Zdroj: http://www.zacha-hokej.cz/domu/extrabida  •  Vydáno: 10.11.2018 16:32  •  Autor: Zacha Pavel st.

EXTRABÍDA

9.11.2018

Trochu navážu na předchozí článek o odsunu na farmu. Ať už bude v budoucnu vývoj jakýkoliv, řekl bych, že opravdu moderní, komplexní a ctižádostivá výchova sportovce v rodině podle Kamevédy je tím jediným, čím dnes jako rodiče můžete skutečně výrazně posunout svoje dítě do světa mezinárodního profesionálního sportu. Vše ostatní už nemáte alespoň do patnácti šestnácti let pod kontrolou, a většina toho ostatního v Česku ztrácí kredit.

1. Vezměme si, jaká je podpora sportu ze strany státu, podle nedávného ekonomického srovnání v procentuálním výjádření na hlavu v poměru k HDP jde jen o 20% investic oproti roku 1989. Jsme na pětině a to se prostě musí někde projevit, dlouhodobě se to projevuje opravdu brutálně.

2. Shrňme si, jaké výsledky přinesla desetiletá kritika stavu českého sportu (svazů a klubů), konkrétně českého hokeje. Kam se pohnuly tabulky, systém soutěží, smlouvy, kolik klubů nejen proklamuje, že chce vychovat kvalitní hráče - a kolik tento základní smysl činnosti ve skutečnosti plní.

3. Situaci zachraňuje lepší znalost části rodičů o tom, jak postupovat v této situaci, nárůst nabídky rozvoje dovedností v některých klubech i mimo tyto kluby v soukromé sféře, a také vznik a rozvoj profesí, které poskytují talentovaným mladíkům servis a které dříve příliš do hry nezasahovaly: kondiční trenéři, výživoví poradci, kvalitní agentury, mentální kouči a motivátoři...

Jen díky kvalitnímu vedení v rodině a vazbám na tyto moderní doplňkové profese se daří jednotlivě upoutat skauting NHL. Pokud někdo neustále kritizuje bez hlubší znalosti problému náročnou výchovu v rodině formátu Kamevédy, potom jde o útok na jedinou mocnou protiváhu celému tomuto místy až toxickému sportovnímu prostředí. Bez ní se kolaps jen a jen urychlí.

 

Tím bych přešel k článku Karla Knapa uveřejněném nedávno v MF DNES pod názvem:

EXTRABÍDA. Sportovní chlouba je v úpadku.

Karel Knap možná volí lepší slovní spojení a vyjádření pocitů ze stavu našeho hokeje, než jakých jsem při sebevětší snaze schopný já, proto mi dovolte některé odstavce z jeho zamyšlení zmínit.

"Bývala výkladní skříní hokejového umění světové úrovně. Líhní dravců, kteří poté zářili na slavných scénách v Evropě i zámoří. Slavobránou, jíž se z ciziny vraceli hrdinové ošlehaní velkými bitvami. Nejvyšší domácí soutěž v národem milované hře se dřív směla pyšně dmout. Teď je vyčpělá, nemoderní, mezinárodně bezvýznamná. Zoufale postrádá hvězdy - budoucí, současné i bývalé.

Panují i jiné názory. Chomutovský trenér Růžička extraligu hájí. Útočníci Chytil ze Zlína a Nečas z Brna v červnu 2016 prorazili do prvního kola draftu NHL. Liberec a Třinec loni vnikly do semifinále Ligy mistrů. V ročníku 2017/18 padl rekord v návštěvnosti. Tak proč ta přísnost?

Úspěchy jsou kusé. A kruté je srovnání s minulostí.

1968.

Na českých a slovenských zimácích váleli Holíkové, Nedomanský, Suchý, Hlinka či Dzurilla. Reprezentace z nich poskládaná nezřídka zdolala i obávané Sověty.

1978.

V Kladně pálil Nový, v Pardubicích kouzlil Martinec, v bratislavském Slovanu vládli bratři Šťastní, v Litvínově zase Hlinka s Bublou. Národní tým o dva roky dřív na Canada Cupu přemohl kanadské superstars v montrealské hale Forum 1:0.

1988.

K zavedeným jménům Hašek, Hořava, Růžička či Bříza přiskočily naděje Jágr, Reichel, Holík a Bondra, o něž se v NHL po pádu železné opony málem poprali.

1998.

V lize olympijských vítězů se po Naganu proháněli Patera, Procházka, Výborný, Ujčík, Čajánek a jiné borci, kteří poté na šampionátech dobyli zlatý hattrick.

2008.

V bodování nejvíc vynikli slávisté Bednář s Červenkou, lesk soutěži dávali znamenití navrátilci z ciziny Straka, Reichel, Šlégr, Vykoukal...

2018.

Na koho se teď vydá hokejový fajnšmekr? Na Kvapila, Gulaše, Klepiše, Hübla a Krajíčka? Při vší úctě, nikdo z nich se v NHL nezaskvěl, případně se jí ani nepřiblížil. Ve sportovním dějepisu jim nebudou věnovány obsáhlé kapitoly.

Došly kapacity ze zlaté generace. Ani vyhlížený návrat odpočívajícího  Erata nezbaví ligu provinčního rázu. Prázdninové vydání kanadského časopisu The Hockey News oslavovalo šampiony hokejové říše, mistrovské týmy farmářské, juniorské, ženské, univerzitní, švédské i finské, leč o vítězství brněnské Komety ani řádek.

Jakmile se na zdejších stadionech - spíš náhodou - zatřpytí nadějná hvězdička, neprodleně mizí za hranicemi. Extraliga je vydrancovaná. Ničí ji dlouhodobé opomíjení výchovy mládeže. Mnozí majitelé a manažeři od ní odkláněli státní a svazové dotace a razili filozofii: Proč se piplat s dětmi, když si můžu koupit hotového hráče?

Jen Zlín má většinu mužstva z odchovanců, Liberec a Vítkovice skoro půlku sestavy. Jinde se hojně najímají přespolní hráči, Slovinci, druhořadí Slováci a Kanaďané páté jakosti. Kluby netvoří zásoby talentů. Šance mladíkům přidělují po špetkách. Cizopasí na úžasné historii a oddanosti fanoušků. Prospívají ze setrvačnosti. Přežívají i díky příznivým hospodářským podmínkám (lidé mají peníze na zábavu).

Na ledě se leckdy lpí na zastaralém, vyčkávacím, couvavém stylu. Zápecníci se posmívají snaze o pokrok a průkopníci vyznávající moderní styl jsou ostrakizovaní.

I proto budějovický trenér Prospal tvrdí, že extralize do velkého formátu schází dost. Kouč Říha si stěžuje, že z extraligy není koho brát do "nároďáku". Jeho asistent Reichel říká, že špička je jinde.

Zlatá hokejová žíla se ztrácí. Ubývá krajanů v NHL. Reprezentace tápe bez medaile od jara 2012. Kluby zajímá jen vlastní prospěch. Ale neproberou-li se jejich šéfové, temnota zachvátí též jejich byznys. I diváci pochopí, že extraliga už není něco extra."

Tak jsem to nakonec opsal vše do posledního slova, jaksi jsem nenašel hluchou pasáž, kterou by bylo lepší vypustit. Některé obraty jsou excelentně výstižné.

Ach jo, taky jsem naši tehdejší první ligu hltal a miloval, těšil se, jako malý kluk, na zápasy doslova jako malý kluk. Samozřejmě i Pavla jsem se snažil směřovat k hokeji pod dojmem toho všeho, co mi český hokej předtím poskytoval jako divákovi. Miloval jsem český hokej, ale dnes už je obtížné najít něco, co by zaujalo. Škoda, ze života nám mizí jeden z jeho původních základních kamenů. Možná už je i pozdě na návrat, za hříchy se platí. A za ty, které jsou prováděny po celá desetiletí, ze platí draze.