Zdroj: http://www.zacha-hokej.cz/domu/film-akceleroval-debatu-o-vychove  •  Vydáno: 29.8.2021 16:41  •  Autor: Zacha Pavel st.

Film akceleroval debatu o výchově

29.8.2021 16.30

rubrika - filozofie Kamevédy

 

 

Bylo to víc než očekávané, že v médiích dostaneme pořádně naloženo.

Existují odhadem tak tři procenta rodičů, kteří se svým dětem tady, ve střední Evropě, maximálně věnují. Tu debatu o tom, která výchova je ta správná, proto ani není možné v této konstelaci vyhrát. Tím se ale prosím nenechme otrávit, protože za mnohem důležitější můžeme považovat to, že naše děti mají nesrovnatelně lepší šanci prožít plnohodnotný život, uplatnit se, dělat, co je baví a naplnit i ty nejodvážnější sny a přání. Prostě proto, že jejich potenciál bude v dospělosti nesrovnatelně vyšší. A tato vize, tento reálný předpoklad, by měl převážit nad nadávkami a posměchem těch, kteří mnoho věcí neví, mnoho souvislostí nechápou a ve své kritické povrchnosti zůstávají jen na okraji dějů a procesů, kterých se nikdy neúčastnili.  

 

Podívejme se na jednu kritickou recenzi a pojďme se u ní pozastavit:

https://film.moviezone.cz/kazda-minuta-zivota/recenze

 

Samozřejmě bych chtěl nejprve reagovat na názor autora této kritiky, že Pavel Zacha sice hraje NHL, ale o tahouna týmu se nejedná. Autor se ptá, zda je to tedy dostatečně dobrý výsledek. Tak co tomu říkáte, vážení.

Jedná se o odrazový můstek k dalšímu vyznění textu a k odsudku Kamevédy. Tak tedy to, že mladý muž hraje stabilně NHL nepovažuje tento rozumbrada za úspěch. Nejedná se prý o tahouna týmu, takže slabota:

https://www.nhl.com/devils/stats

Domnívám se, že autor nejen že vychází s chybných východisek, ale dokonce si vymýšlí. Protože Pavel Zacha už je v současné době tahounem svého týmu, týmu, který hraje nejlepší hokejovou ligu světa, do které se daří prosazovat stále menšímu počtu hráčů z naší země. Je to zřejmě logické a spravedlivé, když u nás převládají podobné názory.

Takže když si vedle sebe položíme tvrzení tohoto kritika a reálná fakta, zjistíme, že celá tato recenze se zakládá na zcela mylných východiscích a dál už je to jen pokračování podobně vytvořených nesmyslů.

Tady by byla zajímavá pouze jedna věc. Sednout si s nositeli podobných názoru z očí do očí proti sobě, začít se spolu bavit a věcně argumentovat. Vzít jednotlivé problémy, jednu otázku po druhé a srovnat svoje argumenty. Jen tak bychom zřejmě měli šanci dojít k nějakému závěru. Ale k tomu tyto jedince nepřinutíte, z podobné názorové konfrontace mají obavu.

Ale neodsuzujme ty, kteří se k filmu a výchově vyjadřují, protože rozproudit takovou debatu bylo od počátku cílem paní režisérky Eriky Hníkové. Mějme totiž na paměti, že tento dokument je zčásti režírovaný a vyjadřuje věrně vizi, která byla záměrem tvůrců filmu. Film totiž nepodává věrný obraz Kamevédy v pojetí Hanuliakových. Je to dílo tvůrců, kteří sledovali určitý záměr. Mnoho neukazuje, hodně věcí zůstalo ve střižně, ty nejlepší záběry  z pohledu paní Lenky Hanuliakové nebyly použity. Miško už sportuje v kolektivu spolu s jinými malými sportovci, ale to do filmu nebylo vměstnáno, protože se to tvůrcům filmu nehodilo.

O to je  ta celková situace víc schizofrenní, že to neuvedené, co ale v reálu existuje, slouží mnohým jako nástupiště nesmyslné kritiky.

Většina lidí, kteří Kamevédu kdy kritizovali, nevěnovali studiu a praktické výchově či rozvoji dětského talentu zdalekat tolik času a energie, jako my, kteří jsme se tomu věnovali celá desetiletí. Ve svých závěrech proto logicky zůstávají na povrchu, zásadní informace k nim většinou vůbec nepronikly. Debatovat s těmito jedinci se nakonec projeví jako ztráta času.

Berme to ale z té lepší stránky, protože to je způsob, jak se s podobnými invektivami vyrovnávat. Pětadvacet let jsem prožil s Kamevédou, což byla při pohledu dovnitř do rodiny a do komunity našich blízkých přátel nejlepší doba našeho života. Současně to bylo období až nenávistné kritiky a výsměchu  okolí.

Nejprve se nám smáli, že Pavel nebude nikdy hrát NHL,

pak že nebude ani na draftu,

pak že se neprosadí v NHL.

Dnes jsem se tedy dozvěděl, že vlastně ničeho nedosáhl, protože "není výrazný v rámci týmu..."

Prostě, na tomto příkladu vidíme, že reagovat na některé názory vůbec nedává smysl. Že spousta lidí se z nějakého důvodu až zoufale snaží najít cokoliv, co by ukazovalo na náš neúspěch nebo selhání.

Po těchto zkušenostech vidím jen jednu cestu dopředu. Orientovat se pouze na ty rodiče, kteří chtějí mít šťastné, zdravé, odolné, otužilé a úspěšné děti.

My víme, jak na to, dává nám to smysl a vůbec nám to není málo.

Věřím, že děti Kamevédy nebudou nemocné, nebudou sbírat nejrůznější moderní diagnózy, nebudou celoživotně konzumovat hrsti prášků, nebudou závislé na reklamě, nebudou konzumenty cizích záměrů a cílů, nebudou závislé na zdravotnickém systému. Budou úspěšní a budou se těšit do práce.

To mi připomíná situaci, kterou jsem prožil dnes doma - asi před pěti minutami. Syn Pavel nám popisoval, že koncem týdne se už bude přesouvat ze svého bytu v Bostonu do Jersey City a už se hrozně těší, až začne kemp a nová sezóna.

Moje manželka naopak po chvíli pronesla  "jak strašně se netěší zítra do práce".

Takže tím bych to asi uzavřel. Vychovávejme zdravě, šťastné a bohaté děti, které v dospělosti budou celé nedočkavé, aby už zase mohly jít do práce, protože mohou dělat přesně to, co milují a co je naplňuje. A nechme našim kritikům právo popasovat se se svými životy, jak umějí. Popřejme jim k tomu hodně štěstí!

Pavel Zacha