Zdroj: http://www.zacha-hokej.cz/domu/clanek-ze-zivota-rodin-mladych-sportovcu  •  Vydáno: 10.11.2016 13:32  •  Autor: Zacha Pavel st.

Článek ze života rodin mladých sportovců

Magazín MF DNES, ČTVRTEK 10.11.2016

 

MF DNES magazín, čtvrtek 10. listopadu 2016

autor: šéfredaktor magazínu DNES - Martin Moravec, s. 20 - 27

 

VYCHOVÁM ŠAMPIONA !

témata:

rodina Fruhvirtova - tenis

rodina Zachova - hokej

rodina Horákova - fotbal

.......................................

Kdo se blíže zajímá o problematiku spojenou se sportovní výchovou dětí v rodině s vysokými ambicemi, na toho čeká v magazínu DNES několik stránek docela zajímavého čtení.

 

HOKEJ

K našemu příběhu už nic dodávat nebudu, protože ten příběh většina z Vás už notoricky zná. Jsou tam určitě nepřesnosti, pár věcí bych formuloval jinak, ale v jádru to sedí. Jen ta použitá fotka pro mě má takový zvláštní nádech. Pochází z prosince 2014 z Velkých Popovic. Byl tam tehdy kemp hokejové dvacítky před mistrovstvím světa a fotograf MF DNES hledal nějaké vhodné místo pro fotku. Nahnali nás tedy do přechodné kabiny české dvacítky, kterou tehdy vedl Přerost. Ten po MS skončil, po odstartované lednové mediální válce ČSLH proti mé osobě jsou vztahy se svazem na bodě mrazu, nebo přesněji v bodě nula - a ani jedna strana nemá zájem i s odstupem skoro dvou let v nějaké komunikaci pokračovat. Syn hraje v zámoří, na českém hokejovém prostředí je už naše rodina naprosto nezávislá. Dnes bych chtěl měnit věci v hokeji už jen z důvodu, aby dnešní malé děti nemusely v budoucnu potkávat stejné lidi a stejné problémy, jako se to stalo nám. Tím nemyslím těch několik skvělých lidí, trenérů nebo lékařů či kustodů, které jsme měli to štěstí potkat a chvíli společně tím prostředím plynout. Tím myslím ty rošťáky, kteří ten krásný sport zneužívají ve svůj malicherný prospěch a kteří v něm zavedli úpravy, nebo tyto úpravy i dnes sveřepě obhajují, které brání tomu, aby se v tom  prostředí děti i rodiče cítili dobře a bezpečně, a také aby celý ten systém dobře a smysluplně fungoval.

 

TENIS

Úspěšné tenisové rodiče Martinu Vejnarovou a Hynka Fruhvirta

znám od léta roku 2013. Nejprve si objednali I. díl Kamevédy a potom za mnou oba přijeli do Liberce. Seděli jsme spolu v nádherné liberecké hokejové aréně, sledovali hokejový trénink a debatovali o výchově dětí a o problémech, které se toho týkají. Z obou tehdy sálalo to nadšení, které, jak jsem během těch let vypozoroval, mají společné rodiče úspěšných dětí. To nadšení udělat to nejlepší pro svoje děti vytváří jakousi energii patrnou na první pohled, která dodává sílu tlačit ten úděl před sebou den po dni dál a dál s úsměvem na rtech a dobrou náladou, i když k ní občas není konkrétní důvod. Ale bylo mi už tehdy jasné, že jsem se setkal s výjimečným a sehraným rodičovským párem, ve kterém to oba mají v hlavě srovnané a jdou s velkou pravděpodobností po správné cestě za úspěchem svých obou dcer.

Já osobně věřím, že jim bude náležet budoucnost českého tenisu. A když se jim to podaří, bude to jen a jen zasloužené a spravedlivé. Český sport už desítky let táhnou rodiče podobného ražení, kteří vychovávají děti, které následně rozdávají radost celému národu. Že předtím často ten samý národ dost pere do takových rodičů, to je docela typicky jev a fakt, který jakoby nemá logiku, nicméně reálně existuje.

 

FOTBAL

Naproti tomu rodinu Horákovu s šesti syny fotbalisty

a první dcerkou na cestě neznám. Pouze jsem se pozastavil nad sdělením, že nikdy nebyli v létě u moře, protože by to sportujícím chlapcům určitě prospělo, ale pak mi došlo, že s tolika dětmi a často i s těhotnou maminkou by to pro ně bylo obtížně řešitelné a ufinancovatelné.

Ale možná si to jednou všichni vynahradí, některé dítě se po sportovní stránce opravdu vydaří a dopřeje rodině dostatek toho, bez čeho se museli tolik let obejít.

Ono se obecně v případě Kamevédy nebo jakékoliv jiné výchovy, která po rodičích vyžaduje velké sebezapření a oběti, jedná o obrovskou investici do dětí - tedy o tu nejsmysluplnější investici do budoucna. Lze být úspěšný nebo nakonec s různých příčin neuspět, ale málokdy se dá hovořit o zmaru, protože taková cesta všechny členy rodiny vždy nesmírně poučí, prověří i obohatí. Minimálně to všem umožní mnohem lépe a hlouběji pochopit svět, dění a prostředí, které nás obklopuje.

Takže Romanovi Horákovi i celé jeho početné rodině držím palce a přeji splnění velkého snu o tom, že se alespoň jeden z jeho synů objeví  někdy v dresu slavného evropského fotbalového velkoklubu.

To je totiž asi stokrát obtížnější úkol, než prosadit se do první české fotbalové ligy.

http://www.mfdnes.cz/nahled.aspx?n=MAGAZIN&e=JIHLAVA