Zdroj: http://www.zacha-hokej.cz/domu/dnes-mame-vic-kvalitnich-informaci  •  Vydáno: 5.3.2019 19:11  •  Autor: Zacha Pavel st.

Dnes máme víc kvalitních informací

5.3.2019

Řekl bych, že se toho hodně událo za poslední dva měsíce v českém hokeji, k ničemu z toho jsem se nevyjádřil. Důvod je prostý, hodně jiné práce a málo času.

Je to škoda, protože jsme zde často komentovali události, které jen okrajově ovlivňovaly dění v našem národním sportu, v současné době se dějí věci poměrně zásadní. Určitě by si zasloužily naši pozornost a nějaký ten komentář.

Pokud se budu věnovat posledním událostem, tak na prvním místě bych zmínil rozhovor s Dr. Luďkem Bukačem v deníku Sport. Je neuvěřitelné, jak skvěle to panu Bukačovi i v jeho pokročilém věku myslí (chce se mi dodat, že jeho intelektuální potenciál má  i dnes rozměr, ke kterému se mnozí hokejoví funkcionáři na význačných postech nikdy ani na dohled nepřiblížili, čím myslím i sebe, ač nejsem žádný funkcionář) a jak výstižně a přesně dokáže formulovat své závěry a myšlenky. Z jeho rozhovoru jsem byl nadšený, protože pojmenoval hlavní příčinu našeho hokejového kolapsu - kvalitu lidí ve vedení klubů. Opravdu je hazardem největšího kalibru delegovat osud českého mládežnického hokeje na bedra majitelů klubů, kteří nemají potřebné vzdělání k výchově mládeže, nemají schopnosti, zkušenosti ani informace, a hlavně - nemají vůbec žádný zájem se mládeží nějak vážněji zabývat. Mít mládežnické kategorie je pro kluby povinnost, aby mohly hrát soutěže, proto se snaží to zvládnout s minimálními investicemi, zaujetím a rozpočtem. Někde to platí víc, když má třeba majitel syna někde mezi dětmi, někde míň, ale málo kdy se najde klub, kde by místo zviditelnění a hojení vlastního ega na akcích s áčkem šlo majitelům v první řadě o vzdálenou hokejovou budoucnost, tedy o děti.

Jak můžeme něco měnit, když děti jsou v klubu nutné zlo - čest výjimkám!

Čeho se strachuji, to je dění po odchodu Dr. Bukače z hokejové scény, což nechci vůbec přivolávat. Nevidím osobnost s podobnými zkušenostmi, kreditem, vzděláním a trenérskou praxí, která by nekolaborovala s vládnoucí  zhoubnou  mašinérií našeho hokeje a vyslovovala se tak fundovaně k dění, které není radostné.

Co mě naopak velice těší, to jsou články v deníku Sport a zvlášť v příloze zvané COACH. Když se vrátím pár let zpět, redakce Sportu se jevila jako pevně propojená s vedením hokejového svazu, zvlášť v období kolem domácího mistrovství světa, kdy se obsah hokejové části deníku Sport nesl v duchu jednoho z pevných koleček v soustrojí vládnoucího hokejového kartelu. Dnes, tedy v březnu, což je už třetí měsíc , po opět neslavném MS20, stále přibývají zajímavé a kritické články, které naopak zjevně nikomu neslouží a nesnaží se zavděčit. To je pozitivní, velice.

Magazín COACH představuje v mých očích kvalitativní skok. Domnívám se, že nikdy dřív nebyla sportovní veřejnost pravidelně seznamována s tak obsáhlými a hlubokými rozbory sportovní problematiky. Úplně nejvýš hodnotím rozhovor s bývalým ragbistou Martinu Kafkovi a francouzském sportovním gigantu nesoucím název INSEP. To je úžasné čtení, současně smutné  pro každého hrdého Čecha, protože po přelouskání těch řádků nelze nechápat jak vzdáleni jsme našim sportovním konkurentům.

Nebo jiný článek o Salcburské akademii, to je další perla pro všechny, kteří studují tento žánr. A celá řada dalších. Věřím, že takové články přispívají ke vzdělání místních sportovců, trenérů a manažerů, ale zdá se, že změny v myšlení budou probíhat pomalu. Žalostně pomalu s ohledem na cval, kterým běží konkurující země.

Možná si vzpomínáte, je to už pár let, kdy jsem psal o etice francouzského mládežnického sportu, na kterou jsem narazil úplně náhodou při rozhovorech s francouzskými hokejovými přáteli, se kterými jsme pořádali společné akce, a kteří mi při vyprávění občas vyrazili dech při objevení těch propastných rozdílů - hlavně v myšlení, etice a přístupu ke sportu dětí.

O Akademi Red Bull platí to samé, státní organizace ve Francii, soukromá v Rakousku, ale obě mají mnoho společného - ale tak málo s děním u nás!!!

Když jsem poslouchal naaranžovaný rozhovor předsedy Českého hokeje a jeho bezuzdnou chválu projektu v Litoměřicích, kde má syna, uvědomil jsem si, jak skvěle reprezentuje veškeré neduhy našeho hokeje. Vím toho víc ze zákulisí a je zřejmé, že tudy cesta opravdu nevede, tedy alespoň ne takovým pojetím a způsobem. Myslím si, že zase v úplně jiném článku to vsetínský šéftrenér mládeže Jiří Dopita popsal sice hodně mírně, přesto odvážně a výstižně. Možná i to přispělo k rozhodnutí vedení hokeje zamést s jeho klubem díky náhle provedené reorganizaci.

Zdá se, že český hokej se začíná polarizovat, což by mohlo v budoucnu přinést nikoliv kosmetické, ale zásadní změny. V dalekém budoucnu. Až k hokeji přijdou lidi se srdcem, zápalem a charakterem.