Zdroj: http://www.zacha-hokej.cz/domu/ms-21-skoncilo-krome-covidu-je-vse-pri-starem  •  Vydáno: 4.7.2021 18:02  •  Autor: Zacha Pavel st.

MS 21 skončilo - kromě covidu je vše při starém

4.7.2021

 

 

Český hokej byl v médiích tak perfektně a detailně semlet od shora dolů, že už nevidím velký prostor pro další rozbory.

Karel Knap vybral pro svůj článek trefný nadpis "Víme 20 let, že medaile nebudou".

A velice podobně to vidí i další, kteří se nebojí říct otevřeně svůj názor, například

skaut Detroitu Vladimír Havluj: "...U nás se s hráči pracuje velice špatně. Když zavoláte všem mým kolegům, poví vám, že už dvacet let vědí, že deset roků nebude mít Česko medaili."

Myslím, že i Martin Ručínský to docela vystihl: "Kdybychom náhodou medaili měli, bylo by to ještě horší. Nastalo by uspokojení a problémy by nikdo neřešil..."

I pro mě už před léty vznikla trochu schizofrenní situace, kdy na jedné straně držím palce mladým hráčům, které znám od přípravky a mohl jsem sledovat jejich sportovní i lidský růst, a současně vím, že případný úspěch by vedení hokeje okamžitě zneužilo ve prospěch obhájení nesmyslného a nekoncepčního rozhazování  peněz za projekty, které ve své podobě snad ani nemohou fungovat.

Když Filip Pešán přišel na svaz a po pár dlouhých měsících prohlásil, že je až překvapen, jak tam jde vše správným směrem a vlastně není třeba nic podstatného měnit, bylo zřejmé, že k žádným převratným nebo nadějným změnám směřovat nebude. Ani dlouhé roky neúspěchů a trvalého ústupu z dřívějších pozic, rozdělené a rozhádané hokejové hnutí nebo neschopnost přijít konečně po 13 letech s něčím smysluplným zřejmě na někoho nepůsobí jako do nebe vytažená překážka pro šanci na lepší zítřky.

Naše současná hokejová škola je nefunkční, špatná.

Slyšel jsem názory, že česká hokejová škola už neexistuje. Nesouhlasím, ona existuje. Je to v souhrnu vše, co se u nás v oblasti výchovy hokejistů děje. Pouze už není naší chloubou, ale problémem.

Když nás (český neoficiální hokejový výběr do 12 let) před nějakými 12 roky v Quebecu porazil  švýcarský tým, zápolení obou soupeřů provázely ty samé markantní znaky, jako utkání stejných soupeřů na letošním MS v Rize. My nemáme největší problém v sestavení týmu, v taktice nebo "netlačení se do brány" - na to už jsem vážně alergický, ale v nekonkurenčním prostředí a špatných návycích od nejmenších dětí. Pár skvělých trenérů v klubech nebo nárůst specialistů na dovednosti tohle nedokáže zvrátit.

I ti v současnosti nejtalentovanější hráči českého původu museli těžit z obřích investic rodičů, z umění a nadšení trenérských individualit, kteří se dokázali vzepřít našemu "výchovnému" systému. A nebo museli vsadit na brzký odchod do zahraničí a najít lepší podmínky pro hokejový i lidský rozvoj, aby mohli pevně zakotvit v NHL. Odnaučovat je některé zlozvyky tzv. české hokejové školy pak trvá roky a úplně se je nedaří vymýtit nikdy.

V Česku je řada lidí, kteří přesně vědí, co je třeba změnit, aby náš hokej opět začal fungovat. Není to žádná velká věda - je to velice prosté. Dá se to provést přes noc. Ale skutečně to udělat - od toho jsme strašně daleko. Lidé vládnoucí klubům a svazu to totiž udělat nechtějí. Zdá se, že jsou tak neotřesitelní ve svých pozicích, že už nabyli dojmu, že to ani udělat nemusí - oni už ani ten medailový úspěch vlastně nepotřebují. Naučili se dobře žít z permanentního neúspěchu a i z něj těžit maximum. Ne pro děti, pro hráče či fanoušky, ale pro sebe.

Vzpomínám si, jak jsem kdysi seděl na sekretariátu mistrovství republiky krajů, a společně s dalším hokejovým otcem, který sbíral výsledky v jiném městě, jsme na tomto webu přinášeli informace ostatním rodičům a dalším hokejovým fandům. Tehdy jsem tam seděl u počítače, přepisoval výsledky a do ničeho dalšího se nezapojoval. Vedle seděli představitele krajského hokejového svazu s dalšími činovníky, přišli si na chlebíčky a na další pohoštění, o dění na ledě nejevili zájem. Bylo doslova strašné poslouchat několik dní jejich názory na mládežnický hokej. Tehdy jsem poprvé začal chápat tu hloubku a rozsah našich problémů. Byly to názory jako z pravěku - bihužel od lidí, kteří hokej obrazně řečeno vedou, kteří volí svazopvé vedení a mají na bedrech další kompetence. Viděli jsme v posledních měsících úsilí fotbalistů očistit práve okresní a krajské fotbalové svazy, aby té chobotnici usekali chapadla. Podařilo se to prozatím jen z části, ale nejvyšší vedení je, nazvěme to "proreformní". V hokeji takový proces ještě nezačal, proto se nemůže změnit. Ti lidé se nedokážou změnit. 

Mediální masáž po neúspěchu dvacítek číslo: 1255846776, trvala přesně měsíc - tedy nebývale dlouho na naše poměry. Uvidíme, jak dlouhý bude tento proces po MS v Rize. Cítím ale už na počátku určitou beznaděj, která vychází z názoru, že letos visela medaile hrozně nízko a dlouhodobě neúspěšní Češi měli obrovskou šanci konečně něco urvat.

V současné době můžeme jen tiše závidět fotbalu, že mají nové vedení a naději na jakous takous změnu. To srovnání je třeba stále připomínat, ukazovat rozdíly. Mnozí napříč fotbalem se na práci těší a věří, že fotbal dostane novou šanci a impuls. Podobně jako hokej ho ovládala zhoubná chobotnice, které se ale nakonec dokázal částečně zbavit. Projev českého fotbalového nároďáku na mistrovství Evropy jakoby potvrzoval předzvěst nové naděje, hokej ale prozatím žádnou podobnou naději nemá.

Přehození funkcí a pravomocí mezi Petrem Nedvědem a Filipem Pešánem přece nemůže být tím lékem, na který všichni roky čekají jako beduíni na déšť.

Český hokej na tom prostě není dobře. To prostředí není vůbec schopno vygenerovat jakoukoliv alternativu, relevantní a vážně branou opozici. Současné vedení utrácí peníze mnoho let neefektivně, z mého úhlu pohledu až nesmyslně, ale odpovědnost či sebereflexe není nikým vyžadována. Taková firma nemůže fungovat a ona taky nefunguje. Důkazy a neúspěchy jsou už zřetězeny po desítkách v jedné řadě. Třináct let přicházejí s pseudo transformacemi, často ale už na neúspěchy ani nereagují ani nepřicházejí ani na oko s ničím novým. Tady se shromáždil největší problém českého hokeje. Problém, který ani v minulosti nemá obdoby.

Český hokej má celou řadu osobností, ale zdá se, že jen na ledě. Otevřeně vystoupit proti dění dokážou tradičně pouze skauti klubů NHL, kteří fasují chléb vezdejší ze zámořských bankovních účtů a na místních strukturách nejsou ničím závislí. V přeneseném slova smyslu i doslova - na našem ledě totiž bruslí hokejový talent stále vzácněji. Proto musí za prací dojíždět do míst, která jsme v dobách jejich mládí nebrali vůbec jako konkurenci.

A tak bych doporučil udělení zlaté mediální medaile Martinovi Stloukalovi, jehož rozhovor s Miroslavem Horákem byl tím nejlepším a nejvýstižnějším, co na adresu směřování našeho hokeje v letošním roce zaznělo. Doporučuji přečíst a popřemýšlet nad tímto textem, při čtení jako bych se opět vrátil do těch let, kdy jsme byli závislí na zdejším dění a ze svazu přicházely stále další a další klacky pod nohama. Za ty roky by to byl velmi dlouhý seznam kroků, které rozvoji hokejového potěru překážely, a velmi krátký seznam událostí, které hráči a rodiče mohli uvítat.

Byl by to zajímavý - a vlastně i dost krátký rozhovor s vedením svazu, kdyby měli zhodnotit, jak se třeba dokázali zasadit o to, aby úpadek našeho mládežnického hokeje byl v covidové době byl co nejmenší. Jak Martin Stloukal uvádí, že ze svazu roky přicházejí jen zákazy a překážky pro ty, kteří chtějí něco smysluplného dělat. Mám podobný názor a zkušenost, vysvětlení zdánlivě nevysvětlitelného je prosté a je obsaženo v onom článku. Neobsahuje vše, nezmiňuje se o tabulkách, ale i tak - díky za skvělý článek. Otázka zní zda nebyl na delší čas poslední.

 

Zdroje

- Miroslav Horák, Stloukal, Kde jsou svazové peníze, deník Sport ze dne 22.6.2021, s. 18-19

https://isport.blesk.cz/clanek/hokej/398220/stloukal-nasi-treneri-taxikari-rozvazi-obedy-kde-jsou-ty-penize-svazu.html