázat se na MS a zabojovat o smlouvu už vlastně neexistuje. Byl draftován na pozici č. 25. Měl i veliké štěstí, nahrály mu náhody, které ho spolu s obrovským talentem vynesly do NHL.

Ale Česko má i další veliký talent, stejně starého hráče, který má minimálně stejný potenciál. Pouze byl draftovaný do hvězdami našlapaného Washingtonu a tu šanci ještě nedostal. Byl draftovaný dokonce ještě výš, na třinácté pozici v roce 2014. Jakub Vrána. Obrovský ofenzivní talent, čistokrevný zakončovatel. V tomto ohledu se mu jen málokdo vyprodukovaný od malička v Česku za posledních deset let může rovnat. Vážně o něm bylo uvažováno do dospělé repre už před rokem či dvěma. Je zdravotně v pořádku a kdyby byl býval tentokrát povolán ze zámořské farmy do nároďáku, měl by obrovskou motivaci se předvést. Určitě by nebyl slabinou.

Ale český hokej na něj jaksi zapomněl! To považuji za neodpustitelnou chybu. Teď tu šanci, tu pomoc, moc potřeboval. Byl by za ni byl nesmírně vděčný. Pokud by mu někdo schopný skutečně strategicky uvažovat "hodil laso", jistě by si v budoucnu pro nároďák vždycky našel čas i s rukou v sádře. Ale nikdo si nevzpomněl. Reportéři dokonce zapomněli jeho jméno a pletou si ho. To jsou těžké rány, které dostává psychika hráče i jeho nejbližší okolí. Tohle považuji za strašnou chybu. Měl být na MS už loni. Chybí nám v tomto odvaha, koncepce, fantazie - prostě ostatním nestačíme v  moderně tohoto formátu.

Chci tím říct, že nejvíc motivovaní jsou hráči v sedmnácti před draftem, a pak ještě těsně před vstupem do NHL. V tomto období hledají každou příležitost, která ty misky vah může převážit správným směrem. V té době může pár startů na MS dospělých výrazně ovlivnit kariéru hráče i jeho vztah k národnímu dresu na roky dopředu. A hráči mezapomínají.

Jakub Vrána je velký kamarád s Davidem Pastrňákem, ale současně jsou i konkurenti. Před draftem a na něm měl mírně navrch Jakub, pak měl víc štěstí David. Využít motoru probíhající soutěže mezi těmito dvěma hráči na letošním MS, možná bychom se nestačili divit. No nic, už je to pryč. Promarněná šance.

Trenér Vůjtek, kterého jinak velice obdivuji a respektuji, se vyjádřil v tom smyslu, že MS považuje za promarněnou šanci. Já s tím souhlasím, ale to promarnění vidím jinde - což jsem se snažil vysvětlit.

Tohle - zařazení mladých hráčů - jsme v minulých deseti letech mohli sledovat a obdivovat pouze u cizích týmů v poměrně masovém měřítku. U toho našeho nikdy.

Často jsem slýchával, že české kluby hráčům nedávají šanci jako v zahraničí a že svaz na ně v tomto ohledu nemá páky. To je pravda, ale pouze její část.

Nutno dodat, že svaz se drží v rámci svých kompetencí na vlas stejné strategie. V tomto ohledu jsou poslední MS pro mě znovu a znovu zklamáním. Jistě, několik hráčů ve středním hokejovém věku jistě dostane šanci v KHL na základě výborných výkonů na MS. To je pro ně jen dobře. Ale to je málo pro český hokej. Kdyby tam byl vytvořen zdařilý restart třeba zmiňovaného Jakuba Vrány, tak by to vyřazení ve čtvrtfinále od USA mělo alespoň příchuť naděje do budoucna. I když, možná by se právě tento hráč trefil a všechno by bylo jinak. To už jsou ale jen spekulace, tohle už se nikdo nedoví. Český sniper nedostal šanci tasit svoje kolty.

V ročnících 2014 a 2015 jsme měli čtyři hráče v prvním kole draftu. To byla velká možnost využít toho a nastartovat jejich potenciál. Možná v těch letech dalších na takto vysoko postavené hráče v draftu budeme marně čekat.