Zdroj: http://www.zacha-hokej.cz/domu/sportovni-molochy-je-treba-rozprasit  •  Vydáno: 31.8.2017 21:24  •  Autor: Zacha Pavel st.

Sportovní molochy je třeba rozprášit

 

31.8.2017

K zamyšlení nad současným stavem českého sportu i mezinárodních sportovních organizací jsem si vypůjčil několik názorů novináře Lidových novin Josefa Káninského. Ten ve svém pojednání tvrdě útočí na české i mezinárodní sportovní organizace a charakterizuje je následovně:

"Zkažené úřednicko-mocenské molochy jsou rozesety po celém světě a jsou zralé k likvidaci. Jen se jaksi nikdo nemá k tomu je zlikvidovat. Nedávno skončený světový šampionát  plavců vynesl opět na výsluní Katinku Hosszúovou. Úspěšná Maďarka je velkou kritičkou poměrů v Mezinárodní plavecké federaci. Podle ní je FINA neschopná a nereformovatelná. O skandálech na její půdě se v Česku tolik nepíše, ale můžeme říct, že kvalita a počet špatností se zde úspěšně snaží dostat na úroveň FIFA.

Právě Mezinárodní fotbalová federace je příkladem obludnosti korupčních souručenství, v nichž existují jen ti, kdo jsou jeho členy, a ti, kdo čekají, zda budou přijati. Všichni věděli, co provádí bývalý prezident FIFA Sepp Blatter, média toho byla plná. Přesto byl švýcarský sportovní šíbr dlouhá léta nesesaditelný a vaz mu srazila až policejní akce řízená z USA. Můžeme se jen domnívat jak FIFA reformují lidé, kteří se v ní za Blatera dlouho pohybovali a nikoliv v nevýznamných funkcích.

Můžeme si myslet, že jsme těmto dějům vzdáleni. Omyl, k různým druhům manipulací s penězi, vlivem, výsledky nebo dopingem inklinuje dnes převážná část řídících sportovních organizací.

Jak postupně na sponzorských a státních penězích vyrostly tyto do sebe zahleděné světy, začaly samy mutovat v něco, co sportu slouží už jen sekundárně. Smyslem existence těchto společenství je živit sebe a své představitele.

Příčiny nalezneme snadno. Od prostého "příležitost dělá zloděje" přes osobní chorobné ambice uplatňované skrze funkcionářskou kariéruaž po obecný geopolitický vývoj, v němž se gauner nestydí odmítat i přesvědčivé důkazy proti sobě a veřejné mínění ho nezajímá. K tomu přidejme nesnadnou možnost kontroly takových organizací...

Nereformovatelné sportovní organizace vedou lidé bez sebereflexe. Typickým představitelem je Miroslav Pelta, který si myslí, že korupční jednání je ospravedlnitelné a lze je "odpracovat" jinými pochybnými praktikami. Tyto molochy by nejlépe bylo rozprášit. Ale jak?

Minulou zimu se čeští reprezentanti Michal Šlesingr a Kabriela Koukalová výrazně angažovali proti Mezinárodní biatlonové unii a jejímu předsedovi Andersi Bessebergovi. Na příkladu zpozdilého postoje k dopingu ukázali zkostnatělost IBU. Skupina sportovců však demonstrovala také omezený vliv. Účinná může být jen radikální akce typu hromadného odmítnutí závodit, třeba odpískat celou sezónu. Jenže čím by se závodníci živili, kdyby nedokázali zorganizovat vlastní světový pohár?

Nic si nelze slibovat od sponzorů. Když na špatnosti zareagují, tak odchodem, jsou nahraditelní. Angažovat se v zásadní akci, jako je náprava, je neláká. Sledují pouze čísla a efektivitu reklamy.

Do čela likvidátorů nefunkčních sportovních organizací by se mohly postavit státy a mezinárodní sdružení jako Evropská unie. Nesměly by však mít tolik starostí samy se sebou, nemluvě o tom, že některým režimům současný stav vyhovuje.

Aby byl sport řízen akčně i fér, k tomu by musela nazrát doba. Musely by vzniknout aliance silných osobností různých profesí a prostředí, jejichž akce by byla vyústěním obecného volání veřejnosti po nastolení nového řádu.

V roce 1999 byla Britská atletická federace z iniciativy akční skupiny osob nahrazena zcela novou UK Athletics. Příklad není typický, protože BAF se vlastně sama vnitřně rozkládala a nebránila se. Vidíme však jasně, že příklady netáhnout a dominový efekt nenastal.

A tak tu zůstávají podivné organizace jako FAČR, vyrábějící skoro až amatérskou propagandu, jakou je samochvalné interview mezi neuvedeným autorem a generálním sekretářem. Umístění na vlastní web má možná působit na věrné delegáty valných hromad, kteří až doposud vždycky zvedli ruku pro tvůrce molochů. Má vlastně sebepotvrzovací smysl. Nic okolo už smysl nemá.

Tolik Josef Káninský.

 

Problém dobře pojmenoval, ale řešení nevidí.

Co si z toho ale mají vybrat rodiče malých dětí?

Ignorovat sport a věnovat se něčemu jinému?

Nebo se vystěhovat rovnou někam pryč?

Řešení určitě nebude snadné ani rychlé, ale rezignovat nelze. Je nutné vytvářet tlak na státní správu, aby veřejné peníze neputovaly na svazy, ale přímo na kluby. Čím více peněz se kumuluje v centrálních organizacích, tím víc jejich vliv roste a tím víc politikaření ovládá sport na místo rozvoje dětí a řešení problémů.

Je třeba apelovat na politiky a zákonodárce, vysvětlovat jim škodlivost současného stavu a snažit se o dosažení změn vydáním zákonů, které omezí zneužívání moci sportovními organizacemi vůči rodičům, malým dětem i dospělým sportovcům.

Současně je třeba vytvářet paralelní nezávislé konkurenční organizace, aby vliv molochů slábnul a sportovci měli alternativu.

Věřím, že toto úsilí nakonec přinese úspěch, díky kterému se fotbal nebo hokej opět stane atraktivním a důvěryhodným národním sportem, kterému budeme schopni opět ze srdce fandit a radovat se z úspěchů.

 

zdroj

Josef Káninský, Sportovní molochy beze smyslu, nereformovatelné organizace vedou lidé bez sebereflexe, LIDOVÉ NOVINY 4.8.2017, s. 9